Nadřazenost bílé rasy

Nadřazenost bílé rasy (někdy bílá nadřazenost, bílý supremacismus) je přesvědčení, že běloši jsou nadřazeni příslušníkům jiných ras, a proto by jim měli dominovat. Toto přesvědčení přispívá k udržování moci a privilegií bělochů. Bílá nadřazenost má kořeny v dnes již zdiskreditované doktríně vědeckého rasismu a byla klíčovým ospravedlněním kolonialismu. Je základem řady současných hnutí včetně neokonfederace, neonacismu a Křesťanské identity.[1]

Různé formy nadřazenosti bílé rasy předkládají různé představy o tom, kdo je považován za bělocha (ačkoli vzorem je obecně světlá pleť, světlé vlasy a modré oči neboli „árijské“ rysy, které jsou nejčastější v severní Evropě), a jednotlivé skupiny zastánců nadřazenosti bílé rasy označují za nepřátele různé rasy a etnika, nejčastěji lidi afrického původu, domorodé obyvatele Ameriky a Oceánie, Asiaty, rasově smíšené osoby, Latinské Američany, obyvatele Blízkého východu a Židy.[2]

Jako politická ideologie vnucuje a udržuje sociální, politickou, historickou nebo institucionální nadvládu bělochů. Tato ideologie byla uvedena v život prostřednictvím socioekonomických a právních struktur, jako byl transatlantický obchod s otroky, zákony Jima Crowa ve Spojených státech, politika bílé Austrálie od 90. let 19. století do poloviny 70. let 20. století a apartheid v Jihoafrické republice.[3][4] Tato ideologie je navíc ztělesněna v sociálním hnutí White power. Od počátku 80. let 20. století se hnutí White power zasazuje o svržení vlády Spojených států a vytvoření bílé domoviny za použití polovojenských taktik.[5]

V akademickém prostředí, zejména v kritické rasové teorii nebo intersekcionalitě, může „nadřazenost bílé rasy“ také označovat sociální systém, v němž běloši požívají strukturálních výhod (privilegií) oproti jiným etnickým skupinám, a to jak na kolektivní, tak na individuální úrovni, navzdory formální rovnosti práv.

Historie

Nadřazenost bílé rasy má ideologické základy, které sahají až k vědeckému rasismu 17. století. Tedy k převládajícímu paradigmatu lidské odlišnosti, který pomáhal formovat mezinárodní vztahy a rasovou politiku od druhé poloviny osvícenství až do konce 20. století, přičemž jeho konec je symbolizován dekolonizací a zrušením apartheidu v Jihoafrické republice v roce 1991, po němž následovaly první mezirasové volby v této zemi v roce 1994.

Německo

Podrobnější informace naleznete v článku Nacismus a rasa.

Nacismus v Německu prosazoval myšlenku nadřazeného germánského lidu neboli árijské rasy. Představy o nadřazenosti bílé rasy a nadřazenosti árijců se propojily v 19. století, kdy zastánci nadřazenosti bílé rasy zastávali názor, že běloši jsou příslušníky árijské „panské rasy“, která je nadřazená ostatním rasám, zejména Židům, které označovali za „semitskou rasu“, Slovanům a Romům, které spojovali s „kulturní sterilitou“. Arthur de Gobineau, francouzský rasový teoretik a šlechtic, obviňoval z pádu ancien régime ve Francii rasovou degeneraci způsobenou míšením ras, které podle něj zničilo „čistotu“ nordické nebo germánské rasy. Gobineauovy teorie, které si získaly silné zastánce v Německu, zdůrazňovaly existenci nesmiřitelné polarity mezi árijskými či germánskými národy a židovskou kulturou.[zdroj?]

Jako hlavní rasový teoretik nacistické strany dohlížel Alfred Rosenberg na vytvoření lidského rasového „žebříčku“, který ospravedlňoval Hitlerovu rasovou a etnickou politiku. Rosenberg prosazoval nordickou teorii, která považovala nordickou rasu za „nadřazenou“, nadřazenou všem ostatním, včetně ostatních Árijců (Indoevropanů).[6] Rosenberg si rasový termín Untermensch vypůjčil z názvu knihy člena Ku-klux-klanu Lothropa Stoddarda z roku 1922, která nesla název The Revolt Against Civilization: The Menace of the Under-man (Vzpoura proti civilizaci: Hrozba podčlověka).[7] Později ji nacisté převzali z německé verze této knihy Der Kulturumsturz: Die Drohung des Untermenschen (1925).[8] Rosenberg byl předním nacistou, který Stoddardovi přisoudil koncept východoevropského „podčlověka“.[9] Stoddard byl zastáncem amerických imigračních zákonů, které zvýhodňovaly Severoevropany, a psal především o údajném nebezpečí, které "barevní" představují pro bílou civilizaci, a v roce 1920 napsal knihu The Rising Tide of Color Against White World-Supremacy (Rostoucí příliv barevných proti bělošské nadvládě nad světem). Při zavádění restriktivního systému vstupu do Německa v roce 1925 psal Hitler o svém obdivu k americkým imigračním zákonům: "Americká unie kategoricky odmítá přistěhovalectví fyzicky nezdravých živlů a přistěhovalectví některých ras jednoduše vylučuje."[10]

Německá chvála amerického institucionálního rasismu, která se dříve objevila v Hitlerově Mein Kampfu, se projevovala nepřetržitě po celá 30. léta. Nacističtí právníci byli zastánci využívání amerických vzorů.[11] Rasově založené americké občanství a zákony proti míšení ras byly přímou inspirací pro vznik norimberských rasových zákonů.[11] V zájmu zachování árijské nebo nordické rasy zavedli nacisté v roce 1935 norimberské zákony, které zakazovaly sexuální vztahy a sňatky mezi Němci a Židy a později i mezi Němci a Romy a Slovany. Nacisté používali Mendelovu teorii dědičnosti, aby dokázali, že společenské vlastnosti jsou vrozené, a tvrdili, že s určitými obecnými vlastnostmi, jako je vynalézavost nebo zločinné chování, je spojena rasová podstata.[12]

Podle výroční zprávy německé vnitřní zpravodajské služby (Spolkového úřadu pro ochranu ústavy) z roku 2012 žilo v Německu v té době 26 000 pravicových extremistů, z toho 6000 neonacistů.[13]

Bitva nazývaná Battle of Liberty Place byl pokus o státní převrat, který 14. září 1874 v New Orleansu, tehdejším hlavním městě Louisiany, provedla Crescent City White League (Bílá liga města půlměsíce) proti republikánské vládě státu. Památník bitvy byl postaven v roce 1891 vládou New Orleans, kde převládali běloši. Nápis přidaný v roce 1932 uvádí, že prezidentské volby v USA v roce 1876 uznaly „nadvládu bílých na Jihu a daly nám náš stát“. V roce 2017 byl odstraněn a umístěn do skladu.
Průvod Ku-klux-klanu ve Washingtonu v roce 1926

Spojené státy americké

Nadřazenost bílé rasy byla ve Spojených státech dominantním postojem před občanskou válkou i po ní a přetrvávala ještě několik desetiletí po éře rekonstrukce.[14] Na Jihu v období před americkou občanskou válkou byla zdůrazněna mimo jiné držením Afroameričanů v otroctví, kdy byla čtyřem milionům z nich odepřena svoboda.[15] Po vypuknutí americké občanské války byla snaha o udržení nadřazenosti bílé rasy uváděna jako důvod pro odtržení států a vznik Konfederovaných států amerických.[16][17] V editorialu o původních obyvatelích Ameriky a amerických indiánských válkách v roce 1890 napsal spisovatel Lyman Frank Baum: "Běloši jsou podle práva dobytí a civilizační spravedlnosti pány amerického kontinentu a nejlepší bezpečnost pohraničních osad bude zajištěna úplným vyhlazením několika zbývajících indiánů."[18]

