Napoleon Jérôme Bonaparte

Napoleon Jérôme Bonaparte
Napoleon Jérôme Bonaparte, Hippolyte Flandrin, 1860
Ministr pro alžírské a koloniální záležitosti
Ve funkci: 24. června 1858 – 24. března 1859
Panovník	Napoleon III.
Předchůdce	Ferdinand-Alphonse Hamelin
Nástupce	Prosper de Chasseloup-Laubat
Člen poslanecké sněmovny
Ve funkci: 6. března 1876 – 28. října 1877
Volební obvod	Korsika
Člen senátu
Ve funkci: 25. prosince 1852 – 4. září 1870
Člen Národního shromáždění
Ve funkci: 25. dubna 1848 – 2. prosince 1851
Volební obvod	Korsika (1848–49) Sarthe (1849–51)
Vojenská služba
Služba	Druhé Francouzské císařství
Doba služby	1854–1855
Hodnost	Generálmajor
Bitvy/války	Krymská válka
Narození	9. září 1822 Terst, Rakouské císařství
Úmrtí	17. března 1891 (ve věku 68 let) nebo 18. března 1891 (ve věku 68 let) Řím, Itálie
Místo pohřbení	Bazilika Superga, Turín
Titul	princ Napoléon
Choť	Marie Klotilda Savojská
Rodiče	Jérôme Bonaparte Kateřina Württemberská
Děti	Viktor Bonaparte Ludvík Bonaparte Marie Leticie Bonaparte
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Napoleon Jérôme Bonaparte (9. září 1822, Terst – 17. března 1891, Řím), celým jménem Napoleon Josef Karel Pavel, obvykle znám jako Napoleon Jérôme nebo Jérôme Bonaparte, byl francouzský šlechtic, politik a generál, nejmladší syn vestfálského krále Jérôma (nejmladšího bratra Napoleona Bonaparte) a jeho druhé manželky Kateřiny Württemberské. Tento otevřený liberál, v letech 1858–1859 krátce ministr pro kolonie, se stal roku 1879 de facto hlavou rodu Bonaparte. Mnoha bonapartisty ovšem nebyl považován za legitimního pretendenta trůnu, a to kvůli prvnímu manželství jeho otce, které nebylo rozvedeno – místo něj podporovali jeho syna Viktora. Od 80. let byl Jérôme spolu s dalšími monarchisty silným podporovatelem Georgese Boulangera.

Napoleon Jérôme užíval titulu princ Napoléon, který dostal v roce 1852 od svého bratrance, císaře Napoleona III., byl také nositelem titulů 3. princ z Montfortu, 1. hrabě z Meudonu a hrabě z Moncalieri. Jeho oblíbená přezdívka Plon-Plon pramenila z jeho obtížnosti vyslovovat své vlastní jméno v období dětství.

Napoleon Jérôme, narozený 9. září 1822 v Terstu v tehdejším Rakouském císařství, byl blízkým rádcem svého bratrance, císaře Napoleona III. a zejména byl považován za předního zastánce francouzských intervencí v Itálii jménem Camilla Benso Cavoura a italských nacionalistů.

Jako antklerikální liberál vedl tuto frakci u dvora a pokusil se ovlivnit císaře k protiklerikální politice, což byl opačný proud proti vlivu císařovy manželky, císařovny Evženie, konzervativní a oddané katoličky, která zaštiťovala , aby francouzská vojska chránila papežovu svrchovanost v Římě. Císař se během své vlády pohyboval mezi těmito dvěma vlivy.

Když se jeho bratranec stal v roce 1848 prezidentem, byl Napoleon jmenován zplnomocněným ministrem pro Španělsko. Později sloužil ve vojenské funkci jako generál divize v Krymské válce, jako guvernér Alžírska a v roce 1859 jako velitel francouzské armády v Itálii. Mezi vojáky si ovšem vysloužil posměšnou parafrázi na svou dětskou přezdívku „Plon-Plon“, a to „Craint-Plomb“ (v překladu „bojí se olova“), pro svou nepřítomnost v bitvě u Solferina.

Jako součást bratrancovy alianční politiky s Piemontem (Sardinií) se Napoleon v roce 1859 oženil s princeznou Marií Klotildou Savojskou, dcerou sardinsko-piemontského krále Viktora Emanuela II. To však princi nezabránilo v devítiletém vztahu s kurtizánou Corou Pearl.

Když v roce 1879 zemřel císařský princ Napoleon Evžen, stal se princ Napoleon genealogicky nejstarším členem rodiny Bonaparte; císařský princ jej však ve své poslední vůli vyloučil z následnictví a jmenoval hlavou rodiny jeho syna Viktora. Důsledkem byly spory mezi princem Napoleonem a jeho synem po zbytek Napoleonova života.

V roce 1886 byl přijat zákon, podle něhož nesměly hlavy bývalých vládnoucích dynastií žít ve Francii – Napoleon Jerôme se poté usadil ve švýcarském Prangins na břehu Ženevského jezera, kde během Druhého císařství získal majetek.

Princ Napoleon zemřel 17. března 1891 ve věku 68 let v Římě.

Napoleon Jerôme měl s Marií Klotildou tři děti:

• Napoleon Viktor Bonaparte (18. července 1862 – 3. května 1926), 4. kníže z Montfortu, princ Napoléon, ⚭ 1910 Klementina Belgická (30. července 1872 – 8. března 1955), měli syna a dceru
• Ludvík Bonaparte (16. července 1864 – 14. října 1932), guvernér provincie Jerevan, zemřel svobodný a bezdětný
• Marie Leticie Bonaparte (20. listopadu 1866 – 25. října 1926), ⚭ 1888 Amadeus I. Španělský (30. května 1845 – 18. ledna 1890), španělský král v letech 1870–1873, měli 4 syny (mj. vévodu Ludvíka Abruzzského)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prince Napoléon Bonaparte na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Napoleon Jeroným Bonaparte na Wikimedia Commons