Na lavici obžalovaných justice

Na lavici obžalovaných justice
Žánry	drama mysteriózní
Formát	seriál
Námět a scénář	Jiří Křižan
Režie	Martin Hollý
Hrají	Jakub Špalek Jakub Wehrenberg Luděk Munzar
Země původu	Česko Česko
Jazyk	čeština
Počet řad	1
Počet dílů	13
Obvyklá délka	cca 51 minut
Produkce a štáb
Výkonný producent	Jaroslav Bouček
Producent	Pavel Borovan
Kamera	Vladimír Holomek
Hudba	Emil Viklický
Střih	Ondrej Pechar, Mirko Veselý
Produkční společnost	Česká televize
Premiérové vysílání
Stanice	Česká televize
Formát obrazu	barevný, 4 : 3
Formát zvuku	mono
Vysíláno	19990107a7. ledna 1999 – 19990401a1. dubna 1999
Na lavici obžalovaných justice na ČSFD, Kinoboxu, SZ, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na lavici obžalovaných justice je třináctidílný televizní seriál České televize (natočený v koprodukci se společností BUC-FILM) z roku 1998, který volně interpretuje některé mediálně známé soudní případy z doby především po roce 1989. Premiérově byl vysílán v roce 1999, zatím jedinou reprízu měl v roce 2006.

Dějově je seriál umístěn do fiktivního okresního města Bójany, u jehož okresního soudu se potkávají a střetávají občané, soudci, advokáti i státní zástupci nad běžnými i méně běžnými problémy občanskoprávními i trestněprávními. Mysteriózní nádech seriálu dodávají fantazie jednotlivých protagonistů, kteří se ve svých snech ocitají v jakési „jeskyni spravedlnosti“ a jsou sami souzeni a nuceni se hájit za své současné i minulé činy.

Tvůrci seriálu přinesli pohled na základní instituci soudního systému, kterým je okresní soud. Je zobrazen ve své každodenní činnosti i patrně typickém personálním vybavení, jak rozhoduje v občansko právních sporech i v trestních řízeních. Soudci a soudní čekatelé, státní zástupci a obhájci, vyšetřovatelé a policisté, viníci i nevinní a další lidé okolo, ti všichni jsou hlavními postavami třinácti příběhů z prostředí, kde vládne, či by měla vládnout spravedlnost.

Česká televize^[1]

K okresnímu soudu v Bójanech přichází jako soudní čekatelé dva čerství absolventi PF UK Tomáš Sojka a Jaromír Ondrašík. Setkávají se zde s Věrou Kučerovou, která u soudu již nějakou dobu čekateluje a která je zasvěcuje do života soudu i soudců. U trestního soudu se projednává případ majitele obchodu pana Vrábela, který v sebeobraně omylem ustřelil varlata mladému Romovi, který přepadl jeho obchod. Případ soudí předseda okresního soudu Petr Bareš. Ačkoliv vyplývá, že šlo ze strany pana Vrábela o nutnou obranu, je odsouzen podle § 221 (Ublížení na zdraví) odst. 1 a 2 písm. c) Trestního zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 3 roky. U civilního soudu se řeší rozvod a péče o dítě manželů Karla a Ester Valentových. Případ soudí praktikující katolička Anežka Vlčková. Z výpovědí vyplyne, že odpůrce Karel Valenta je katolík, zároveň však alkoholik s násilnickými sklony. Navrhovatelka Ester Valentová je židovského vyznání, během těhotenství zvažovala interrupci a během jednání slovně napadne soudního znalce. Manželství soud rozvede, dítě však soudkyně Vlčková nesvěří do péče ani jednoho z rodičů, nýbrž ho nechá odvézt do dětského domova.