Naturalizační zákon z roku 1790 omezil americké občanství pouze na bělochy.[19] V některých částech Spojených států bylo mnoho lidí, kteří nebyli považováni za bělochy, zbaveno volebního práva, nesměli zastávat vládní funkce a většinu státních zaměstnání nemohli vykonávat až do druhé poloviny 20. století. Profesor Leland T. Saito z University of Southern California píše: „Po celou historii Spojených států běloši využívali rasu k legitimizaci a vytváření rozdílů a sociálního, ekonomického a politického vyloučení.“[20]

Odepírání sociální a politické svobody menšinám pokračovalo až do poloviny 20. století, což vyústilo v hnutí za občanská práva.[21] Sociolog Stephen Klineberg uvedl, že imigrační zákony USA před rokem 1965 jasně deklarovaly, že „Severoevropané jsou nadřazeným poddruhem bílé rasy“.[22][pozn. 1] Zákon o imigraci a občanství z roku 1965 umožnil vstup do USA i jiným než germánským skupinám a v důsledku toho výrazně změnil demografickou strukturu v USA.[22] Šestnáct amerických států zakazovalo mezirasové sňatky prostřednictvím zákonů proti míšení až do roku 1967, kdy byly tyto zákony zrušeny rozhodnutím Nejvyššího soudu USA ve věci Loving v. Virginia.[23] Tyto úspěchy v polovině století měly zásadní vliv na politické názory bílých Američanů; segregace a nadřazenost bílé rasy, které byly veřejně podporovány ve 40. letech, se v polovině 70. let staly v bělošské komunitě menšinovými názory a v 90. letech se v průzkumech nadále snižovaly na jednociferné procento.[24][25] Podle sociologa Howarda Winanta tyto změny znamenaly konec "monolitické nadřazenosti bílé rasy" ve Spojených státech.[26]

Po polovině 60. let zůstala nadřazenost bílé rasy důležitou ideologií americké krajní pravice.[27] Podle Kathleen Belewové, historičky rasismu ve Spojených státech, se bělošská militantnost po válce ve Vietnamu posunula od podpory stávajícího rasového řádu k radikálnějšímu postoji (označovanému jako „bílá síla“ nebo „bílý nacionalismus“), jehož cílem bylo svržení vlády Spojených států a vytvoření bílé domoviny.[5][28] Tyto protivládní ozbrojené organizace jsou jedním ze tří hlavních proudů násilných pravicových hnutí ve Spojených státech, dalšími dvěma jsou bílé supremacistické skupiny (jako Ku-klux-klan, neonacistické organizace a rasističtí skinheadi) a náboženské fundamentalistické hnutí (jako je Křesťanská identita).[29][30] Howard Winant píše, že "na krajní pravici je základním kamenem bělošské identity víra v nevyhnutelný a nezměnitelný rasový rozdíl mezi bělochy a nebílými."[31] Podle filozofa Jasona Stanleyho je nadřazenost bílé rasy ve Spojených státech příkladem fašistické politiky hierarchie, protože "vyžaduje a předpokládá trvalou hierarchii", v níž běloši ovládají a kontrolují nebělochy.[32]

V roce 2020 napsal černošský publicista Charles M. Blow v deníku The New York Times článek s názvem "Jak se bílé ženy používají jako nástroje teroru":[33]

„Často rádi děláme z bílé nadřazenosti testosteronový maskulinní projev, ale je stejně pravděpodobné, že bude nosit podpatky jako kapuci. Nevyčíslitelné množství lynčů bylo skutečně vykonáno proto, že bílé ženy tvrdily, že je černoch znásilnil, napadl, mluvil s nimi nebo se na ně díval. Rasový masakr v Tulse, zničení černošské Wall Street, byl podnícen incidentem mezi bílou výtahářkou a černochem.

Jak upozornila Oklahomská historická společnost, nejrozšířenějším vysvětlením bylo, že jí šlápl na palec u nohy. Kvůli tomu bylo zabito až 300 lidí. K mučení a vraždě čtrnáctiletého Emmetta Tilla v roce 1955, což byl vlastně lynč, došlo proto, že jedna běloška řekla, že ji „chytil a choval se k ní hrozivě a sexuálně hrubě“. Tato praxe, toto cvičení v rasovém extremismu, se přenesla do moderní doby prostřednictvím bombardování tísňové linky 9-1-1, často bílými ženami dovolávajícími se moci a síly policie, která je jim plně známa jako nepřátelská vůči černochům. To se opět projevilo, když bílá žena v newyorském Central Parku řekla černochovi, pozorovateli ptáků, že zavolá policii a řekne jí, že ji ohrožuje na životě.

“

Někteří akademici tvrdí, že výsledky prezidentských voleb ve Spojených státech v roce 2016 odrážejí přetrvávající problémy s nadřazeností bílé rasy.[34][35] Psycholožka Janet Helmsová navrhla, že normalizátorské chování společenských institucí vzdělávání, vlády a zdravotnictví je organizováno na základě „práva na kontrolu nad společenskými zdroji a určování pravidel pro tyto zdroje“.[4] Pedagogové, literární teoretici a další odborníci zaměření na politiku si kladou podobné otázky a spojují svalování viny na znevýhodněné skupiny obyvatelstva s nadřazeností bílé rasy.[36][37] V roce 2018 bylo v USA zaznamenáno více než 600 organizací podporujících nadřazenost bílé rasy.[38]

Dne 23. července 2019 šéf Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) Christopher A. Wray při slyšení v senátním výboru pro soudnictví uvedl, že od 1. října 2018 FBI zatkl asi 100 osob kvůli vnitrostátnímu terorismu a že většina z nich nějakým způsobem souvisí s nadřazeností bílé rasy. Wray uvedl, že úřad „agresivně stíhá [vnitrostátní terorismus] s využitím jak protiteroristických zdrojů, tak zdrojů pro vyšetřování trestných činů a úzce spolupracuje s našimi státními a místními partnery“. Dále však uvedl, že se zaměřuje na samotné násilí, nikoli na jeho ideologický základ. Podobný počet zatčení byl proveden v případech mezinárodního terorismu. V minulosti Wray uvedl, že nadřazenost bílé rasy představuje pro USA významnou a "všudypřítomnou" hrozbu.[39]

Dne 20. září 2019 oznámil úřadující ministr vnitřní bezpečnosti Kevin McAleenan revidovanou strategii svého ministerstva pro boj proti terorismu, která obsahuje nový důraz na nebezpečí spojené s hnutím za nadřazenost bílé rasy. McAleenan označil nadřazenost bílé rasy za jednu z "nejsilnějších ideologií" stojících za násilnými činy souvisejícími s domácím terorismem. Ve svém projevu v Brookings Institution McAleenan citoval řadu známých případů střeleckých útoků a řekl: „V naší moderní době je přetrvávající hrozba rasově založeného násilného extremismu, zejména extremismu nadřazenosti bílé rasy, odpornou urážkou národa, boje a jednoty jeho různorodého obyvatelstva.“ Nová strategie bude zahrnovat lepší sledování a analýzu hrozeb, sdílení informací s místními úředníky, školení místních orgánů činných v trestním řízení, jak se vypořádat se střeleckými událostmi, odrazování od umísťování nenávistných stránek na internetu a podněcování ke sdílení protiargumentů.[40][41]

