Neal Skupski
Neal Skupski | |
---|---|
Neal Skupski na French Open 2019 | |
Stát | Spojené království |
Datum narození | 1. prosince 1989 (35 let)[1] |
Místo narození | Liverpool, Spojené království[1] |
Bydliště | Liverpool, Spojené království[1] |
Výška | 180 cm[1] |
Hmotnost | 82 kg[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 4 267 474 USD |
Tenisová raketa | HEAD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 0–0 |
Nejvyšší umístění | 932. místo (8. listopadu 2010) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 283–185 |
Tituly | 15 ATP, 23 challengerů, 7 Futures |
Nejvyšší umístění | 1. místo (14. listopadu 2022) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | čtvrtfinále (2022, 2023) |
French Open | čtvrtfinále (2020, 2022, 2023) |
Wimbledon | vítěz (2023) |
US Open | finále (2022) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistrů | semifinále (2022) |
Olympijské hry | 2. kolo (2020) |
Smíšená čtyřhra | |
Tituly | 2 |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | finále (2024) |
French Open | finále (2024) |
Wimbledon | vítěz (2021, 2022) |
US Open | čtvrtfinále (2021) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | semifinále (2019) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 28. října 2024
Neal Skupski (* 1. prosince 1989 Liverpool) je britský profesionální tenista, deblový specialista a trojnásobný vítěz Wimbledonu, když dvakrát ovládl smíšenou a jednou mužskou čtyřhru. V letech 2022–2023 byl světovou jedničkou ve čtyřhře, kterou se poprvé stal jako padesátý devátý hráč od zavedení klasifikace v březnu 1976 a třetí Brit po Jamiem Murraym a Joeovi Salisburym. V pěti obdobích na čele strávil třicet pět týdnů.[2]
Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál patnáct deblových turnajů včetně Wimbledonu 2023 a Madrid Masters 2022, Canada Masters 2022 a Paris Masters 2022 s Wesleym Koolhofem. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal třicet titulů ve čtyřhře.[3] Jeho starším bratrem je tenista Ken Skupski, s nímž opakovaně nastoupil do čtyřhry.
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v listopadu 2010 na 932. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2022 na 1. místě.[1]
V britském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 skupinou finálového turnaje proti Nizozemsku. S Jamiem Murraym zvítězili ve čtyřhře proti páru Koolhof a Rojer, čímž přispěli k výhře Britů 2:1 na zápasy. Do listopadu 2024 v soutěži nastoupil ke čtrnácti mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 9–5 ve čtyřhře.[4]
Velkou Británii reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu. Do mužské čtyřhry nastoupil s Jamiem Murraym. Ve druhém kole však podlehli Japoncům Kei Nišikorimu a Benu McLachlanovi.
Tenisová kariéra
Na okruhu ATP World Tour debutoval ve čtyřhře Kremlin Cupu 2013 v Moskvě. S bratrem Kenem Skupskim porazili ve čtvrtfinále nejvýše nasazenou dvojici Max Mirnyj a Horia Tecău. Ve finálovém utkání podlehli rusko-uzbeckému páru Michail Jelgin a Denis Istomin až po dramatickém supertiebreaku, který ztratili poměrem míčů 12–14. První titul v této úrovni tenisu přišel na montpellierském Open Sud de France 2018, kde opět se starším sourozencem zdolali v závěrečném duelu japonsko-francouzskou dvojici Ben McLachlan a Hugo Nys ve dvou setech. Navázali tak na týden starý triumf z francouzského challengeru v Quimperu.[5]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu French Open 2014. S Američanem Bradleym Klahnem však v úvodním kole nenašli recept na zástupce ruského a kazašského tenisu Teimuraze Gabašviliho s Michailem Kukuškinem.[1][3]
