Nabonid

Nabonid
Narození	7. století př. n. l. Harran
Úmrtí	538 př. n. l. Carmania Satrapy
Potomci	Bél-šar-usur, Nebuchadnezzar III, Lábaši-Marduk a Bel-Shalti-Nanna
Matka	Addagoppe of Harran
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nabonid (akkadsky Nabú-na´id, „[Bůh] Nabú je veleben“) byl poslední novobabylonský král z chaldejské dynastie, panující v letech 556–539 př. n. l. Jeho otec byl patrně náčelníkem aramejského kmenového svazu, matka Adad-guppi byla kněžkou boha Sína v syrském Charránu (Karrhy). Nabonid nebyl příbuzný s předcházejícími chaldejskými králi, ke královskému titulu mu dopomohla klika stojící proti předchozímu králi Lábaši-Mardukovi (která ho zavraždila).^[1]

Nabonid, který nepocházel z královského rodu, zahájil svou kariéru u dvora králů Nebukadnezara II. a Neriglissara. Na trůn ho pravděpodobně dosadili příznivci z kněžských a úřednických kruhů. Pokračoval ve výbojích v syrském prostoru (554–553 př. n. l.), konkrétně v oblasti Chamátu a Edomu. Vzhledem k tomu, že podporoval rekonstrukci chrámů boha Sína v Charránuu a Uru a deset let se zdržoval mimo Babylón na Arabském poloostrově, došlo k napětí mezi ním a mocným kněžstvem boha Marduka. Důvod jeho podpory kultu boha Sína spočívá ve faktu, že v Charránu působila jeho matka jako Sínova kněžka (a zřejmě on sám se v Charránu narodil).^[2] V hlavním městě ho zatím zastupoval jeho syn a korunní princ Bél-šarra-usur – z Bible známý jako Belšazar. Nabonidovo postavení v Babylonii nalomil i dlouhotrvající hladomor spolu s celkovou ekonomickou krizí říše.

Nespokojenost obyvatelstva způsobila, že pro perského krále Kýra II. nebylo příliš složité najít v Nabonidově říši vrstvy, které si přály změnu a králův pád. Dne 29. října 539 př. n. l. tak mohla perská vojska bez boje obsadit Babylón, přičemž Nabonidův další osud je nejasný.

Nabonid a Bible

Nabonid je (stejně jako jeho syn Bél-šarra-usur) zmíněn v Bibli. V knize proroka Daniela o nich čteme, přičemž někdy se má za to, že je Nabonid zaměněn za Nebukadnesara II., protože v prvním a druhém verši páté kapitoly stojí:

Nejde zde ale o bezprostřední příbuzenskou posloupnost, nýbrž o případ, kdy se „otcem“ v Bibli míní předek, který byl v kladném či záporném smyslu duchovně významný - podobné užití najdeme například v první knize Královské:

Nebukadnesar II. je z vypravěčské perspektivy knihy Daniel významnější Bél-šarra-usurův předek na trůnu než Nabonid, protože Nebukadnesar II. se nakonec poddal Danielovu Bohu, kdežto jeho nástupce Nabonid uctíval opět božstva Babylonie (dokladem jsou Nabonidovy válce: urské a sipparský). Konec Belšasarovy vlády je v knize Daniel ironicky dovršen zneuctěním právě těch předmětů, které původně zneuctil sám Nebukadnesar jejich odnesením z Jeruzalémského chrámu při dobytí Jeruzaléma.

Odkazy

Reference

Literatura

• BEAULIEU, P. A. The reign of Nabonidus, King of Babylon : 556-539 b. c.. [s.l.]: New Haven, 1989. 
• BIČ, Miloš. Při řekách babylónských. Praha: Vyšehrad, 1990. ISBN 80-7021-032-X. 
• KOLEKTIV, autorů. Dějiny mezopotámie. Praha: Karolinum, nakladatelství Univerzity Karlovy, 1998. 
• Biblí svatá aneb Všecka svatá písma Starého i Nového zákona : Podlé posledního vydání kralického z roku 1613. [s.l.]: Nákladem Biblické společnosti britické a zahraniční, 1929. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nabonid na Wikimedia Commons
• Nabonidova kronika v Britském muzeu (anglicky)