Školní osnovy

Nadřazenost bílé rasy se promítla i do školních osnov v USA. V průběhu 19., 20. a 21. století byla látka napříč spektrem vědních oborů vyučována s velkým důrazem na kulturu, přínos a zkušenosti bělochů a s nedostatečným pokrytím perspektivy a úspěchů jiných než bělošských skupin.[42][43][44][45] V 19. století se v hodinách zeměpisu učilo o pevné rasové hierarchii, kterou běloši převyšovali.[46] Mills (1994) píše, že vyučovaná historie je ve skutečnosti historií bělochů a je vyučována způsobem, který upřednostňuje bílé Američany a bělochy obecně. Uvádí, že jazyk používaný při vyprávění dějin minimalizuje násilné činy spáchané bělochy v průběhu stovek let, a jako příklad uvádí používání slov „objevení“, „kolonizace“ a „Nový svět“ při popisu toho, co bylo nakonec evropským dobytím západní polokoule a jejích původních obyvatel.[43] Swartz (1992) podporuje tento výklad moderních dějin, pokud jde o zkušenosti, odpor a úspěchy černých Američanů v období otroctví, rekonstrukce, Jima Crowa a hnutí za občanská práva. V analýze amerických učebnic dějepisu upozorňuje na volbu slov, která opakovaně „normalizují“ otroctví a nelidské zacházení s černochy. Všímá si také častého vyzdvihování bělošských abolicionistů a faktického vylučování černošských abolicionistů a skutečnosti, že černí Američané se mobilizovali za zrušení abolicionismu již po staletí před velkou snahou bělošských Američanů o zrušení abolicionismu v 19. století. Nakonec tvrdí, že ve školních osnovách, zejména pokud jde o dějiny, je přítomný metanarativ, který se soustřeďuje na Evropu a s ní spojené národy (bělochy).[47] Uvedl, že tento metanarativ zhušťuje dějiny pouze na historii, která je relevantní a do jisté míry prospěšná pro bílé Američany.[47]

Elson (1964) poskytuje podrobné informace o tom, jak se v minulosti šířily zjednodušené a negativní představy o nebílých rasách.[43][48][49] Domorodí Američané, kteří byli vystaveni pokusům o kulturní genocidu ze strany americké vlády prostřednictvím internátních škol pro americké indiány,[48][50] byli celkově charakterizováni jako „krutí“, násilně ohrožující bílé Američany a postrádající civilizační a společenskou komplexnost (s. 74).[46] Například v 19. století byli černí Američané neustále zobrazováni jako líní, nevyspělí, intelektuálně a morálně méněcenní než bílí Američané a v mnoha ohledech si nezasloužili rovnoprávné zapojení do americké společnosti.[44][48][46] Například matematická úloha v učebnici z 19. století zněla: "Jestliže 5 bělochů dokáže udělat tolik práce jako 7 černochů...", což naznačovalo, že běloši jsou pracovitější a schopnější než černoši (s. 99).[51] Kromě toho se téměř nikdo neučil o přínosu černých Američanů nebo o jejich historii předtím, než byli přivezeni na americkou půdu jako otroci.[48][49] Podle Waynea (1972) byl tento přístup uplatňován zejména po americké občanské válce, aby si běloši udrželi hegemonii nad emancipovanými černochy.[48] Útlaku se nevyhnuly ani další rasové skupiny, například Američané mexického původu, kteří se nesměli nějakou dobu učit podle stejných osnov jako běloši, protože byli údajně intelektuálně méněcenní, a Američané asijského původu, z nichž někteří se na přelomu 19. a 20. století nemohli dozvědět mnoho o zemi svých předků, protože byli považováni za hrozbu pro "americkou", tj. bělošskou kulturu.[48]

Vliv médií

Bílá nadřazenost je zobrazována v hudebních videoklipech, hraných filmech, dokumentárních filmech, deníkových záznamech a na sociálních sítích. Němé filmové drama Zrození národa z roku 1915 sledovalo rostoucí rasové, ekonomické, politické a geografické napětí, které vedlo k Proklamaci emancipace a k jižanské rekonstrukci, jež způsobila zrod Ku-klux-klanu.[52]

David Duke, bývalý Velký čaroděj Ku-klux-klanu, věřil, že internet „vyvolá řetězovou reakci rasové osvěty, která otřese světem“. Jessie Danielsová z CUNY-Hunter College rovněž uvedla, že rasistické skupiny vidí v internetu způsob, jak šířit své ideologie, ovlivňovat ostatní a získávat příznivce.[53] Právní vědec Richard Hasen popisuje „temnou stránku“ sociálních médií:

Před internetem a sociálními médii jistě existovaly nenávistné skupiny. Ale se sociálními médii je jednodušší se organizovat, šířit informace, aby lidé věděli, kam jít. Může jít o získávání peněz nebo o útoky na sociálních sítích. Některé aktivity jsou virtuální. Některé se odehrávají na fyzickém místě. Sociální média snížila sociální dilemata, kterým by čelili jednotlivci, kteří by mohli chtít být v nenávistné skupině. Můžete vidět, že existují lidé, jako jste vy. To je temná stránka sociálních médií.[54]

Díky vzniku Twitteru (v roce 2006) a portálů jako Stormfront (v roce 1996) vznikla široká alt-right platforma, na které se mohou spojit dospělí i děti s podobným přesvědčením. Daniels hovořil o vzniku dalších sociálních médií, jako je 4chan a Reddit, což znamenalo, že „šíření bílých nacionalistických symbolů a myšlenek mohlo být urychleno a zesíleno“. Socioložka Kathleen Bleeová poznamenává, že díky anonymitě, kterou internet poskytuje, může být obtížné sledovat rozsah aktivit bílých supremacistů v zemi, přesto však ona i další odborníci zaznamenávají nárůst počtu zločinů z nenávisti a násilí ze strany bílých supremacistů.[55] V poslední vlně nadřazenosti bílé rasy, v době internetu, se podle Bleeho toto hnutí stalo především virtuálním hnutím, v němž se stírají rozdíly mezi skupinami: "Všechny tyto různé skupiny, které se míchají dohromady jako alt-right a lidé, kteří přišli z tradičnějšího neonacistického světa. Jsme teď ve zcela jiném světě."[56]

Seriál na YouTube, který uvádí vnuk Thomase Robba, národního ředitele Rytířů Ku Klux Klanu, „představuje ideologii Klanu formou určenou dětem - konkrétně bílým dětem“.[57] Krátké epizody brojí proti míšení ras a vychvalují další ideologie nadřazenosti bílé rasy. Krátký dokument zveřejněný televizí TRT popisuje zkušenosti Imrana Gardy, novináře indického původu, který se setkal s Thomasem Robbem a tradiční skupinou KKK. Na ceduli, která vítá lidi vstupující do města, stojí: "Rozmanitost je šifrou pro bílou genocidu". Skupina KKK, s níž je v dokumentu veden rozhovor, shrnuje své ideály, zásady a přesvědčení, které jsou příznačné pro bílé supremacisty ve Spojených státech. Komiksového superhrdinu Kapitána Ameriku využila alt-right v roce 2017 pro politiku psích píšťalek (používání kódovaného nebo sugestivního jazyka v politických sděleních s cílem získat podporu určité skupiny, aniž by to vyvolalo odpor) při náboru do vysokoškolských kampusů (navzdory tomu, že Kapitán Amerika v komiksech bojoval proti nacistům a byl vytvořen židovskými kreslíři).[58][59]

Britské společenství národů

V roce 1937 řekl Winston Churchill Královské komisi pro Palestinu:

„Neuznávám například, že se stala velká křivda rudým indiánům v Americe nebo černochům v Austrálii. Neuznávám, že se těmto lidem tím, že na jejich místo přišla silnější rasa, rasa vyššího stupně, světově moudřejší rasa, abych tak řekl, stala nějaká křivda.“

Britský historik Richard Toye, autor knihy Churchillovo impérium, uvedl, že Churchill si skutečně myslel, že běloši jsou nadřazení.[60]

Jihoafrická republika

Související informace naleznete také v článku Apartheid.

