Nanajci
_family.jpg) | |
| Populace | |
|---|---|
| přibližně 16 000 | |
 Ruská federace | 12 160 [1] |
 Čína | 4 245 |
 Ukrajina | 42 [2] |
| Jazyk(y) | |
| ruština, nanajština, čínština | |
| Náboženství | |
| šamanismus, pravoslaví, lamaismus | |
| Příbuzné národy | |
| Ulčové, Udegejci, Oročové, Negidalci | |
_girl.jpg)
Nanajci (také Hedžové, Goldové nebo Samagirové, vlastním jménem Nani – „původní“; rusky Нанайцы, čínsky 赫哲族, anglicky Nanai people) jsou etnikum žijící v povodí Amuru na jihovýchodě Ruska (Chabarovský kraj) a na severovýchodě Číny (provincie Chej-lung-ťiang). Malá část jich žije na Ukrajině.
Historie
Nanajci jsou s největší pravděpodobností potomci tunguzských kmenů (Džürčeni) z dolního toku Amuru, částečně smísených s mongolskými a turkickými kmeny, které se do těchto míst dostaly během svých nájezdů.
Poprvé se Rusové setkali s Nanajci v 17. století během expedice J. P. Chabarova a V. Pojarkova na dálný ruský východ. Na konci 17. století se s Nanajci setkali misionáři – francouzští jezuité kteří nazývali Nanajce Tartati di Yupi – Tataři v rybích kůžích (označení pro tradiční odívání z rybích kůží). Přímý kontakt Nanajců s Rusy byl však obnoven až v polovině 19. století.
Jazyk
Nanajština patří do jižní větve tunguzsko-mandžuské skupiny altajské jazykové rodiny. Většina Nanajců však mluví ruštinou a mandarínskou čínštinou. Nanajština má dva dialekty: hornoamurský a dolnoamurský.
Náboženství a mytologie
Nanajci tradičně vyznávají šamanismus s prvky animismu. K náboženským tradicím patří stavění různých ochranných totemů v podobě zvířat či lidí. Poblíž každé vesnice staví Nanajci „ptačí“ totemy – totemy, na jejichž vrcholu je pták vyřezaný ze dřeva. Tyto totemy mají ochrannou funkci a také symbolizují určitou „hranici“ mezi normálním a duchovním světem. V nanajské mytologii jsou kromě ptáků důležitými zvířaty medvěd (Doonta) a tygr (Amba).[3] Od medvěda odvozují tunguzské národy svůj původ. Tygr symbolizuje v nanajské mytologii pána hor a věrného přítele boha oblohy Boa Enduri.[4]
Šaman má úlohu léčitele, věštce a pomáhá zemřelým duším se dostat do budi (svět zemřelých). U Nanajců je ochranný duch nazýván ayámi, ten vstupuje do jeho těla, přiděluje mu zvířecí společníky a také je jeho nebeskou manželkou. Nebeská manželka šamana je typickým prvkem i u mnohých jiných sibiřských národů. V těchto vztazích se odráží klasický motiv smrtelníka a víly či polobohyně, žárlící na smrtelnou manželku.[5]
Nanajci věří, že dříve zde byla pouze voda. Ptáci vytáhli ze dna velký kus země a poté se oddělilo nebe od země. Nakonec díky slunci vznikly hory a nížiny.
Tradiční způsob života
Nanajci se tradičně živí rybolovem (specializují se na lov lososů), lovem, sběračstvím a chovem psů. Nanajci mají mnoho druhů tradičních obydlí. Mezi stálá obydlí patří dřevěné chaty a zemnice kryté rákosem a dřevem. K sezonním typům obydlí patří jednoduché přístřešky ze dřeva a rákosu nebo kuželovité stany potažené kůží – čumy.
Folklór
Nanajský folklór je podobný folklóru jiných Tunguzských národů z povodí Amuru (Negidalci, Udegejci, Ulčové) a folkloru Nivchů.
Nanajský stopař Děrsu Uzala je hlavním hrdinou knihy Vladimira Arseňjeva a podle něj natočeného filmu režiséra Akiro Kurosawy.
