Nakadžima G5N

Nakadžima G5N
Třetí vyrobený G5N2 (13-Ši Šinzan KAI), 1942
Určení	dálkový bombardovací letoun
Původ	Japonské císařství
Výrobce	Nakadžima
První let	8. dubna 1941[1]
Uživatel	Japonské císařské námořní letectvo
Vyrobeno kusů	6
Vyvinuto z typu	Douglas DC-4E
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nakadžima G5N Šinzan (japonsky: 深山, česky: Horské úbočí) byl čtyřmotorový dálkový bombardovací letoun japonského císařského námořního letectva s dvojitými svislými ocasními plochami a příďovým zatahovacím podvozkem, vzniklý za druhé světové války. Spojenecké označení letadla znělo Liz.

Vznikl na podkladě specifikace 13-Ši, dané roku 1938 společnosti Nakadžima, která určovala požadavky na čtyřmotorový dálkový bombardér. Dolet letadla měl činit 5500 až 6500 km. Základem pro nový stroj se stal americký dopravní letoun DC-4E „Super Mainliner“,^[1] jehož prototyp zakoupila letecká společnost Nippon Koku K. K. v lednu 1939 pro své dálkové tratě.

Firma Nakadžima použila z DC-4E křídlo, motorové gondoly, podvozek a některé detaily. Zcela nové konstrukce byl trup s menším průřezem a dvojité svislé ocasní plochy, které nahradily trojité amerického vzoru.

Prototyp Nakadžima G5N1 Šinzan poprvé vzlétl 8. dubna 1941. Další zdroje však uvádějí rovněž data prosinec 1939,^[2] 10. dubna 1941,^[3] nebo květen 1941.^[4] Poháněly jej čtyři dvouhvězdicové osmnáctiválce Nakadžima NK7A Mamoru 11 po 1375 kW se čtyřlistými vrtulemi. Na hřbetě trupu byla umístěna otočná střelecká věž s kanónem vzor 99 ráže 20 mm a identická zbraň byla rovněž v ocasním střelišti. Na přídi, v prosazení pod trupem a v bočních trupových střelištích bylo po jednom kulometu vzor 97 ráže 7,7 mm.^[2] Náklad pum byl obvykle 2000 kg, maximálně až 4000 kg. Osádka čítala 7 až 10 osob. Japonští konstruktéři se tak zakoupený stroj DC-4E snažili během čtyř prototypů zdokonalit, ale přestavba se jim nepovedla. Šinzan byl přetížený, jeho motory neměly potřebnou výškovost.^[2]

Proto byly roku 1942 vyrobeny další dva prototypy G5N2 se spolehlivějšími výškovými motory Micubiši Kasei 12 o výkonu po 1125 kW.^[2]

V roce 1942 byly první čtyři prototypy přestavěny na verzi G5N2-L Šinzan KAI Jusóki, u níž byla zrušena nepotřebná palebná postavení a letouny byly určeny jako přepravní a dopravní. V polovině roku 1944 zásobovaly japonskou posádku budující opevnění na ostrově Tinian.^[1]

Údaje dle^[1]

• Osádka: 7–10
• Rozpětí: 42,17 m
• Délka: 31,01 m
• Výška: 7,67 m
• Nosná plocha: 201,80 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 20 100 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 32 000 kg
• Pohonná jednotka: 4 × vzduchem chlazený dvouhvězdicový motor Nakadžima NK7A Mamoru 11
• Výkon pohonné jednotky:
  • 1 394 kW (1 869 hp) (vzletový)
  • 1 193 kW (1 600 hp) (ve výšce 4 900 m)

• Maximální rychlost: 420 km/hod (ve 4 000 m)
• Cestovní rychlost: 370 km/h (ve 4 000 m)
• Výstup na 2000 m: 5 min 17 s
• Praktický dostup: 9 050 m
• Dolet: 4 260 km

• 2 × 20mm kanón typu 99 (1 × hřbetní střelecká věž, 1 × ocasní střeliště)
• 4 × 7,7mm letecký kulomet typu 97 (příďové, spodní a 2 boční střeliště)
• max. 4 000 kg pum v trupové pumovnici

• FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Nakajima G5N Shinzan (Mountain Recess), s. 423 až 425. (anglicky) 
• NĚMEČEK, Václav. Nakajima G5N Shinzan. Letectví a kosmonautika. Leden 1986, roč. LXII., čís. 1, s. 28. 
• SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Japonska II. díl. Plzeň: Fraus, 1998. 79 s. ISBN 80-7238-041-9. Kapitola Nakadžima G5N Šinzan (Liz), G8N Renzan (Rita), s. 44–47. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nakadžima G5N na Wikimedia Commons
• Kamufláže letounu Nakadžima G5N Šinzan Archivováno 8. 3. 2016 na Wayback Machine.