Řada jihoafrických zemí zažila během globální dekolonizace vážné rasové napětí a konflikty, zejména když bílí Afričané evropského původu bojovali za ochranu svého privilegovaného sociálního a politického postavení. Rasová segregace v Jihoafrické republice začala již v koloniálních dobách pod vládou Nizozemského císařství. Pokračovala, když Britové v roce 1795 obsadili mys Dobré naděje. Apartheid jako oficiálně strukturovanou politiku zavedla Národní strana ovládaná Afrikánci po všeobecných volbách v roce 1948. Legislativa apartheidu rozdělovala obyvatele do čtyř rasových skupin - „černí“, „bílí“, „barevní“ a „indiáni“, přičemž barevní se dělili na několik podskupin.[61] V roce 1970 afrikánská vláda zrušila politické zastoupení osob jiné než bílé pleti a od téhož roku byli černoši zbaveni jihoafrického občanství.[62] Jihoafrická republika zrušila apartheid v roce 1991.[63][64]

Rhodesie

V Rhodesii vydala převážně bělošská vláda vlastní jednostranné prohlášení o nezávislosti na Spojeném království během neúspěšného pokusu vyhnout se okamžité vládě většiny.[65] Po občanské válce v Rhodesii, kterou vedli afričtí nacionalisté, přistoupil rhodéský premiér Ian Smith v roce 1978 na dvourasové politické zastoupení a v roce 1980 byl stát uznán Spojeným královstvím jako Zimbabwe.[66]

Rusko

Neonacistické organizace hlásící se k ideologii nadřazenosti bílé rasy působí v mnoha zemích světa. V roce 2007 se tvrdilo, že ruští neonacisté tvoří „polovinu všech neonacistů na světě“.[67][68]

Režim prezidenta Putina je známý svou spoluprací s bílými supremacisty na domácí i mezinárodní scéně.[69]

Ukrajina

V červnu 2015 předložili demokratický poslanec John Conyers a jeho republikánský kolega Ted Yoho dvoustranné pozměňovací návrhy, aby zablokovali americký vojenský výcvik ukrajinského praporu Azov, který Conyers a Yoho označili za „neonacistickou polovojenskou milici“.[70][71][72] Někteří členové praporu se otevřeně hlásí k nadřazenosti bílé rasy.[73]

Nový Zéland

Při dvou po sobě následujících teroristických útocích v mešitě Al Noor a v islámském centru Linwood, které 15. března 2019 provedl australský bílý supremacista, zemřelo 51 lidí. Teroristické útoky označila premiérka Jacinda Ardernová za „jeden z nejtemnějších dnů Nového Zélandu“. Dne 27. srpna 2020 byl střelec odsouzen na doživotí bez možnosti podmínečného propuštění.[74][75][76]

Akademické použití termínu

Termín nadřazenost bílé rasy se v některých vědeckých studiích o rasové moci používá pro označení systému strukturálního nebo společenského rasismu, který upřednostňuje bílé lidi před ostatními, bez ohledu na přítomnost či nepřítomnost rasové nenávisti. Podle této definice se rasové výhody bílých vyskytují jak na kolektivní, tak na individuální úrovni (ceteris paribus, tj. při porovnávání jedinců, kteří se relevantně neliší jinak než etnickou příslušností). Právní vědkyně Frances Lee Ansleyová vysvětluje tuto definici následovně:

„„Nadřazeností bílé rasy“ nemám na mysli pouze vědomý rasismus nenávistných bílých supremacistických skupin. Mám spíše na mysli politický, ekonomický a kulturní systém, v němž běloši v drtivé většině ovládají moc a materiální zdroje, vědomé i nevědomé představy o nadřazenosti a oprávněnosti bělochů jsou velmi rozšířené a vztahy nadvlády bělochů a podřízenosti nebělochů se denně odehrávají v celé řadě institucí a sociálních prostředí.[77][78]“

Tuto a podobné definice přijali nebo navrhli Charles W. Mills,[79] Bell Hooks,[80] David Gillborn,[81] Jessie Daniels[82] a Neely Fuller Jr.[83] a jsou široce používány v kritické rasové teorii a intersekcionálním feminismu. Tento termín používají i někteří antirasističtí pedagogové, například Betita Martinez a workshop Challenging White Supremacy. Tento termín vyjadřuje historickou kontinuitu mezi obdobím před hnutím za občanská práva, kdy existovala otevřená nadřazenost bílé rasy, a současnou rasovou mocenskou strukturou Spojených států. Vyjadřuje také niterný dopad strukturálního rasismu prostřednictvím „provokativního a brutálního“ jazyka, který charakterizuje rasismus jako „hanebný, globální, systémový a neustálý“.[84] Odborní uživatelé tohoto termínu mu někdy dávají přednost před pojmem rasismus, protože umožňuje rozlišovat mezi rasistickými pocity a bílou rasovou výhodou či privilegiem.[85][86][87] John McWhorter, odborník na jazyk a rasové vztahy, vysvětluje postupné nahrazování výrazu „rasismus“ výrazem „bílá nadřazenost“ tím, že „silné výrazy potřebují obnovu, zejména pokud jsou hojně používány“, a uvádí paralelu s nahrazováním výrazu „šovinistický“ výrazem „sexistický“.[88]

Jiní myslitelé kritizují nedávný nárůst popularity tohoto termínu mezi levicovými aktivisty jako kontraproduktivní. John McWhorter popsal, že používání „nadřazenosti bílé rasy“ se odchyluje od jeho obecně přijímaného významu a zahrnuje méně extrémní problémy, čímž tento termín zlevňuje a potenciálně vykolejuje produktivní diskusi.[89][90] Politický publicista Kevin Drum připisuje rostoucí popularitu tohoto termínu častému používání Ta-Nehisi Coatesem a označuje ho za „strašný výstřelek“, který nedokáže vyjádřit nuance. Tvrdí, že tento termín by měl být vyhrazen těm, kteří se snaží prosazovat myšlenku, že běloši jsou ze své podstaty nadřazeni černochům, a neměl by se používat k charakterizování méně zjevně rasistických názorů nebo činů.[91][92] Akademické používání tohoto termínu pro označení systémového rasismu kritizoval Conor Friedersdorf kvůli zmatení široké veřejnosti, protože se liší od běžnější slovníkové definice; podle něj může odradit ty, které chce přesvědčit.[92]

Ideologie a hnutí

Stoupenci nordicismu považují „nordické národy“ za nadřazenou rasu.[93] Na počátku 19. století se nadřazenost bílé rasy spojovala s nově vznikajícími teoriemi rasové hierarchie. Německý filozof Arthur Schopenhauer přisuzoval kulturní prvenství bílé rase:

„Nejvyšší civilizace a kultura se kromě starých hinduistů a Egypťanů vyskytuje výhradně mezi bílými rasami a dokonce i u mnoha tmavých národů má vládnoucí kasta nebo rasa světlejší barvu pleti než ostatní, a proto se zřejmě přistěhovala, například Brahmáni, Inkové a vládci jihomořských ostrovů. To vše je dáno tím, že nutnost je matkou vynálezů, protože ty kmeny, které brzy emigrovaly na sever a tam postupně zbělely, musely rozvinout všechny své intelektuální schopnosti a vynalézt a zdokonalit všechna řemesla v boji s nouzí, nedostatkem a bídou, kterou v mnoha podobách přinášelo podnebí.[94]“
The Good Citizen z roku 1926, publikovaný církví Pillar of Fire

Eugenik Madison Grant ve své knize The Passing of the Great Race z roku 1916 tvrdil, že nordická rasa je zodpovědná za většinu velkých úspěchů lidstva a že příměsi jsou „rasovou sebevraždou“.[95] V této knize byli Evropané, kteří nejsou germánského původu, ale mají nordické rysy, jako jsou blond/červené vlasy a modré/zelené/šedé oči, považováni za nordickou příměs a vhodné pro árijizaci.[96]

Členové druhého Ku-klux-klanu na shromáždění v roce 1923.

