NGC 6210

NGC 6210
NGC 6210 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
NGC 6210 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typplanetární mlhovina, astronomický rádiový zdroj a zdroj infračerveného záření
ObjevitelFriedrich Georg Wilhelm von Struve
Datum objevu1825
Rektascenze16h 44m 29,52s[1]
Deklinace23°47′59,49″[1]
SouhvězdíHerkules (lat. Her)
Zdánlivá magnituda (V)11,7[2][3], 12,3[2][4], 12,232[5], 10,133[6], 10,197[6] a 9,502[6]
Úhlová velikost0,35′[7]
Vzdálenost5 100[8] ly
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 6210
IRASIRAS 16423+2353 a IRAS F16423+2353
Jiná označeníPK043+37.1, PN G043.1+37.7, HD 151121[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 6210 (také Želva)[9] je planetární mlhovina v souhvězdí Herkula, která je od Země vzdálená přibližně 5 100 světelných let.[8] Objevil ji Friedrich Georg Wilhelm von Struve v roce 1825.[10] Podle jejího nepravidelného tvaru, který připomíná želvu, se jí někdy říká Želva.[9]

Pozorování

Mlhovina se na obloze nachází v jižní části souhvězdí, a to 4° jihovýchodně od hvězdy Kornephoros (β Her).[9] Její hvězdná velikost je 8,8[7] a patří tedy mezi poměrně jasné mlhoviny.[9] Její nejjasnější střed však má malou úhlovou velikost, takže je v menších dalekohledech viditelná pouze jako mlhavá hvězdička a jako malý disk je viditelná až při větším zvětšení. Ústřední hvězda mlhoviny má hvězdnou velikost 13 a je viditelná až většími dalekohledy.[9]

Historie pozorování

Jak první tuto mlhovinu 22. března 1799 pozoroval Jérôme Lalande, ale považoval ji za hvězdu, a proto je za jejího objevitele považován Friedrich Georg Wilhelm von Struve, který správně rozpoznal, že jde o mlhovinu.[10]

Reference

  1. ↑ a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 6210 [online]. [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b Revised NGC Data for NGC 6210. Dostupné online. [cit. 2019-02-21]
  3. ↑ William Foster van Altena: The General Catalogue of Trigonometric Stellar Parallaxes, Fourth Edition. 1995.
  4. ↑ SIMBAD.
  5. ↑ Gaia Data Release 2. 25. dubna 2018.
  6. ↑ a b c Thomas Jarrett: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  7. ↑ a b FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 6210 [online]. [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b HAJIAN, Arsen R.; TERZIAN, Yervant; BIGNELL, Carl. Planetary Nebulae Expansion Distances. II. NGC 6572, NGC6210, NGC 3242, and NGC 2392. S. 2600. Astronomical Journal [online]. Červen 1995 [cit. 2019-02-21]. Roč. 109, s. 2600. Dostupné online. DOI:10.1086/117472. Bibcode:1995AJ....109.2600H. (anglicky) 
  9. ↑ a b c d e KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Herkules [online]. [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 6210 [online]. [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 6210 na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 6210 [online]. [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 6210 [online]. [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Herkules [online]. [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. 
  • SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 6210 [online]. [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Hubble Space Telescope - An odd planetary nebula in Hercules [online]. spacetelescope.org, 2010-10-18 [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

NGC 6210 HST.tif
The NASA/ESA Hubble Space Telescope has taken a striking high resolution image of the curious planetary nebula NGC 6210. Located about 6500 light-years away, in the constellation of Hercules, NGC 6210 was discovered in 1825 by the German astronomer Friedrich Georg Wilhelm Struve. Although in a small telescope it appears only as a tiny disc, it is fairly bright.

NGC 6210 is the last gasp of a star slightly less massive than our Sun at the final stage of its life cycle. The multiple shells of material ejected by the dying star form a superposition of structures with different degrees of symmetry, giving NGC 6210 its odd shape. This sharp image shows the inner region of this planetary nebula in unprecedented detail, where the central star is surrounded by a thin, bluish bubble that reveals a delicate filamentary structure. This bubble is superposed onto an asymmetric, reddish gas formation where holes, filaments and pillars are clearly visible.

The life of a star ends when the fuel available to its thermonuclear engine runs out. The estimated lifetime for a Sun-like star is some ten billion years. When the star is about to expire, it becomes unstable and ejects its outer layers, forming a planetary nebula and leaving behind a tiny, but very hot, remnant, known as white dwarf. This compact object, here visible at the centre of the image, cools down and fades very slowly. Stellar evolution theory predicts that our Sun will experience the same fate as NGC 6210 in about five billion years.

This picture was created from images taken with Hubble’s Wide Field Planetary Camera 2 through three filters: the broadband filter F555W (yellow) and the narrowband filters F656N (ionised hydrogen), F658N (ionised nitrogen) and F502N (ionised oxygen). The exposure times were 80 s, 140 s, 800 s and 700 s respectively and the field of view is only about 28 arcseconds across.