Nazarij (Andrejev)

Jeho Přeosvícenost
Nazarij
Biskup čeljabinský a troický
CírkevRuská pravoslavná církev
Zvolení27. dubna 1928
PředchůdceSergij (Vasilkov)
Svěcení
Jáhenské svěcení26. srpna 1887
Kněžské svěcení4. září 1888
Biskupské svěcení1. července 1912
světitel Sergij (Stragorodskij)
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • Biskup alatyrský a vikarijní biskup simbirské eparchie (1912–1918)
  • Dočasný správce jenisejské eparchie (1917–1917)
  • Biskup jenisejský a krasnojarský (1917–1922)
  • Renovační biskup Rostova na Donu (1923–1926?)
Osobní údaje
Rodné jménoNikolaj Ivanovič Andrejev
(Никола́й Ива́нович Андре́ев)
ZeměRSFSRRSFSR RSFSR
Datum narození9. října 1865
Místo narozeníKočkurovo, Ruské impérium
Datum úmrtí21. května 1940 (ve věku 74 let)
Místo úmrtíPetuški, Ruská sovětská federativní socialistická republika
Národnostruská
Alma materKazaňská duchovní akademie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nazarij (světským jménem: Nikolaj Ivanovič Andrejev; 9. října 1865, Kočkurovo – 21. května 1940, Petuški) byl ruský pravoslavný duchovní Ruské pravoslavné církve a biskup čeljabinský a troický.

Život

Narodil se 9. října 1865 v obci Kočkurovo v Ardatovském ujezdu Simbirské gubernie (dnes v Dubjonském rajónu Mordvinska jako syn kněze.

Roku 1880 dokončil Alatyrské duchovní učiliště a roku 1887 Simbirský duchovní seminář. Dne 26. srpna 1887 byl rukopoložen na diákona a do roku 1888 sloužil v obci Bolšije Bereznaki v Karsunském ujezdu Simbirské gubernie. Současně byl učitelem na farní škole.

Dne 4. září 1888 byl rukopoložen na jereje a byl mu přidělen chrám Narození Krista v obci Šemurša v Syzranském ujezdu Simbirské gubernie.

Poté byl také: představeným chrámu Svaté Trojice v obci Kočkuši (Ardatovský ujezd), ředitelem farní školy (1891), představeným chrámu Svaté Trojice v obci Kašinka (Simbirský ujezd - 1896), představeným chrámu svatého archanděla Michaela v obci Alovo (Alatyrský ujezd - 1898), chrámu Kazaňské ikony Matky Boží v obci Papuzy (Karsunský ujezd - 1903) a chrámu svatého Jana Bohoslova v obci Opalicha (Simbirský ujezd - 1904).

Roku 1896 mu bylo uděleno právo nosit nábedernik a roku 1902 právo nosit skufii.

Roku 1906 ovdověl a měl děti Viktora a Pavla.

Roku 1907 začal studovat na Kazaňské duchovní akademii.

Dne 24. září 1910 byl postřižen na monacha se jménem Nazarij.

Roku 1911 dokončil akademii s titulem kandidáta bohosloví s právem přednášet v seminářích. Byl jmenován představeným monastýru Svaté Trojice v Alatyru a povýšen na archimandritu.

Dne 5. června 1912 byl Nejsvětějším synodem ustanoven biskupem alatyrským a vikarijním biskupem simbirské eparchie. Dne 1. července proběhla jeho biskupská chirotonie. Světiteli byli arcibiskup finský a vyborgský Sergij (Stragorodskij), arcibiskup aleutský a severoamerický Platon (Rožděstvenskij), biskup permský a solikamský Palladij (Dobronravov), biskup smolenský a dorogobužský Feodosij (Feodosijev) a biskup oloněcký a petrozavodský Nikanor (Naděždin).

Roku 1913 mu byl udělen řád svatého Vladimíra III. stupně.

V rámci práce na Místním soboru byl arcibiskup Veniamin (Muratovskij) často nepřítomen v eparchií a vedení bylo přenecháno biskupu Nazarijovi.

Dne 25. října 1917 byl ustanoven dočasným správcem jenisejské eparchie. V listopadu dorazil do eparchie. V prosinci byl na eparchiálním sjezdu kléru a laiků zvolen biskupem jenisejským.

Dne 9. února 1918 byl oficiálně jmenován biskupem jenisejským a krasnojarským.

Byl účastníkem Sibiřské soborní církevní konference a byl kandidát členství Sibiřské vyšší církevní správy. Roku 1919 byl iniciátorem založení nadace pro pomoc rodinám zavražděných duchovní.

Roku 1922 vstoupil k renovacionistům.

Dne 16. ledna 1923 byl jmenován renovačním eparchiálním biskupem v Rostově na Donu a zároveň se stal zástupcem renovačního metropolity Severního Kavkazu.

Vstoupil do Grigoriánského schizmatu (člen Prozatímní nejvyšší církevní správy).

V červenci 1926 činil pokání a byl přijat zpět k Moskevskému patriarchátu v hodnosti biskupa. Odešel na odpočinek do monastýru Svaté Trojice v Alatyru.

V únoru 1928 byl jmenován biskupem čeljabinským.

Dne 27. dubna 1928 byl Prozatímním patriarchálním Svatým synodem troický vikariát uprázdněn, troický biskup Antonij (Milovidov) se stal biskupem bugulminským a vikarijním biskupem samarské eparchie a správa nad čeljabinskou eparchií byla svěřena jen biskupů Nazarijovi s titulem biskup čeljabinský a troický. Bylo mu uděleno právo bydlet v Troicku s povinností aspoň jednou měsíčně sloužit bohoslužbu v Čeljabinsku.

Dne 28. září 1928 byl usnesením Sjednocené státní politické správy (pozdější NKVD) zatčen na základě obvinění že „bez dovolení tajně píše a rozesílá výzvy farnostím, čímž vnáší zmatek mezi věřící a duchovní“. Pozdě jeden člověk z vyslýchaných toto obvinění potvrdil.

Dne 17. dubna 1929 byl odsouzen ke třem letům vyhnanství v Orelu.

Zemřel 21. května 1940 v posjolku (sídlo - jedna z územních jednotek) Petuški ve Vladimirské oblasti.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Назарий (Андреев) na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce