Nakadžima A2N

Nakadžima A2N
A2N1 na palubě letadlové lodě
Určení	Palubní stíhací letoun
Výrobce	Nakadžima
Šéfkonstruktér	Takao Jošida Džingo Kurihara
První let	1929
Zařazeno	1932
Charakter	vyřazen
Uživatel	Japonské císařské námořnictvo
Výroba	A2N: 1932–1936 A3N: 1936-1939
Vyrobeno kusů	151
Varianty	A2N1 A2N2 A3N1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nakadžima A2N byl japonský jednomístný palubní stíhací dvouplošník, používaný na letadlových lodích císařského námořnictva během třicátých let 20. století. V japonském námořnictvu byl letoun označován jako palubní stíhací letoun typ 90 (japonsky: 九〇式艦上戦闘機, Kjúmaru-šiki kandžó sentóki). Na základě A2N byla vyvinuta dvoumístná cvičná verze A3N1.

A2N byl jednomotorový dvouplošník smíšené konstrukce (kovová kostra potažená plátnem) s pevným podvozkem záďového typu.

Přímého předchůdce typu A2N začala z vlastní iniciativy vyvíjet firma Nakadžima pro císařské námořnictvo. Inspirací jí byly americké Boeing Model 69B a Boeing Model 100E, zakoupené v letech 1928 a 1929 císařským námořnictvem za účelem testování. V prosinci 1929 byly dokončeny dva prototypy s motorem Bristol Jupiter VI, který rovněž v licenci vyráběla firma Nakadžima. Stejný motor poháněl stíhačku A1N1, kterou v té době zařazovalo císařské námořnictvo do výzbroje. Prototypy navržené Takao Jošidou ale nepředvedly výrazně lepší výkony, než A1N1 a proto byl projekt námořnictvem odmítnut. Po odmítnutí byl projekt přepracován Džingo Kuriharou, který použil výkonnější motor Nakadžima Kotobuki 2. Nový prototyp byl dokončen v květnu 1932. Následovala stavba ještě jednoho prototypu a v dubnu 1932 byl nový typ zaveden do výzbroje jako A1N1, neboli palubní stíhací letoun typ 90. Verze A2N2 se lišila tím, že horní křídlo mělo vzepětí 5°.^[1]

Mezi lety 1932 a 1936 bylo Nakadžimou a námořním arsenálem Sasebo vyrobeno kolem 100 kusů A2M obou verzí. Ty byly nasazeny na letadlových lodích Hóšó, Akagi, Kaga a Rjúdžó. Z pozemních základen typ provozovala Kure Kókútai.^[1]

A2N byl nasazeny za druhé čínsko–japonské války nad pobřežními oblastmi Číny, kde získaly několik vzdušných vítězství. Během úvodní fáze bojů v oblasti Šanghaje (léto 1937) představovaly již zastarávající A2N operující z palub letadlových lodí Hóšó, Rjúdžó a Kaga jediné japonské stíhací letouny v oblasti. Již 16. srpna 1937 se šestice A2N z letadlové lodě Kaga střetla se čtyřmi čínskými letouny, přičemž sestřelila jeden čínský Vought O2U Corsair a dva Douglas O-38.^[2]

Již od roku 1936 byl A2N postupně nahrazován typem Nakadžima A4N, ale u některých jednotek (například palubní skupiny Rjúdžó^[3] a Kaga^[2]) vydržel a do doby, než ho vystřídal první stíhací jednoplošník císařského námořnictva Micubiši A5M.

• 4 prototypy
• A2N1
• A2N2 – vzepětí horního křídla 5°
• A2N3
• A3N1 – dvoumístná cvičná verze, vyrobeno 66 kusů v letech 1936 až 1939

• Posádka: 1
• Délka: 6,18 m^[1]
• Rozpětí: 9,37 m^[1]
• Výška: 3,20 m
• Nosná plocha:
• Plošné zatížení:
• Hmotnost prázdného letounu: 1 000 kg
• Vzletová hmotnost:
• Max. vzletová hmotnost:
• Pohonná jednotka: 1× vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec Nakadžima Kotobuki 2 o výkonu 450 hp (335,6 kW)^[1]
  • dvoulistá vrtule

• Nejvyšší rychlost: 293 km/h ve výšce 3000 m^[1]
• Cestovní rychlost:
• Dostup: 7 000 m^[1]
• Výstup do výšky 3 000 m:
• Dolet:

• 2 × 7,7mm letecký kulomet typu 97

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nakajima A2N na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nakadžima A2N na Wikimedia Commons
• Nakajima (A2N) Type 90 [online]. Håkans Aviation page, rev. 2008-08-11 [cit. 2009-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 
• Nakadžima A2N