Natalia Arseněva

Natalia Arseněva
Narození	20. září 1903 Baku
Úmrtí	25. července 1997 (ve věku 93 let) Rochester
Místo pohřbení	Mount Hope Cemetery
Alma mater	Belarusian Gymnasium of Vilnia
Povolání	jazykovědkyně, dramatička, překladatelka, básnířka a spisovatelka
Zaměstnavatelé	Belaruskaya gazeta Belarussian section of Radio Free Europe/Radio Liberty Biełarus Janka Kupala High School (Bavaria) Belarusian Institute of Arts and Sciences
Choť	Francišak Kušal
Děti	Yaraslaw Kushal Uladzimir Kushal
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Natalia Arseněva (bělorusky Натальля Арсеньева; 20. září 1903 Baku – 25. července 1997 Rochester) byla běloruská básnířka a překladatelka narozená v Ázerbájdžánu. Patří k nejvýraznějším osobnostem protikomunistické běloruské emigrace.

Život

Narodila se v Baku, v rodině ruského úředníka. Během první světové války byla její rodina evakuována do ruského města Jaroslavl, kde Natalia napsala svou první báseň, a to v ruštině. V roce 1920 přišla do Vilniusu. Vystudovala tam běloruské gymnázium a poté fakultu humanitních věd na místní univerzitě. V roce 1922 se provdala za Franciszaka Kuszala, důstojníka polské armády běloruského původu. Ten byl poslán na vojenskou službu do Chełmna a Natalia tak s ním odešla do Polska. Po okupaci Polska německou armádou na podzim roku 1939 žila ve Vilejce na území Běloruska (tedy SSSR) a pracovala zde v běloruském křesťanském časopise Sjalianskaja Gazeta. V dubnu 1940 byla vyhoštěna, jako manželka zajatého polského důstojníka (Polsko bylo se Sovětským svazem ve válečném stavu), do Kazachstánu, kde byla přinucena pracovat v kolchozu. V květnu 1941, díky intervenci běloruského Svazu spisovatelů a zejména Janka Kupaly, mohla kolchoz opustit a žila v Minsku. Zůstala v něm i po okupaci Němci. Ona i její manžel se rozhodli spolupracovat s německou okupační správou. Později tento svůj krok vysvětlovala svou zkušeností s komunistickým režimem. Její syn Jaroslav zemřel při výbuchu v kině organizovaném partyzány. V létě 1944 byla evakuována s německou armádou do Německa. Po skončení války pracovala v uprchlických táborech a podílela se na kulturních a vzdělávacích aktivitách mezi Bělorusy. Stala se též učitelkou na běloruském gymnáziu pojmenovaném po Janku Kupalovi. V roce 1949 emigrovala do Spojených států amerických. Spolupracovala zde s časopisem Biełarus a s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa. Poté našla práci na Běloruském institutu vědy a umění v New Yorku. Nadále psala básně v běloruštině, hlavně milostné a přírodní (např. sbírka Miż bieraham; 1979). Překládala do běloruštiny Goetha a Mickiewicze. Napsala také několik operních libret.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Арсеньева, Наталья Алексеевна na ruské Wikipedii a Natalla Arsienniewa na polské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Natalia Arseněva na Wikimedia Commons