National Bank Open 2023
| National Bank Open 2023 | |
|---|---|
| Datum | 7.–13. srpna 2023 |
| Ročník | 133. (muži) / 121. (ženy) |
| Místo | Toronto, provincie Ontario (muži) Montréal, provincie Québec (ženy) Kanada |
| Dějiště | IGA Stadium (Montréal) Sobeys Stadium (Toronto) |
| Kategorie | ATP Tour Masters 1000 |
| Kategorie | WTA 1000 |
| Dotace | 7 722 925 USD (muži) 2 788 468 USD (ženy) |
| Ředitel | Karl Hale |
| Soutěže | 56 dvouhra / 28 čtyřhra |
| Povrch | tvrdý – DecoTurf / venku (Montréal) tvrdý – Laykold / venku (Toronto) |
| Vítězové | |
| mužská dvouhra | |
 Jannik Sinner | |
| ženská dvouhra | |
 Jessica Pegulaová | |
| mužská čtyřhra | |
 Marcelo Arévalo /  Jean-Julien Rojer | |
| ženská čtyřhra | |
 Šúko Aojamová / Ena Šibaharaová | |
| National Bank Open | |
< 2022 | |
National Bank Open presented by Rogers 2023, známý jako Canada Masters 2023 či Canadian Open 2023 a v ženské části Omnium National Bank 2023, byl tenisový turnaj na profesionálním okruhu mužů ATP Tour a žen WTA Tour, hraný na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem. 133. ročník mužského a 121. ženského Canada Masters probíhal mezi 7. až 13. srpnem 2023 ve dvou kanadských velkoměstech Torontu a Montréalu jako součást letní severoamerické sezóny na betonech US Open Series.[1]
Mužský turnaj dotovaný 7 722 925 americkými dolary se konal v torontském areálu Sobeys Stadium a patřil do kategorie ATP Masters 1000. Ženská část s rozpočtem 2 788 468 dolarů se odehrávala v montréalském areálu s centrkurtem IGA Stadium. Na túře WTA se řadila do kategorie WTA 1000.
Nejvýše nasazenými singlisty se staly světové jedničky, Španěl Carlos Alcaraz a Polka Iga Świąteková. Jako poslední přímí účastníci do dvouher nastoupili americký 54. hráč žebříčku Mackenzie McDonald a 47. žena klasifikace Lucia Bronzettiová z Itálie.[2][3]
V důsledku invaze Ruska na Ukrajinu na konci února 2022 řídící organizace tenisu ATP, WTA a ITF s grandslamy rozhodly, že ruští a běloruští tenisté mohli dále na okruzích startovat, ale do odvolání nikoli pod vlajkami Ruska a Běloruska.[4]
Osmý singlový titul na okruhu ATP Tour a první v sérii Masters vybojoval 21letý Ital Jannik Sinner, jenž se poprvé posunul na šestou příčku žebříčku.[5] Čtyřhru ovládl salvadorsko-nizozemský pár Marcelo Arévalo a Jean-Julien Rojer, jehož členové získali sedmou společnou trofej.[6] Třetí triumf z dvouhry okruhu WTA Tour si odvezla Jessica Pegulaová. Druhým titulem v sérii WTA 1000 se po sestrách Williamsových stala třetí americkou vícenásobnou šampionkou této kategorie.[7] Jubilejní desátou párovou trofej ve čtyřhře WTA a druhou na turnajích WTA 1000 vyhrály Japonky Šúko Aojamová s Enou Šibaharaovou poté, co v závěru finále odvrátily dva mečboly.[7]
Rozdělení bodů a finančních odměn
Rozdělení bodů
| Soutěž | vítězové | finalisté | semifinalisté | čtvrtfinalisté | 16 v kole | 32 v kole | 56 v kole | Q | Q2 | Q1 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| dvouhra mužů | [3] | 1000 | 600 | 360 | 180 | 90 | 45 | 10 | 25 | 16 | 0 |
| čtyřhra mužů | [8][9] | 0 | — | — | — | — | |||||
| dvouhra žen | [2][10] | 900 | 585 | 350 | 190 | 105 | 60 | 1 | 30 | 20 | 1 |
| čtyřhra žen | [11] | 5 | — | — | — | — | |||||
Finanční odměny
| Soutěž | vítězové | finalisté | semifinalisté | čtvrtfinalisté | 16 v kole | 32 v kole | 56 v kole | Q2 | Q1 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| dvouhra mužů | [3][12] | 1 019 335 $ | 556 630 $ | 304 375 $ | 166 020 $ | 88 805 $ | 47 620 $ | 26 380 $ | 13 515 $ | 7 080 $ |
| čtyřhra mužů | [8][9] | 312 740 $ | 169 880 $ | 93 310 $ | 51 470 $ | 28 310 $ | 13 510 $ | — | — | — |
| dvouhra žen | [2][10] | 454 500 $ | 267 690 $ | 138 000 $ | 63 350 $ | 31 650 $ | 17 930 $ | 12 848 $ | 7 650 $ | 4 000 $ |
