Naděžda Kniplová

Naděžda Kniplová
Základní informace
Narození18. dubna 1932
Ostrava
Úmrtí14. ledna 2020 (ve věku 87 let)
Povoláníoperní pěvkyně, pedagožka a hudební pedagožka
Nástrojehlas
Hlasový oborsoprán
OceněníStátní cena Klementa Gottwalda (1967)
zasloužilý umělec (1970)
národní umělec (1983)
Cena Thálie (2011)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Naděžda Kniplová (18. dubna 1932 Ostrava – 14. ledna 2020[1]) byla česká operní pěvkyně–sopranistka, sólistka Národního divadla v Praze, Státní opery Praha aj.

Vzdělání

Základy hudebního vzdělání získala od svého otce, který byl ředitelem hudební školy v Hranicích a organizátorem hudebního života na severovýchodní Moravě. Absolvovala pražskou státní konzervatoř (u J. Vavrdové) (1947 až 1953) a HAMU (u K. Ungrové a Z. Otavy) (1954 až 1958).[2] Již od roku 1957 působila v Ústí nad Labem, od roku 1959 ve Státním divadle v Brně, kde mj. triumfovala jako Renata v československé premiéře Prokofjevova Ohnivého anděla. V červenci 1964 se stala sólistkou Národního divadla v Praze, kde se uvedla rolí Ortrudy v Lohengrinovi.

Umělecká činnost

Citát: „…Kniplová měla všechny předpoklady být typickou wagnerovskou heroinou, především znělé, temné tóny střední polohy hlasu, průrazné, bezpečné široké výšky a hlasovou vytrvalost…“

Když jí Karajan nabídl roli Brünnhildy (Prsten Nibelungův) na salcburském festivalu, spolupráce s ním jí otevřela dveře světových operních domů (Vídeň, Barcelona, San Francisco ad.), především v rolích wagnerovských. Z těchto rolí vytvořila Kniplová všechny tři Brünnhildy (Valkýra, Siegfried, Soumrak bohů), Isoldu (Tristan a Isolda), Kundry (Parsifal), Sentu (Bludný Holanďan) a Ortrudu (Lohengrin). Z postav dalších autorů to byla především Turandot, Tosca, Lady Macbeth (Macbeth), Leonora (Fidelio). Z českého repertoáru ztvárnila Kostelničku (Její pastorkyňa), Emilii Marty (Věc Makropulos), Miladu (Dalibor), Libuši, Šárku, Evu a další. Natočila několik kompletních operních nahrávek. V roce 2011 obdržela Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v opeře. Cenu odmítla převzít se zdůvodněním, že si ocenění zasloužila už mnohem dříve.[3]

Pedagogická činnost

Od roku 1991 byla profesorkou na pražské AMU.[4] Též spolupracovala s Pěveckou konzervatoří Praha Josefa Rybičky.

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. ↑ Zemřela uznávaná operní pěvkyně Naděžda Kniplová, před lety odmítla Thálii. iDNES.cz [online]. 2020-01-14 [cit. 2020-01-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 219.
  3. ↑ http://kultura.idnes.cz/divadlo.aspx?c=A110324_150252_divadlo_ob
  4. ↑ Český biografický slovník XX. století II, s. 87.

Literatura

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 282.
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan Pavel. Malá encyklopedie české opery. Praha : Paseka, 1999. 347 s. ISBN 80-7185-236-8. S. 118–119.
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 219–220.
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl II, 1884–1989 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1989. 784 s. S. 7–11.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 87. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Statni cena KG, stužka.jpg
Statni cena KG, stužka
Naděžda Kniplová ND1987.jpg
Autor: J.Broukal, Licence: CC BY-SA 4.0
Naděžda Kniplová, Národní divadlo 1987, Rusalka (Cizí kněžna)