NGC 659

NGC 659
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typotevřená hvězdokupa
TřídaIII1p[1][2]
ObjevitelCaroline Herschel
Datum objevu27. září 1783
Rektascenze1h 44m 24s[3]
Deklinace60°40′24″[3]
SouhvězdíKasiopeja (lat. Cas)
Zdánlivá magnituda (V)8,4[4] a 7,9[4]
Úhlová velikost6′[1][2]
Vzdálenost1 938 pc
Fyzikální charakteristiky
Odhadované stáří35 milionů let[3]
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 659
Collinderův katalogCollinder 19
Melottův katalogMelotte 10
Jiná označeníNGC 659,[5] Cr 19,[6] Mel 10,[7] OCL 332[5]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 659 je malá otevřená hvězdokupa v souhvězdí Kasiopeji s magnitudou 7,9.[5][1] Od Země je vzdálená přibližně 6 300 světelných let.[3]

Pozorování

Poloha NGC 659 v souhvězdí Kasiopeji

Tato hvězdokupa se dá snadno vyhledat 2,3° východně od hvězdy Ksora (δ Cas) směrem k bohatému hvězdnému poli, ve kterém je shromážděné větší množství otevřených hvězdokup, jako například Messier 103 a NGC 663. Přestože je méně výrazná než okolní hvězdokupy, dá se snadno vyhledat i triedrem 10x50, ve kterém vypadá jako světlá skvrna, kterou nelze rozložit na hvězdy. Dalekohled o průměru 120 mm je schopen při středně velkém zvětšení rozlišit několik jejích hvězd 11. magnitudy, z nichž nejjasnější má magnitudu 10,55. Dalekohledy o průměru 200 mm dokážou hvězdokupu téměř zcela rozložit na jednotlivé hvězdy.

Hvězdokupa NGC 663 se nachází pouhých 40′ severovýchodně od NGC 659 a jasná hvězdokupa Messier 103 leží 1,3° západně.

NGC 659 má výraznou severní deklinaci, což je velká výhoda pro pozorovatele na severní polokouli, kde je hvězdokupa cirkumpolární, a to až do nižších středních zeměpisných šířek. Naopak na jižní polokouli vychází pouze velmi nízko nad obzor a jižně od tropického pásu není viditelná vůbec.[8] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od srpna do ledna.

Historie pozorování

Tuto hvězdokupu poprvé pozorovala Caroline Herschel 27. září 1783[9] pomocí zrcadlového dalekohledu o průměru 4,2 palce a svůj objev oznámila svému bratru Williamovi. Ten ji pozoroval až 3. listopadu 1787[9] a popsal ji takto: „malá a nepříliš bohatá hvězdokupa tvořená malými hvězdami.“[10] Jeho syn John ji později znovu pozoroval a zařadil ji do svého katalogu mlhovin a hvězdokup General Catalogue of Nebulae and Clusters pod číslem 389.[10][2]

Vlastnosti

NGC 659 je velice hustá otevřená hvězdokupa s malými rozměry. Její vzdálenost od Země se odhaduje na 6 300 světelných let[3] a je umístěná v rameni Persea nedaleko od několika jasných OB asociací, zejména Cassiopeia OB8 a Cassiopeia OB1.

Přítomnost několika modrých hvězd hlavní posloupnosti poukazuje na malé stáří této hvězdokupy, které nepřesahuje 35 milionů let.[3] Mezi jejími členy je přinejmenším 5 hvězd typu Be, tedy jasných hvězd s výraznými spektrálními čarami, zatímco uhlíkové hvězdy pozorované v jejím okolí nejsou součástí hvězdokupy, ale při pohledu ze Země se na ni pouze náhodně promítají.[11]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 659 na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b c FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 659 [online]. SEDS.org [cit. 2019-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-07. (anglicky) 
  2. ↑ a b c SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 659 (= OCL 332) [online]. [cit. 2019-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. S. 871–873. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2019-03-07]. Roč. 389, s. 871–873. Dostupné online. arXiv astro-ph/0203351. DOI 10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode 2002A&A...389..871D. (anglicky) 
  4. ↑ a b SIMBAD.
  5. ↑ a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 659 [online]. [cit. 2019-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. S. B1-B46. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2019-03-07]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode 1931AnLun...2....1C. (anglicky) 
  7. ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 20119-03-07]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  8. ↑ Deklinace 61° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 29° od severního nebeského pólu. Severně od 29° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 29° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  9. ↑ a b FROMMERT, Hartmut. NGC 659 [online]. SEDS.org [cit. 2019-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b SLOTEGRAAF, Auke. Deep Sky Observer's Companion: NGC 659 [online]. [cit. 2019-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ SOUZA, S. P. Two New Cool Variable Stars in the Field of NGC 659. S. 92. Journal of the American Association of Variable Star Observers [online]. Červen 2013 [cit. 20119-03-07]. Roč. 41, s. 92. Dostupné online. Bibcode 2013JAVSO..41...92S. (anglicky) 

Literatura

  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 659 na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 659 [online]. [cit. 2019-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Kasiopeja [online]. [cit. 2019-03-07]. Dostupné online. 
  • SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 659 (= OCL 332) [online]. [cit. 2019-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. NGC 659 [online]. SEDS.org [cit. 2019-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Open Clusters [online]. [cit. 2019-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

NGC 659 map.png
Autor: Roberto Mura, Licence: CC BY-SA 3.0
Map of NGC 659
NGC 0659 SDSS.jpg
Autor: Donald Pelletier, Licence: CC BY-SA 4.0
Image créée à l'aide du logiciel Aladin Sky Atlas du Centre de Données astronomiques de Strasbourg et des données de SDSS (Sloan Digital Sky Survey).