NGC 752

NGC 752
Otevřená hvězdokupa NGC 752 na amatérském snímku
Otevřená hvězdokupa NGC 752 na amatérském snímku
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typotevřená hvězdokupa
TřídaIII1m[1]
ObjevitelGiovanni Battista Hodierna
Datum objevu1654
Rektascenze01h 57m 41s[2]
Deklinace+37°47′06″[2]
SouhvězdíAndromeda (lat. And)
Zdánlivá magnituda (V)5,7[1]
Úhlová velikost75′[3]
Vzdálenost458 pc
Fyzikální charakteristiky
Rozměr30[4] ly
Metalicita [Fe/H]−0,03
Odhadované stáří1,4 miliardy let[3]
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 752
Collinderův katalogCollinder 23
Melottův katalogMelotte 12
Jiná označeníCr 23,[5] Mel 12,[6] OCl 363,[2] Caldwell 28[7]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 752 (také známá jako Caldwell 28, Collinder 23, Melotte 12) je velká otevřená hvězdokupa v souhvězdí Andromedy vzdálená od Země 1 490 světelných let.[3] Její hvězdná velikost je 5,7.[1] Objevil ji Giovanni Battista Hodierna před rokem 1654.[8]

Pozorování

Poloha NGC 752 v souhvězdí Andromedy.

Hvězdokupu je možné bez potíží najít severně od souhvězdí Trojúhelníku, přibližně 3,5° severozápadně od hvězdy Beta Trianguli (β Tri) s magnitudou 3,0. Na průzračné tmavé obloze je viditelná pouhým okem jako slabý jasný kroužek, zatímco triedr ji může rozložit na rozptýlenou soustavu několika desítek hvězd, jejichž převažující barva je žlutá a oranžová. V dalekohledu o průměru 100 mm je pak možné rozpoznat kolem 60 hvězd magnitudy 9 a slabších,[9][8] které zaplňují velkou část zorného pole již při základním zvětšení. Větší přístroje s delším ohniskem již nejsou k jejímu pozorování vhodné, protože se kvůli přílišnému zvětšení nevejde do zorného pole, a tím se ztrácí celkový pohled na hvězdokupu.

NGC 752 má střední severní deklinaci, což je výhodné pro pozorovatele na severní polokouli, kde je viditelná mnoho nocí během roku. Naopak na jižní polokouli je její pozorování poněkud nevýhodné, ale přesto je možné ji pozorovat ze středně velkých zeměpisných šířek.[10] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od září do března.

Historie pozorování

Hvězdokupu objevil Giovanni Battista Hodierna před rokem 1654.[8] Jeho pozorování ovšem zůstalo dlouhou dobu v zapomnění, a proto ji nezávisle spoluobjevila Caroline Herschel v roce 1783 pomocí dalekohledu o průměru 4,2 palce a ohlásila ji svému bratru Williamovi, který ji zapsal do svého katalogu v roce 1786.[8] Popsal ji jako velmi rozsáhlou a rozptýlenou hvězdokupu tvořenou jasnými hvězdami, která je viditelná i pouhým okem jako mlhavá hvězda.[11] Na počátku 19. století ji znovu pozoroval John Herschel a přidal ji do svého katalogu General Catalogue of Nebulae and Clusters pod číslem 457.[7]

Vlastnosti

NGC 752 je velmi rozsáhlá a rozptýlená otevřená hvězdokupa, která leží v odhadované vzdálenosti 1 490 světelných let[3] od Země a nachází se uvnitř ramena Orionu. Její vzdálenost je přibližně dvojnásobná oproti OB asociaci Melotte 20 a nachází se tak za molekulárním mračnem, které zakrývá Mléčnou dráhu ve směru souhvězdí Persea a Žirafy a nachází se v podobné vzdálenosti jako Perseovo molekulární mračno.

Její poměrně velké stáří je odhadováno na 1,4 miliardy let,[3] protože její nejžhavější hvězdy jsou spektrálního typu A2.[8] Jde tedy o jednu z nejstarších otevřených hvězdokup, které známe, i když je mnohem mladší než Messier 67 a NGC 188. Většina z přibližně 80 jejích hvězd je spektrální třídy F ve stavu podobra, ale je zde známo nejméně 15 červených obrů.[7] Hvězdokupa pravděpodobně hostí i mnoho hvězd s malou hmotností, jako například červené trpaslíky a možná i bílé trpaslíky, ale jejich podíl na celkové hmotnosti hvězdokupy je zanedbatelný.[12] Nejjasnější hvězda HD 11885 s magnitudou 7,1 se nachází v menší vzdálenosti a do hvězdokupy nepatří.[11]

Průzkum provedený pomocí rentgenové družice ROSAT v této části oblohy objevil 49 slabých zdrojů rentgenového záření, ze kterých přinejmenším 7 může být skutečnými členy hvězdokupy, z toho tři jsou krátkoperiodické dvojhvězdy, jedna se zdá být modrý opozdilec a jedna je asi rychle rotující hvězdou.[13]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků NGC 752 na anglické Wikipedii a NGC 752 na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b c FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 752 [online]. SEDS.org [cit. 2020-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-30. (anglicky) 
  2. ↑ a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 752 [online]. [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. S. 871–873. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2020-05-29]. Roč. 389, s. 871–873. Dostupné online. arXiv:astro-ph/0203351. DOI:10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode:2002A&A...389..871D. (anglicky) 
  4. ↑ SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 752 (= OCL 363) [online]. [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. S. B1-B46. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2020-05-29]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode:1931AnLun...2....1C. (anglicky) 
  6. ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2020-05-29]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode:1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  7. ↑ a b c O'MEARA, Stephen James. The Caldwell Objects. Cambridge: Sky Publishing Corporation, 2002. ISBN 0-933346-97-2. S. 112–114. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d e FROMMERT, Hartmut. NGC 752 [online]. SEDS.org [cit. 2020-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-29. (anglicky) 
  9. ↑ DUNLOP, Storm. Atlas of the Night Sky. [s.l.]: Collins, 2005. Dostupné online. ISBN 0-00-717223-0. 
  10. ↑ Deklinace 38° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 52° od severního nebeského pólu. Severně od 52° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 52° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  11. ↑ a b SLOTEGRAAF, Auke. Deep Sky Observer's Companion: NGC 752 [online]. [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ DANIEL, Scott A.; LATHAM, David W.; MATHIEU, Robert D.; TWAROG, Bruce A. A photometric and radial-velocity analysis of the intermediate-age open cluster NGC 752. S. 281–308. Publications of the Astronomical Society of the Pacific [online]. Březen 1994 [cit. 2020-05-29]. Roč. 106, čís. 697, s. 281–308. Dostupné online. DOI:10.1086/133379. Bibcode:1994PASP..106..281D. (anglicky) 
  13. ↑ BELLONI, T.; VERBUNT, F. Soft X-rays from the intermediate-age open cluster NGC 752. S. 806. Astronomy and Astrophysics [online]. Leden 1996 [cit. 2020-05-29]. Roč. 305, s. 806. Dostupné online. Bibcode:1996A&A...305..806B. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 752 na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 752 [online]. [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Andromeda [online]. [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. 
  • FROMMERT, Hartmut. NGC 752 [online]. SEDS.org [cit. 2020-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-29. (anglicky) 
  • SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 752 (= OCL 363) [online]. [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Open Clusters [online]. [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

NGC752-Tayson.jpg
Autor: Tayson82, Licence: CC BY-SA 4.0
Picture saved with settings embedded.
NGC 752 map.png
Autor: Roberto Mura, Licence: CC BY-SA 3.0
Map of NGC 752