Nehasice

Nehasice
Usedlost čp. 17
Usedlost čp. 17
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecBitozeves
OkresLouny
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel63 (2021)[1]
Katastrální územíNehasice (4,78 km²)
PSČ438 01
Počet domů35 (2011)[2]
Nehasice
Další údaje
Kód části obce102377
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nehasice jsou malá vesnice, část obce Bitozeves v okrese Louny. Nachází se asi 3,5 km na severozápad od Bitozevsi. V roce 2011 zde trvale žilo 35 obyvatel.[3]

Nehasice je také název katastrálního území o rozloze 4,78 km².[4]

Název

Název vesnice je odvozen z příjmení Nehas ve významu ves lidí Nehasových. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: de Neasicz (1314), Nehassicz (1369 až okolo roku 1405, 1381), in Nehasiczych (1408), na Nehasicích (1615) a Nehasitz (1846).[5]

Historie

První písemná zmínka o Nehasicích pochází z roku 1314, kdy v nich sídlil jakýsi Předota. Panským sídlem ve vsi bývala od čtrnáctého století tvrz. Stál zde také kostel, jehož patronátní právo vykonávali roku 1369 Jan a Přech z Touchovic. V roce 1379 se o ně dělili Přech z Touchovic a Přech z Tatinné a roku 1388 Jindřich Škopek z Dubé a Vilém z Touchovic. Vesnice byla rozdělena na dva statky, které se na začátku patnáctého století podařilo spojit do jednoho. Celou vesnici v letech 1408–1421 vlastnil Pešík Šatka z Hořetic, který měl dceru Markétu a vychovával také sirotky Zdeňka Kostelce z Tatinného. Pešíkovým nástupcem se stal Jan Kostelec a po něm Pešíkova dcera Markéta, provdaná za Bohuše z Peruce. Markétina dcera Kateřina přenechala patronátní právo ke kostelu svému otci.[6]

Kostel Narození Panny Marie

Od konce patnáctého století Nehasice tvořily součást statku Tatinná. Roku 1530 je koupil Jaroslav Beřkovský z Šebířova a od něj brzy poté Jaroslav Kostomlatský z Vřesovic, který vesnici připojil k Blažimi. Po Jaroslavově smrti panství zdědil syn Jan. Když okolo roku 1570 zemřel, zůstalo po něm osm synů, z nichž Nehasice připadly Vojtěchovi Kostomlatskému, který ve vsi obnovil tvrz. Vojtěch zemřel roku 1591 a byl pohřben v kostele Narozenní Panny Marie. Jeho jediný syn Jan Vilém Kostomlatský z Vřesovic ještě nebyl zletilý a poručnicí se stala matka Kateřina, rozená z Doupova. Jan Vilém dospěl na začátku sedmnáctého století (roku 1603 platil daně) a oženil se s Kristýnou z Doupova. Po jeho smrti v roce 1618 vesnice přešla na bratrance Jana Habarta, který ji opět připojil k Blažimi. Spolu s Blažimí byly Nehasice později připojeny k postoloprtskému panství. Na místě nehasické tvrze podle Augusta Sedláčka vznikl statek čp. 1.[6]

Přírodní poměry

Vesnicí protéká řeka Chomutovka, která se u Postoloprt vlévá do řeky Ohře.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[3][7]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé2703072842932692782721951339985423735
Domy4952526964705657353426173535

Pamětihodnosti

Pomník pod kostelem

Kostel Narození Panny Marie byl vystavěn v pozdně gotickém slohu na konci 14. století, v 70. letech 17. století byl upravován. Má hranolovou věž s dřevěným patrem. V presbytáři se nacházejí náhrobníky šlechtických rodů pánů z Vřesovic a Hrušků z Března.[8]

Reference

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 396, 397. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-10. 
  5. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Nehasice, Nehasitz, s. 192–193. 
  6. a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v okolí Postoloprt, s. 419. 
  7. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 303. 
  8. Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Nehasice, s. 457. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Nehasitz1.jpg
Autor: SchiDD, Licence: CC BY-SA 3.0
Bauernhaus in Nehasitz / Nehasice
Nehasice 2020-08-05 Pomník.jpg
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Nehasice – pomník padlým v první světové válce