Nedvězí (Olomouc)
| Nedvězí | |
|---|---|
 (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 4.0 Náves na Jilemnického ulici s kostelíčkem Nejsvětější Trojice | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Olomouc |
| Okres | Olomouc |
| Kraj | Olomoucký kraj |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°33′26″ s. š., 17°12′42″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 538 (2021)[1] |
| Katastrální území | Nedvězí u Olomouce (3,34 km²) |
| PSČ | 779 00 |
| Počet domů | 130 (2011)[2] |
 | |
 (c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de  Nedvězí | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 102351 |
| Kód k. ú. | 702358 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nedvězí (německy Nedweiss[3]) je bývalá obec, nyní městská čtvrť a katastrální území na jihozápadě statutárního města Olomouce. Od centra města je oddělena táhlým kopcem a dálnicí D35.
Historie
První písemná zmínka o vsi Medweze pochází z roku 1234, kdy je doloženo vlastnictví pozdějšího moravského markrabího Vladislava, který ji daroval olomoucké kapitule. Té pak Nedvězí patřilo až do vzniku obecních samospráv v roce 1850, ačkoli už v roce 1512 svůj zdejší hospodářský dvůr prodala obci a v roce 1786 byla povinnost roboty nahrazena peněžními odvody. K roku 1399 byla ves v důsledku válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem zcela vylidněná, podobně byla zničena Švédy během třicetileté války. Poté byla nově osídlena, ovšem již německými osadníky, čímž se stala součástí olomouckého jazykového ostrova. Až po vzniku Československé republiky zde získali převahu opět Češi.[4]
Vždy šlo o malou zemědělskou obec, známou pěstováním zelí a chovem koní. Kromě toho zde byl v provozu vápencový lom a od roku 1884 v objektu bývalé kontribuční sýpky sladovna olomouckého podnikatele Jana Knotka, později v rukou dalších majitelů. Roku 1784 byla místní kaplička sv. Floriána přestavěna na menší kostelík s věží. Nedvězí spadalo pod farnost ve Slavoníně, od roku 1805 již ale mělo vlastní školu (až po roce 1919 i českou). Elektrifikace obce proběhla v roce 1925, době první republiky také rostl počet domů a obyvatel. Po vysídlení Němců v roce 1946 se počet obyvatel naopak začal snižovat. K 1. lednu 1975 se Nedvězí stalo součástí Olomouce.[5]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatel | 298 | 323 | 384 | 340 | 333 | 366 | 466[p 1] |
| Domů | 44 | 49 | 53 | 56 | 58 | 59 | 84 |
| Rok | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
| Obyvatel | 407 | 390 | 365 | 355 | 365 | 374 | 425 |
| Domů | 97 | 89 | 84 | 86 | 101 | 104 | 130 |
- ↑ Z toho 256 osob národnosti československé, 205 německé a 5 ostatních.[8]
Současnost
Osou vesnice je silnice II/570 (část ulice Jilemnického a ulice Štúrova), centrem vesnice je malé náměstíčko s památkově chráněným barokním kostelíčkem Nejsvětější Trojice a prodejnou Jednoty. Náměstí je využívané jako zastávka a parkoviště pro příměstský autobus a návštěvníky obchodu, případně další vozidla. Nedvězí je tvořeno převážně jednopatrovou zástavbou rodinných domů, výjimku tvoří tzv. bytovky na kraji, postavené zřejmě někdy v 70. a 80. letech 20. století. V Nedvězí jsou také budovány nové rodinné domy. V obci je zrenovované fotbalové hřiště.
U silnice od Slavonína je malý hřbitov, několik křížů (včetně památkově chráněného smírčího kříže) a pomník válečným obětem.
Fotogalerie
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 4.0Křižovatka ulic Jilemnického a Štúrova
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 4.0Kříž na hřbitově
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 4.0Pomník obětí první světové války a smírčí kříž
Znak
Vlajka
Odkazy
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 485.
- ↑ TICHÁK, Milan. Paměť olomouckých předměstí. Olomouc: Votobia, 2000. ISBN 80-7198-447-7. S. 129. Dále jen „Tichák (2000)“.
- ↑ Tichák (2000), str. 130–132.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-07-16. ISBN 80-250-1311-1. S. 658–659.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, Ministerstvo vnitra České republiky, 2013. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-18. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 505.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé II. Země moravskoslezská. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 86.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nedvězí na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Nedvězí v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Nedvězí v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Komise městské části č. 9 Nedvězí Archivováno 12. 2. 2018 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
%2c_vlajka.png)
Nedvězí, městská čtvrť města Olomouce - vlajka. Popis: List tvoří dva svislé pruhy, červený se čtyřmi bílými vlajícími klíny a žlutý s černým medvědem ve skoku s červenou zbrojí, v poměru 1:2. Poměr šířky k délce listu je 2:3.
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 4.0
Olomouc-Nedvězí, okres Olomouc. Křižovatka Štúrova – Jilemnického, domy Jilemnického 64/30, 63/32, 23/34, 18/35.
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 4.0
Olomouc-Nedvězí, okres Olomouc. Jilemnického, smírčí kříž a pomník obětem I. světové války.
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 4.0
Olomouc-Nedvězí, okres Olomouc. Jilemnického (silnice II/570), hřbitov.
%2c_znak.png)
Nedvězí, městská čtvrť města Olomouce
Ikonografický význam navrženého znaku Nedvězí u Olomouce je následující: Heroldská figura tzv. hlavy štítu (tj. horní vodorovně oddělené červené části) se čtyřmi stříbrnými (tj. bílými) kužely (hroty) vychází z historického znaku olomouckého (arci)biskupství, šesti (4, 2) stříbrných (tj. bílých) kuželů v červeném štítě, neboť jeden takový kužel (hrot) byl již na staré vesnické pečeti Nedvězí v polovině 18. století. Svým trojhranným tvarem též evokuje atribut Nejsvětější Trojice, které je zasvěcena místní kaple.
Obecná figura černého medvěda ve skoku s červenou zbrojí (tj. jazykem a drápy) ve zlatém (tj. žlutém) poli štítu představuje klasické heraldické tzv. mluvící znamení, symbolizující název Nedvězí (tj. staročeské jméno ve významu „Medvědí“), ve smyslu známé latinské sentence „nomen omen“ (v překladu „jméno znamení“).
Blason (tj. odborný heraldický slovní popis):
Ve zlatém štítě pod červenou hlavou se čtyřmi stříbrnými kužely černý medvěd ve skoku s červenou zbrojí.