Nejvyšší kráječ

Nejvyšší kráječ, také nejvyšší kraječ nebo dokonce nejvyšší předkráječ[1] (německy Oberstvorschneider, případně Oberst-Vorschneider nebo oberster Vorschneider, latinsky incisor, případně structor mensae) byl dvorský úřad, jehož držitel při veřejném (slavnostním) stolování nakrájel a předložil jídlo panovníkovi.[2] Někdy vykonával i úřad mistra ochutnávače (Kredenzmeister).[3]

České království

V Českém království úřad zastávali Sezimové z Ústí, získali ho po polovině 15. století od Ladislava Pohrobka.[4] Po jejich vymření přešel úřad na Waldsteiny, protože Jiří František Adam z Waldsteinu († 1666) byl synem Zdislavy Sezimové z Ústí († 1632) a Rudolfa Maxmiliána z Waldsteinu (1592–1649). Od roku 1656 tedy hodnost zastávala hrabata Waldsteinové, od 25. dubna 1716 dědičně.[5][6]

Během korunovační hostiny Karla VI. v roce 1723 nejvyšší kráječ podal králi vodu na umytí rukou.[7] Obdobně během korunovace Ferdinanda V. Dobrotivého v roce 1836 držel nádobu, ve které si císař umyl ruce, než zasedl k banketní tabuli. Poté krájel jídla.[8][9]

Rakouské země

Horní a Dolní Rakousy

Císař Josef I. udělil úřad Sinzendorfům.[2] V Horních a Dolních Rakousích se jednalo o trojúřad – dědičný nejvyšší zemský kráječ, sudí (rozhodčí) a štítonoš (německy Oberst-Erbland-Vorschneider, Kampfrichter und Schildträger in Österreich ob und unter der Enns).[24] Sinzendorfové vymřeli po meči v roce 1822, kdy naposledy vydechl první kníže Prosper. O dva roky později úřad získali Althannové.[2]

Štýrsko

V roce 1586 byl do úřadu dědičného královského kráječe ve Štýrsku jmenováni bratři Maxmilián ze Schrattenbachu (1537–1611), poradce arcivévody Karla II. Štýrského, a Jan Baltazar ze Schrattenbachu (1547–1618), hofmistr arcivévody Ferdinanda II.[zdroj?] V roce 1848 zastával dědičný úřad rod svobodných pánů z Hammer-Purgstallu.[25]

Korutany

V roce 1848 zastával dědičný úřad rod hrabat ze Stürgkhu.[25]

  • 1751–1801 Kristian August Seilern (22. dubna 1717 – 15. listopadu 1801 Vídeň)

Kraňsko a vindická marka

V roce 1848 nebyl úřad obsazen.[25]

Tyrolsko

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Wolkensteinu.[25]

Odkazy

Poznámky

  1. Jan Jáchym Karel Antonín z Waldsteinu (1679–1763) z hostinsko-miletínské větve, otec pozdějšího litoměřického biskupa Emanuela Arnošta z Waldsteinu.[16]

Reference

  1. KOVÁŘ, Matěj. Korunovace císařovny Alžběty, chotí Karla VI., na královnu českou dne 8. září 1723 (dokončení). S. 129–139, zde 133. Sborník historického kroužku [online]. Družstvo Vlasť. Roč. (1904) V., čís. 3, s. 129–139, zde 133. Dostupné online. 
  2. a b c d PLANCK-PLANCKBURG, Karl. Die Landeserbämter und die Erbhuldigungen in Österreich ob der Enns. Linz an der Donau: F. J. Ebenhöch´sche Buchhandlung / Heinrich Korb, 1929. 46 s. Dostupné online. S. 14. (německy) 
  3. Prags gegenwärtiger Zustand unter Leopolds II. Regierung, oder Anweisung für Fremde, welche alle Merkwürdigkeiten dieser Haupstadt zu wissen wünschen. Prag: Kaiserlich königliche Hofbuchdruckerei, 1791. Dostupné online. S. 172. (německy) 
  4. NOVOTNÝ, Robert. Dvorská a zemská hierarchie v pozdně středověkých Čechách. In: DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, Dana. Dvory a rezidence ve středověku : sborník příspěvků z kolokvia konaného 18. března 2005 v Historickém ústavu AV ČR ve spolupráci s Ústavem českých dějin FF UK. Praha: Historický ústav AV ČR, 2006. ISBN 80-7286-095-X. S. 145–161, zde 155.
  5. NAČERADSKÁ, Petra. Po stopách Valdštejnů. Praha: Národní památkový ústav, Územní památková správa v Praze, 2020. 168 s. ISBN 978-80-7480-152-5. S. 74. Dále jen Po stopách Valdštejnů. 
  6. a b HRBEK, Jiří. Barokní Valdštejnové v Čechách : 1640–1740. Praha: NLN a Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2013. 422 s. ISBN 978-80-7422-233-7, ISBN 978-80-7308-451-6. S. 687. 
  7. a b VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít; VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 528 s. ISBN 978-80-7432-002-6. S. 203. Dále jen Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. 
  8. ADÁMEK, Karel. Z pamětí korunování českých králův. Třebíč a Praha: Jindřich Lorenz, 1890. S. 98. 
  9. SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 99. 
  10. VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 24. 
  11. PAŘÍZKOVÁ, Kateřina. Pražská korunovace krále Matyáše dne 23. května 1611 ve světle dobových pramenů. Praha, 2012 [cit. 2023-02-07]. 115 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra pomocných věd historických a archivního studia. Vedoucí práce Mlada Holá. s. 89–90. Dostupné online.
  12. KLIČKOVÁ, Barbora. Korunovace císařovny Anny Tyrolské českou královnou v roce 1616. Praha, 2016 [cit. 2023-02-06]. 138 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Martin Holý. s. 99. Dostupné online.
  13. MAREK, Miroslav. Rodokmen Waldsteinů 5 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2023-07-04]. Dostupné online. 
  14. Po stopách Valdštejnů, s. 22
  15. a b Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 296
  16. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 331
  17. Po stopách Valdštejnů, s. 77
  18. Matrika zemřelých 1804–1866, rok 1832, Mnichovo Hradiště 13, pag. 114 [online]. [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. 
  19. Matrika zemřelých 1804–1866, rok 1858, Mnichovo Hradiště 13, pag. 322 [online]. [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. 
  20. Ottův slovník naučný. 6. díl. Čechy – Danseur. Praha: J. Otto, 1893. Dostupné online. S. 546. 
  21. POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 429. Dále jen Almanach 2017. 
  22. Almanach 2017, s. 430
  23. Almanach 2017, s. 431
  24. a b c d Genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1835. Achter Jahrgang. Gotha: Justus Perthes, 1835. Dostupné online. S. 55. (německy) 
  25. a b c d FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-18]. Dostupné online. (DE) [nedostupný zdroj]

Související články

Média použitá na této stránce

Blason Bo Bohême.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 4.0