Ve Spojených státech je Ku-klux-klan (KKK) skupinou, která je nejvíce spojována s hnutím nadřazenosti bílé rasy. Mnoho bílých supremacistických skupin vychází z konceptu zachování genetické čistoty a nezaměřuje se pouze na diskriminaci na základě barvy pleti.[97] Důvody podpory rasové segregace ze strany KKK nejsou primárně založeny na náboženských ideálech, ale některé skupiny Klanu jsou otevřeně protestantské. KKK a další bílé supremacistické skupiny, jako jsou Árijské národy, Řád a Strana bílých vlastenců, jsou považovány za antisemitské.[97]

Nacistické Německo hlásalo nadřazenost bílé rasy na základě přesvědčení, že árijská rasa neboli Němci jsou nadřazenou rasou. To bylo spojeno s eugenickým programem, jehož cílem byla rasová čistota prostřednictvím povinné sterilizace nemocných jedinců a vyhlazení Untermenschen („podlidí“): To nakonec vyvrcholilo holokaustem, který se týkal Slovanů, Židů a Romů.[98][99][100][101][102]

Křesťanská identita je další hnutí úzce spjaté s nadřazeností bílé rasy. Někteří zastánci nadřazenosti bílé rasy se označují za odinisty, ačkoli mnozí odinisté nadřazenost bílé rasy odmítají. Některé bílé supremacistické skupiny, jako například jihoafrický Boeremag, spojují prvky křesťanství a odinismu. Hnutí Creativity Movement (dříve známé jako „Světová církev Stvořitele“) je ateistické a odsuzuje křesťanství a další teistická náboženství.[103][104] Kromě toho je její ideologie podobná mnoha skupinám křesťanské identity, protože věří v antisemitskou konspirační teorii, podle níž existuje "židovské spiknutí", které ovládá vlády, bankovní průmysl a média. Matthew F. Hale, zakladatel Světové církve Stvořitele, publikoval články, v nichž uvádí, že všechny jiné rasy než bílá jsou „bahenní rasy“, což učí i náboženství této skupiny.[97]

Ideologie nadřazenosti bílé rasy se spojuje s rasistickou frakcí skinheadské subkultury, přestože když se skinheadská kultura koncem 60. let 20. století ve Spojeném království poprvé rozvinula, byla silně ovlivněna černošskou módou a hudbou, zejména jamajským reggae a ska a afroamerickou soulovou hudbou.[105][106][107]

Náborové aktivity bílých supremacistů probíhají především na místní úrovni a na internetu. Široký přístup k internetu vedl k dramatickému nárůstu počtu webových stránek bílých supremacistů.[108] Internet poskytuje prostor pro otevřené vyjadřování bílých supremacistických myšlenek bez velkých společenských nákladů, protože lidé, kteří tyto informace zveřejňují, mohou zůstat v anonymitě.

Bílý separatismus

Bílý separatismus je politické a sociální hnutí, které usiluje o oddělení bělochů od příslušníků jiných ras a etnik. To může zahrnovat vytvoření bílého etnostátu odstraněním nebělochů ze stávajících komunit nebo vytvořením nových komunit na jiných místech.[109]

Většina moderních badatelů nepovažuje bílý separatismus za odlišný od přesvědčení o nadřazenosti bílé rasy. Anti-Defamation League definuje bílý separatismus jako "formu nadřazenosti bílé rasy";[110] Southern Poverty Law Center definuje bílý nacionalismus i bílý separatismus jako "ideologie založené na nadřazenosti bílé rasy".[111] Facebook zakázal obsah, který je otevřeně bíle nacionalistický či separatistický, protože "bílý nacionalismus a bílý separatismus nelze smysluplně oddělit od nadřazenosti bílé rasy a organizovaných nenávistných skupin".[112][113]

Používání tohoto termínu k sebeidentifikaci bylo kritizováno jako nekalý řečnický trik. Anti-Defamation League tvrdí, že bílí supremacisté tento výraz používají, protože se domnívají, že má méně negativních konotací než termín bílý supremacista.[114]

Dobratz & Shanks-Meile uvádějí, že stoupenci obvykle odmítají manželství „mimo bílou rasu“. Argumentovali existencí "rozdílu mezi touhou bílého nadřazence dominovat (jako v apartheidu, otroctví nebo segregaci) a úplným oddělením podle rasy".[115] Tvrdili, že jde o pragmatickou záležitost, že zatímco mnozí bílí supremacisté jsou zároveň bílými separatisty, současní bílí separatisté odmítají názor, že návrat k systému segregace je ve Spojených státech možný nebo žádoucí.[116]

Mezi zastánce bílého separatismu patří například David Duke, Nick Griffin, Ben Klassen, Robert Jay Mathews, William Luther Pierce, Eugène Terre'Blanche nebo Varg Vikernes. Mezi spřízněné organizace a filozofie se řadí etnopluralismus, Árijské bratrstvo, eurocentrismus, Ku Klux Klan či národní anarchismus.

Politické násilí

Tuskegee Institute odhaduje, že v letech 1882-1968 se ve Spojených státech stalo obětí lynčování 3 446 černochů, přičemž vrchol nastal v 90. letech 19. století, v době ekonomického napětí na Jihu a rostoucího politického potlačování černochů. V tomto období sice bylo lynčováno také 1297 bělochů, ale černoši byli neúměrně častým terčem lynčování, neboť představovali 72,7 % všech lynčovaných osob.[117][118] Podle badatelky Amy L. Woodové "fotografie lynčování vytvářely a upevňovaly ideologii nadřazenosti bílé rasy tím, že vytvářely trvalé obrazy mocných bílých občanů v kontrastu s obrazy bezmocných a bezvládných černochů".[119]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ tento citát je z článku Klineberga v NPR, nikoli z textu amerického zákona

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku White supremacy na anglické Wikipedii.

