Nadija Kičenoková
| Nadija Kičenoková Надія Кіченок | |
|---|---|
_(48521775396).jpg) Nadija Kičenoková ve Wimbledonu 2019 | |
| Stát |  Ukrajina |
| Datum narození | 20. července 1992 (32 let) |
| Místo narození | Dněpropetrovsk, Ukrajina[1] |
| Bydliště | Dnipro, Ukrajina |
| Výška | 172 cm[1] |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 1 574 696 USD |
| Tenisová raketa | Wilson |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 227–175 |
| Tituly | 0 WTA, 4 ITF |
| Nejvyšší umístění | 100. místo (6. ledna 2014) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 1. kolo (2014) |
| French Open | 1. kolo (2014) |
| Wimbledon | 1. kolo kvalifikace (2013, 2014) |
| US Open | 1. kolo kvalifikace (2013, 2014) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 417–314 |
| Tituly | 9 WTA, 27 ITF |
| Nejvyšší umístění | 29. místo (31. ledna 2022) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 3. kolo (2018) |
| French Open | čtvrtfinále (2024) |
| Wimbledon | 3. kolo (2019, 2021, 2022) |
| US Open | 3. kolo (2021) |
| Velké turnaje ve čtyřhře | |
| Olympijské hry | čtvrtfinále (2021) |
| Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | čtvrtfinále (2020) |
| French Open | semifinále (2019) |
| Wimbledon | 3. kolo (2019) |
| US Open | čtvrtfinále (2018) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 13. dubna 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nadija Kičenoková (ukrajinsky Надія Вікторівна Кіченок, Nadija Viktorivna Kičenok, * 20. července 1992 Dněpropetrovsk) je ukrajinská profesionální tenistka a dvojče tenistky Ljudmyly Kičenokové. Ve své dosavadní kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour devět deblových turnajů včetně WTA Elite Trophy 2018. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a dvacet sedm ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v lednu 2014 na 100. místě a ve čtyřhře pak v lednu 2022 na 29. místě. Trénuje ji Jurij Čornyj.[1]
V ukrajinském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2010 baráží Světové skupiny proti Austrálii, v níž prohrála čtyřhru po boku Ljudmyly s párem Rennae Stubbsová a Anastasia Rodionovová. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila ke jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 2–1 ve dvouhře a 4–5 ve čtyřhře.[3]
Ukrajinu reprezentovala na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru. Do ženské čtyřhry nastoupila po boku sestry Ljudmyly Kičenokové. Soutěž opustily po prohře v úvodním kole od čínského páru Sü I-fan a Čeng Saj-saj.
Tenisová kariéra
Premiérové finále na okruhu WTA si zahrála na uzbeckém turnaji Tashkent Open 2011. S dvojčetem Ljudmylou Kičenokovou v něm však prohrály s řecko-ruským párem Eleni Daniilidou a Vitalija Ďjačenková. Ve finále lednového Shenzhen Open 2014 opět se sestrou nestačily na rumunsko-českou dvojici Monica Niculescuová a Klára Zakopalová. První titul se sourozenkyní vybojovala na lednovém Shenzhen Open 2015 v Šen-čenu, kde v závěrečném duelu zdolaly Číňanky Liang Čchen a Wang Ja-fan ve dvou setech.
