Nejmladší z rodu Hamrů
Nejmladší z rodu Hamrů | |
---|---|
Původní název | Nejmladší z rodu Hamrů |
Žánry | televizní drama propagandistický film |
Scénář | Jaroslav Dietl |
Režie | Evžen Sokolovský |
Hrají | Jaroslav Satoranský Jaroslav Moučka Libuše Havelková Ladislav Pešek Josef Bláha Václav Lohniský Petr Svojtka Antonín Molčík Světla Amortová Martin Velda … více na Wikidatech |
Země původu | Československo |
Jazyk | čeština |
Počet řad | 1 |
Počet dílů | 11 |
Produkce a štáb | |
Kamera | Vladimír Opletal Eduard Landisch |
Hudba | Zdeněk Liška |
Premiérové vysílání | |
Stanice | I. program |
Vysíláno | 15. května 1975 – 22. června 1975 |
Nejmladší z rodu Hamrů na ČSFD, Kinoboxu, SZ, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nejmladší z rodu Hamrů je jedenáctidílný černobílý televizní seriál z roku 1975 natočený v režii Evžena Sokolovského. Seriál ukazuje problematiku vesnice od roku 1945 až do roku 1972. Seriál je koncipován ryze propagandisticky jakožto oslava socialistické zemědělské velkovýroby.
Seriálové Bernartice jsou ve skutečnosti Konojedy u Prahy, kde se seriál natáčel.[1]
Obsah
Seriál ukazuje českou vesnici od konce druhé světové války po rok 1972. Rodina Hamrova pod vedením maminky se rozhodne osídlit pohraničí a získat tak majetek. Po přestěhování se však rodina rozpadá. Nejstarší syn Štěpan s ženou Jiřinou osídlí jinou chalupu, prostřední syn Václav uteče do města dělat automechanika. Otec Hamr při těžké práci dostane infarkt a hospodářem se stává nejmladší syn Honzík. V seriálu je popsána Honzíkova cesta jako soukromého hospodáře, předsedy JZD a nakonec ředitele zemědělského podniku. Jeho soukromý život se mu však nedaří. Jeho velká láska Marie se odstěhuje do města, jeho žena Věra od něj odchází, protože nechce žít na vesnici. K dovršení všeho umírá jeho maminka, kterou velice miloval. V posledním díle se však Honzík opět sejde s Marií, která má již syna. Oba přijíždí za Honzíkem, aby s ním již zůstali.
Seznam dílů
- Velké rozhodnutí
- Splněné přání
- Hospodář
- Z bouřného času
- Zvednutý kámen
- Svatba
- Zrádce
- Student
- Rozchod
- Tíha
- Setkání
Obsazení
rodina Hamrova
- Martin Velda – Jan Hamr (1. - 2. díl)
- Jaroslav Satoranský – Jan Hamr (3. - 11. díl)
- Jaroslav Moučka – otec Hamr
- Libuše Havelková – matka Hamrová
- Antonín Molčík – Štěpán Hamr
- Stanislava Bartošová – Jiřina, Štěpánova žena
- Petr Svojtka – Václav Hamr
- Jana Jiskrová – Václavova žena
- Regina Rázlová – Věra, spolužačka na vysoké škole → manželka Jana Hamra
Čkyně
- Čestmír Řanda – sedlák
- Světla Amortová – selka
- Jarmila Zahradníčková – Eliška
- Vladimír Huber – učitel na základní škole
- Soběslav Sejk – Kramář
Bernartice
- Ilja Prachař – otec Zajíček
- Eva Jiroušková – matka Zajíčková
- Jana Šulcová – Marie Zajíčková
- Ladislav Pešek – cestář Pudil
- Josef Bláha – Fiala
- Václav Lohniský – Sýkora
- Jiří Vala – Hubert
- Miriam Hynková – Bětka
- Karel Urbánek – Bětčin manžel
- Jana Boušková – Bětka mladší
- Zdeněk Martínek – Čumík, holič a kostelník
- Anuše Pejskarová – Čumíková
- Jiří Bruder – Čaha, hostinský
- Božena Franková – Čahová
- Josef Patočka – Maryška
- Eliška Velímská – Maryšková
- Zdeněk Šavrda – farář
- Lída Roubíková – babka
- Jana Paulová – ekonomka
- Bohuslav Čáp – inženýr Trávníček
Malá Dobrá
- Miloš Willig – odvolaný předseda družstva Blažek
- Adolf Filip – Kerbl
- Vladimír Krška – zootechnik
- Viktor Maurer – mechanizátor
- Václav Bouška – agronom
- Oldřich Musil – hostinský
- Jan Kotva – traktorista
- Bedřich Prokoš – tajemník OV KSČ Hrstka
- Bohumil Švarc – zemědělský tajemník Sklenář
- Bohuš Záhorský – Trousil, ředitel na střední zemědělské škole
- Ferdinand Krůta – školník
- Václav Postránecký – Kódl
- Josef Čáp – Petr
- Ivan Luťanský – Břetislav
- Vladimír Kudla – Josef
- Břetislav Slováček – Franta
Tvůrci
- Jaroslav Dietl, námět a scénář
- Eduard Landisch, hlavní kamera
- Zdeněk Liška, hudba
- Jiří Zelenka, zvuk
Odkazy
Reference
- ↑ Zvednutý kámen | Nejmladší z rodu Hamrů | Filmová místa.cz. www.filmovamista.cz [online]. [cit. 2020-06-20]. Dostupné online.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“