Nečemice

Nečemice
	Náves
Lokalita
Charakter	vesnice
Obec	Tuchořice
Okres	Louny
Kraj	Ústecký kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko
Zeměpisné souřadnice	50°14′29″ s. š., 13°38′26″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	93 (2021)
Katastrální území	Nečemice (8,3 km²)
PSČ	438 01
Počet domů	49 (2011)
	(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Nečemice
Další údaje
Kód části obce	101885
Kód k. ú.	701882
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nečemice jsou vesnice, část obce Tuchořice v okrese Louny. Nachází se asi 5 km na jih od Tuchořic. V roce 2011 zde trvale žilo 90 obyvatel.^[3] Nejvyšší bod leží 406 metrů nad mořem.

Název Nečemice nese také katastrální území o rozloze 8,3 km².^[4]

Historie

Občas udávaná první písemná zmínka o obci z roku 1115 je omylem. Ve skutečnosti se vztahuje k Nechanicím u Blovic. V písemných pramenech se Nečemice objevují teprve roku 1355, kdy byl do zdejšího kostela sv. Bartoloměje ustanoven farář Oldřich.^[5] Oldřicha podávali do kostela rytíři Lev, Blažej a Ditvín, všichni tři z přídomkem "z Nečemic".^[6] Je tudíž pravděpodobné, že zde v té době existovalo šlechtické sídlo, zřejmě v místech dnešního čp. 1. Za husitských válek zdejší fara zanikla. Do třicetileté války se v držení nečemického panství vystřídalo několik šlechtických rodů, z nichž nejvýznamnější byli Lobkovicové (od 1535), Hruškové z Března (od 1601) a Hrobčičtí z Hrobčic (od 1614).^[7] Po bělohorské bitvě, v roce 1623, zakoupil nečemické panství jako konfiskát Vratislav z Mitrovic. V kupní smlouvě se zdejší tvrz uvádí jako novostavba.^[8] V té době už byly Nečemice součástí panství Líčkov.

Třicetiletá válka kupodivu příliš velké škody ve vsi nenapáchala. Podle berní ruly z roku 1654 nebyla v Nečemicích ze 14 usedlostí ani jedna pustá, všichni hospodáři pěstovali chmel.^[9] Soupis poddaných podle víry z roku 1651 uvádí v Nečemicích 75 obyvatel.^[10] Protože všechna jména mají německou podobu, je zřejmé, že se tehdy v Nečemicích už mluvilo německy. Zámek se již neuvádí, pouze hospodářský dvůr. Všichni obyvatelé byli katolíci. Tereziánský katastr z roku 1757 uvádí o Nečemicích další podrobné údaje. Počet berní povinných hospodářství se nezměnil: Stále jich bylo 14, z toho 4 velké a 10 menších. Počet obyvatel vzrostl na 121.

Roku 1786 byl zdejší kostel sv. Bartoloměje opraven a opět uveden do provozu. Stal se lokálií kostela v Želči. Status farního kostela získal opět až roku 1857.^[11] Zřejmě krátce po zřízení lokálie byla v Nečemicích založena škola. Farní kronika zmiňuje k roku 1789 úmrtí prvního zdejšího učitele Michala Hofmanna.^[12]

Prvním voleným nečemickým starostou po zrušení vrchnostenské správy byl v roce 1849 Josef Schneider. Nejstarším spolkem v obci byli váleční veteráni (1880), následovaní hasiči (1874) a živnostníky (1891). V roce 1910 žilo v Nečemicích 93 % Němců, zbytek tvořili Češi. V provozu byl mlýn a cihelna. Řemesla a služby zastupovali dva kováři, bednář, tři ševci, truhlář, dvě dámské krejčové, řezník, holič, dva koloniály a tři hostince. Vesnici obklopovaly chmelnice. Chmelařství bylo charakteristické pro obec až do konce 20. století. Za první světové války padlo nebo bylo prohlášeno za nezvěstné celkem 24 mužů z Nečemic.^[13]

Po založení samostatného českého státu se stala aktivní zdejší česká menšina. Založila zde pobočku Národní jednoty severočeské a roku 1935 českou menšinovou školu. Po druhé světové válce bylo z Nečemic odsunuto 290 osob, všechny z internačního střediska v Žatci. Předsedou místní správní komise, ustavené v květnu 1945, se stal František Pohudka. V červenci 1946 se konala ustavující schůze Místního národního výboru, předsedou byl zvolen komunista Jindřich Šiška. Němci opuštěná hospodářství a domy osídlili kolonisté z řad Čechů z vnitrozemí a volyňských Čechů zejména z vesnice Okolek u Žitomiru.^[14]

Do roku 1981 byly Nečemice samostatnou obcí, v rámci správní reformy byly přičleněny k Tuchořicím, jejichž součástí jsou doposud. Nečemice představují v rámci Žatecka významnou rekreační enklávu. V 60. letech vznikla severně od vsi rozsáhlá chatová osada.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 430 obyvatel (z toho 212 mužů), z nichž bylo 45 Čechoslováků a 385 Němců. Kromě tří členů církve československé a sedmnácti židů všichni byli římskými katolíky.^[15] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 437 obyvatel: 21 Čechoslováků a 416 Němců. S výjimkou jednoho evangelíka a devíti židů se ostatní hlásili k římskokatolické církvi.^[16]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011^[3] ^[17]
	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011
Obyvatelé	544	601	563	531	483	430	437	198	145	151	143	126	109	90
Domy	79	83	87	94	101	88	109	108	42	42	39	46	47	49

