Natálie Romanová

Natálie Romanová
Narození7. prosince 1944 (80 let)
Černovice
Alma materPražská konzervatoř
Povoláníoperní pěvkyně
OceněníCena města Brna (1993)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Natálie Romanová (rozvedená Fialová, provdaná Achaladze; * 7. prosince 1944 Černovice, okres Severní Bukovina, SSSR) je česká operní pěvkyně (sopranistka) ukrajinského původu. Působila jako sboristka v Národním divadle v Praze, krátce pak už jako sólistka v Ústí nad Labem a většinu svého profesního života strávila v brněnském Národním divadle. Posléze začala zpěv i vyučovat na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU). Vystupovala i koncertně, nahrávala pro rozhlas.

Život

Rodinné zázemí

Narodila se 7. prosince 1944 v Černovicích na jihozápadní Ukrajině, tehdy v Severní Bukovině na území Sovětského svazu.[1][2] Její matka byla Ruska, profesorka ruského jazyka a literatury, za druhé světové války pracující jako ošetřovatelka. Otec pocházel ze Zakarpatské Ukrajiny a za války byl velitelem tanku v československé armádě. Seznámili se, když kvůli válečnému zranění přišel o nohu. Po válce se i s rodinou vrátil do Československa a usadili se na severu Čech, v Bohosudově u Teplic. Oba rodiče měli hudební nadání, matka hrála na klavír a později hru i vyučovala, otec byl houslista samouk a během války v armádě spoluzakládal umělecký soubor. Natálie se jako šestiletá začala učit na klavír a v dětství vystupovala se svými dvěma sestrami v pěveckém triu.[1][3][4]

Studium a raná kariéra

Absolvovala gymnázium v Teplicích[1] a pak se přihlásila na Státní konzervatoř v Praze, kam byla v roce 1961 přijata ke studiu sólového zpěvu u profesora Konstantina Karenina, později navštěvovala i varhanní oddělení.[3]

Od 1. ledna 1967 do konce ledna 1975 byla sboristkou Smetanova divadla spadajícího pod Národní divadlo.[2] V průběhu osmi sezon se se sborem zúčastnila i několika zahraničních zájezdů a jako členka sboru byla příležitostně pověřována také sólovými úkoly.[5] Plnohodnotnou sólovou dráhu však zahájila až v roce 1975 v tehdejším Divadle Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem,[6] kde se rok předtím stal šéfem opery dirigent Petr Vronský a po svém nástupu výrazně omladil sólistický soubor.[5] Její debutovou rolí se stala Mařenka v Prodané nevěstě Bedřicha Smetany, která odstartovala dlouhodobý řetězec jejích mladodramatických úloh.[6] Za roli Krasavy ve Smetanově Libuši obdržela mladá pěvkyně v roce 1977 Cenu hudebního a literárního fondu.[7] Objevil ji také brněnský operní režisér Václav Věžník, který pohostinsky řídil nastudování opery Královnin prsten v Ústí, a v roce 1977 byla angažována Státním divadlem v Brně.[1][6] V angažmá brněnské opery pak vytrvala až do roku 2008.[2]

Angažmá v Brně

Brněnskému publiku se představila poprvé pohostinsky v roli Mařenky už v květnu 1976,[1] poté ztvárnila Violettu z Traviaty Giuseppa Verdiho. První úlohou již ve stabilním angažmá se stala Soňa v opeře Sergeje Prokofjeva Semjon Kotko.[8] Během prvních dvou let se stala přední sólistkou brněnské opery, obsazovanou do většiny premiér.[1] V průběhu tří desítek let působení podle Mojmíra Weimanna z Opera+ zaujala významné postavení v historii souboru.[9] Za dobu svého angažmá nastudovala více než 50 rolí českého i světového repertoáru.[1][6] Vytrvala však jako jedna z posledních českých pěvkyň soustavně a programově se věnujících českému opernímu repertoáru a na vysoké interpretační úrovni zvládající náročné sopránové party ve všech Smetanových operách i v ústředních dílech Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka.[1][9] Typově jí byly nejbližší i úlohy širšího slovanského repertoáru (Vendulka, Anežka, Jenůfa, Taťána).[2] Vystupovala ovšem i v rolích jako například Paminy v Mozartově Kouzelné flétně, Mimi v Pucciniho Bohémě, Alžběty ve Wagnerově Tannhäuserovi, Desdemony ve Verdiho Otellovi nebo v Pucciniho operách jako Liú v Turandot nebo titulní Butterfly.[6]