Hudební a ústní tradice
K tradičním hudebním nástrojům patří brumle vyráběná z kovu – muane, a šamanský buben – untu (používaný k šamanským obřadům).[6] Hlavní ústní žánry:
- telunhu – mýty a legendy
- ninhman – epos, pohádky, vlastní příběhy
- yayan, keuken – šamanský zpěv
- dyarin, yayan – zpěv
Kuchyně
Základem tradiční nanajské kuchyně je rybí maso (hlavně z lososa). Nanajci tradičně připravují jukolu – uzenou nebo sušenou rybu nakrájenou na plátky. Pokud jdou Nanajci na lov, jí plody klanoprašky. Podle nich dodává hrst suchých plodů sílu lovit po celý den bez příjmu potravy.[7]
Tradiční odívání
Původně vyráběli Nanajci oděvy z kůží ryb a zvířat žijících v tajze, a z konopných vláken. Díky obchodu s Rusy a Číňany získávali Nanajci hedvábné tkaniny z nichž doposud vyrábějí své tradiční oděvy.
Tradiční nanajské oděvy jsou tvořeny pláštěm, jehož lemy jsou zdobené ornamentální výšivkou a často také kožešinou. Tyto pláště se nejčastěji zapínají na pravém rameně. Ženské oděvy, pokto, jsou delší, barevnější a více zdobenější. Tradiční součástí ženského oděvu je čepice z březové kůry. Tradiční mužský oděv se nazývá agaton-angogdi a je tvořen kratším pláštěm a kalhotami. Mužské oděvy jsou méně barevnější a méně zdobenější. Oděvy lovců sobolů jsou stejného střihu jako oděvy mužské ale jsou barevnější. Součástí loveckého oděvu je čepice s veveřím ocáskem.
Tradiční rukodělné práce
K tradičním řemeslům patří zpracování kovů, vyřezávání dřevěných náboženských artefaktů i předmětů denní potřeby, vyšívání (Nanajci jsou známí bohatou ornamentální výšivkou) a vydělávání kůží.
Fotogalerie
nanajské děti; dívky mají tradiční oděvy
nanajský lovec
nanajský ženský oděv jehož lemy jsou zdobené ornamenty
nanajské totemy
Odkazy
Reference
- ↑ Populace v Ruska (rusky)
- ↑ Národy Ukrajiny[nedostupný zdroj] (ukrajinsky)
- ↑ Nanajci - Altaic-Wiki Archivováno 18. 2. 2011 na Wayback Machine (anglicky)
- ↑ Nanajská mytologie (anglicky)
- ↑ ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 83.
- ↑ Shamanic And Daily Songs From The Amur Basin - emusic.com (anglicky)
- ↑ Dech života – Ginsegold (ukázka produktu Archivováno 21. 9. 2009 na Wayback Machine)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nanajci na Wikimedia Commons - НАНАЙЦЫ - ngu.ru (rusky)
- Zpívající nanajské ženy
Média použitá na této stránce
Goldes shaman priest in his regalia
Hezhové (Nanajci) v tradičních oděvech - povodí Amuru (Rusko).
Dersu Uzala, a Goldi hunter and the guide of the Russian explorer Vladimir Arsenyev, a 1923 biography written by Arsenyev about him, "Dersu Uzala", and the main character of a 1975 motion picture, Dersu Uzala
The north-eastern corner of a map of China (in Italian): "The Kingdom of China, presently called Catay and Mangin, divided into its principal provinces on a most precise map". This part shows includes Sea of Japan and Japan itself. However, neither the La Pérouse Strait nor the Strait of Tartary were known to the cartographer, and therefore Hokkaido and Sakhalin are all part of the mainland, populated by the "Yupi Tartars" (i.e. the "Fishskin Tartars" - the old Chinese name for the Nanai people and related groups). However, the eastern coast of Sakhalin, with Cape Aniwa and Cape Patience are already charted more or less correctly (thanks to a Dutch expedition in the 1640s). Sakhalin and Hokkaido are both represented as one peninsula in Yupi Tartars, and are separated from Japan by "Stretto di Züngar" (today Tsugaru Strait), between today Hokkaido and Honshu (Isola di Niphon). Probably in reference of the city of "Züngar" (today Tsugaru) shown in north of Honshu.
Nanajská dívka ve svatebním oděvu. Rusko
Nanajský ženský oděv - "pokto".
"Goldi Idol Poles" (i.e., totem poles of the Nanai people of the middle and lower Amur), ca. 1854-1860)
Nanajské děti. Dívky jsou v tradičních oděvech "pokto".