Nestátní nezisková organizace

Nestátní nezisková organizace či nevládní nezisková organizace (česká zkratka NNO nebo NGO z anglického Non-governmental organization) je nezisková organizace, která není zřizovaná státem a na státu je nezávislá (anglický termín Non-governmental organization vyjadřuje, že organizace není zřízena ani lokální či regionální veřejnou správou – local government). Její hlavní účel je prosazování obecně prospěšné činnosti nebo k neziskové činnosti pro své členy (příklad sportovní organizace). Světová banka považuje za nevládní neziskové organizace kromě nevládních univerzit a výzkumných pracovišť především organizace, jejichž aktivity „zmírňují utrpení, podporují zájmy chudých, chrání životní prostředí, poskytují základní sociální služby nebo vedou k rozvoji komunit“.[1]

Nestátní nezisková organizace není v České republice oficiální právní termín ani právní forma či status právnické osoby, ale jde o termín již do značné míry ustálený ve společensko-ekonomických textech, sebeoznačení organizací i praxi veřejné správy.

Znaky NNO

NNO jsou právnickými osobami soukromého práva a patří mezi formalizované struktury občanské společnosti. Typické NNO naplňují znaky mezinárodně sdílené definice NNO, jejímiž autory jsou americký sociolog L. M. Salamon a německý sociolog H. K. Anheier[2]:

  • Organizovanost (stálá, formalizovaná struktura)
  • Soukromý charakter a nezávislost na státu (soukromoprávnost)
  • Nerozdělování zisku (mezi členy a rozhodující osoby)
  • Samosprávnost (vnitřní struktura)
  • Dobrovolnost (ve smyslu „s účastí dobrovolníků“)

Dělení NNO

Právní formy NNO

Vymezení NNO, zpracované Radou vlády pro nestátní neziskové organizace a používané pro účely této státní politiky, vychází z právních forem typických pro NNO. Toto vymezení nepolemizuje s mezinárodním vymezením, ale zužuje okruh právních forem, které ji naplňují. Podle této definice jsou za NNO považovány tyto právní formy soukromého práva:[3]

  • Spolky a pobočné spolky (nově podle NOZ § 214–302), dříve občanská sdružení a jejich organizační jednotky (podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů),
  • Nadace a nadační fondy (dříve podle zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, nyní podle § 306–401 NOZ),
  • Účelová zařízení církví, zřizované církvemi a náboženskými společnostmi podle zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností, v platném znění; dříve Církevní právnické osoby,
  • Obecně prospěšné společnosti podle zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech (nyní již zrušeného; existující obecně prospěšné společnosti však podle něj stále fungují),
  • Ústavy (podle § 402–418 NOZ),
  • Školské právnické osoby, registrované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a zahrnující ve významné převaze také církevní školy.

Dělení NNO podle funkcí

Podle funkce můžeme rozdělit NNO do čtyřech skupin:

  • Servisní NNO poskytují přímé služby svým klientům, tedy přímo řeší veřejné problémy. Typicky do této skupiny patří NNO poskytující sociální služby, NNO v oblasti zdravotnictví a sociálního začleňování nebo v oblasti rozvojové spolupráce a humanitární pomoci. Jde většinou o nečlenské NNO, které usilují o svoji profesionalizaci nebo jí již dosáhly. Servisní a advokační funkce NNO často v jednotlivém případě splývají, tedy konkrétní NNO plní obě uvedené funkce zároveň, a to v určitém poměru svých činností.
  • Advokační NNO bojují za práva vymezených skupin či vybraných veřejných zájmů. Jejich činnost spočívá v prosazování změn nebo naopak bránění změnám vůči veřejným nebo soukromým institucím. Mají významnou roli v prosazování principu rovnosti a nediskriminace, v ochraně menšinových zájmů a veřejného zájmu, jako je ochrana zdraví, životního prostředí nebo práv spotřebitelů. Tyto NNO jsou z hlediska struktury jak členskými organizacemi (občanská sdružení, nyní spolky), tak nečlenskými (obecně prospěšné společnosti, nadace a nadační fondy).
  • Filantropické NNO podporují finančně i hmotně veřejně prospěšné aktivity. Typicky se jedná o nadace a nadační fondy.
  • Zájmové NNO jsou vůbec nejpočetnější skupinou NNO v českém neziskovém sektoru. Zaměřují se na organizování zájmové činnosti buď výhradně pro své členy, nebo s přesahem do širší veřejnosti, kdy se jejich aktivity blíží službám poskytovaným určitým skupinám. Typicky do této skupiny patří NNO v oblasti sportu a kultury či tradiční venkovské zájmové spolky (například Sokol, včelařské svazy, dobrovolní hasiči, apod.). Zájmové NNO jsou postaveny výhradně na členském principu.