Z travnatého finále na Nature Valley International 2018 v Eastbourne odešli poraženi od krajanů startujících na divokou kartu Luka Bambridge a Jonnyho O'Mary, z nichž ani jeden před turnajem nevyhrál na túře ATP žádný zápas.[6] Další finálová prohra následovala na antukovém Moselle Open 2018 v Metách od francouzských turnajových jedniček Nicolase Mahuta s Édouardem Rogerem-Vasselinem.[7] Druhou kariérní trofej přidal na vídeňském Erste Bank Open 2018 z kategorie ATP 500. Do deblové soutěže nastoupil s krajanem Joem Salisburym. Finálový duel proti americko-francouzskému páru Mike Bryan a Édouard Roger-Vasselin zvládli po dvousetovém průběhu. Jako dvojice přitom odehráli po Winston-Salem Open 2018 druhý turnaj v kariéře, s celkovou bilancí zápasů 6–1.[8]
Premiéra v sérii Masters přišla v závěru sezóny 2018, když jako poslední turnaj v roce odehrál pařížský Rolex Paris Masters po boku Američana Johna Isnera. Po výhře nad Kontinenem s Peersem je ve čtvrtfinále zastavila první světová dvojice Oliver Marach a Mate Pavić.[1][3]
Finále na Grand Slamu
Mužská čtyřhra: 2 (1–1)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2022 | US Open | tvrdý | Wesley Koolhof | Rajeev Ram Joe Salisbury | 6–7(4–7), 5–7 |
Vítěz | 2023 | Wimbledon | tráva | Wesley Koolhof | Marcel Granollers Horacio Zeballos | 6–4, 6–4 |
Smíšená čtyřhra: 4 (2–2)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 2021 | Wimbledon | tráva | Desirae Krawczyková | Joe Salisbury Harriet Dartová | 6–2, 7–6(7–1) |
Vítěz | 2022 | Wimbledon | tráva | Desirae Krawczyková | Matthew Ebden Samantha Stosurová | 6–4, 6–3 |
Finalista | 2024 | Australian Open | tvrdý | Desirae Krawczyková | Sie Šu-wej Jan Zieliński | 7–6(7–5), 4–6, [9–11] |
Finalista | 2024 | French Open | antuka | Desirae Krawczyková | Laura Siegemundová Édouard Roger-Vasselin | 4–6, 5–7 |
Finále na okruhu ATP Tour
Čtyřhra: 38 (17–21)
|
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 19. října 2013 | Moskva, Rusko | tvrdý (h) | Ken Skupski | Michail Jelgin Denis Istomin | 2–6, 6–1, [12–14] |
Vítěz | 1. | 5. února 2018 | Montpellier, Francie | tvrdý (h) | Ken Skupski | Ben McLachlan Hugo Nys | 7–6(7–2), 6–4 |
Finalista | 2. | 1. července 2018 | Eastbourne, Spojené království | tráva | Ken Skupski | Luke Bambridge Jonny O'Mara | 5–7, 4–6 |
Finalista | 3. | 23. září 2018 | Mety, Francie | tvrdý (h) | Ken Skupski | Nicolas Mahut Édouard Roger-Vasselin | 1–6, 5–7 |
Vítěz | 2. | 28. října 2018 | Vídeň, Rakousko | tvrdý (h) | Joe Salisbury | Mike Bryan Édouard Roger-Vasselin | 7–6(7–5), 6–3 |
Finalista | 4. | 9. února 2019 | Delray Beach, Spojené státy | tvrdý | Ken Skupski | Bob Bryan Mike Bryan | 6–7(5–7), 4–6 |
Finalista | 5. | 14. dubna 2019 | Houston, Spojené státy | antuka | Ken Skupski | Santiago González Ajsám Kúreší | 6–3, 4–6, [6–10] |
