Naděžda Krupská

Naděžda Krupská
Narození	26. února 1869 Petrohrad
Úmrtí	27. února 1939 (ve věku 70 let) Moskva
Místo pohřbení	Hřbitov u Kremelské zdi
Alma mater	Bestuževské kurzy
Povolání	knihovnice, spisovatelka, učitelka a politička
Ocenění	Leninův řád Řád rudého praporu práce
Politická strana	Komunistická strana Sovětského svazu (do 1939)
Choť	Vladimir Iljič Lenin (1898–1924)
Rodiče	Konstantin Krupsky a Elizaveta Krupskaya
Funkce	poslanec Nejvyššího sovětu SSSR (1938–1939) člen Prezidia Nejvyššího sovětu Sovětského svazu (od 1938)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Naděžda Konstantinovna Krupská (rusky Надежда Константиновна Крупская, Naděžda Konstantinovna Krupskaja; 26. února 1869, Petrohrad – 27. února 1939, Moskva)^[1] byla ruská politička a pedagožka.

Život

Její otec Konstantin Ignaťjevič Krupskij (1837–1897) byl carský důstojník ze zchudlého šlechtického rodu, matka Jelizaveta Vasiljevna Tistrova (1836–1915) též pocházela ze šlechtické rodiny. Naděžda Krupská vystudovala dívčí gymnázium v Petrohradě, po smrti otce se živila vyučováním.

V roce 1894 se seznámila s Leninem a poté, co oba byli v roce 1896 uvězněni a Lenin poslán do vyhnanství, jí bylo v roce 1898 umožněno ho následovat pod podmínkou, že se za něj po příjezdu provdá. Po propuštění odcestoval Lenin z Ruska; Krupská ho v roce 1901^[1] následovala a setrvala s ním až do jeho smrti. V dopise Bernských úřadů povolujících pobyt je její křestní jméno přeloženo jako Esperantia.

Po bolševické revoluci v roce 1917 byla sovětskou politickou pracovnicí, pedagožkou a organizátorkou sovětského školství. Krupská zpracovala otázky polytechnického vzdělání a spojení výchovy a vyučování s výrobní praxí. Od roku 1898 byla členkou VKS(b). Byla také činná v mezinárodním komunistickém hnutí. Od roku 1931 byla členkou Akademie věd SSSR.

Zemřela v Moskvě.^[2]

Dílo (české překlady)

Ve svých pracích popularizovala světový názor marxismu-leninismu^[3] a aktivně se účastnila zpracovávání Leninova teoretického dědictví.^[4]

• Můj život (Praha-Karlín, Komunistické nakladatelství, 1929)
• Vzpomínky na Lenina (Díl 1 a 2; V Praze, Odeon (Jan Fromek), 1934)
• O mladých pionýrech (Praha, Mladá fronta, 1951)
• O výchově a vyučování (Praha, Dědictví Komenského, 1951)
• O knihovnické práci (sborník statí z roku 1934; Praha, Orbis, 1954)
• Lenin jako propagandista a agitátor (Praha, SNPL, 1957)
• Lenin - redaktor a organizátor stranického tisku (Praha, SNPL, 1958)
• O komunistické výchově (články a projevy; Praha, SNPL, 1958)
• Vzpomínky na Lenina (Praha, SNPL, 1958, SNKLU 1964, Orbis 1970)
• O klubové práci (Sborník statí; Praha, Osv. ústav, 1966)
• Pedagogické dílo (Praha, SPN, 1976)
• O dětském komunistickém hnutí (výbor z pedagog. statí; autoři Naděžda Konstantinovna Krupská, Edwin Hoernle; Praha, Mladá fronta, 1979)

Inspirace ve filmu

• Životopisný film Naděžda byl natočen v SSSR v roce 1973

Galerie

• 

  Naděžda Krupská (1879)

• 

  Naděžda Krupská (1890)

• 

  Naděžda Krupská a Lenin (1922)

• 

  Naděžda Krupská (20. léta 20. stol.)

Citát

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nadezhda Krupskaya na anglické Wikipedii a Крупская, Надежда Константиновна na ruské Wikipedii.

Literatura

• DRIDZO, Vera Solomonovna. ŠUL'GIN, V. Naděžda Krupská. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1959. 130 s. cnb000684661.
• JEŽEK, Alexandr. Naděžda Konstantinovna Krupská. Praha: Horizont, 1983. 179 s. cnb000004153.
• SUVOROV, Lev, 1976. Rozvíjení dialektického materialismu po smrti V. I. Lenina (1924–1970). In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 596–610.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Naděžda Krupská na Wikimedia Commons
• Osoba Naděžda Krupská ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Naděžda Krupská