V brněnském angažmá byla znovu odměněna Cenou hudebního a literárního fondu, tentokrát za roli Míly v Janáčkově Osudu,[6] kterou premiérově hrála na podzim 1987.[9] Navíc byla nominována na Cenu Thálie za ztvárnění titulní úlohy v Janáčkově Káti Kabanové,[6] s níž se poprvé seznámila v říjnu 1986.[9]

Další působení

Byla zvána k hostování na různých českých i slovenských scénách včetně pražského Národního divadla či Státní opery Prahy, ale i v zahraničí. Zpívala mimo jiné na koncertním turné v Itálii a Švýcarsku, na scénách v Nizozemsku v janáčkovských úlohách Jenůfy, Káti Kabanové i Lišáka z Příhod Lišky Bystroušky, dále jako Mimi v Bohémě nebo v samostatném pěveckém recitálu. Ve Španělsku vystupovala jako Jenůfa v Madridu, jako Líza z Pikové dámy v Barceloně, dále jako Rusalka ve švýcarském Curychu, jako Jenůfa v izraelském Tel Avivu.[6]

Kromě operního repertoáru i spolupracovala s mnohými domácími i zahraničními orchestry, věnovala se též koncertní činnosti. Vystoupila na festivalu Pražské jaro v roce 1979 v Beethovenově 9. symfonii s Ódou na radost s Českou filharmonií pod taktovkou Františka Jílka nebo v roce 2001 v Szymanovského Stabat Mater a Janáčkově Glagolské mši.[6][9] Věnovala se nahrávání v Československém rozhlase Brno, na nahrávkách spolupracovala i s pražským nebo plzeňským rozhlasem.[1][6]

Natalia Romanová začala sólový zpěv také vyučovat na katedře zpěvu Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. Mezi jejími úspěšnými žáky byli Richard Samek či Zdeněk Plech.[6][9]

Byla mezi prvními, kdo byli za rok 1993 oceněni Cenou města Brna.[1][10] Dne 10. listopadu 2024 převzala u příležitosti svých 80. narozenin Pamětní medaili Leoše Janáčka „za zásluhy na poli Janáčkovské interpretace a za vynikající pedagogickou činnost“.[11][12]

Osobní život

Poprvé provdaná převzala příjmení Fialová.[5] Podruhé se vdala v roce 1980 za Václava Achaladzeho, který byl jejím pěveckým poradcem.[13] K únoru 2025 měla dva syny a celkem pět prakticky již dospělých vnoučat.[4]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j MÁTLOVÁ, Simona (mát). Natalia Romanová [online]. Encyklopedie dějin města Brna, 2022-02-22 [cit. 2025-03-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d Natálie Romanová-Achaladze [online]. Národní divadlo [cit. 2025-03-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b KLEČANSKÁ, Jitka. Natalia Romanová – umělecká a pedagogická osobnost. Brno, 2008 [cit. 2025-03-14]. 102 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Vladimír Richter. s. 6–7. Dále jen KLEČANSKÁ (2008). Dostupné online.
  4. ↑ a b HOFMANNOVÁ, Karla. Natálie Romanová: Úspěch vyplyne z poctivosti. Klasika plus [online]. 2025-02-01 [cit. 2025-03-15]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c KLEČANSKÁ (2008). S. 8.
  6. ↑ a b c d e f g h i j k Natalie Romanová-Achaladze – zpěv [online]. Konzervatoř Evangelické akademie [cit. 2025-03-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ KLEČANSKÁ (2008). S. 10.
  8. ↑ KLEČANSKÁ (2008). S. 11–12.
  9. ↑ a b c d e f WEIMANN, Mojmír. Životní jubileum dlouholeté hvězdy brněnské opery: Natalia Romanová slaví sedmdesátiny. Opera PLUS [online]. 2014-12-08 [cit. 2025-03-15]. Dostupné online. 
  10. ↑ Ceny města Brna: 1993. www.brno.cz [online]. Statutární město Brno [cit. 2025-03-15]. Dostupné online. 
  11. ↑ Medaile pro Natálii Romanovou. janacek-nadace.cz [online]. Nadace Leoše Janáčka, 2024-11-12 [cit. 2025-03-15]. Dostupné online. 
  12. ↑ KlasikaPlus.cz. Natálie Romanová zavzpomíná. Před měsícem slavila kulatiny. Klasika Plus [online]. 2025-01-07 [cit. 2025-03-16]. Dostupné online. 
  13. ↑ KLEČANSKÁ (2008). S. 14.

Literatura

Externí odkazy