NR-1
Základní údaje | |
---|---|
Typ | výzkumná a špionážní ponorka |
Zahájení stavby | 10. června 1967 |
Spuštěna na vodu | 25. ledna 1969 |
Uvedena do služby | 22. října 1969 |
Osud | vyřazena 2008 |
Předchůdce | USS Dolphin (AGSS-555) |
Takticko-technická data | |
Výtlak | 365 t (na hladině) 393 t (pod hladinou)[1] |
Délka | 44,5 m |
Šířka | 3,8 m |
Ponor | 4,6 m |
Pohon | 1 jaderný reaktor 1 turboelektrická jednotka 100 hp |
Rychlost | 4,5 uzlu (na hladině) 3,5 uzlu (pod hladinou)[1] |
Posádka | 7 |
NR-1 byla výzkumná jaderná ponorka provozovaná v letech 1969–2009 námořnictvem Spojených států amerických.[1] Fakticky sloužila primárně ke špionážním misím.[2] Sloužila zejména k oceánografickému výzkumu, vyhledávání a vyzvedávání objektů z mořského dna a k údržbě podmořských zařízení. Je jedinou postavenou jadernou výzkumnou ponorkou amerického námořnictva a první jadernou ponorkou specializovanou na hloubkové ponory.[3] Díky jadernému pohonu operace ponorky omezovalo pouze množství nesených zásob. Autonomie provozu přitom dosahovala 30 dnů.[4] Od vyřazení ponorky USS Kamehameha (SSBN-642) v roce 2002 do svého vlastního vyřazení roku 2008 byla NR-1 nejstarší americkou jadernou ponorkou v aktivní službě.[4][5] Ponorka NR-1 (Nuclear Powered Research Vehicle) nebyla oficiální součástí amerického námořnictva, nenesla označení USS a její existence byla dlouhodobě utajována.[5] Ponorka, která nikdy nedostala jméno, byla přezdívána Nerwin.[6]
Stavba
Iniciátorem vývoje ponorky NR-1 byl roku 1964 americký admirál Hyman G. Rickover. Přestože fakticky byla především špionážním plavidlem, byla označována jako výzkumná. Důvodem bylo zejména utajení jejích schopností a snadnější získání financí na její nákladnou stavbu a provoz.[2] Vývoj ponorky byl zahájen v 60. letech 20. století.[4] Stavbu provedla loděnice General Dynamics Electric Boat (součást společnosti General Dynamics) v Grotonu ve státě Connecticut. Stavba byla zahájena 10. června 1967, trup byl na vodu spuštěn 25. ledna 1969 a hotová ponorka byla dne 22. října 1969 předána americkému námořnictvu.[1]
Konstrukce
Posádku ponorky tvořily dva důstojníci, tři námořníci a dva vědci.[1] Ponorka nebyla vyzbrojena. Byla vybavena citlivým sonarovým systémem, hydraulickou robotickou rukou pro manipulaci s předměty o hmotnosti až jedné tuny, třemi čtyřpalcovými pozorovacími průzory, kamerovým systémem (16 různých kamer) a externím osvětlením (19× 250 W, 2× 500 W a 8× 1000 W).[3] Maximální hloubka ponoru byla 724 metrů,[1] přičemž zatažitelný podvozek (s pneumatikami Goodyear) plavidlu umožňoval pohyb po mořském dně.[4] Pohonný systém tvořil tlakovodní jaderný reaktor, turbogenerátor o výkonu 100 hp a dva elektromotory, pohánějící dva lodní šrouby.[7] Ponorka dosahovala rychlosti 4,5 uzlu na hladině a 3,5 uzlu pod hladinou.[1] Manévrovací schopnosti zlepšovaly čtyři vrtule v prstencích v trupu (ducted thrusters) – dvě na přídi a dvě na zádi. Ponorka dále měla klasická hloubková kormidla umístěná na věži a směrové kormidlo na zádi.[3]
Operační služba
NR-1 operovala v úzké součinnosti se svou mateřskou lodí MV Carolyn Chouest, která ji také ponořenou odvlékala do operační oblasti.[4] Část misí provedených NR-1 zůstala utajena. Využívána byla i civilními institucemi. V roce 1976 v Atlantiku vyhledala stíhací letoun F-14 Tomcat, který spadl z paluby letadlové lodě s nejméně jednou, tehdy zcela novou, protiletadlovou řízenou střelou dlouhého dosahu Phoenix v podvěsu.[8] V roce 1986 se podílela na hledání trosek raketoplánu Challenger a část jich vyzvedla. V roce 1994 nalezla a vyzvedla části havarovaného stíhacího letounu F-15 Eagle amerického letectva.[9] V roce 1995 Robert Ballard použil NR-1 k prozkoumání vraku pasažérské lodě Britannic, která se za první světové války potopila na mině.[10] V roce 1997 společně s dálkově ovládanou miniponorkou Jason vyhledávala a zkoumala vraky lodí, které zajišťovaly dopravu mezi starověkým Římem a Kartágem. NR-1 přitom ve velkých hloubkách nalezla pět dosud neznámých vraků. Během průzkumu norských fjordů a přístavů NR-1 během 12 hodin nalezla 26 lodních vraků, včetně americké ponorky třídy O USS O-12 (SS-73).[9]
