NGC 7027

NGC 7027
(c) ESA/Hubble, CC BY 4.0
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typhvězda a planetární mlhovina
ObjevitelÉdouard Jean-Marie Stephan
Datum objevu1878
Rektascenze21h 7m 1,8s[1]
Deklinace42°14′10,0″[1]
SouhvězdíLabuť (lat. Cyg)
Zdánlivá magnituda (V)9,68[2], 12,05[2], 10,9[3][4] a 9,1[5]
Úhlová velikost0,3′x0,2′[1]
Vzdálenost3 000 ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr0,1[6] ly
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 7027
Jiná označeníNGC 7027, PK084-03.1, PN G084.9-03.4, HD 201272[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 7027 je velmi mladá a hustá planetární mlhovina[7] v souhvězdí Labutě s magnitudou 8,5.[8] Od Země je vzdálená přibližně 3 000 světelných let.[9] Objevil ji Édouard Stephan v roce 1878.[6][10] Jde o jednu z nejmenších planetárních mlhovin a přitom je zdaleka nejpodrobněji zkoumaná.[6] V roce 2019 byla v této mlhovině zjištěna přítomnost hydridu helia.[11]

Pozorování

Poloha NGC 7027 v souhvězdí Labutě

Patří mezi nejjasnější planetární mlhoviny.[12] Je viditelná i malým dalekohledem přibližně 2° severovýchodně od hvězdy Ný Labutě (ν Cyg).[13] Při malém zvětšení, např. 50x, objekt vypadá pouze jako poměrně jasná namodralá či modrozelená hvězda.[13] K pozorování podrobností v mlhovině je možné použít velké zvětšení,[13] protože má velkou plošnou jasnost.

Historie pozorování

Mlhovinu objevil Édouard Stephan v roce 1878 na observatoři v Marseille, kde objevil i mnoho dalších mlhovin.[6] Nezávisle na něm ji 14. listopadu 1879 objevil i Thomas William Webb.[6][10]

V roce 1977 byla pomocí Schmidtova dalekohledu na Yerkesově observatoři určena přesná optická poloha této planetární mlhoviny, aby bylo možné porovnat její snímky a rádiové mapy.[14]

Mlhovina byla mnohokrát fotografována Hubbleovým vesmírným dalekohledem.[15][16] Před pozorováním tímto dalekohledem byla mlhovina považována za protoplanetární mlhovinu, jejíž ústřední hvězda je příliš chladná na ionizaci okolního plynu, ale snímky potvrdily, že jde o planetární mlhovinu v raném období jejího vývoje.[6] Předpokládá se, že původní hvězda, ze které mlhovina vznikla, měla hmotnost asi 3 až 4 hmotností Slunce.[7]

Vlastnosti

NGC 7027 je jednou z nejjasnějších planetárních mlhovin ve viditelné oblasti.[17] Její plynná obálka začala vznikat před asi 600 lety,[9] takže je poměrně mladá a kvůli tomu má malý rozměr - zatímco běžné planetární mlhoviny mají průměr kolem 1 světelného roku, tato mlhovina má rozměr asi 0,2 krát 0,1 světelného roku.[6] Její tvar je velmi složitý a skládá se z eliptické oblasti ionizovaného plynu,[18] ležící uvnitř rozsáhlého neutrálního oblaku,[9] který je tvořen prachem a plyny.[19] Obálka mlhoviny má tvar protáhlého sféroidu, obsahuje oblast fotodisociace uspořádanou do tvaru jetelového lístku[18] a rozpíná se rychlostí 17 km/s.[9] Ústřední oblast mlhoviny vydává rentgenové záření, což svědčí o přítomnosti velmi vysokých teplot.[18] Eliptickou část mlhoviny obklopuje několik slabých soustředných modrých obálek.[15]

