NGC 6729
| NGC 6729 | |
 Reflexní mlhovina NGC 6729 na snímku z dalekohledu MPG o průměru 2,2 m na observatoři La Silla v Chile. Autor: ESO. | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
|---|---|
| Typ | reflexní mlhovina |
| Objevitel | Johann Friedrich Julius Schmidt[1] |
| Datum objevu | 1861[1] |
| Rektascenze | 19h 01m 55,4s[2] |
| Deklinace | -36°57′28″[2] |
| Souhvězdí | Jižní koruna (lat. CrA) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 9,5 |
| Úhlová velikost | 2,5' × 2,0'[2] |
| Vzdálenost | 420 ly |
| Označení v katalozích | |
| New General Catalogue | NGC 6729 |
| Jiná označení | Caldwell 68 |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
NGC 6729 (také známá jako Caldwell 68) je reflexní mlhovina v souhvězdí Jižní koruny. Objevil ji německý astronom Johann Friedrich Julius Schmidt v roce 1861.
Pozorování
Na obloze leží na spojnici dvou hvězd 5. magnitudy γ CrA a ε CrA, 1 stupeň západně od hvězdy γ CrA. Oblast oblohy mezi těmito dvěma hvězdami je silně zatemněná mezihvězdným prachem a vystupuje zde několik dalších jasných mlhovin, jako například NGC 6726 a NGC 6727. Mlhovina NGC 6729 je v této skupině nejmenší podle svých rozměrů, ale je známější pro svůj zřetelně trojúhelníkový tvar s jasným hrotem, díky čemuž vypadá jako kometa. Mlhovina je svým tvarem a proměnným jasem podobná mlhovině NGC 2261 (Hubbleova proměnná mlhovina). 0,5 stupně severozápadně od mlhoviny se nachází kulová hvězdokupa NGC 6723.
Na snímku z observatoře La Silla vidíme NGC 6729 jako světlý vějíř uprostřed, jasná skvrna vpravo nahoře od ní jsou reflexní mlhoviny NGC 6726 a NGC 6727 a vpravo dole je reflexní mlhovina IC 4812 obklopující dvojhvězdu HD 176269 a HD 176270. 1 stupeň směrem na jihovýchod se rozkládá temná mlhovina Bernes 157.
Její deklinace je jižní, a proto je zvláště dobře pozorovatelná na jižní polokouli, kde je její pozorování značně jednodušší. Na severní polokouli je viditelná nízko nad jižním obzorem pouze ze středozemních zeměpisných šířek, nebo i trochu severněji, zatímco v tropickém pásu je dobře pozorovatelná.[3] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od června do října.
Historie pozorování
Mlhovina unikla pozorování Johna Herschela i Jamese Dunlopa. Albert Marth tento objekt pozoroval spolu se sousedními objekty kolem roku 1861 a přidal ji do katalogu, který obsahoval 600 tehdy známých "mlhovin". Johann Friedrich Julius Schmidt zaznamenal, že její centrální hvězda je ve skutečnosti proměnnou hvězdou, která byla později zapsána do katalogu jako R Coronae Australis. Kromě toho zpozoroval, že jas mlhoviny se zvětšuje a zmenšuje podle fáze její centrální hvězdy.[4]
Vlastnosti
NGC 6729 má vějířový tvar a rozšiřuje se od hvězdy R Coronae Australis na jihovýchod směrem k T CrA. Mlhovina vykazuje změny jasnosti i během jediného dne. R Coronae Australis je proměnná hvězda před vstupem na hlavní posloupnost (protohvězda) a nachází se v molekulárním mračnu, které je jednou z nejbližších hvězdotvorných oblastí od Země.[1] R CrA je velmi mladá hvězda spektrální třídy A, která mění svou jasnost mezi 10. a 13. magnitudou a najdeme ji v nejjasnějším vrcholu trojúhelníkové mlhoviny.[4] Oblast oblohy kolem této mlhoviny je silně zatemněná mezihvězdným prachem a je hlídána a studována kvůli přítomnosti zdrojů infračerveného záření a Herbigových–Harových objektů, které nejsou znatelné ve viditelném spektru a jsou důkazem nedávného vzniku hvězd. To bylo v roce 1984 potvrzeno objevem malé otevřené hvězdokupy složené z mladých hvězdných objektů, která se nachází nedaleko od R CrA a anglicky se nazývá Coronet Cluster.
Vzdálenost mlhoviny od Země je kolem 420 světelných let a nachází se tedy na vnitřním okraji ramene Orionu.[5]
Galerie obrázků
Oblast jihozápadně od NGC 6729 na snímku v nepravých barvách z dalekohledu VLT. Autor: ESO.
