National Bank Open 2023 – ženská čtyřhra

National Bank Open 2023
VítězkyJaponsko Šúko Aojamová
Japonsko Ena Šibaharaová
FinalistkyUSA Desirae Krawczyková
Nizozemsko Demi Schuursová
Výsledek6–4, 4–6, [13–11]
Soutěže
mužská dvouhramužská čtyřhra
ženská dvouhraženská čtyřhra
2022 •Canada Masters• 2024 >

Ženská čtyřhra National Bank Open 2023 probíhala v první polovině srpna 2023. Do deblové soutěže montréalského tenisového turnaje hraného na tvrdém povrchu nastoupilo dvacet osm dvojic. Americké obhájkyněmi titulu a nejvýše nasazené Coco Gauffová s Jessicou Pegulaovou[1] před čtvrtfinále odstoupily poté, co proti sobě odehrály zápas v montréalské dvouhře.[2]

Vítězkami se staly sedmé nasazené Japonky Šúko Aojamová s Enou Šibaharaovou, které ve finále zdolaly americko-nizozemské turnajové pětky Desirae Krawczykovou a Demi Schuursovou. Po dvousetovém průběhu 6–4 a 4–6 rozhodl až supertiebreak poměrem míčů [13–11], v němž šampionky odvrátily dva mečboly. Obě si do žebříčku WTA připsaly 900 bodů. Jako spoluhráčky získaly jubilejní desátou trofej a po triumfu na Miami Open 2021 druhou v kategorii WTA 1000. Aojamová vybojovala na okruhu WTA Tour devatenáctý deblový titul a pro Šibaharaovou to bylo desáté takové turnajové vítězství.[3][4]

Nasazení párů

Čtyři nejvýše nasazené páry obdržely volný los do druhého kola.

Pavouk

Legenda

Finálová fáze

Semifinále Finále
7 Japonsko Šúko Aojamová
 Japonsko Ena Šibaharaová
7777 
  Čínská Tchaj-pej Latisha Chan
 Čína Jang Čao-süan
6462 
 7 Japonsko Šúko Aojamová
 Japonsko Ena Šibaharaová
64[13]
 
 5 USA Desirae Krawczyková
 Nizozemsko Demi Schuursová
46[11]
5 USA Desirae Krawczyková
 Nizozemsko Demi Schuursová
63[11]
2 Austrálie Storm Hunterová
 Belgie Elise Mertensová
36[9] 

Horní polovina

První kolo Druhé kolo Třetí kolo Čtvrtfinále
 
  1 USA C Gauff
 USA J Pegula
636[10] 
 Japonsko M Kato
 Indonésie A Sutjiadi
677   Japonsko M Kato
 Indonésie A Sutjiadi
771[3] 
 Francie C Garcia
 Chorvatsko P Martić
265   1 USA C Gauff
 USA J Pegula
 
 Egypt M Šaríf
 USA S Stephens
21   7 Japonsko Š Aojama
 Japonsko Ena Šibaharaová
w/o 
 Německo L Siegemund
   V Zvonareva
66   Německo L Siegemund
   V Zvonareva
63[8]
 Brazílie I Gamarra Martins
   L Marozava
36[4]  7 Japonsko Š Aojama
 Japonsko E Šibahara
46[10] 
7 Japonsko Š Aojama
 Japonsko E Šibahara
63[10]   7 Japonsko Š Aojama
 Japonsko Ena Šibaharaová
7777
    Čínská Tchaj-pej L Chan
 Čína Č Jang
6462
  4 USA N Melichar-Martinez
 Austrálie E Perez
36[10] 
 Česko M Bouzková
 Čína L Č
46[9]  WC Kanada M Stakusic
 Kanada C Zhao
63[6] 
WC Kanada M Stakusic
 Kanada C Zhao
63[11]   4 USA N Melichar-Martinez
 Austrálie E Perez
63[4]
 Česko Ka Plíšková
 Chorvatsko D Vekić
36[8]    Čínská Tchaj-pej L Chan
 Čína Č Jang
26[10] 
 Kanada G Dabrowski
 Nový Zéland E Routliffe
64[10]   Kanada G Dabrowski
 Nový Zéland E Routliffe
62[4]
 Čínská Tchaj-pej L Chan
 Čína Č Jang
777   Čínská Tchaj-pej L Chan
 Čína Č Jang
26[10] 
8 Čínská Tchaj-pej Ch-č Čan
 Mexiko G Olmos
655 

Dolní polovina

První kolo Druhé kolo Třetí kolo Čtvrtfinále
5 USA D Krawczyk
 Nizozemsko D Schuurs
66 
 Japonsko M Ninomija
 USA S Santamaria
02  5 USA D Krawczyk
 Nizozemsko D Schuurs
1 
 Kazachstán A Danilina
 USA B Mattek-Sands
64[4]   Česko K Muchová
 Česko M Vondroušová
2r 
 Česko K Muchová
 Česko M Vondroušová
06[10]   5 USA D Krawczyk
 Nizozemsko D Schuurs
66 
 Norsko U Eikeri
 Estonsko I Neel
664[10]     Norsko U Eikeri
 Estonsko I Neel
33 
 Chile A Guarachi
 Rumunsko M Niculescu
377[4]   Norsko U Eikeri
 Estonsko I Neel
66
  3 Česko K Siniaková
 Brazílie L Stefani
12 
   5 USA D Krawczyk
 Nizozemsko D Schuurs
63[11]
6 Ukrajina L Kičenok
 Lotyšsko J Ostapenko
666[10]   2 Austrálie S Hunter
 Belgie E Mertens
36[9]=
WC Kanada E Bouchard
 Kanada R Marino
784[8]  6 Ukrajina L Kičenok
 Lotyšsko J Ostapenko
36[10] 
Alt Polsko M Linette
 USA B Pera
71177  Alt Polsko M Linette
 USA B Pera
62[8] 
 Ukrajina N Kičenok
 USA A Parks
6963   6 Ukrajina L Kičenok
 Lotyšsko J Ostapenko
44
 Ukrajina M Kosťuk
 Čína Š Čang
66   2 Austrálie S Hunter
 Belgie E Mertens
66 
 Slovensko T Mihalíková
 Čína I-f Sü
34   Ukrajina M Kosťuk
 Čína Š Čang
41
  2 Austrálie S Hunter
 Belgie E Mertens
66 
 

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2023 National Bank Open – Women's Doubles na anglické Wikipedii.

  1. Coco Gauff captures World No.1 doubles ranking with Toronto title. Women's Tennis Association [online]. 2022-08-14 [cit. 2023-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Gauff & Pegula Withdraw From Montreal Doubles After Playing Against Each Other In Singles. Tennis-infinity.com [online]. 2023-08-12 [cit. 2023-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. No.3 Pegula wins Montreal to capture second WTA 1000 title. Women's Tennis Association [online]. 2023-08-14 [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Demi Schuurs verliest dubbelfinale in Montreal, Tallon Griekspoor onderuit tegen Frances Tiafoe. AD [online]. DPG Media B.V., 2023-08-14 [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. (nizozemsky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Indonesia.svg
bendera Indonesia
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování