NGC 6572

NGC 6572
NGC 6572 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
NGC 6572 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typplanetární mlhovina, proměnná hvězda, sub-millimetric source a zdroj infračerveného záření
ObjevitelFriedrich Georg Wilhelm von Struve
Datum objevu1825
Rektascenze18h 12m 6,37s[1]
Deklinace6°51′13,01″[1]
SouhvězdíHadonoš (lat. Oph)
Zdánlivá magnituda (V)10,8[2], 9,3[3], 11,328 4[4], 8,585[5], 8,818[5] a 7,989[5]
Úhlová velikost16"×13"[6]
Vzdálenost6 500 ly[7]
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 6572
IRASIRAS 18096+0650
Jiná označeníPK034+11.1, PN G034.6+11.8[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 6572 je planetární mlhovina v souhvězdí Hadonoše. Objevil ji ruský astronom německého původu Friedrich Georg Wilhelm von Struve 18. července 1825.[6]

Pozorování

Poloha NGC 6572 v souhvězdí Hadonoše

Na obloze se nachází v severovýchodní části souhvězdí v oblasti poměrně chudé na výrazné hvězdy, přibližně 2 stupně jihovýchodně od hvězdy 71 Ophiuchi. Pod čistou průzračnou oblohou je mlhovina pozorovatelná i malým čočkovým hvězdářským dalekohledem o průměru 80 mm, ve kterém vypadá jako slabý namodralý kotouček. Pomocí dalekohledu o průměru 200 mm nebo větším je při velkém zvětšení (s případnou pomocí OIII filtru) možné zpozorovat některé podrobnosti, jako její eliptický tvar protažený od severu na jih. Bílý trpaslík uprostřed mlhoviny má 13. magnitudu a na jasném pozadí mlhoviny jej lze obtížně pozorovat až velkým dalekohledem.[8][9]

Mlhovina má malou severní deklinaci, takže se nachází blízko nebeského rovníku a je tedy snadno pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země, ale pozorovatelé na severní polokouli jsou při jejím pozorování mírně zvýhodněni.[10] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od června do října.

Blízko NGC 6572 se nachází několik jasných otevřených hvězdokup: 4 stupně východně od mlhoviny se nachází NGC 6633, 7 stupňů východně leží IC 4756, 6,5 stupňů západně leží IC 4665 a 5 stupňů jihozápadně leží volná otevřená hvězdokupa Melotte 186.

Historie pozorování

Mlhovinu jako první pozoroval Friedrich Georg Wilhelm von Struve 18. července 1825.[6] pomocí čočkového dalekohledu o průměru 9,6 palce. Mlhovina unikla zkušenému pozorovateli Williamu Herschelovi. V katalogu NGC je popsána jako velmi malá a jasná kruhová mlhovina, trochu zamlžená.[11]

Vlastnosti

NGC 6572 je velmi výrazná mlhovina, jejíž vzdálenost se odhaduje na 2 000 parseků (6 500 světelných let)[7] a leží tedy v oblasti mezi galaktickými rameny nebo nedaleko od vnějšího okraje ramena Střelce.

Její hmotnost je přibližně polovina hmotnosti Slunce[8] a stáří, měřené pomocí rychlosti rozpínání plynů, které dosahuje 16 km/s, se odhaduje na přibližně 2 500 až 2 600 let. Předpokládá se, že mlhovina je již na konci svého vývoje.[6]

Mlhovina je velmi jasná, její magnituda je 8,1 a nebýt mezihvězdného prachu, který se nachází podél úhlu pohledu a zastiňuje ji, odhaduje se, že by měla dvojnásobnou jasnost.[8]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 6572 na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 6572 [online]. [cit. 2017-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ William Foster van Altena: The General Catalogue of Trigonometric Stellar Parallaxes, Fourth Edition. 1995.
  3. ↑ SIMBAD.
  4. ↑ Gaia Data Release 2. 25. dubna 2018.
  5. ↑ a b c Thomas H. Jarrett, John M. Carpenter, John E. Gizis, Carol Lonsdale: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  6. ↑ a b c d BARUCCO, Diego. NGC 6572 [online]. [cit. 2017-06-07]. Dostupné online. (italsky) 
  7. ↑ a b HYUNG, S.; ALLER, L. H.; FEIBELMAN, W. A. The Spectrum of the Planetary Nebula NGC6572. S. 975. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Srpen 1994 [cit. 2017-06-07]. Roč. 269, čís. 4, s. 975. Dostupné online. DOI 10.1093/mnras/269.4.975. Bibcode 1994MNRAS.269..975H. (anglicky) 
  8. ↑ a b c KALER, Jim. NGC 6572 [online]. [cit. 2017-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Michal Kodriš. Průvodce hvězdnou oblohou: Hadonoš [online]. [cit. 2017-06-08]. Dostupné online. 
  10. ↑ Deklinace 7° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 83° od severního nebeského pólu. Severně od 83° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 83° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  11. ↑ Stephen James O'Meara. Deep Sky Companions: Hidden Treasures. [s.l.]: Cambridge University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 0-521-83704-9. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

NGC 6572 map.png
Autor: Roberto Mura, Licence: CC BY-SA 3.0
Map of NGC 6572
NGC 6572.jpg
The NASA/ESA Hubble Space Telescope has turned its eagle eye to the planetary nebula NGC 6572, a very bright example of these strange but beautiful objects. Planetary nebulae are created during the late stages of the evolution of certain stars that eject gas into space and emit intense ultraviolet radiation that makes the material glow. This picture of NGC 6572 shows the intricate shapes that can develop as stars exhale their last breaths. Hubble has even imaged the central white dwarf star, the origin of the dazzling nebula, but now a faint, but hot, vestige of its former glory.

NGC 6572 only began to shed its gases a few thousand years ago, so it is a fairly young planetary nebula. As a result the material is still quite concentrated, which explains why it is abnormally bright. The envelope of gas is currently racing out into space at a speed of around 15 kilometres every second and as it becomes more diffuse, it will dim.

NGC 6572 was discovered in 1825 by the German astronomer Friedrich Georg Wilhelm von Struve, who came from a family of distinguished stargazers. The name planetary nebula is left over from the time when the telescopes of early astronomers were not good enough to reveal the true nature of these objects. To many, the discs looked like the outer planets Uranus and Neptune. The application of spectral analysis, later in the 19th century, first revealed that they were glowing gas clouds.

NGC 6572 is magnitude 8.1, easily bright enough to make it an appealing target for amateur astronomers with telescopes. It is located within the large constellation of Ophiuchus (the Serpent Bearer) and at low magnification it will appear to be just a coloured star, but higher magnification will reveal its shape. Some observers report that NGC 6572 looks blue, while others state that it is green. Colour as seen through the eyepiece is often a matter of interpretation, so you may make your own decision!

This picture was created from images taken with Hubble’s Wide Field Camera 2. Images through a blue filter that isolates the glow from hydrogen gas (Hβ, F487N, coloured dark blue), a green filter that isolates emission from ionised oxygen (F502N, coloured blue), a yellow broadband filter (F555W, coloured green) and a red filter that passes emission from hydrogen (Hα, F656N) have been combined. The exposure times were 360 s, 240 s, 100 s and 180 s, respectively and the field of view is just 29 arcseconds across.