Po boku Ljudmyly Kičenokové ovládla čtyřhru na závěrečné události sezóny, čuchajském WTA Elite Trophy 2018. Po výhře bugenvileové skupiny zvládly i finálový duel proti japonsko-běloruským turnajovým čtyřkám, Šúko Aojamové a Lidziji Marozavové.[4] Premiérovou deblovou trofej v kategorii WTA 500 vybojovala na březnovém St. Petersburg Ladies Trophy 2021 v Petrohradu. S Rumunkou Ioanou Ralucou Olaruovou odehrály soutěž z pozice nejvýše nasazených. Ve finále přehrály americké turnajové dvojky, Kaitlyn Christianovou se Sabrinou Santamariovou.[5]
Finále na okruhu WTA Tour
Čtyřhra: 19 (9–10)
| Legenda | |
|---|---|
| Grand Slam (0) | |
| Turnaj mistryň (0) | |
| WTA Elite Trophy (1–0) | |
| Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0) | |
| Premier / WTA 500 (1–3) | |
| International / WTA 250 (7–7) | |
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | září 2011 | Taškent, Uzbekistán | tvrdý | Ljudmyla Kičenoková |  Eleni Daniilidou  Vitalija Ďjačenková | 4–6, 3–6 |
| Finalistka | 2. | leden 2014 | Šen-čen, Čína | tvrdý | Ljudmyla Kičenoková |  Monica Niculescuová Klára Zakopalová | 3–6, 4–6 |
| Vítězka | 1. | leden 2015 | Šen-čen, Čína | tvrdý | Ljudmyla Kičenoková |  Liang Čchen Wang Ja-fan | 6–4, 7–6(8–6) |
| Finalistka | 3. | květen 2015 | Štrasburk, Francie | antuka | Čeng Saj-saj |  Čuang Ťia-žung Liang Čchen | 6–4, 4–6, [10–12] |
| Vítězka | 2. | srpen 2016 | Florianópolis, Brazílie | tvrdý | Ljudmyla Kičenoková |  Tímea Babosová Réka Luca Janiová | 6–3, 6–1 |
| Finalistka | 4. | duben 2017 | Monterrey, Mexiko | tvrdý |  Dalila Jakupovićová |  Nao Hibinová  Alicja Rosolská | 2–6, 6–7 (4–7) |
| Vítězka | 3. | duben 2017 | Istanbul, Turecko | antuka | Dalila Jakupovićová |  Nicole Melicharová  Elise Mertensová | 7–6 (8–6) , 6–2 |
| Finalistka | 5. | květen 2018 | Štrasburk, Francie | antuka |  Anastasia Rodionovová | Mihaela Buzărnescuová Raluca Olaruová | 5–7, 5–7 |
| Finalistka | 6. | červenec 2018 | San José, Spojené státy | tvrdý | Ljudmyla Kičenoková | Květa Peschkeová Latisha Chan | 4–6, 1–6 |
| Vítězka | 4. | listopad 2018 | Ču-chaj, Čína | tvrdý | Ljudmyla Kičenoková | Šúko Aojamová  Lidzija Marozavová | 6–4, 3–6, [10–7] |
| Vítězka | 5. | leden 2020 | Hobart, Austrálie | tvrdý |  Sania Mirzaová | Pcheng Šuaj Čang Šuaj | 6–4, 6–4 |
| Vítězka | 6. | březen 2021 | Petrohrad, Rusko | tvrdý (h) | Ioana Raluca Olaruová | Kaitlyn Christianová Sabrina Santamariová | 2–6, 6–3, [10–8] |
| Finalistka | 7. | červen 2021 | Bad Homburg, Německo | tráva | Ioana Raluca Olaruová |  Darija Juraková Andreja Klepačová | 3–6, 1–6 |
| Vítězka | 7. | srpen 2021 | Chicago, Spojené státy | tvrdý | Ioana Raluca Olaruová | Ljudmyla Kičenoková Makoto Ninomijová | 7–6(8–6), 5–7, [10–8] |
| Finalistka | 8. | říjen 2021 | Moskva, Rusko | tvrdý (h) | Ioana Raluca Olaruová |  Jeļena Ostapenková Kateřina Siniaková | 2–6, 6–4, [8–10] |
| Vítězka | 8. | říjen 2022 | Tallinn, Estonsko | tvrdý (h) | Ljudmyla Kičenoková | Nicole Melichar-Martinezová  Laura Siegemundová | 7–5, 4–6, [10–7] |
| Finalistka | 9. | únor 2023 | Linec, Rakousko | tvrdý (h) | Anna-Lena Friedsamová |  Natela Dzalamidzeová Viktória Hrunčáková | 6–4, 5–7, [10–12] |
| Vítězka | 9. | září 2023 | Ósaka, Japonsko | tvrdý | Anna-Lena Friedsamová | Anna Kalinská Julia Putincevová | 7–6(7–3), 6–3 |
| Finalistka | 10. | duben 2024 | Charleston, Spojené státy | antuka (z) | Nadija Kičenoková | Ashlyn Kruegerová Sloane Stephensová | 6–1, 3–6, [7–10] |
Finále série WTA 125
Čtyřhra: 2 (0–2)
| Legenda |
|---|
| WTA 125 (0–2) |