  1. ↑ BRODY, Richard. "Exterminate All the Brutes," Reviewed: A Vast, Agonizing History of White Supremacy. The New Yorker. Condé Nast, April 9, 2021. Dostupné online [cit. May 21, 2021]. 
  2. ↑ FLINT, Colin. Spaces of Hate: Geographies of Discrimination and Intolerance in the U.S.A.. [s.l.]: Routledge, 2004. ISBN 978-0-415-93586-9. S. 53. 
  3. ↑ WILDMAN, Stephanie M. Privilege Revealed: How Invisible Preference Undermines America. [s.l.]: NYU Press, 1996. Dostupné online. ISBN 978-0-8147-9303-9. S. 87. 
  4. ↑ a b HELMS, Janet. An election to save White Heterosexual Male Privilege. Latina/o Psychology Today. 2016, s. 6–7. Dostupné online. 
  5. ↑ a b BELEW, Kathleen. Bring the war home: The white power movement and paramilitary America. [s.l.]: [s.n.], 2018. ISBN 978-0-674-28607-8. 
  6. ↑ I když Rosenberg nepoužívá slovo "nadřazená rasa". Slovo "Herrenvolk" (tj. vládnoucí lid) používá ve své knize Mýtus dvakrát, poprvé s odkazem na Amority (říká, že Sayce je popsal jako lidi světlé pleti a modrých očí) a podruhé cituje popis Angličanů od Victora Wallace Germainse v knize "Pravda o Kitchenerovi". ("The Myth of the Twentieth Century") – strany 26, 660 – 1930
  7. ↑ Stoddard, Lothrop. The Revolt Against Civilization: The Menace of the Under Man. New York: Charles Scribner's Sons, 1922. Dostupné online. 
  8. ↑ Losurdo, Domenico. Toward a Critique of the Category of Totalitarianism. Translated by Marella & Jon Morris. Historical Materialism. 2004, s. 25–55, here p. 50. Dostupné online. ISSN 1465-4466. DOI 10.1163/1569206041551663. 
  9. ↑ Rosenberg, Alfred. Der Mythus des 20. Jahrhunderts: Eine Wertung der seelischgeistigen Gestaltungskämpfe unserer Zeit. Munich: Hoheneichen-Verlag, 1930. Dostupné v archivu pořízeném dne November 4, 2012. S. 214. (německy) 
  10. ↑ "American laws against 'coloreds' influenced Nazi racial planners". Times of Israel. Retrieved August 26, 2017
  11. ↑ a b WHITMAN, James Q. Hitler's American Model: The United States and the Making of Nazi Race Law. [s.l.]: Princeton University Press, 2017. S. 37–43. 
  12. ↑ Henry Friedlander. The Origins of Nazi Genocide: From Euthanasia to the Final Solution. Chapel Hill, North Carolina, USA: University of North Carolina Press, 1995. p. 5.
  13. ↑ Bundesamt für Verfassungsschutz – Verfassungsschutzbericht 2012 [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 21, 2015. 
  14. ↑ FREDRICKSON, George. White Supremacy. Oxford Oxfordshire: Oxford University Press, 1981. Dostupné online. ISBN 978-0-19-503042-6. S. 162. 
  15. ↑ How the end of slavery led to starvation and death for millions of black Americans. The Guardian. September 3, 2015. Dostupné online. 
  16. ↑ A Declaration of the Causes which Impel the State of Texas to Secede from the Federal Union: "We hold as undeniable truths that the governments of the various States, and of the confederacy itself, were established exclusively by the white race, for themselves and their posterity; that the African race had no agency in their establishment; that they were rightfully held and regarded as an inferior and dependent race, and in that condition only could their existence in this country be rendered beneficial or tolerable. That in this free government all white men are and of right ought to be entitled to equal civil and political rights; that the servitude of the African race, as existing in these States, is mutually beneficial to both bond and free, and is abundantly authorized and justified by the experience of mankind, and the revealed will of the Almighty Creator, as recognized by all Christian nations; while the destruction of the existing relations between the two races, as advocated by our sectional enemies, would bring inevitable calamities upon both and desolation upon the fifteen slave-holding states."
  17. ↑ The controversial "Cornerstone Speech", Alexander H. Stephens (Vice President of the Confederate States), March 21, 1861, Savannah, Georgia Archivováno 17. 11. 2007 na Wayback Machine.: "Our new government is founded upon exactly the opposite idea; its foundations are laid, its cornerstone rests, upon the great truth that the negro is not equal to the white man; that slavery—subordination to the superior race—is his natural and normal condition."
  18. ↑ L. Frank Baum's Editorials on the Sioux Nation [online]. [cit. 2021-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne December 9, 2007.  Full text of both, with commentary by professor A. Waller Hastings
  19. ↑ SCHULTZ, Jeffrey D. Encyclopedia of Minorities in American Politics: African Americans and Asian Americans. [s.l.]: [s.n.], 2002. Dostupné online. ISBN 9781573561488. S. 284. 
  20. ↑ Leland T. Saito (1998). "Race and Politics: Asian Americans, Latinos, and Whites in a Los Angeles Suburb". p. 154. University of Illinois Press
  21. ↑ 50th Anniversary of the 1963 March on Washington for Jobs and Freedom Panel Discussion at the Black Archives of Mid-America [online]. The U.S. National Archives and Records Administration, August 7, 2013 [cit. 2015-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne October 4, 2015. 
  22. ↑ a b Jennifer Ludden. 1965 immigration law changed face of America [online]. NPR. Dostupné online. 
  23. ↑ Warren, Earl. Majority opinion. Loving v. Virginia. Documents of American Constitutional and Legal History, edited by Urofsky and Finkelman, Oxford UP, 2002, p. 779.
  24. ↑ SCHUMAN, Howard; STEEH, Charlotte; BOBO, Lawrence; KRYSAN, Maria. Racial Attitudes in America: Trends and Interpretations. [s.l.]: Harvard University Press, 1997. ISBN 978-0-674-74568-1. S. 103ff. 
  25. ↑ HEALEY, Joseph F.; O'BRIEN, Eileen. Race, Ethnicity, and Gender: Selected Readings. [s.l.]: Pine Forge Press, May 8, 2007. ISBN 978-1-4129-4107-5. 
  26. ↑ WINANT, Howard. Behind Blue Eyes: Whiteness and Contemporary US Racial Politics. [s.l.]: [s.n.], 1997. Dostupné online. ISBN 9780415949644. S. 73. 
  27. ↑ BERLET, Chip; LYONS, Matthew N. Right-Wing Populism in America: Too Close for Comfort. [s.l.]: Guilford Publications, March 8, 2018. ISBN 978-1-4625-3760-0. 
  28. ↑ BLANCHFIELD, Patrick. How Did Vietnam Transform White Supremacy?. The Nation. June 20, 2018. Dostupné online [cit. August 11, 2018]. ISSN 0027-8378. 
  29. ↑ Perliger, Arie (2012). "Challengers from the Sidelines: Understanding America's Violent Far-Right"., West Point, NY: Combating Terrorism Center, US Military Academy. 
  30. ↑ U.S. sees 300 violent attacks inspired by far right every year. PBS NewsHour. August 13, 2017. Dostupné online [cit. August 11, 2018]. 
  31. ↑ WINANT, Howard. Behind Blue Eyes: Whiteness and Contemporary US Racial Politics. New Left Review. 1997, s. 73. 
  32. ↑ Stanley, Jason (2018) How Fascism Works: The Politics of Us and Them. New York: Random House. p.13. ISBN 978-0-52551183-0
  33. ↑ How White Women Use Themselves as Instruments of Terror. The New York Times. May 27, 2020. Dostupné online [cit. February 5, 2021]. 
  34. ↑ INWOOD, Joshua. White supremacy, white counter-revolutionary politics, and the rise of Donald Trump. Environment and Planning C: Politics and Space. 2019, s. 579–596. Dostupné online. ISSN 2399-6544. DOI 10.1177/2399654418789949. S2CID 158269272. 