V roce 1999 se podílela na hledání trosek zříceného Boeingu 767 letu EgyptAir 990.[5] V roce 2002 prozkoumala vrak obrněnce USS Monitor a trosky vzducholodě USS Akron (ZRS-4). Během svého posledního nasazení v roce 2008 NR-1 neúspěšně hledala vrak USS Bonhomme Richard, která byla roku 1779 potopena britským námořnictvem v bitvě u Flamborough Head.[9]
Vyřazení
Slavnostní ukončení služby ponorky proběhlo 21. listopadu 2008 na ponorkové základně v New London ve státě Connecticut.[3] V prosinci 2009 byla vyřazená ponorka přesunuta do loděnice Portsmouth Naval Shipyard v Kittery ve státě Maine, kde byla deaktivována. Poté byly části ponorky vystaveny v Submarine Force Library and Museum v Grotonu (to vystavuje i první jadernou ponorku USS Nautilus).[1]
Řídící centrum ponorky NR-1 bylo 8. května 2018 předáno US Naval Undersea Museum v Keyportu ve státě Washington.[11]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g h NR-1 [online]. Navsource.org [cit. 2016-03-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b 10-Times-Navies-Have-Deliberately-Misdescribed-Warships [online]. Covert Shores, rev. 2021-03-20 [cit. 2021-03-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d NR-1 [online]. Globalsecurity.org [cit. 2016-03-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e NR-1 - Design [online]. Globalsecurity.org, rev. 2016-02-07 [cit. 2016-03-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c History of NR-1 [online]. Submarine Force Museum [cit. 2016-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-14. (anglicky)
- ↑ Existuje jediná atomová ponorka bez výzbroje. Potápění pro opravdu bohaté [online]. Technet.cz, rev. 2014-12-26 [cit. 2016-03-14]. Dostupné online.
- ↑ NR-1 - Specifications [online]. Globalsecurity.org, rev. 2016-02-07 [cit. 2016-03-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Life aboard the Navy’s top secret Cold War submarine: The disassembled NR-1 vessel is brought back to life for exhibition on its dangerous missions [online]. Mail Online, rev. 2013-11-13 [cit. 2016-03-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c NR-1 Deployments [online]. Globalsecurity.org, rev. 2016-02-07 [cit. 2016-03-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ "Titanic's Lost Sister" [online]. Nova, rev. 1997-01-28 [cit. 2016-03-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Command room of historic submarine to be preserved [online]. Navaltoday.com, rev. 2018-05-10 [cit. 2018-05-12]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu NR-1 na Wikimedia Commons
- Malá špionážní ponorka tahala z vody raketoplán a vědci ji měli rádi
- Dark Seas: The Tiny Hunter of Soviet Nuclear Submarines na YouTube (anglicky)
Média použitá na této stránce
GROTON, Conn. (Dec. 12, 2008) Crew members assigned to the Military Sealift Command rescue and salvage ship USNS Grasp (T-ARS 51) hook a towing line to submarine NR-1 as the boat makes its way along the Thames River in Groton for the final time. The oldest nuclear-powered submarine in the U.S. Navy, NR-1, is being retired after nearly 40 years of service. U.S. Navy photo by John Narewski (Released)
Drawing of the U.S. Navy submarine NR-1, in service from 1969 to 2008. NR-1's missions included search, object recovery, geological survey, oceanographic research, and installation and maintenance of underwater equipment.
DN-SC-86-06845
A port bow view of the nuclear-powered research submersible NR-1.
Location: PORT CANAVERAL061024-N-8655E-106 Norfolk, Va. - Naval research submarine, NR-1, dock alongside the U.S. submarine support ship MV Carolyn Chouest. NR-1 is the Navy's smallest and only research submarine, performing underwater search and recovery, oceanographic research missions and installation and maintenance of underwater equipment to a depth of almost half a mile.
GROTON, Conn. (Feb. 12, 2007) - Nuclear research submarine NR-1 is towed by Military Sealift Command (MSC) submarine support vessel MV Carolyn Chouest as the submarine passes under the Gold Star Bridge and Thames River Draw bridge. NR-1 is scheduled to conduct a visual and acoustic survey of the Flower Garden Banks in the Gulf of Mexico. U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist 1st Class John Fields (RELEASED)