Naďa Konvalinková
Naďa Konvalinková | |
---|---|
Naďa Konvalinková v roce 2019 | |
Rodné jméno | Naděžda Konvalinková |
Narození | 18. dubna 1951 (73 let) Praha |
Alma mater | Akademie múzických umění v Praze |
Choť | Oldřich Kaiser (1980–2005) |
Děti | Karolína Kaiserová |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Naďa Konvalinková, vlastním jménem Naděžda Konvalinková, (* 18. dubna 1951 Praha) je česká divadelní a filmová herečka, moderátorka, členka souboru Divadla na Vinohradech.
Kariéra
K divadlu se dostala poprvé při studiu na Gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici v Praze. Na lidové škole umění se pak připravovala na přijímací zkoušky na DAMU.[1] Studovala v ročníku spolu Borisem Rösnerem, Evou Jakoubkovou a Lornou Vančurovou. K jejím profesorům na DAMU patřili např. Vlasta Fabianová, Václav Voska a František Salzer.[2] Po absolutoriu DAMU působila nejprve v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1973–1976),[3] poté přešla do Městských divadel pražských (1976–1994).[4]
Zpočátku hrála většinou mladé naivky a prosté dívky (viz jednu z nejznámějších filmových rolí Nadi Konvalinkové, dívenku Květušku z filmu Adéla ještě nevečeřela), s přibývajícím věkem se postupně přehrála do polohy zralých žen a hodných i moudrých maminek. V současnosti hostuje v pražských divadlech Kalich, Broadway, U Hasičů, Viola, U Valšů a v Branickém divadle. V Českém rozhlasu na regionálních stanicích spolumoderuje a je porotkyní v pořadu Pochoutkový rok.[5] Namluvila několik večerníčků (např. Hajadla), uplatňuje se také jako moderátorka dětských televizních pořadů[6] a patří k úspěšným dabingovým herečkám.
Divadelní role, výběr
- 1979 – T. M. Plautus, J. Knauth: Tlučhuba, Amoráta, Městská divadla pražská, režie Ladislav Vymětal
Filmografie (výběr)
- 1975 - Osvobození Prahy
- 1977 – Honza málem králem
- 1977 – Adéla ještě nevečeřela
- 1979 – Jak je důležité míti Filipa (TV film)
- 1982 – Dynastie Nováků (TV seriál)
- 1982 -- Šéfe, to je věc! (TV film)
- 1982 – Srdečný pozdrav ze zeměkoule
- 1984 -- Šéfe, vrať se! (TV film)
- 1984 -- Šéfe, jdeme na to! (TV film)
- 1988 -- Na dvoře je kůň, šéfe! (TV film)
- 1989 -- V tomhle zámku straší, šéfe! (TV film)
- 1990 – O hloupé havířce (TV film)
- 1993 – Hora jménem Andělská (TV film)
- 1993 – Nesmrtelná teta
- 1994 – Andělské oči
- 1996 – Lotrando a Zubejda
- 1998 – Šmankote, babičko, čaruj!
- 2006 – Jak se krotí krokodýli
- 2006 – Obsluhoval jsem anglického krále
Rozhlasové role
- 1995 Jan Neruda Figurky, Rozhlasová komedie na motivy stejnojmenné povídky ze sbírky Povídky malostranské. Dramatizace Jiří Just. Hudba Petr Mandel. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Vlado Rusko. Osoby a obsazení: Doktor (Ivan Trojan), Morousek (Jan Novotný), Vilhelmová (Naďa Konvalinková), Provazník (Vladimír Krška), Otylie (Zuzana Petráňová), Domácí (Oldřich Velen), Malíř (Antonín Molčík), Malířová (Růžena Merunková), Pepík (Matěj Sviták), Hostinský (Jaroslav Moučka), Nadporučík (Jiří Klem), Sekundant (Petr Křiváček), Lékař (Rudolf Pechan) a Pouliční zpěvák (Petr Křiváček).