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | listopad 2022 | Midland, Spojené státy | tvrdý (h) | Anna-Lena Friedsamová | Asia Muhammadová Alycia Parksová | 2–6, 3–6 |
| Finalistka | 2. | květen 2023 | Paříž, Francie | antuka | Alycia Parksová | Anna Danilinová Věra Zvonarevová | 7–5, 6–7(2–7), [12–14] |
Finále na okruhu ITF
| 100 000 $ tournaments |
| 75 000 $ tournaments |
| 50 000 $ tournaments |
| 25 000 $ tournaments |
| 10 000 $ tournaments |
Dvouhra: 11 (4–7)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | 16. října 2009 | Charkov, Ukrajina | koberec | Ljudmyla Kičenoková | 7–6 (7–2) , 2–6, 3–6 |
| Finalistka | 2. | 30. dubna 2011 | Minsk, Bělorusko | tvrdý | Olga Pučkovová | 2–6, 5–7 |
| Finalistka | 3. | 20. května 2012 | Fergana, Uzbekistán | tvrdý | Donna Vekićová | 2–6, 2–6 |
| Finalistka | 4. | 2. června 2012 | Karši, Uzbekistán | tvrdý | Xenia Milevská | 4–6, 5–7 |
| Vítězka | 1. | 9. června 2012 | Karši, Uzbekistán | tvrdý | Tadeja Majerićová | 6–3, 7–6 (7–3) |
| Finalistka | 5. | 21. září 2012 | Joškar-Ola, Rusko | tvrdý | Margarita Gasparjanová | 5–7, 6–7 (3–7) |
| Finalistka | 6. | 11. ledna 2013 | Čchüan-čou, Čína | tvrdý |  Varatčaja Vongteančajová | 2–6, 7–6 (7–5) , 6–7 (5–7) |
| Finalistka | 7. | 30. března 2013 | Tallinn, Estonsko | tvrdý | Aljaksandra Sasnovičová | 6–7 (3–7) , 2–6 |
| Vítězka | 2. | 20. dubna 2013 | Namangan, Uzbekistán | tvrdý | Oxana Kalašnikovová | 6–2, 6–3 |
| Vítězka | 3. | 28. července 2013 | Astana, Kazachstán | tvrdý |  Maria João Köhlerová | 6–4, 7–5 |
| Vítězka | 4. | 9. listopadu 2013 | Astana, Kazachstán | tvrdý (h) | Ilona Kremenová | 6–3, 6–1 |
Postavení na konečném žebříčku WTA
Dvouhra
| Rok | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 |
| Pořadí | 889. | ▲ 781. | ▲ 597. | ▲ 473. | ▼ 491. | ▲ 254. | ▲ 107. | ▼ 188. | ▼ 266. | ▼ 490. | ▼ 621. | ▼ 653. | ▼ 1410. | ▲ 685. | — |
Čtyřhra
| Rok | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 |
| Pořadí | 379. | ▲ 282. | ▲ 161. | ▲ 144. | ▲ 111. | ▲ 107. | ▲ 95. | ▲ 59. | ▼ 67. | ▲ 49. | ▲ 37. | ▼ 40. | ▼ 50. | ▲ 31. | ▼ 77. | ▼ 53. |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nadiya Kichenok na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Nadija Kičenoková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 13. dubna 2024
- ↑ Nadija Kičenoková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 13. dubna 2024
- ↑ Nadija Kičenoková na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 13. dubna 2024
- ↑ Alex Macpherson. Twin success in Zhuhai as Kichenoks take doubles crown over Aoyama, Marozava [online]. ZHUHAI, China: WTA Tour, Inc., 2018-11-04 [cit. 2024-04-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Raluca Olaru, campioană la Sankt Petersburg!. GSP [online]. 2021-03-21 [cit. 2024-04-13]. Dostupné online. (rumunsky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nadija Kičenoková na Wikimedia Commons - Nadija Kičenoková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Nadija Kičenoková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Nadija Kičenoková na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Nadija Kičenoková v databázi Olympedia (anglicky)
- Nadija Kičenoková na Instagramu
Média použitá na této stránce
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0..svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
.svg)
Georgian flag in Pantone MS.
The national flag of Kingdom of Thailand; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
.svg)
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).