  35. ↑ BOBO, Lawrence D. Racism in Trump's America: reflections on culture, sociology, and the 2016 US presidential election. The British Journal of Sociology. N.d., s. S85–S104. Dostupné online. ISSN 1468-4446. DOI 10.1111/1468-4446.12324. 
  36. ↑ Cornel West on Donald Trump: This is What Neo-Fascism Looks Like [online]. December 1, 2016. Dostupné online. 
  37. ↑ Politics of Gender: Women, Men, and the 2016 Campaign [online]. December 13, 2016 [cit. 2021-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-09. 
  38. ↑ HUGHES, Trevor. Number of white and black hate groups surge under Trump, extremist-tracking organization says [online]. [cit. 2020-10-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ Chalfant, Morgan (July 23, 2019) "FBI's Wray says most domestic terrorism arrests this year involve white supremacy" The Hill
  40. ↑ Sands, Geneva (September 20, 2019) "Homeland Security counterterrorism strategy focuses on white supremacy threat" CNN
  41. ↑ Williams, Pete (September 20, 2019) "Department of Homeland Security strategy adds white supremacy to list of threats" NBC News
  42. ↑ Brown, M. Christopher, (2005). The Politics of Curricular Change : Race, Hegemony, and Power in Education. Land, Roderic R., 1975–. New York: Peter Lang Publishing, Incorporated. ISBN 0-8204-4863-X. OCLC 1066531199.
  43. ↑ a b c Mills, Charles W. (1994). "REVISIONIST ONTOLOGIES: THEORIZING WHITE SUPREMACY". Social and Economic Studies. 43 (3): 105–134. ISSN 0037-7651.
  44. ↑ a b Woodson, Carter G. (Carter Godwin) (1993). The mis-education of the Negro. Internet Archive. Trenton, N.J. : AfricaWorld Press. ISBN 978-0-86543-171-3.
  45. ↑ Boutte, Gloria Swindler (2008). "Beyond the Illusion of Diversity: How Early Childhood Teachers Can Promote Social Justice". The Social Studies. 99(4): 165–173. doi:10.3200/TSSS.99.4.165-173. ISSN 0037-7996.
  46. ↑ a b c Elson, Ruth Miller (1964). Guardians of Tradition: American Schoolbooks of the Nineteenth Century. Lincoln, Nebraska: University of Nebraska Press.
  47. ↑ a b Swartz, Ellen (1992). "Emancipatory Narratives: Rewriting the Master Script in the School Curriculum". The Journal of Negro Education. 61(3): 341–355. doi:10.2307/2295252. ISSN 0022-2984.
  48. ↑ a b c d e f Au, Wayne, 1972–. Reclaiming the multicultural roots of U.S. curriculum : communities of color and official knowledge in education. Brown, Anthony Lamar,, Aramoni Calderón, Dolores,, Banks, James A.,. New York. ISBN 978-0-8077-5678-2. OCLC 951742385.
  49. ↑ a b BROWN, Anthony L. Counter-memory and Race: An Examination of African American Scholars' Challenges to Early Twentieth Century K-12 Historical Discourses. The Journal of Negro Education. 2010, s. 54–65. Dostupné online. ISSN 0022-2984. JSTOR 25676109. 
  50. ↑ Stout, Mary, 1954– (2012). Native American boarding schools. Santa Barbara: Greenwood. ISBN 978-0-313-38676-3. OCLC 745980477.
  51. ↑ Lander, S. A. M. (1863). Our Own School Arithmetic, Greensboro, N.C.: Sterling, Campbell, and Albright, in Elson, Ruth Miller (1964). Guardians of Tradition: American Schoolbooks of the Nineteenth Century. Lincoln, Nebraska: University of Nebraska Press.
  52. ↑ Armstrong. Eric M. Revered and Reviled: D.W. Griffith's 'The Birth of a Nation' [online]. February 6, 2010 [cit. 2021-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-29. 
  53. ↑ DANIEL, Jessie. Twitter and White Supremacy: A Love Story [online]. October 19, 2017 [cit. 2018-12-09]. Dostupné online. 
  54. ↑ DIEP, Francie. How Social Media Helped Organize and Radicalize America's White Supremacists [online]. [cit. 2018-12-09]. Dostupné online. 
  55. ↑ The El Paso shooting isn't an anomaly. It's American history repeating itself. Why white supremacist violence is rising today — and how it echoes some of the darkest moments of our past, by Zack Beauchamp, Vox, Aug 6, 2019.
  56. ↑ Chow, Kat (December 8, 2018) "What The Ebbs And Flows Of The KKK Can Tell Us About White Supremacy Today" NPR
  57. ↑ BENNETT-SMITH, Meredith. 'The Andrew Show,' Hosted By Pint-Sized Andrew Pendergraft, Markets Klan's Racist Message To Kids. Huffington Post. July 2, 2013. Dostupné online [cit. December 9, 2018]. 
  58. ↑ HARRISON, Berry. Fliers For Nationalist Organization Appear at Boise State [online]. Boise Weekly, January 25, 2017 [cit. 2019-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 4, 2019. 
  59. ↑ BLANCHARD, Nicole. BSU nationalist group delays 1st meeting after online pushback, media reports. Idaho Statesman. January 26, 2017. Dostupné online. 
  60. ↑ The 10 greatest controversies of Winston Churchill's career. BBC News. January 26, 2015. Dostupné online. 
  61. ↑ Baldwin-Ragaven, Laurel; London, Lesley; du Gruchy, Jeanelle (1999). An ambulance of the wrong colour: health professionals, human rights, and ethics in South Africa. Juta and Company Limited. p. 18
  62. ↑ John Pilger (2011). "Freedom Next Time". p. 266. Random House
  63. ↑ abolition of the White Australia Policy [online]. Australian Government, November 2010 [cit. 2021-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-09-01. 
  64. ↑ Encyclopædia Britannica. Encyclopædia Britannica, South Africa the Apartheid Years. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  65. ↑ GANN, L.H. Politics and Government in African States 1960–1985. [s.l.]: [s.n.] S. 162–202. 
  66. ↑ NELSON, Harold. Zimbabwe: A Country Study. [s.l.]: [s.n.] S. 1–317. 
  67. ↑ "Violence 'in the Name of the Nation'." ABC News. October 11, 2007.
  68. ↑ "Russia's Medvedev calls for crackdown on neo-Nazis". Reuters. January 17, 2011.
  69. ↑ SOUFAN, Ali; SALES, Nathan. Putin's 'Nazi' pretext for Russian war on Ukraine is bellied by white-supremacy ties. NBC News [online]. 2022-04-06 [cit. 2024-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. ↑ "Ukraine's Neo-Nazis Won't Get U.S. Money Archivováno 20. 11. 2015 na Wayback Machine.". Bloomberg. June 12, 2015.
  71. ↑ "US lifts ban on funding 'neo-Nazi' Ukrainian militia". The Jerusalem Post. January 18, 2016.
  72. ↑ "Congress Has Removed a Ban on Funding Neo-Nazis From Its Year-End Spending Bill Archivováno 14. 1. 2020 na Wayback Machine.". The Nation. January 14, 2016.
  73. ↑ "Ukraine crisis: the neo-Nazi brigade fighting pro-Russian separatists". The Daily Telegraph. August 11, 2014.
  74. ↑ Christchurch killer to stay in jail until he dies. www.bbc.com. BBC News, August 27, 2020. Dostupné online [cit. August 27, 2020]. (anglicky) 
  75. ↑ Brenton Tarrant: White supremacist sentenced to life without parole for killing 51 Muslims in New Zealand mosque attacks [online]. [cit. 2020-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  76. ↑ STAFF, Our Foreign. New Zealand mosque shooting: 'Wicked and inhuman' Brenton Tarrant sentenced to life without parole. The Telegraph. August 27, 2020. Dostupné online [cit. August 27, 2020]. ISSN 0307-1235. (anglicky) 
  77. ↑ ANSLEY, Frances Lee. Stirring the Ashes: Race, Class and the Future of Civil Rights Scholarship. Cornell Law Review. 1989, s. 993ff. 
  78. ↑ ANSLEY, Frances Lee. Critical white studies: Looking behind the mirror. Redakce Richard Delgado. [s.l.]: Temple University Press, June 29, 1997. ISBN 978-1-56639-532-8. Kapitola White supremacy (and what we should do about it), s. 592. 