Je možné, že ústřední bílý trpaslík v mlhovině má akreční disk, který je místem vysokých teplot.[20] Tento bílý trpaslík by mohl mít hmotnost kolem 0,7 hmotnosti Slunce a jeho zářivý výkon dosahuje 7 700 násobek zářivosti Slunce.[17] Mlhovina prochází krátkým obdobím ve vývoji planetární mlhoviny, kdy jsou molekuly v její obálce postupně štěpeny na jednotlivé atomy ultrafialovým zářením ústřední hvězdy a tyto atomy jsou poté ionizovány.[15]

Rozpínající se halo mlhoviny má hmotnost asi trojnásobku hmotnosti Slunce a je asi 100x hmotnější než ionizovaná ústřední oblast. Takto výrazná ztráta hmotnosti ústřední hvězdy je přesvědčivým důkazem toho, že i hvězdy několikrát těžší než Slunce se mohou vyhnout závěrečnému výbuchu v supernovu.[6]

NGC 7027 má díky ústřední hvězdě bohaté a velmi ionizované spektrum.[7] Mlhovina je bohatá na uhlík a je velmi zajímavou laboratoří pro výzkum chemie uhlíku v husté molekulární hmotě vystavené silnému ultrafialovému záření.[21] Spektrum této mlhoviny ovšem obsahuje méně spektrálních čar neutrálních molekul, než je běžné. To je způsobeno právě rozkladem neutrálních molekul silným ultrafialovým zářením. [22] Místo toho obsahuje ionty s velmi vysokým ionizačním potenciálem.[23] V roce 2019 byla v této mlhovině zjištěna přítomnost hydridu helia, který je považován první molekulu, která se v raném vesmíru utvořila přibližně 100 000 let po Velkém třesku.[11] Výzkum z roku 2016 v mlhovině našel důkaz přítomnosti nanodiamantů.[24]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 7027 na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 7027 [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b Ulrich Bastian: Tycho-2. In: Astronomy and Astrophysics. 2000.
  3. ↑ Revised NGC Data for NGC 7027. Dostupné online. [cit. 2019-08-28]
  4. ↑ William Foster van Altena: The General Catalogue of Trigonometric Stellar Parallaxes, Fourth Edition. 1995.
  5. ↑ SIMBAD.
  6. ↑ a b c d e f g h Stephen James O'Meara. Deep Sky Companions: Hidden Treasures. [s.l.]: Cambridge University Press, 2007. ISBN 0-521-83704-9. S. 514–516. (anglicky) 
  7. ↑ a b c BERNARD SALAS, J.; POTTASCH, S. R.; BEINTEMA, D. A.; WESSELIUS, P. R. The ISO-SWS spectrum of planetary nebula NGC 7027. S. 949–958. Astronomy and Astrophysics [online]. Březen 2001 [cit. 2019-08-28]. Roč. 367, s. 949–958. Dostupné online. DOI 10.1051/0004-6361:20000435. Bibcode 2001A&A...367..949B. (anglicky) 
  8. ↑ FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 7027 [online]. SEDS.org [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b c d MASSON, Collin R. The Structure of NGC 7027 and a Determination of Its Distance by Measurement of Proper Motions. S. 294. Astrophysical Journal [online]. Leden 1989 [cit. 2019-08-28]. Roč. 336, s. 294. Dostupné online. DOI 10.1086/167011. Bibcode 1989ApJ...336..294M. (anglicky) 
  10. ↑ a b SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 7027 [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b GUESTEN, Rolf; WIESEMEYER, Helmut; NEUFELD, David; MENTEN, Karl M., et al. Astrophysical detection of the helium hydride ion HeH+. S. 357–359. Nature [online]. Duben 2019 [cit. 2019-08-28]. Roč. 568, čís. 7752, s. 357–359. Dostupné online. arXiv 1904.09581. DOI 10.1038/s41586-019-1090-x. Bibcode 2019Natur.568..357G. (anglicky) 
  12. ↑ NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Jasná planetární mlhovina NGC 7027 z Hubbla [online]. astro.cz, 2018-01-09 [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Labuť [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. 