Tento díl se zabývá vyšetřovatelem StB Klementem Grobečkem (analogie na Aloise Grebeníčka), který v 50. letech krutě vyslýchal a mučil politické vězně. Grobečka vyšetřuje ÚDV. Jeho vyšetřovací spis je však stále státním zástupcem Čermákem, který je spolu s předsedou OSZ vůči Grobečkovi loajální, z nesmyslných důvodů vracen k došetření. Poté, co státní zástupce Čermák odejde na krajské státní zastupitelství, převezme jeho případy mladý státní zástupce Křenek, který o loajalitě vůči Grobečkovi neví a pošle případ k soudu. Předseda OSZ se ho snaží donutit k zpětvzetí obžaloby a pohrozí mu vyhazovem, státní zástupce Křenek však odmítá tento příkaz vykonat. Sám předseda Kredbulen si netroufá vzít obžalobu zpět, a tak aspoň pověřuje případem jemu loajální státní zástupkyni Válkovou. Grobečka obhajuje JUDr. Křížalka a případ soudí soudce Vítek. Obhájce se státní zástupkyní to zpočátku vidí jako výhodu, jelikož ví o jeho zamaskované chybě, které se v minulosti jako soudce dopustil. U hlavního líčení jsou svědky (tehdejšími vězni) popisovány kruté praktiky, které Grobeček prováděl, jako např.: bití, drcení varlat, elektrické šoky, trhání nehtů atd. Státní zástupkyně na tyto svědecké výpovědi nijak nereaguje, obhájce se je snaží zpochybnit slabou pamětí a trestní minulostí svědků. Před rozsudkem se obhájce se státní zástupkyní chtějí se soudcem domluvit, aby Grobečka zprostil viny. Soudce Vítek to však odmítne s tím, že na té chybě, kterou se ho pokoušeli vydírat, mají stejný podíl viny jako on. Nakonec je Klement Grobeček odsouzen podle § 158 (Zneužívání pravomoci veřejného činitele) odst. 1 a 2 písm. c) v jednočinném souběhu s § 221 (Ublížení na zdraví) odst. 1 a 2 písm. b) a c) a § 222 (Těžká újma na zdraví) odst. 1 a 2 písm. b) Trestního zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 10 let.

U trestního soudu se řeší případy dvou zlodějů aut Romana Dvořáka a Radka Nováka, kteří dostali za úkol od překupníka ukrást několik vozů Audi 80. Oba jsou chyceni policií a obviněni z krádeže. Zatímco starší a zkušenější soudkyně Zdena Šípová pošle Romana Dvořáka do vazby, mladá soudkyně Anežka Vlčková vazbu na Radka Nováka neuvalí. Případ Romana Dvořáka soudí soudce Vítek a případ Radka Nováka předseda soudu Bareš. U obou případů se obhájci snaží o překvalifikování na neoprávněné užití cizí věci. Zatímco soudce Vítek tuto tzv. účelovou obhajobu JUDr. Křížalky prokoukne a odsoudí Romana Dvořáka podle § 247 (Krádež) odst. 3 písm. b) Trestního zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 3 roky, předseda soudu Bareš se naopak nechá od obhájkyně Peškové přesvědčit, že šlo o neoprávněné užití cizí věci a odsoudí Radka Nováka podle § 249 odst. 1 Trestního zákona k 8měsíčnímu trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem na 1 rok. U civilního soudu řeší soudkyně Věra Škodná výživné pro navrhovatele – 23letého studenta, kterému zemřela matka. Navrhovatel požaduje zvýšení výživného placeného otcem, z 800 na 4000 Kč. Odpůrce, tj. otec zastupovaný JUDr. Budlou se zvýšením nesouhlasí, protože se s ním jeho syn vůbec nestýká. Navrhovatel zdůvodňuje své nestýkání se s otcem tím, že byl za socialismu členem KV KSČ a že se rozvedl s jeho matkou, protože její bratr podepsal Chartu 77. Odpůrci jsou jako zástupci ředitele banky a členovi správní rady prokázány měsíční příjmy ve výši 70 000 Kč. Soud nakonec přizná navrhovateli výživné ve výši 8000 Kč.

• Na lavici obžalovaných justice na stránkách České televize
• Na lavici obžalovaných justice v Česko-Slovenské filmové databázi
• Na lavici obžalovaných justice na Kinoboxu