Naharajim

Elektrárna Naharajim

Naharajim (hebrejsky נַהֲרַיִים‎, doslova „Dvě řeky“) nebo Bákúra (arabsky الباقورة‎) je místo na hranici mezi Izraelem a Jordánskem, kde se řeka Jarmúk vlévá do řeky Jordán, a kde byla v roce 1930 postavena vodní elektrárna.[1] Tato elektrárna, postavená Pinchasem Rutenbergem, produkovala většinu elektřiny spotřebované Britským mandátem Palestina, a to až do první arabsko-izraelské války v roce 1948, kdy byla elektrárna opuštěna a zničena.

Izraelsko-jordánská mírová smlouva z roku 1994 tuto oblast přidělila Jordánsku, ale na 25 let poskytla izraelským farmářům právo vstupu, které vypršelo v roce 2019, načež v listopadu 2019 Jordánsko al-Bákúru převzalo.[2]

Historie

Letecký pohled na elektrárnu Naharajim a umělé jezero

Na Ukrajině narozený sionista a inženýr Rutenberg imigroval do mandátní Palestiny v roce 1919. Poté, co předložil sionistickému hnutí plán na výstavbu 13 vodních elektráren a zajištění financování svého plánu, mu britská mandátní vláda udělila koncesi na výrobu elektrické energie. Nejprve na řece Jarkon poblíž Tel Avivu a následně pro využití veškerých vodních toků v západní Palestině.[3]

Lokalita Naharajim byla zvolena z několika důvodu. Jednak pro silný vodní průtok, schopnost regulovat průtok prostřednictvím výpusti Galilejského jezera a schopnost zajistit lokalitu před útoky nepřátelských Beduínů. Stavební práce začaly v roce 1927, trvaly celkem pět let a poskytly práci 3000 dělníkům.[3]

Arabsko-izraelský konflikt

Ve dnech předcházejících vyhlášení izraelské nezávislosti se stal Naharajim místem dvou setkání mezi Goldou Meyersonovou (později Meirovou) a jordánským králem Abdalláhem I., která měla za cíl přesvědčit Jordánsko, aby se nezapojovalo do blížící se války. Rodiny zaměstnanců elektrárny byly evakuovány v dubnu 1948 a zůstali pouze dělníci s jordánskými průkazy. Během války pak byla elektrárna zničena.[4]

Park míru

Pozůstatky elektrárny jsou v současnosti součástí mírového parku řeky Jordán a Ostrova míru na izraelsko-jordánské hranici. Projekt mírového parku zaštiťují ekologické organizace Přátelé Země Blízkého východu s centrálami v Tel Avivu, Betlému a Ammánu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Naharayim na anglické Wikipedii.

  1. ↑ BAR-AM, Aviva. Naharayim - What a rush! [online]. The Jerusalem Post [cit. 2011-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-27. (anglicky) 
  2. ↑ YOUNES, Ali. Jordan reclaims borderlands as Israel ties under strain. al-Džazíra [online]. 2019-11-10 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b The Power Plant on Two Rivers [online]. Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael, 2003-05-22 [cit. 2011-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ ASHKENAZI, Eli. Israeli, Jordanian architects plan peace park in Naharayim [online]. Haaretz, 2008-05-14 [cit. 2011-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Naaraim 1898 -1946.jpg
Aerial photograph of the Yarmuk Reservoir looking eastwards, i.e. upstream the Yarmuk, forming the border between Transjordan (now Jordan) and Mandatory Palestine (here now Israel). Coming from the left, i.e. North, the Jordan–Yarmuk Canal‎ (now dry) empties after a last curve into the Reservoir, to the southwest the Head Race Canal leaves the reservoir towards the Naharayim Hydro-Electric Power Plant, whose Tail Race Canal is dammed off by a concrete wall from the river Jordan in the foreground of the photo, with the tail race canal continuing in the cutting a bit behind the Jordan only to join that river more southerly outside the photograph. The Jordan–Yarmuk Canal‎ is spanned over by a road bridge, preserved. West of the canal mouth into the reservoir stretches the Yarmuk Dam, a white concrete wall, damming up the waters of the Yarmuk to that level that waters can be directed through the head race canal to the power plant. At the western end of the dam the Yarmuk leaves the reservoir (hardly visible) northwestwards only to join the Jordan more northerly outside the photograph. A road and the parallel single track of the Haifa–Darʿa Railway pass along the long western front of the reservoir. A bit south of the midst of the western stretch of the reservoir a white building indicates the Naharayim Train Station. On the top of the hill, called Tel Or a semicircular series of houses for power plant employees opens to the north. 1932-1946
The Palestine Electric Corporation power plant. The P.E.C. Yarmuk reservoir sluice gates. Exit for flood waters from Yarmuk Lake to Yarmuk river-bed. 1927 1933.jpg
The Palestine Electric Corporation power plant. The P.E.C. Yarmuk reservoir sluice gates. Exit for flood waters from Yarmuk Lake to Yarmuk river-bed.