NGC 6369

NGC 6369
NGC 6369 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
NGC 6369 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typplanetární mlhovina
ObjevitelWilliam Herschel
Datum objevu21. května 1784
Rektascenze17h 29m 20,46s[1]
Deklinace-23°45′34,77″[1]
SouhvězdíHadonoš (lat. Oph)
Zdánlivá magnituda (V)12[2][3], 15,615 2[4], 16,6[3], 12,452[5], 11,873[5] a 11,475[5]
Úhlová velikost30″[6]
Vzdálenost2 000[7] až 5 000[8] ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr0,5 až 1[7] ly
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 6369
2MASS2MASS J17292045-2345347
IRASIRAS 17262-2343
Jiná označeníPK002+05.1, PN G002.4+05.8, HD 158269[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 6369 (také Malý duch) je planetární mlhovina v souhvězdí Hadonoše. Objevil ji William Herschel 21. května 1784.[7]

Pozorování

Poloha NGC 6369 v souhvězdí Hadonoše

Mlhovina se na obloze nachází v jižní části souhvězdí a dá se snadno vyhledat pomocí hvězdy θ Ophiuchi, u níž se severovýchodním směrem nachází hvězda 44 Ophiuchi a ještě dále 51 Ophiuchi, od které mlhovina leží půl stupně severozápadním směrem. V těsném okolí mlhoviny se nenachází téměř žádné hvězdy, protože tuto oblast zakrývá temná mlhovina Dýmka. NGC 6369 je obtížně viditelná i v dalekohledu o průměru 100 mm, ale prstencový vzhled mlhoviny je viditelný až dalekohledy o průměru 200 mm vybavenými astronomickým mlhovinovým filtrem OIII.

Díky její výrazné jižní deklinaci je tato mlhovina nejlépe pozorovatelná z oblastí jižní polokoule, ale dá se pozorovat i ze středních oblastí severního mírného podnebného pásu.[9] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od června do října.

Historie pozorování

Tuto mlhovinu jako první pozoroval William Herschel 21. května 1784[7] pomocí zrcadlového dalekohledu a popsal ji jako velmi výrazný, kulatý a zřetelně ohraničený kotouček. V katalogu New General Catalogue, vydaném o sto let později, je uvedena zkrácená podoba tohoto popisu.[10]

Vlastnosti

Mlhovina je velmi nápadná, má zřetelně prstencový oválný vzhled a z jejích okrajů vychází několik slabých vláknitých útvarů. Odhady vzdálenosti mlhoviny od Země mají velký rozsah od 2 000[7] do 5 000[8] světelných let, takže se nachází buď na vnitřním okraji ramene Orionu, nebo uvnitř ramene Střelce.

Ústřední hvězda, ze které mlhovina pochází, je viditelná uvnitř jejího prstence, ovšem neleží přímo uprostřed, nýbrž je od středu mírně posunutá západním směrem. Jde o pulzujícího bílého trpaslíka (označovaného V2310 Ophiuchi[1]), který vyzařuje silné ultrafialové záření a tím rozpíná a ionizuje plyn mlhoviny, který hvězda odvrhla na konci svého hvězdného vývoje.[11] Při pozorování v oblasti rádiových vln je třetí nejjasnější planetární mlhovinou na obloze. Ústřední hvězda mohla mít před zhroucením hmotnost pravděpodobně větší než 1 až 1,5 hmotnosti Slunce, ale k upřesnění této hodnoty chybí určení hojnosti uhlíku v této mlhovině. V tomto období má ústřední hvězda povrchovou teplotu přibližně 70 000 K,[12] hmotnost 0,65 hmotností Slunce[8] a hvězdnou velikost 15,6.[13]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 6369 na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 6369 [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ NGC 6369, The Little Ghost Nebula. Dostupné online. [cit. 2019-02-07]
  3. ↑ a b SIMBAD.
  4. ↑ Gaia Data Release 2. 25. dubna 2018.
  5. ↑ a b c Schuyler D. Van Dyk: VizieR Online Data Catalog: 2MASS All-Sky Catalog of Point Sources (Cutri+ 2003). červen 2003.
  6. ↑ KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Hadonoš [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 6369, The Little Ghost Nebula [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b c MONTEIRO, Hektor; SCHWARZ, Hugo E.; GRUENWALD, Ruth; HEATHCOTE, Steve. Three-Dimensional Photoionization Structure and Distances of Planetary Nebulae. I. NGC 6369. S. 194–202. Astrophysical Journal [online]. Červenec 2004 [cit. 2019-02-07]. Roč. 609, s. 194–202. Dostupné online. arXiv astro-ph/0403355. DOI 10.1086/421038. Bibcode 2004ApJ...609..194M. (anglicky) 
  9. ↑ Deklinace 24° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 66° od jižního nebeského pólu. Jižně od 66° jižní šířky je tedy tato mlhovina cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 66° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  10. ↑ O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: Hidden Treasures. [s.l.]: Cambridge University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 0-521-83704-9. (anglicky) 
  11. ↑ NASA - APOD. Astronomický snímek dne - NGC 6369: Mlhovina Malý duch [online]. astro.cz, 2017-10-28 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. 
  12. ↑ POTTASCH, S. R.; BERNARD-SALAS, J. Abundances of planetary nebulae NGC 3242 and NGC 6369. S. 715–724. Astronomy and Astrophysics [online]. Listopad 2008 [cit. 2019-02-07]. Roč. 490, čís. 2, s. 715–724. Dostupné online. arXiv 0809.3745. DOI 10.1051/0004-6361:200810721. Bibcode 2008A&A...490..715P. (anglicky) 
  13. ↑ KALER, Jim. NGC 6369 - The Little Ghost Nebula [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 6369 na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 6369 [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 6369 [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Hadonoš [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - NGC 6369: Mlhovina Malý duch [online]. astro.cz, 2017-10-28 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

NGC 6369 map.png
Autor: Roberto Mura, Licence: CC BY-SA 3.0
Map of NGC 6369