Vítěz | 3. | 28. dubna 2019 | Budapešť, Maďarsko | antuka | Ken Skupski | Marcus Daniell Wesley Koolhof | 6–3, 6–4 |
Finalista | 6. | 25. května 2019 | Lyon, Francie | antuka | Ken Skupski | Ivan Dodig Édouard Roger-Vasselin | 4–6, 3–6 |
Finalista | 7. | 29. srpna 2020 | New York, Spojené státy | tvrdý | Jamie Murray | Pablo Carreño Busta Alex de Minaur | 2–6, 5–7 |
Finalista | 8. | 1. listopadu 2020 | Vídeň, Rakousko | tvrdý (h) | Jamie Murray | Łukasz Kubot Marcelo Melo | 6–7(5–7), 5–7 |
Vítěz | 4. | 14. listopadu 2020 | Sofie, Bulharsko | tvrdý (h) | Jamie Murray | Jürgen Melzer Édouard Roger-Vasselin | bez boje |
Vítěz | 5. | 20. března 2021 | Acapulco, Mexiko | tvrdý | Ken Skupski | Marcel Granollers Horacio Zeballos | 7–6(7–3), 6–4 |
Finalista | 9. | 3. dubna 2021 | Miami, Spojené státy | tvrdý | Daniel Evans | Nikola Mektić Mate Pavić | 4–6, 4–6 |
Finalista | 10. | 18. dubna 2021 | Monte Carlo, Monako | antuka | Daniel Evans | Nikola Mektić Mate Pavić | 3–6, 6–4, [7–10] |
Finalista | 11. | 8. srpna 2021 | Washington, D.C., Spojené státy | tvrdý | Michael Venus | Raven Klaasen Ben McLachlan | 6–7(4–7), 4–6 |
Vítěz | 6. | 3. října 2021 | San Diego, Spojené státy | tvrdý | Joe Salisbury | John Peers Filip Polášek | 7–6(7–2), 3–6, [10–5] |
Vítěz | 7. | 9. ledna 2022 | Melbourne, Austrálie | tvrdý | Wesley Koolhof | Oleksandr Nedověsov Ajsám Kúreší | 6–4, 6–4 |
Vítěz | 8. | 15. ledna 2022 | Adelaide, Austrálie | tvrdý | Wesley Koolhof | Ariel Behar Gonzalo Escobar | 7–6(7–5), 6–4 |
Vítěz | 9. | 15. února 2022 | Dauhá, Katar | tvrdý | Wesley Koolhof | Rohan Bopanna Denis Shapovalov | 7–6(7–4), 6–1 |
Finalista | 12. | 2. dubna 2022 | Miami, Spojené státy | tvrdý | Wesley Koolhof | Hubert Hurkacz John Isner | 6–7(5–7), 4–6 |
Finalista | 13. | 24. dubna 2022 | Barcelona, Španělsko | antuka | Wesley Koolhof | Kevin Krawietz Andreas Mies | 7–6(7–3), 6–7(5–7), [6–10] |
Vítěz | 10. | 8. května 2022 | Madrid, Španělsko | antuka | Wesley Koolhof | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 6–7(4–7), 6–4, [10–5] |
Vítěz | 11. | 12. června 2022 | 's-Hertogenbosch, Nizozemsko | tráva | Wesley Koolhof | Matthew Ebden Max Purcell | 4–6, 7–5, [10–6] |
Vítěz | 12. | 14. srpna 2022 | Montréal, Kanada | tvrdý | Wesley Koolhof | Daniel Evans John Peers | 6–2, 4–6, [10–6] |
Finalista | 14. | 9. září 2022 | US Open, New York, Spojené státy | tvrdý | Wesley Koolhof | Rajeev Ram Joe Salisbury | 6–7(4–7), 5–7 |
Vítěz | 13. | 6. listopadu 2022 | Paříž, Francie | tvrdý (h) | Wesley Koolhof | Ivan Dodig Austin Krajicek | 7–6(7–5), 6–4 |
Finalista | 15. | 19. března 2023 | Indian Wells, Spojené státy | tvrdý | Wesley Koolhof | Rohan Bopanna Matthew Ebden | 3–6, 6–2, [8–10] |
Finalista | 16. | duben 2023 | Barcelona, Španělsko | antuka | Wesley Koolhof | Máximo González Andrés Molteni | 3–6, 7–6(10–8), [4–10] |
Vítěz | 14. | červen 2023 | 's-Hertogenbosch, Nizozemsko (2) | tráva | Wesley Koolhof | Gonzalo Escobar Oleksandr Nedověsov | 7–6(7–1), 6–2 |
Vítěz | 15. | 15. července 2023 | Wimbledon, Londýn, Spojené království | tráva | Wesley Koolhof | Marcel Granollers Horacio Zeballos | 6–4, 6–4 |
Finalista | 17. | srpen 2023 | Winston-Salem, Spojené státy | tvrdý | Lloyd Glasspool | Nathaniel Lammons Jackson Withrow | 3–6, 4–6 |
