Natalija Stevanovićová

Natalija Stevanovićová
Наталија Стевановић
Natalija Stevanovićová v kvalifikaci Wimbledonu 2022
Natalija Stevanovićová v kvalifikaci Wimbledonu 2022
StátSrbskoSrbsko Srbsko
Datum narození25. července 1994 (30 let)
Místo narozeníNiš, Svazová republika Jugoslávie[1]
BydlištěNiš, Srbsko
Výška164 cm[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek763 972 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů416–297
Tituly0 WTA, 14 ITF
Nejvyšší umístění145. místo (17. července 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo kvalifikace (2020, 2021, 2023, 2024)
French Open3. kolo kvalifikace (2020)
Wimbledon3. kolo (2023)
US Open1. kolo kvalifikace (2019, 2021, 2023)
Čtyřhra
Poměr zápasů190–147
Tituly0 WTA, 14 ITF
Nejvyšší umístění152. místo (6. května 2024)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240914a14. září 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Natalija Stevanovićová (rozená Kostićová, srbsky Наталија Стевановић (Костић), * 25. července 1994 Niš) je srbská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V rámci okruhu ITF získala čtrnáct titulů ve dvouhře i ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červenci 2023 na 145. místě a ve čtyřhře v květnu 2024 na 152. místě. Trénuje ji manžel a bývalý vodní pólista Nikola Stevanović. Připravuje se v Niši a Lisabonu.[3][4][1]

V srbském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2022 světovou baráží proti Mexiku, v níž prohrála dvouhru se Zacaríasovou. Mexičanky zvítězily 4:0 na zápasy. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupila k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 0–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[5]

Soukromý život

Narodila se roku 1994 v Niši do rodiny tenisového trenéra Djordjeho a tělocvikářky Sonji Kostićových. Tenis začala hrát v pěti letech.[4]

Ve dvaceti jedna letech jí byla diagnostikována velká jaterní cysta, která způsobila šestnáctiměsíční přerušení kariéry v sezónách 2015–2016. Při operačním zákroku podstoupila resekci přibližně poloviny žaludku. Během rekonvalescence o ni šest měsíců pečoval Nikola Stevanović, který se vzdal profesionální kariéry vodního pólisty. Pár se zasnoubil během únorového Thailand Open 2020 v Hua Hinu a následující rok se uskutečnila svatba.[3][6]

Tenisová kariéra

Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figurovala během května 2011 na 5. místě. Averze k travnatému povrchu vedla k vynechání wimbledonských juniorek.[3]

Ve Wimbledonu 2023 postoupila jako grandslamová debutantka do třetího kola

V rámci okruhu ITF debutovala v červnu 2009, když na turnaji v Prokuplji dotovaném 10 tisíci dolary postoupila z kvalifikace. Ve druhém kole podlehla maďarské kvalifikantce Virag Nemethové. Po jedenácti singlových trofejích s minimálním rozpočtem vyhrála během listopadu 2018 první titul ve 25tisícové kategorii, na do té doby neoblíbené trávě,[3] v indickém Muzaffarnagaru. Ve druhé finálové sadě jí skrečovala slovenská spoluhráčka ze čtyřhry Tereza Mihalíková pro natažený hamstring.[7]

Na okruhu WTA Tour se poprvé představila ve dvouhře i čtyřhře únorového Thailand Open 2020 v Hua Hinu.[3] Na úvod singlové soutěže podlehla světové šestatřicítce Čeng Saj-saj a také v deblu s Akgul Amanmuradovovou vypadly. První výhry dosáhla na dubnovém Copa Colsanitas 2023 v Bogotě, kde zvládla kvalifikační kolo proti Chromačovové. Ve dvouhře pak přehrála Španělku Marinu Bassolsovou Riberovou z druhé světové stovky,[6] než ji zastavila šestá nasazená Brazilka Laura Pigossiová. Třetí hlavní soutěž WTA odehrála na travnatém Libéma Open 2023. V úvodu však podlehla devatenácté hráčce žebříčku Viktorii Azarenkové, když v první sadě neproměnila pět setbolů.[6][8]