  14. ↑ CUDWORTH, K. M.; ORAVECZ, M. Astrometry with a small Schmidt telescope: the position of NGC 7027. S. 333–334. Publications of the Astronomical Society of the Pacific [online]. Červen 1978 [cit. 2019-08-29]. Roč. 90, s. 333–334. Dostupné online. DOI 10.1086/130337. Bibcode 1978PASP...90..333C. (anglicky) 
  15. ↑ a b c Hubble captures the shrouds of dying stars [online]. spacetelescope.org, 1998-03-19 [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Hubble Legacy Archive - NGC 7027 [online]. Space Telescope Science Institute [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ a b KALER, James B. The 100 Greatest Stars. New York: Springer-Verlag, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0-387-95436-3. S. 133. (anglicky) 
  18. ↑ a b c CASTNER, Joel H.; VRTILEK, Saeqa D.; SOKER, Noam. Discovery of Extended X-Ray Emission from the Planetary Nebula NGC 7027 by the Chandra X-Ray Observatory. S. L189-L192. Astrophysical Journal [online]. Duben 2001 [cit. 2019-08-29]. Roč. 550, čís. 2, s. L189-L192. Dostupné online. arXiv astro-ph/0102468. DOI 10.1086/319651. Bibcode 2001ApJ...550L.189K. (anglicky) 
  19. ↑ NGC 7027 [online]. National Optical Astronomy Observatory, 2014-06-23 [cit. 2019-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-15. (anglicky) 
  20. ↑ GURZADYAN, Grigor A. The Physics and Dynamics of Planetary Nebulae. [s.l.]: Springer Science & Business Media, 1997. ISBN 978-3-540-60965-0. S. 464. (anglicky) 
  21. ↑ LIU, X.-W.; BARLOW, M. J.; DALGARNO, A.; TENNYSON, J., et al. An ISO Long Wavelength Spectrometer detection of CH in NGC 7027 and an HeH+ upper limit. S. L71-L75. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Říjen 1997 [cit. 2019-08-29]. Roč. 290, čís. 4, s. L71-L75. Dostupné online. DOI 10.1093/mnras/290.4.L71. Bibcode 1997MNRAS.290L..71L. (anglicky) 
  22. ↑ KWOK, Sun; SANDFORD, Scott. Organic Matter in Space. Spojené království: Cambridge University Press, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-521-88982-7. S. 170. (anglicky) 
  23. ↑ GURZADYAN, Grigor A. The Physics and Dynamics of Planetary Nebulae. [s.l.]: Springer Science & Business Media, 1997. ISBN 978-3-540-60965-0. S. 45. (anglicky) 
  24. ↑ CHANG, Huan-Cheng. Diamonds in space: a brief history and recent laboratory studies. S. 62004. Journal of Physics: Conference Series [online]. Červenec 2016 [cit. 2019-08-29]. Roč. 728, čís. 6, s. 62004. Dostupné online. DOI 10.1088/1742-6596/728/6/062004. Bibcode 2016JPhCS.728f2004C. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 7027 na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 7027 [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Labuť [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. 
  • Hubble captures the shrouds of dying stars [online]. hubblesite.org, 1998-03-19 [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 7027 [online]. SEDS.org [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Planetary Nebulae [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

NGC7027 - HST - Heic2011c.tif
(c) ESA/Hubble, CC BY 4.0
NGC 7027


This image from the NASA/ESA Hubble Space Telescope depicts NGC 7027, or the “Jewel Bug” nebula.

The object had been slowly puffing away its mass in quiet, spherically symmetric or perhaps spiral patterns for centuries — until relatively recently when it produced a new cloverleaf pattern.

New observations of the object have found unprecedented levels of complexity and rapid changes in the jets and gas bubbles blasting off of the star at the centre of the nebula.

Credit:

NASA, ESA, and J. Kastner (RIT)