Finalista | 18. | 4. října 2023 | Peking, Čína | tvrdý | Wesley Koolhof | Ivan Dodig Austin Krajicek | 7–6(14–12), 3–6, [5–10] |
Finalista | 19. | 19. února 2024 | Delray Beach, Spojené státy | tvrdý | Santiago González | Julian Cash Robert Galloway | 7–5, 5–7, [2–10] |
Finalista | 20. | 2. března 2024 | Acapulco, Mexiko | tvrdý | Santiago González | Hugo Nys Jan Zieliński | 3–6, 2–6 |
Vítěz | 16. | 23. června 2024 | Queen's Club, Londýn, Spojené království | tráva | Michael Venus | Taylor Fritz Karen Chačanov | 4–6, 7–6(7–5), [10–8] |
Vítěz | 17. | 29. června 2024 | Eastbourne, Spojené království | tráva | Michael Venus | Matthew Ebden John Peers | 4–6, 7–6(7–2), [11–9] |
Finalista | 21. | říjen 2024 | Vídeň, Rakousko | tvrdý (h) | Michael Venus | Alexander Erler Lucas Miedler | 6–4, 3–6, [1–10] |
Tituly na challengerech ATP a okruhu Futures
Legenda |
---|
Challengery (0 D; 22–12 Č) |
Futures (0 D; 7–2 Č) |
Čtyřhra (30)
č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | července 2011 | Dublin, Irsko | koberec | Albano Olivetti | James Cluskey James McGee | 7–6(7–4), 6–3 |
2. | července 2011 | Costa Mesa, Spojené státy | tvrdý | Chris Eaton | Daniel Cox Adam Hubble | 6–3, 6–3 |
3. | ledna 2013 | Portsmouth, Spojené království | tvrdý (h) | Ken Skupski | Sam Barry Colin O'Brien | 3–6, 6–3, [10–5] |
4. | února 2013 | Birkenhead, Spojené království | tvrdý (h) | Lewis Burton | James Cluskey Sean Thornley | 7–6(7–5), 2–6, [10–7] |
5. | dubna 2013 | Bournemouth, Spojené království | antuka | Richard Gabb | Jack Carpenter Ashley Hewitt | 6–3, 2–6, [10–3] |
6. | května 2013 | Pozzuoli, Itálie | antuka | Ken Skupski | Oliver Golding Denys Mylokostov | 6–3, 6–3 |
7. | července 2013 | Manchester, Spojené království | tráva | Albano Olivetti | Zach Itzstein Brydan Klein | 7–6(7–4), 6–3 |
1. | červenec 2013 | Recanati, Itálie | tvrdý | Ken Skupski | Gianluigi Quinzi Adelchi Virgili | 6–4, 6–3 |
2. | srpen 2013 | Segovia, Španělsko | tvrdý | Ken Skupski | Michail Jelgin Uladzimir Ignatik | 6–3, 6–7(4–7), [10–6] |
3. | září 2013 | Pétange, Lucembursko | tvrdý (h) | Ken Skupski | Benjamin Becker Tobias Kamke | 6–3, 6–7(5–7), [10–7] |
4. | září 2013 | Štětín, Polsko | antuka | Ken Skupski | Andrea Arnaboldi Alessandro Giannessi | 6–4, 1–6, [10–7] |
5. | září 2014 | İzmir, Turecko | tvrdý | Ken Skupski | Malek Džazírí Alexandr Kudrjavcev | 6–1, 6–4 |
6. | listopad 2014 | Bratislava, Slovensko | tvrdý (h) | Ken Skupski | Norbert Gombos Adam Pavlásek | 6–3, 7–6(7–3) |
7. | červen 2015 | Surbiton, Spojené království | tráva | Ken Skupski | Marcus Daniell Marcelo Demoliner | 6–3, 6–4 |
8. | září 2015 | Saint-Rémy, Francie | tvrdý | Ken Skupski | Andrej Martin Igor Zelenay | 6–4, 6–1 |
9. | únor 2016 | Bergamo, Itálie | tvrdý (h) | Ken Skupski | Nikola Mektić Antonio Šančić | 6–3, 7–5 |
10. | únor 2016 | Cherbourg, Francie | tvrdý (h) | Ken Skupski | Jošihito Nišioka Aldin Šetkić | 4–6, 6–3, [10–6] |
11. | září 2016 | Saint-Rémy, Francie (2) | tvrdý | Ken Skupski | David O'Hare Joe Salisbury | 6–7(5–7), 6–4, [10–5] |
12. | listopad 2016 | Bratislava, Slovensko (2) | tvrdý (h) | Ken Skupski | Purav Radža Diviž Šaran | 4–6, 6–3, [10–5] |