| čtyřhra žen | [11] | 133 840 $ | 75 286 $ | 40 432 $ | 20 914 $ | 11 850 $ | 7 900 $ | — | — | — |
| částka ve čtyřhře je uvedena na pár | ||||||||||
Dvouhra mužů
Nasazení
| Stát | Hráč[3] | ATP | Nasazení |
|---|---|---|---|
 Španělsko | Carlos Alcaraz | 1. | 1. |
| Daniil Medveděv | 3. | 2. | |
 Norsko | Casper Ruud | 5. | 3. |
 Řecko | Stefanos Tsitsipas | 4. | 4. |
 Dánsko | Holger Rune | 6. | 5. |
| Andrej Rubljov | 7. | 6. | |
| Itálie | Jannik Sinner | 8. | 7. |
| USA | Taylor Fritz | 9. | 8. |
| USA | Frances Tiafoe | 10. | 9. |
 Kanada | Félix Auger-Aliassime | 12. | 10. |
 Spojené království | Cameron Norrie | 13. | 11. |
| USA | Tommy Paul | 14. | 12. |
 Německo | Alexander Zverev | 16. | 13. |
 Chorvatsko | Borna Ćorić | 15. | 14. |
 Polsko | Hubert Hurkacz | 17. | 15. |
| Itálie | Lorenzo Musetti | 19. | 16. |
| Žebříček ATP k 31. červenci 2023 | |||
Jiné formy účasti
Divoké karty
Gabriel Diallo- Alexis Galarneau
- Vasek Pospisil
- Milos Raonic
Žebříčková ochrana
Kvalifikanti
- Podrobnější informace naleznete v článkové sekci Kvalifikace.
Šťastný poražený
Aleksandar Vukic
Odhlášení
Roberto Bautista Agut → nahradil jej 
Grégoire Barrère- Pablo Carreño Busta → nahradil jej
J. J. Wolf 
Marin Čilić → nahradil jej 
Čang Č’-čen
Grigor Dimitrov → nahradil jej Aleksandar Vukic
Novak Djoković → nahradil jej Christopher Eubanks- Karen Chačanov → nahradil jej Aslan Karacev
- Nick Kyrgios → nahradil jej
Emil Ruusuvuori - Denis Shapovalov → nahradil jej Mackenzie McDonald
Jan-Lennard Struff → nahradil jej Bernabé Zapata Miralles
Mužská čtyřhra
Nasazení
| Stát | Hráč[8] | Stát | Hráč[8] | ATP | Nasazení |
|---|---|---|---|---|---|
| Nizozemsko | Wesley Koolhof | Spojené království | Neal Skupski | 2. | 1. |
| Chorvatsko | Ivan Dodig | USA | Austin Krajicek | 7. | 2. |
| USA | Rajeev Ram | Spojené království | Joe Salisbury | 11. | 3. |
 Indie | Rohan Bopanna |  Austrálie | Matthew Ebden | 19. | 4. |
 Monako | Hugo Nys | Polsko | Jan Zieliński | 20. | 5. |
| Německo | Kevin Krawietz | Německo | Tim Pütz | 24. | 6. |
| Španělsko | Marcel Granollers |  Argentina | Horacio Zeballos | 26. | 7. |
 Mexiko | Santiago González |  Francie | Édouard Roger-Vasselin | 26. | 8. |
| Žebříček ATP k 31. červenci 2023; číslo je součtem žebříčkového postavení obou členů páru | |||||
Jiné formy účasti
Divoké karty
- Gabriel Diallo / Alexis Galarneau
- Nicolas Mahut / Vasek Pospisil
- Benjamin Sigouin / Kelsey Stevenson
Náhradníci
- Sadio Doumbia / Fabien Reboul
- Peter Polansky / Adil Shamasdin
Odhlášení
- Alejandro Davidovich Fokina /
Stefanos Tsitsipas → nahradili je Peter Polansky / Adil Shamasdin - Rinky Hijikata / Jason Kubler → nahradili je
Tallon Griekspoor / 
Jiří Lehečka - Sebastian Korda / Frances Tiafoe → nahradili je Sadio Doumbia / Fabien Reboul
Ženská dvouhra
Nasazení
| Stát | Hráčka[2] | WTA | Nasazení |
|---|---|---|---|
| Polsko | Iga Świąteková | 1. | 1. |
| Aryna Sabalenková | 2. | 2. | |
 Kazachstán | Jelena Rybakinová | 4. | 3. |
| USA | Jessica Pegulaová | 3. | 4. |
| Francie | Caroline Garciaová | 6. | 5. |
| USA | Coco Gauffová | 7. | 6. |
 Česko | Petra Kvitová | 9. | 7. |
| Řecko | Maria Sakkariová | 8. | 8. |
| Česko | Markéta Vondroušová | 10. | 9. |
| Darja Kasatkinová | 14. | 10. | |
 Brazílie | Beatriz Haddad Maiová | 12. | 11. |
 Švýcarsko | Belinda Bencicová | 13. | 12. |
| USA | Madison Keysová | 15. | 13. |
| Česko | Karolína Muchová | 17. | 14. |
| Ljudmila Samsonovová | 18. | 15. | |
| Viktoria Azarenková | 19. | 16. | |
| Žebříček WTA k 31. červenci 2023 | |||
Jiné formy účasti
Divoké karty
Žebříčková ochrana
Kvalifikantky
- Podrobnější informace naleznete v článkové sekci Kvalifikace.