Detailní snímek NGC 6729 z Hubbleova vesmírného dalekohledu.
Infračervený snímek okolí mlhoviny z dalekohledu Wide-field Infrared Survey Explorer. Sever je vlevo. Autor: NASA.
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků NGC 6729 na italské Wikipedii a NGC 6729 na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c The NGC/IC Project: Results for NGC 6729 [online]. [cit. 2016-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky)
- ↑ a b c NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for NGC 6729 [online]. [cit. 2016-04-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Deklinace 37° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 53° od jižního nebeského pólu. Jižně od 53° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 53° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
- ↑ a b Stephen James O'Meara. The Caldwell Objects. [s.l.]: Cambridge University Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6.
- ↑ WARD-THOMPSON, D.; WARREN-SMITH, R. F.; SCARROTT, S. M., et al. Evidence for discs and jets associated with R and T CrA. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Srpen 1985 [cit. 2016-10-06]. Roč. 215, s. 537–544. Dostupné online. DOI:10.1093/mnras/215.4.537. Bibcode:1985MNRAS.215..537W. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 6729 ve Wikimedia Commons - Simbad – NGC 6729
Média použitá na této stránce
Original Caption Released with Image: This colorful image from NASA's WISE (Wide-field Infrared Survey Explorer) is a view of an area of the sky over 12 times the size of the full Moon on the border of the constellations Sagittarius and Corona Australis. Two types of star clusters are visible in the image.
The wispy nebula running top to bottom of this image is a nearby star forming region. In visible light the dust within the nebula obscures and reflects the light of the stars within and behind it, giving rise to several catalogued nebula (NGC 6726, NGC 6727, NGC 6729, IC 4812). But here in infrared light we see the light of the dust itself as it is warmed by the light of the newborn stars in the cluster (green and red). We also see through the dust to peer at the stars nestled within (blue/cyan). This star cluster has been called the Coronet Cluster. It is located some 420 light-years from Earth, and stretches about 10 light-years across. The Coronet Cluster is a relatively loose cluster of only a few dozen stars, many of which are only a few million years old.
Just to the left of center is a very different kind of star cluster. NGC 6723 is a globular star cluster located some 29,000 light-years away from Earth, and spans about 65 light-years in size. Globular star clusters contain hundreds of thousands to millions of stars and orbit around the Galaxy in a spherical halo surrounding it. These are some of the oldest stars in the Universe, over 10 billion years old.
All four infrared detectors aboard WISE were used to make this image. Color is representational: blue and cyan represent infrared light at wavelengths of 3.4 and 4.6 microns, which is dominated by light from stars. Green and red represent light at 12 and 22 microns, which is mostly light from warm dust.
NASA's Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, Calif., manages the Wide-field Infrared Survey Explorer for NASA's Science Mission Directorate, Washington. The mission's principal investigator, Edward Wright, is at UCLA. The mission was competitively selected under NASA's Explorers Program managed by the Goddard Space Flight Center, Greenbelt, Md. The science instrument was built by the Space Dynamics Laboratory, Logan, Utah, and the spacecraft was built by Ball Aerospace & Technologies Corp., Boulder, Colo. Science operations and data processing take place at the Infrared Processing and Analysis Center at the California Institute of Technology in Pasadena. Caltech manages JPL for NASA.
Autor: ESO/Sergey Stepanenko, Licence: CC BY 4.0
This very detailed false-colour image from ESO’s Very Large Telescope shows the dramatic effects of very young stars on the dust and gas from which they were born in the star-forming region NGC 6729. The baby stars are invisible in this picture, being hidden behind dust clouds at the upper left of the picture, but material they are ejecting is crashing into the surroundings at speeds of that can be as high as one million kilometres per hour. This picture was taken by the FORS1 instrument and records the scene in the light of glowing hydrogen and sulphur.
Autor: European Southern Observatory, Licence: CC BY 4.0
The nearby star-forming region around the star R Coronae Australis imaged by the Wide Field Imager (WFI) on the MPG/ESO 2.2-metre telescope at ESO’s La Silla Observatory in Chile. This picture, which covers a field of 33.7 x 31.9 arcminutes (about the diameter of the full Moon), is a combination of twelve CCD frames, 67 megapixels each, taken through B, V and R filters, with four exposures of five minutes each.
Autor: Own work, Licence: CC BY-SA 3.0
Color rendering is done by by Aladin-software (2000A&AS..143...33B.)