V hlavní soutěži grandslamu prožila premiéru ve 28 letech dvouhrou ve Wimbledonu 2023 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. Na její raketě v ní dohrály Valentini Grammatikopoulou, čtvrtá nasazená Elizabeth Mandliková a podruhé v sezóně Bassolsová Riberová. Jako 225. hráčka žebříčku v první fázi wimbledonského singlu zdolala světovou devatenáctku a finalistku z roku 2021 Karolínu Plíškovou, s níž ztratila pouze pět gamů. Premiérově tak porazila tenistku z první světové dvacítky.[9] Poté vyřadila německou šťastnou poraženou z kvalifikace Tamaru Korpatschovou, než ji ve třetí fázi zastavila světová devítka Petra Kvitová.[10][8][2] První finále na túře WTA prohrála ve čtyřhře Jasmin Open Monastir 2023. V páru s Japonkou Mai Hontamovou nestačily na Italky Saru Erraniovou a Jasmine Paoliniovou.[11]

Finále na okruhu WTA Tour

Čtyřhra: 1 (0–1)

Legenda
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
WTA 1000 (0)
WTA 500 (0)
WTA 250 (0–1)
Stavč.datumturnajkategoriepovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1.22. října 2023Monastir, TuniskoWTA 250tvrdýJaponsko Mai HontamováItálie Sara Erraniová
Itálie Jasmine Paoliniová
6–2, 6–7(4–7), [6–10]

Tituly na okruhu ITF

Legenda
Turnaje W100Turnaje W80
Turnaje W75/W60Turnaje W50
Turnaje W35/W25Turnaje W15/W10

Dvouhra (14 titulů)

Č.datumturnajkategoriepovrchporažená finalistkavýsledek
1.červenec 2011Prokuplje, SrbskoW10antukaSlovensko Nikola Vajdová6–2, 6–3
2.říjen 2011Pirot, SrbskoW10antukaSrbsko Jovana Jakšićová6–3, 6–3
3.říjen 2011Dubrovník, ChorvatskoW10antukaFrancie Estelle Guisardová7–6(7–2)skreč
4.listopad 2011Antalya, TureckoW10antukaRumunsko Laura Ioana Paarová6–4, 2–6, 6–2
5.červen 2012Niš, SrbskoW10antukaChorvatsko Indire Akikiová3–6, 6–2, 6–3
6.září 2012Bělehrad, SrbskoW10antukaBulharsko Dalia Zafirovová6–4, 6–3
7.srpen 2014Zaječar, SrbskoW10antukaUkrajina Elizaveta Jančuková6–2, 6–1
8.listopad 2014Heráklion, ŘeckoW10tvrdýChorvatsko Tena Lukasová6–0, 6–3
9.květen 2016Hammámet, TuniskoW10antukaFrancie Jade Suvrijnová6–2, 4–6, 7–5
10.červen 2016Hammámet, TuniskoW10antukaFrancie Jade Suvrijnová6–1, 6–0
11.květen 2017Hammámet, TuniskoW15antukaRusko Nika Kucharčuková6–2, 6–1
12.listopad 2018Muzaffarnagar, IndieW25trávaSlovensko Tereza Mihalíková6–2, 3–1skreč
13.květen 2019Kojang, Jižní KoreaW25tvrdýSpojené království Maia Lumsdenová6–3, 6–2
14.září 2022Leiria, PortugalskoW25tvrdýUkrajina Kateryna Volodková2–6, 6–4, 6–4

Čtyřhra (14 titulů)