- 2002 Johann Nepomuk Nestroy: Talisman, překlad Eva Bezděková, rozhlasová úprava a dramaturgie Jana Paterová, hudba Vadim Petrov, režie Otakar Kosek. Hráli: Titus Lišák (Jiří Langmajer), Paní z Cypřišova (Daniela Kolářová), Ema, její dcera (Kateřina Vaníčková), Konstance, její komorná (Naďa Konvalinková), Flora, zahradnice (Barbora Štěpánová), Semínko, zahradnický pomocník (Bohumil Klepl), Pan Markýz, vlásenkář (Jiří Štěpnička), Salome, husopaska (Tereza Bebarová), Zátka, pivovarník (Bořivoj Navrátil) a Konrád, sluha (Jan Skopeček). (76 min). V roce 2018 načetla audioknihu Lidé plánují, Bůh se směje (vydala Audiotéka).
Osobní život
Od roku 1980 až do roku 2005 byl jejím manželem herec Oldřich Kaiser. Z manželství se v roce 1983 narodila dcera Karolína.
Konvalinková je patronkou nadačního fondu pro opuštěné děti Rozum a cit;[7] sama byla po rozvodu rodičů zhruba rok v dětském domově.[8] Tehdy jí bylo 10 let a spolu se sestrou byla poté svěřena do péče babičce.[9] Její sestra nyní žije trvale ve Švýcarsku a navštěvují se pravidelně jednou ročně.[10] Její největší přítelkyní byla herečka Květa Fialová. Spolu účinkovaly nejen v mnoha divadelních představeních, ale např. i v komediálním TV seriálu Kupé, do kterého zvaly mnohé známé osobnosti a během cesty vlakem si vyprávěli zábavné historky.[11]
Odkazy
Reference
- ↑ Mirek Novák: Jak jsme začínali, Koršach : Praha, 1994, str. 40, ISBN 80-900346-4-0
- ↑ Naďa Konvalinková dostane k padesátinám velkou pusu. iDNES.cz [online]. 2001-04-17 [cit. 2022-07-10]. Dostupné online.
- ↑ Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti, 2005, s. 311.
- ↑ Český film : herci a herečky I, s. 627.
- ↑ Archiv rozhlasového pořadu Pochoutky. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2009-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-24.
- ↑ Český film : herci a herečky I, s. 628.
- ↑ Archivovaná kopie. www.rozumacit.cz [online]. [cit. 2009-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-11.
- ↑ 13. komnata - iVysílání | Česká televize. www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2022-07-10]. Dostupné online.
- ↑ Naďa Konvalinková: Z dětského domova jsem se sestrou utekla. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Dobré ráno - iVysílání | Česká televize. www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2022-12-09]. Dostupné online.
- ↑ Kupé (1994). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Literatura
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 80, 266.
- Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 627–628.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 311.
- Mirek Novák: Jak jsme začínali, Koršach : Praha, 1994, str. 39–44, ISBN 80-900346-4-0
- Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 348, ISBN 80-85625-19-9
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 117–118.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Naďa Konvalinková na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Naďa Konvalinková
- Naďa Konvalinková v Česko-Slovenské filmové databázi
- Naďa Konvalinková ve Filmové databázi
- Naďa Konvalinková na Kinoboxu
- Naďa Konvalinková v Internet Movie Database (anglicky)
- Naďa Konvalinková na Dabingforum.cz
- Přehled dabingů na webu Animovaný svět
- Květa Fialová – Naďa Konvalinková: Divoženky – článek v Pozitivních novinách
- Pozlacená Naďa Konvalinková[nedostupný zdroj] – rozhovor v časopise TV Plus 2005/16
- Naďa Konvalinková na stránkách České televize
- Český rozhlas: http://www.rozhlas.cz/kraje/tandem/_zprava/povidani-s-nadou-konvalinkovou-nejen-o-divadle-ale-i-o-jejich-dietach--1474675
- Scéna.cz: http://www.scena.cz/index.php?page=nethovory&d=3&s_rok=2014&id_n=685&s_mesic=7
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Petr Chodura, Licence: CC BY-SA 4.0
Lenka Lagronová: Terezka, režie Radovan Lipus, inscenace Divadla na Vinohradech, 2024
Autor: David Sedlecký, Licence: CC BY-SA 4.0
Naďa Konvalinková, česká herečka