Nadzvukový letoun

Nadzvukový letoun, také supersonik^[1], je letoun, jehož maximální rychlost překračuje rychlost zvuku ve vzduchu.

Příkladem supersoniku byl dopravní letoun Concorde. Z bojových letounů používaných v AČR lze jmenovat třeba JAS-39 Gripen. Prvním letadlem, které překročilo rychlost zvuku, byl Bell X-1. Stalo se tak 14. října 1947 a pilotem byl Chuck Yeager.

Pro označení rychlostí a jevů v nadzvukové oblasti se často používá cizí slovo supersonický, na rozdíl od transsonické oblasti v okolí rychlosti zvuku a subsonické oblasti při rychlostech podzvukových. Obecně mají letouny v transsonické oblasti určité problémy a pro překročení rychlosti zvuku bývají obvykle předepsány speciální postupy. Je to proto, že části letounů, v závislosti na jejich tvaru, jsou obtékány ještě podzvukovou, zatímco v jiných místech už nadzvukovou rychlostí. Protože s přechodem do supersonické oblasti dochází v příslušném místě ke skokové změně některých parametrů (například u křídla poměru odpor/vztlak), objevuje se v důsledku toho neobvyklé mechanické namáhání konstrukce letounu, doprovázené potížemi s řiditelností.

Letoun, který není schopen se pohybovat rychlostí vyšší, než je rychlost zvuku, se nazývá podzvukový letoun.

Příklady nadzvukových letounů

• Tu-244
• Tu-444
• SR-71 „Blackbird“ – držitel rychlostního světového rekordu
• Boeing 2707
• Lockheed L-2000
• North American XB-70 Valkyrie

Reference

Související články

• Aerodynamický třesk
• Machovo číslo

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu nadzvukový letoun na Wikimedia Commons