Pamětihodnosti

Kostel svatého Bartoloměje. Kostel je orientovaný, s obdélníkovou lodí a polokruhovým presbytářem. Na severní straně je pozdně barokní sakristie. V akademickém soupisu památek z roku 1978 je kostel určen jako pozdně barokní z roku 1786.^[18] Po opadání omítky se na jižní straně fasády objevil zazděný gotický portál, fragmenty dvou oken téhož slohového zařazení a armovaná nároží. Je tudíž evidentní, že se v roce 1786 nejednalo o novostavbu, nýbrž o přestavbu, při níž zůstala velká část zdiva lodi z původní stavby zachována. Zazděný portál lze klást k polovině 14. století.^[19]
Venkovská usedlost čp. 1 na návsi. Vzhledem k řadě přízemních místností sklenutých valenou klenbou s výsečemi předpokládá Jiří Úlovec, že se jedná o přestavěnou renesanční tvrz.^[20]
Nečemické kamenné řady. Asi 1,5 km vzdušnou čarou, v lese severozápadně od vsi při modré turistické značce, jsou zbytky 4 pravidelně od sebe vzdálených řad kamenů. Kolem řad vede naučná stezka Nečemické řady.

Galerie

Návrší s kostelem svatého Bartoloměje
Gotické články na jižní fasádě kostela
Severní fasáda kostela se sakristií
Bývalá česká menšinová škola z roku 1935
Plastika svatého Jana Nepomuckého na návsi
Hrázděný dům
Nečemice na mapě prvního vojenského mapování z roku 1764

Odkazy

Reference

↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
↑ ^a ^b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 402, 403.
↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01.
↑ Roedl, Bohumír, Tuchořice, Nečemice a Třeskonice, Obecní úřad Tuchořice, Tuchořice 2014, s. 66, ISBN 978-80-260-6088-8 (dále jen Roedl)
↑ Tutte, Karl, Der politische Bezirk Saaz, Saaz 1904, s. 589
↑ Sedláček, August, Hrady, zámky a tvrze Království českého, sv. 14, Praha 1936, s. 418
↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, sv. 3, Severní Čechy, Svoboda, Praha 1984, s. 338
↑ Lišková, Marie (ed.), Berní rula. Kraj Žatecký, sv. 32, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1954, s. 220–221
↑ Zahradníková, Magda – Štrejnová, Magda (eds.), Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Žatecko, Státní ústřední archiv v Praze, Praha 1997, s. 298–301
↑ Roedl, s. 71
↑ Státní okresní archiv Louny, fond Farní úřad Nečemice, farní kronika, inv. č. 1.
↑ Roedl, s. 75–76
↑ Roedl, s. 77
↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 231.
↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 403.
↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 307.
↑ Umělecké památky Čech, sv. 2, Academia, Praha 1978, s. 455
↑ Skopec, Jaroslav, Románské a raně gotické venkovské kostely na Lounsku, in: Poohří 2. Sborník z konference konané v Žatci ve dnech 8. a 9. září 2011, Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci, Žatec 2012, s. 174–175, ISBN 978-80-905007-1-6
↑ Encyklopedie českých tvrzí, sv. 2, Argo, Praha 2000, s. 492–493, (autor hesla Jiří Úlovec), ISBN 80-7203-279-8

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Nečemice na Wikimedia Commons
Katastrální mapa katastru Nečemice na webu ČÚZK
Letecké snímky Nečemic

[9023ab7ef288de47a49355aecfa7c6546e388db9-1] Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]

[6637e77189822d525d5399b4f0d2439fc792d4f3-2] Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.

[Obyvatele-3] Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 402, 403.

[Katastr-4] Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01.

[5] Roedl, Bohumír, Tuchořice, Nečemice a Třeskonice, Obecní úřad Tuchořice, Tuchořice 2014, s. 66, ISBN 978-80-260-6088-8 (dále jen Roedl)

[6] Tutte, Karl, Der politische Bezirk Saaz, Saaz 1904, s. 589

[7] Sedláček, August, Hrady, zámky a tvrze Království českého, sv. 14, Praha 1936, s. 418

[8] Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, sv. 3, Severní Čechy, Svoboda, Praha 1984, s. 338

[9] Lišková, Marie (ed.), Berní rula. Kraj Žatecký, sv. 32, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1954, s. 220–221

[10] Zahradníková, Magda – Štrejnová, Magda (eds.), Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Žatecko, Státní ústřední archiv v Praze, Praha 1997, s. 298–301

[11] Roedl, s. 71

[12] Státní okresní archiv Louny, fond Farní úřad Nečemice, farní kronika, inv. č. 1.

[13] Roedl, s. 75–76

[14] Roedl, s. 77

[sldb1921-15] Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 231.

[sldb1930-16] Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 403.

[obyvatele2013-17] Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 307.

[18] Umělecké památky Čech, sv. 2, Academia, Praha 1978, s. 455

[19] Skopec, Jaroslav, Románské a raně gotické venkovské kostely na Lounsku, in: Poohří 2. Sborník z konference konané v Žatci ve dnech 8. a 9. září 2011, Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci, Žatec 2012, s. 174–175, ISBN 978-80-905007-1-6

[20] Encyklopedie českých tvrzí, sv. 2, Argo, Praha 2000, s. 492–493, (autor hesla Jiří Úlovec), ISBN 80-7203-279-8

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

Navigation

Navigace

Tématické portály