Další pojetí NNO

Doslovně vzato, nevládními neziskovými organizacemi jsou též některé veřejné subjekty zřizované územními samosprávnými celky, v Česku tedy kraji, obcemi nebo samosprávnými částmi obcí, ve formě příspěvkové organizace, veřejnoprávního sdružení apod.[zdroj?] Protože však slovo „nestátní“ či „nevládní“ je překladem anglického slova „non-government“, které znamená, že organizace není zřízena ani státem, ale ani lokálním vládám a samosprávám. Existují však neziskové organizace, které jsou zřizovány veřejnoprávními subjekty (např. obcí, krajem, zemí, župou atd.), obecní či krajské neziskové organizace se obvykle mezi nevládní nepočítají.

NNO v Česku

V Česku mají v souvislosti s pojmem NGO publicitu zejména ekologické organizace (například Greenpeace, Hnutí Duha, Děti Země), protikorupční (transparency International, Rekonstrukce státu), lidskoprávní organizace (například česká pobočka Amnesty International, Liga lidských práv, K 213) a také organizace starající se o potřebné, mentálně postižené, seniory atd. (např. Charita Česká republika, Diakonie ČCE, Naděje). Problematika existence, činnosti a financování (fundraising) nestátních neziskových organizací („neziskového sektoru“) je v České republice monitorována Informačním centrem neziskových organizací (ICN), o. p. s. Registrace nevládních neziskových organizací a státní dozor nad nimi přísluší podle jejich typu státním orgánům, zejména příslušným ministerstvům nebo rejstříkovým soudům.

Financování NNO

Finanční zdroje neziskových organizací tvoří zejména výnosy z vlastní a doplňkové činnosti, z prodeje či pronájmu majetku, z reklam, darů, dědictví a sponzoringu, od pojišťoven a fondů, z úroků, sbírek, tombol, loterií, daňových úlev a u některých NNO z veřejných rozpočtů, např. ve formě příspěvků, dotací.[4] Podle každoroční zprávy Centra pro výzkum neziskového sektoru mířila v roce 2016 ze státního rozpočtu třetina dotací organizacím zaměřujícím se na sport a tělovýchovu, necelých 40 % do oblasti sociálních věcí a politiky zaměstnanosti, asi 15% na podporu vzdělávacích projektů. Diskuse o podobě financování NNO z veřejných peněz se vrací, často bývá politicky zneužívána.

Podmínkou hospodaření neziskových organizací je důsledná a podle závazných předpisů vedená účetní evidence výnosů a nákladů, aktiv a pasiv, toku finančních prostředků, zdanění příjmů, majetku a služeb. Za tímto účelem se vyžaduje znalost účetních a daňových předpisů, schopnost připravit účetní doklady a zavedení dokonalého systému pracování kalkulací nákladů. Výsledky hospodaření neziskových organizací podléhají veřejné kontrole.[5] Podrobná finanční zpráva je ověřována nezávislým certifikovaným auditorem.

Dobrovolnictví v NNO

Do práce neziskových organizací poskytuje široké pole pro zapojení formálních dobrovolníků, kteří aktivně podílí na jejím chodu. Dobrovolnická práce činnost organizace zlevňuje. Podle údajů neziskových institucí odpracovalo v roce 2014 zhruba 920 000 dobrovolníků asi 45,6 mil. hodin, což odpovídá mzdě asi 5,8 mld. Kč.[6]

Počet NNO

V dubnu 2017 bylo v České republice registrováno celkem 129 947 nestátních neziskových organizací, z toho 515 nadací, 1670 nadačních fondů, 2774 obecně prospěšných společností, 752 zapsaných ústavů, 4171 církevních organizací, 93 651 spolků a 26 414 pobočných spolků.[7]

Celkový počet všech neziskových institucí dosáhl v roce 2015 čísla 132 953. Neziskové instituce tvořily podíl 2% na zaměstnanosti v ČR.[8]

Reference

  1. ↑ Operational Directive 14.70 dated August 28, 1989, Involving Nongovernmental Organizations in World Bank-Supported Activities
  2. ↑ NEZISKOVKY - Typy neziskových organizací Fakta o NNO. www.neziskovky.cz [online]. [cit. 2018-07-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ NEZISKOVKY - Typy neziskových organizací Fakta o NNO. www.neziskovky.cz [online]. [cit. 2018-07-20]. Dostupné online. 
  4. ↑ ŠIMKOVÁ, Eva. Management a marketing v praxi neziskových organizací. 4. vyd. Hradec Králové: GAUDEAMUS Univerzita Hradec Králové, 2009. ISBN 978-80-7435-012-2. S. 13. 
  5. ↑ ŠIMKOVÁ, Eva. Mnagement a marketing v praxi neziskových organizací. 4. vyd. Hradec Králové: GAUDEAMUS Univerzita Hradec Králové, 2009. ISBN 978-80-7435-012-2. S. 14. 
  6. ↑ Dobrovolníci v Česku | Statistika&My - měsíčník Českého statistického úřadu. www.statistikaamy.cz [online]. [cit. 2018-07-20]. Dostupné online. 
  7. ↑ http://www.neziskovky.cz/data/Statistika%20po%C4%8Dtu%20nest%C3%A1tn%C3%ADch%20neziskov%C3%BDch%20organizac%C3%AD%202014_2016_duben2017txt16852.pdf
  8. ↑ Satelitní účet neziskových institucí. apl.czso.cz [online]. [cit. 2018-07-20]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy