Na flanderských polích

Na flanderských polích je slavná báseň kanadského lékaře a básníka, podplukovníka Johna McCrae v níž vyjadřuje žal nad zabitými spolubojovníky. Napsal ji počátkem května 1915, poté co vedl pohřeb svého přítele a spolubojovníka poručíka Alexise Helmera, který padl v 2. bitvě u Yper.

Báseň napsaná formou rondelu se stala jedním ze symbolů celé války a dodnes je připomínána tradicí vlčího máku na paměť padlých a válečných veteránů. Hlavně v Anglii a Francii je každoročně 11. listopadu na Den válečných veteránů zastaven téměř veškerý život a tento den je vzpomínkou na padlé nejen z první světové války, ale také ze všech dalších konfliktů.


anglický originálorientační český překladbásnický překlad (Petr Jan Vinš)básnický překlad (Petr Dolejš)
In Flanders fields the poppies blow
Between the crosses, row on row,
That mark our place; and in the sky
The larks, still bravely singing, fly
Scarce heard amid the guns below.
We are the Dead. Short days ago
We lived, felt dawn, saw sunset glow,
Loved and were loved, and now we lie
In Flanders fields.
Take up our quarrel with the foe:
To you from failing hands we throw
The torch; be yours to hold it high.
If ye break faith with us who die
We shall not sleep,
though poppies grow
In Flanders fields.
Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,
je možná slyšet zpívat skřivánky,
zde dole kanóny jen svoji píseň řvou.
My už však nevstanem a je to možná zdání,
že včera ještě žili jsme a byli milováni.
Teď jenom tiše ležíme
na polích flanderských.
Náš boj však zase jiní převezmou.
Do vašich rukou dáme my teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,
že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou
na polích flanderských.
Ve Flandrech rozkvétají máky,
tam, kde řad hrobů křivolaký
nás hlídá; a vysoko v dáli
snad skřivani se rozzpívali,
však děla přehlušují ptáky.
Jsme Mrtví. Avšak ještě včera,
než jitro přešlo do večera,
my lásku znali a teď spíme
na polích flanderských.
Vy buďte ti, kdo v boj se dají,
když z rukou našich upadají
pochodně; zas zdvihněte je výš
zradíte-li, pak neuhlídá kříž
náš klid,
ač máky rozkvétají
na polích flanderských.[1]
Na flanderském poli vlčí máky kvetou

v řadách mezi rovy, kam nás cesty vedou.

Skřivani v oblacích neslyšně létají,

skřivani v oblacích marně nám zpívají

a zbraně tam v poli líté palby metou.


Nikdo z nás nepřežil, však nazpět pár dní

svítání jsem spatřil i západ poslední.

Padli jsme daleko od přátel svých milých,

ležíme hluboko na flanderských polích.


Dejte sbohem nastokrát svým vádám zuřícím,

naše ruce dají vzplát pochodním hořícím.

Až budeš s nimi hrdě stát, s vírou v nás, co padli,

pak můžeme klidně spát, aniž by máky zvadly

na poli rudě zářícím.


https://www.clubetcetera.ca/in-flanders-fields


Reference

  1. ↑ MCCRAE, John. Na polích flanderských. Revue Prostor. 2021, roč. 116. Dostupné online. 

Externí odkazy