  79. ↑ MILLS, C.W. White supremacy as sociopolitical system: A philosophical perspective. White Out: The Continuing Significance of Racism. 2003, s. 35–48. 
  80. ↑ HOOKS, Bell. Feminist theory: From margin to center. [s.l.]: Pluto Press, 2000. ISBN 978-0-7453-1663-5. 
  81. ↑ GILLBORN, David. Rethinking White Supremacy Who Counts in 'WhiteWorld'. Ethnicities. September 1, 2006, s. 318–40. Dostupné online. ISSN 1468-7968. DOI 10.1177/1468796806068323. S2CID 8984059. 
  82. ↑ DANIELS, Jessie. White Lies: race, class, gender and sexuality in white supremacist discourse. [s.l.]: Routledge, 1997. ISBN 9780415912891. 
  83. ↑ FULLER, Neely. The united-independent compensatory code/system/concept: A textbook/workbook for thought, speech, and/or action, for victims of racism (white supremacy). [s.l.]: SAGE, 1984. S. 334. 
  84. ↑ DAVIDSON, Tim. Critical perspectives on Bell Hooks. Redakce Jeanette Davidson. [s.l.]: Taylor & Francis US, February 23, 2009. ISBN 978-0-415-98980-0. Kapitola bell hooks, white supremacy, and the academy, s. 68. 
  85. ↑ "Why is it so difficult for many white folks to understand that racism is oppressive not because white folks have prejudicial feelings about blacks (they could have such feelings and leave us alone) but because it is a system that promotes domination and subjugation?" HOOKS, bell. Black Looks: Race and Representation. [s.l.]: Turnaround Publisher Services Limited, February 4, 2009. ISBN 978-1-873262-02-3. S. 12. 
  86. ↑ Grillo a Wildman citují Hooksovou, aby obhájili termín rasismus/nadřazenost bílé rasy: "hooks writes that liberal whites do not see themselves as either prejudiced or interested in domination through coercion, and they do not acknowledge the ways in which they contribute to and benefit from the system of white privilege." GRILLO, Trina; STEPHANIE M. WILDMAN. Critical white studies: Looking behind the mirror. Redakce Richard Delgado. [s.l.]: Temple University Press, June 29, 1997. ISBN 978-1-56639-532-8. Kapitola The implications of making comparisons between racism and sexism (or other isms), s. 620. 
  87. ↑ POLLOCK, Nicolas; MYSZKOWSKI, Sophia. Hate Groups Are Growing Under Trump [online]. [cit. 2018-04-28]. Dostupné online. 
  88. ↑ MCWHORTER, John. The Dictionary Definition of 'Racism' Has to Change [online]. June 22, 2020 [cit. 2020-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  89. ↑ Left Language, Right Language [online]. [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. 
  90. ↑ MCWHORTER, John. The Difference Between Racial Bias and White Supremacy [online]. [cit. 2016-12-03]. Dostupné online. 
  91. ↑ Let's Be Careful With the "White Supremacy" Label [online]. [cit. 2016-12-04]. Dostupné online. 
  92. ↑ a b FRIEDERSDORF, Conor. 'The Scourge of the Left': Too Much Stigma, Not Enough Persuasion. The Atlantic. Dostupné online [cit. December 4, 2016]. (anglicky) 
  93. ↑ Nordicism [online]. Dostupné online. 
  94. ↑ SCHOPENHAUER, Arthur. Parerga and Paralipomena. [s.l.]: [s.n.], 1851. S. Vol. 2, Section 92. 
  95. ↑ GRANT, Madison. The Passing of the Great Race. 4. vyd. [s.l.]: C. Scribner's sons, 1921. Dostupné online. S. xxxi. 
  96. ↑ Grant, Madison (1916). The Passing of the Great Race. Charles Scribner's Sons, New York.
  97. ↑ a b c White Supremacy Groups. Law Library – American Law and Legal Information. Net Industries and its Licensors, 2019. Dostupné online [cit. October 15, 2019]. 
  98. ↑ Gumkowski, Janusz; Leszczynski, Kazimierz; Robert, Edward (translator) (1961). Hitler's Plans for Eastern Europe (PAPERBACK). Poland Under Nazi Occupation (First ed.) (Polonia Pub. House). p. 219. ASIN B0006BXJZ6. Retrieved March 12, 2014. at Wayback machine.
  99. ↑ Peter Longerich (April 15, 2010). Holocaust: The Nazi Persecution and Murder of the Jews. Oxford University Press. p. 30. ISBN 978-0-19-280436-5.
  100. ↑ Close-up of Richard Jenne, the last child killed by the head nurse at the Kaufbeuren-Irsee euthanasia facility. [online]. United States Holocaust Memorial Museum [cit. 2011-07-29]. Dostupné online. 
  101. ↑ Ian Kershaw, Hitler: A Profile in Power, Chapter VI, first section (London, 1991, rev. 2001)
  102. ↑ Snyder, S. & D. Mitchell. Cultural Locations of Disability. University of Michigan Press. 2006.
  103. ↑ The new white nationalism in America: its challenge to integration. [s.l.]: Cambridge University Press, June 10, 2002. Dostupné online. ISBN 9780521808866. 
  104. ↑ The World's Religions: Continuities and Transformations. [s.l.]: Taylor & Francis, May 7, 2009. Dostupné online. ISBN 9781135211004. 
  105. ↑ Smiling Smash: An Interview with Cathal Smyth, a.k.a. Chas Smash, of Madness [online]. [cit. 2021-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne February 19, 2001. .
  106. ↑ Special Articles Archivováno 17. 12. 2008 na Wayback Machine..
  107. ↑ OLD SKOOL JIM. Trojan Skinhead Reggae Box Set liner notes. London: Trojan Records TJETD169. 
  108. ↑ ADAMS, Josh; ROSCIGNO, Vincent J. White Supremacists, Oppositional Culture and the World Wide Web. University on North Carolina Press 84 (2005): 759–88. November 20, 2009, s. 759–778. JSTOR 3598477. 
  109. ↑ DOBRATZ, Betty A.; SHANKS-MEILE, Stephanie L. The Strategy of White Separatism. Journal of Political and Military Sociology. Summer 2006, s. 49–80. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne December 3, 2007. 
  110. ↑ White Separatism [online]. ADL. Dostupné online. 
  111. ↑ SPLC reacts to Facebook policy on white nationalism [online]. SPLC. Dostupné online. 
  112. ↑ Standing Against Hate [online]. Facebook, March 27, 2019. Dostupné online. 
  113. ↑ Facebook to ban white nationalism and separatism. BBC News. March 28, 2019. Dostupné online. 
  114. ↑ ADL: White Separatism [online]. The Anti-Defamation League [cit. 2018-11-18]. Dostupné online. 
  115. ↑ Dobratz, Betty A. & Shanks-Meile, Stephanie L. (2000) The White Separatist Movement in the United States: "White Power, White Pride!. Baltimore: JHU Press. pp.vii, 10
  116. ↑ DOBRATZ, Betty A.; SHANKS-MEILE, Stephanie L. The White Separatist Movement in the United States: White Power, White Pride!. New York: Twayne Publishers, 1997. Dostupné online. ISBN 9780805738650. OCLC 37341476 S. ix,12. 
  117. ↑ Lynchings: By State and Race, 1882–1968 [online]. University of Missouri-Kansas City School of Law [cit. 2021-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne June 29, 2010. 
  118. ↑ History of Lynchings [online]. [cit. 2020-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  119. ↑ WOOD, Amy Louise. Lynching Photography and the Visual Reproduction of White Supremacy. American Nineteenth Century History. 2005, s. 373–399. Dostupné online. ISSN 1466-4658. DOI 10.1080/14664650500381090. S2CID 144176806. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Good Citizen Pillar of Fire Church July 1926.jpg
Source: The Good Citizen published in July, 1926 by the Pillar of Fire Church. Copyright was not renewed.
Klan-in-gainesville.jpg
Ku Klux Klan parade7 crop.jpg
Ku Klux Klan parade, 9/13/26
One side of the monument erected to race prejudice New Orleans Louisiana 1936.jpg
"One side of the monument erected to race prejudice. New Orleans, Louisiana". Inscription on "Battle of Liberty Place" monument, 1936, as photographed by Dorothea Lange