13. | květen 2017 | Savannah, Spojené státy | antuka | Peter Polansky | Luke Bambridge Mitchell Krueger | 4–6, 6–3, [10–1] |
14. | květen 2017 | Benátky, Itálie | antuka | Ken Skupski | Julian Knowle Igor Zelenay | 5–7, 6–4, [10–5] |
15. | červen 2017 | Nottingham, Spojené království | tráva | Ken Skupski | Matt Reid John-Patrick Smith | 7–6(7–1), 2–6, [10–7] |
16. | srpen 2017 | Aptos, Spojené státy | tvrdý | Jonatan Erlich | Alex Bolt Jordan Thompson | 6–3, 2–6, [10–8] |
17. | srpen 2017 | Vancouver, Kanada | tvrdý | James Cerretani | Treat Conrad Huey Robert Lindstedt | 7–6(8–6), 6–2 |
18. | listopad 2017 | Bratislava, Slovensko (3) | tvrdý (h) | Ken Skupski | Sander Arends Antonio Šančić | 5–7, 6–3, [10–8] |
19. | únor 2018 | Quimper, Francie | tvrdý (h) | Ken Skupski | Sander Gillé Joran Vliegen | 6–3, 3–6, [10–7] |
20. | duben 2018 | Le Gosier, Guadeloupe | tvrdý | John-Patrick Smith | Ruben Bemelmans Jonathan Eysseric | 7–6(7–3), 6–4 |
21. | srpen 2018 | Vancouver, Kanada (2) | tvrdý | Luke Bambridge | Marc Polmans Max Purcell | 4–6, 6–3, [10–6] |
22. | září 2018 | Chicago, Spojené státy | tvrdý | Luke Bambridge | Leander Paes Miguel Ángel Reyes-Varela | 6–3, 6–4 |
23. | březen 2019 | Phoenix, Spojené státy | tvrdý | Jamie Murray | Austin Krajicek Artem Sitak | 6–7(2–7), 7–5, [10–6] |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Neal Skupski na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h Neal Skupski na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 28. října 2024
- ↑ Skupski Makes 'Dream Come True', Climbs To Doubles World No. 1. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-11-14 [cit. 2022-11-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-14. (anglicky)
- ↑ a b c Neal Skupski na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 28. října 2024
- ↑ Neal Skupski na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 28. října 2024
- ↑ British brothers Ken and Neal Skupski win first ATP World Tour title together [online]. BBC, 2018-02-12 [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Eric Nicolson. Arbroath tennis player Jonny O’Mara wins maiden ATP title [online]. The Courier, 2018-06-29 [cit. 2018-07-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mahut/Roger-Vasselin Fly Flag For France In Metz [online]. ATP World Tour, Inc., 2018-09-23 [cit. 2018-10-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Skupski/Salisbury Lift Maiden Team Trophy In Vienna [online]. ATP World Tour, Inc., 2018-10-28 [cit. 2018-10-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-31. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Neal Skupski na Wikimedia Commons
- Neal Skupski na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Neal Skupski na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Neal Skupski na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Neal Skupski v databázi Olympedia (anglicky)
Média použitá na této stránce
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Zelený pruh má znázorňovat většinové katolické obyvatelsto Irska, oranžový pruh reprezentuje protestantskou menšinu a bílý pruh uprostřed znázorňuje mír a harmonii mezi nimi.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.