Nedvědická
| |||
---|---|---|---|
Umístění | |||
Stát | Česko | ||
Město | Praha | ||
Obvod | Praha 9 | ||
Městská část | Praha 14 | ||
Čtvrť | Kyje, Hloubětín | ||
Poloha | 50°6′8,24″ s. š., 14°32′48,48″ v. d. | ||
Začíná na | ulice Knínická | ||
Končí na | ulice Slévačská | ||
Historie | |||
Starší názvy | do 1968: Nejedlého | ||
Další údaje | |||
Počet adres | 5[1] | ||
PSČ | 198 00 | ||
Kód ulice | 462101 | ||
multimediální obsah na Commons | |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nedvědická je ulice v Kyjích a Hloubětíně na Praze 14. Větší část ulice se nachází v katastrálním území Kyje, pouze východní strana východního úseku včetně vozovky a chodníku přináleží k Hloubětínu. Spojuje ulici Knínickou a Slévačskou. Ze severu do ní ústí Žehuňská a Cidlinská. Od Knínické vede severovýchodním směrem a v hloubětínském úseku se stačí na sever.
Historie a názvy
Do roku 1968, kdy byly Kyje připojeny k Praze, se nazývala Nejedlého.[2] Není jasné, jestli byla pojmenována po českém hudebním skladateli, dirigentu a muzikologovi Vítu Nejedlém (1912–1945) nebo po českém historiku, muzikologu a komunistickém ministrovi školství Zdeňku Nejedlém (1878–1962). Od roku 1968 se jmenuje Nedvědická podle jihočeské vesnice Nedvědice (Soběslav), která je součástí města Soběslav v okrese Tábor.[2] Název je to překvapivý, protože ulice v této oblasti nesou názvy řek a rybníků.
Zástavba
Severní stranu tvoří jednopatrové rodinné domy se zahradami, v úseku mezi Žehuňskou a Cidlinskou je dvoupatrová bytovka. Na jih od ulice je zeleň vrchu Lehovec (kdysi Hlohovec), který je součástí přírodního parku Smetanka. Na východní straně hloubětínského úseku je jedna ze čtyř dvanáctipodlažních dominant sídliště Lehovec – panelový dům čp. 905/32. Poblíž tohoto domu je podél Nedvědické parkoviště.
Odkazy
Reference
- ↑ Územně identifikační registr ČR [online]. SEAL, s.r.o., Informačního systému o území (ISÚ) [cit. 2019-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-13.
- ↑ a b LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 1. díl (A-N). Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-24-9. S. 587.
Literatura
- LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 1. díl (A-N). Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-24-9. S. 587.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Nedvědická na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý dolní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý dolní roh uliční tabule.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Jiří Sedláček, Licence: CC BY-SA 4.0
Východní pohled do ulice Nedvědická v Kyjích, Praha.