Č.datumturnajkategoriepovrchspoluhráčkaporažené finalistkyvýsledek
1.říjen 2011Umag, ChorvatskoW10antukaSlovensko Lucia ButkovskáČesko Petra Krejsová
Česko Martina Borecká
7–5, 3–6, [10–6]
2.září 2012Bělehrad, SrbskoW10antukaSlovensko Lucia ButkovskáSlovensko Karin Morgošová
Slovensko Michaela Pochabová
6–0, 6–3
3.listopad 2012Antalya, TureckoW10antukaRumunsko Elena-Teodora CadarováItálie Georgia Bresciová
Německo Theresa Kleinsteuberová
6–2, 6–4
4.listopad 2013Antalya, TureckoW10antukaSlovensko Karin MorgošováBosna a Hercegovina Anita Husarićová
Belgie Kimberley Zimmermannová
7–6(2), 6–4
5.srpen 2014Zaječar, SrbskoW10antukaUkrajina Elizaveta JančukováAustrálie Alexandra Nancarrowová
Česko Barbora Štefková
6–3, 7–5
6.září 2014Bělehrad, SrbskoW10antukaBulharsko Isabella ŠinikovováChorvatsko Nina Alibalićová
Srbsko Nina Stojanovićová
6–1, 6–2
7.květen 2016Hammámet, TuniskoW10antukaUkrajina Ganna PožnichirenkováFrancie Emmanuelle Girardová
Spojené království Francesca Jonesová
6–4, 6–4
8.květen 2017Hammámet, TuniskoW15antukaBosna a Hercegovina Jelena SimićováNěmecko Lisa Ponomarová
Itálie Dalila Spiteriová
6–4, 6–4
9.únor 2018Hammámet, TuniskoW15antukaBosna a Hercegovina Jelena SimićováVenezuela Andrea Gámizová
Argentina Guadalupe Pérez Rojasová
bez boje
10.červenec 2018Baja, MaďarskoW25antukaArgentina Paula OrmaecheaováRumunsko Nicoleta Dascăluová
Bulharsko Isabella Šinikovová
bez boje
11.říjen 2018Óbidos, PortugalskoW25koberecJaponsko Akiko OmaeováLotyšsko Diāna Marcinkevičová
Maďarsko Panna Udvardyová
6–3, 4–6, [10–7]
12.říjen 2021Loulé, PortugalskoW25tvrdýŘecko Despina PapamichailováPortugalsko Francisca Jorgeová
Portugalsko Matilde Jorgeová
6–2, 7–5
13.březen 2022Santo Domingo, Dominikánská republikaW25tvrdýRusko Irina ChromačovováRusko Anastasija Tichonovová
Lotyšsko Darja Semenistajová
6–1, 7–6(5)
14.červen 2023Ilkley, Spojené královstvíW100trávaJaponsko Nao HibinováPolsko Maja Chwalińská
Česko Jesika Malečková
7–6(10), 7–6(5)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Natalija Stevanović na anglické Wikipedii.

  1. a b c Natalija Stevanovićová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20231023a23. října 2023
  2. a b Natalija Stevanovićová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20231023a23. října 2023
  3. a b c d e MACPHERSON, Alex. Five things to know about Serbian qualifier Natalija Stevanovic. Women's Tennis Association [online]. 2023-07-05 [cit. 2023-07-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Natalija Stevanovic Bio | Bio & Career [online]. WTA Tennis [cit. 2023-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Natalija Stevanovićová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20230707a7. července 2023
  6. a b c MACPHERSON, Alex. Wimbledon 2023's Grand Slam debuts: Stevanovic, Naef, Bai and more. Women's Tennis Association [online]. 2023-07-01 [cit. 2023-07-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Mihalíková bojovala o svoj prvý 25-tisícový titul vo dvojhre v Indii [online]. Empire Tennis Academy, 2018-11-17 [cit. 2023-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-07. (slovensky) 
  8. a b Natalija Stevanovic Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2023-07-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. KNAP, Karel. Plíšková po vyřazení od hráčky číslo 225: Její čopy jsem pořád lovila na zemi. iDNES.cz [online]. 2023-07-05 [cit. 2023-07-06]. Dostupné online. 
  10. PLAŠIL, Jaroslav. Jsem strašně ráda, že jsem to zvládla. Byly to nervy, říká Kvitová po postupu do osmifinále Wimbledonu. iROZHLAS [online]. 2023-07-08 [cit. 2023-07-09]. Dostupné online. 
  11. WTA Monastir 2023, Sara Errani and Jasmine Paolini fly to the doubles final!. News Italy24 [online]. 2023-10-21 [cit. 2023-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Croatia.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Stevanovic WMQ22 (33) (52191108351).jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Natalija Kostić-Stevanović WMQ22 (33)