Šťastné poražené
Odhlášení
- Paula Badosová → nahradila ji
Magdalena Fręchová 
Ons Džabúrová → nahradila ji 
Julia Putincevová- Barbora Krejčíková → nahradila ji
Lucia Bronzettiová - Veronika Kuděrmetovová → nahradila ji Lauren Davisová
Ženská čtyřhra
Nasazení
| Stát | Hráčka[11] | Stát | Hráčka[11] | WTA | Nasazení |
|---|---|---|---|---|---|
| USA | Coco Gauffová | USA | Jessica Pegulaová | 7. | 1. |
| Austrálie | Storm Hunterová |  Belgie | Elise Mertensová | 11. | 2. |
| Česko | Kateřina Siniaková | Brazílie | Luisa Stefaniová | 15. | 3. |
| USA | Nicole Melichar-Martinezová | Austrálie | Ellen Perezová | 17. | 4. |
| USA | Desirae Krawczyková | Nizozemsko | Demi Schuursová | 23. | 5. |
 Ukrajina | Ljudmyla Kičenoková |  Lotyšsko | Jeļena Ostapenková | 35. | 6. |
| Japonsko | Šúko Aojamová | Japonsko | Ena Šibaharaová | 40. | 7. |
 Čínská Tchaj-pej | Čan Chao-čching | Mexiko | Giuliana Olmosová | 40. | 8. |
| Žebříček WTA k 31. července 2023; číslo je součtem žebříčkového postavení obou členů páru | |||||
Jiné formy účasti
Divoké karty
- Eugenie Bouchardová / Rebecca Marinová
- Marina Stakusicová / Carol Zhaová
Náhradnice
Odhlášení
- Jennifer Bradyová / Madison Keysová → nahradily je Magda Linetteová / Bernarda Peraová
Přehled finále
Mužská dvouhra
Podrobnější informace naleznete v článku National Bank Open 2023 – mužská dvouhra.
- Jannik Sinner vs. Alex de Minaur, 6–4, 6–1
Ženská dvouhra
Podrobnější informace naleznete v článku National Bank Open 2023 – ženská dvouhra.
- Jessica Pegulaová vs. Ljudmila Samsonovová, 6–1, 6–0
Mužská čtyřhra
Podrobnější informace naleznete v článku National Bank Open 2023 – mužská čtyřhra.
Marcelo Arévalo / Jean-Julien Rojer vs. Rajeev Ram / 
Joe Salisbury, 6–3, 6–1
Ženská čtyřhra
Podrobnější informace naleznete v článku National Bank Open 2023 – ženská čtyřhra.
Šúko Aojamová / Ena Šibaharaová vs. Desirae Krawczyková / Demi Schuursová, 6–4, 4–6, [13–11]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2023 National Bank Open na anglické Wikipedii.
- ↑ US Open Series entries: Swiatek heads fields in NYC, Montreal and Cincy. Women's Tennis Association [online]. 2023-07-20 [cit. 2023-08-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d National Bank Open 2023 – ženská dvouhra [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2023-08-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d National Bank Open 2023 – mužská dvouhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-08-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Joint Statement by the International Governing Bodies of Tennis. Women's Tennis Association [online]. 2022-03-01 [cit. 2023-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-01. (anglicky)
- ↑ JACOT, Sam. Jannik Sinner Earns First Masters 1000 Crown In Toronto. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-08-13 [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Arevalo/Rojer Win First ATP Masters 1000 In Toronto. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-08-13 [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b No.3 Pegula wins Montreal to capture second WTA 1000 title. Women's Tennis Association [online]. 2023-08-14 [cit. 2023-08-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c d National Bank Open 2023 – mužská čtyřhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-08-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b National Bank Open 2023 – kvalifikace mužské čtyřhry [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-08-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b National Bank Open 2023 – kvalifikace ženské dvouhry [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2023-08-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d National Bank Open 2023 – ženská čtyřhra [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2023-08-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ National Bank Open 2023 – kvalifikace mužské dvouhry [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-08-09]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu National Bank Open 2023 na Wikimedia Commons - National Bank Open 2023 [PDF]. WTA Tour, Inc. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
.svg)
.svg)
.svg)
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
.svg)
Flag of Australia (converted).svg
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Finská vlajka
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
Flag of Belgium.svg
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
