Nejvyšší kuchmistr

Nejvyšší kuchmistr, zřídka nejvyšší mistr kuchyně[1][2] (německy Oberst-Küchenmeister, Obristküchenmeister kdysi také Oberst-Kuchelmeister) byl dvorský úřad, který měl na starost stravování na dvoře panovníka. Byl zodpovědný za kuchyni a prostírání.[3] Později se jednalo o čestný úřad a často dědičný.

České království

Úřad dědičného kuchmistra (Erbküchenmeister im Königreich Böhmen) udělil císař Karel VI. rodu hrabat Wratislavů z Mitrowicz 26. července 1723[4][5] nebo už 17. prosince 1711, a sice seniorovi (hlavě) rodu.[6][7] V roce 1711 byl kuchmistr šestým z deseti dědičných dvorských úřadů.[7] Odznakem úřadu byla hůl.[4] Během korunovačního obřadu nesl dědičný kuchmistr postříbřený bochník chleba jako připomínku eucharistické oběti.[8] Bochník pak položil na oltář.[9][pozn. 1] Na korunovační hostině přednesl králi menu (1836).[10]

Svatá říše římská

Titul dědičného říšského kuchmistra drželi od roku 1202 páni z Nordenbergu.

Seznam nejvyšších císařských kuchmistrů

Úřad nejvyššího kuchmistra (Oberstküchenmeister) zastávali:

Rakouské země

Horní a Dolní Rakousy

Úřad kuchmistra byl pro Horní a Dolní Rakousy zřízen v roce 1651. Získali ho svobodní páni Hegemüllerové (Hegenmüllerové) z Dubenweileru.[3] Protože však zcela zchudli, úřad v roce 1788 složili. Ještě téhož roku byl úřad jako léno udělen svobodný pánům ze Stiebaru.[pozn. 2] Rod však v roce 1874 vymřel po meči a úřad poté už nebyl do konce monarchie obsazen.[3]

Před slavnostní hostinou u příležitosti holdování stavů podával panovníkovi jídelníček.[3]

  • 1788 (?)–? Jan Josef ze Stiebaru na Buttenheimu,[22] hrabě od roku 1795[pozn. 3][pozn. 4]
  • ?–1824 Kryštof ze Stiebaru[22][26] (30. 6. 1753 Wiesenreith – 26. 11. 1824 Krems), bratr předchozího
  • 1824–1868 Jan Nepomuk ze Stiebaru[22][27] (22. 11. 1784 – 3. 8. 1868), syn předchozího
  • 1868–1874 Bedřich ze Stiebaru[28] (20. 9. 1813 Linec – 30. 1. 1874 Linec), syn předchozího
  • 1874–1918 neobsazeno

Štýrsko

Titul nejprve drželi páni z Emmerbergu. Po jejich vymření udělil arcivévoda Karel II. Štýrský úřad nejvyššího dědičného zemského kuchmistra ve Štýrském vévodství (Oberst-Erbland-Küchenmeister des Herzogtums Steiermark / im Herzogtum Steiermark) rodu pozdějších hrabat z Wurmbrandu.[29][30] To bylo potvrzeno listinou vydanou 8. ledna 1578 v Brucku an der Mur.[30] Úřad drželi až do roku 1848.[30]

  • 1578 (8. 1.) – 1854 Matyáš Wurmbrand (1521 – 19. 4. 1584)
  • a zároveň Jeroným (Hieronymus), potomci Bedřicha Wurmbranda zu Stuppach a Kateřiny z Emmerbergu
  • 1584–1597 Ehrenreich (Hieronymus) (1542–1597)
  • ?
  • ?–1750 Jan Vilém z Wurmbrand-Stuppachu[31] (1670–1750)
  • ?–1791 Gundakar Tomáš z Wurmbrand-Stuppachu[32] (30. 12. 1730 Vídeň – 10. 5. 1791 Štýrský Hradec) z rakouské linie
  • ?–1801 František Josef z Wurmbrand-Stuppachu[33] (9. 6. 1753 Štýrský Hradec – 1. 6. 1801 Štýrský Hradec)
  • ?
  • ?–? (určitě 1834) Jindřich Gundakar z z Wurmbrand-Stuppachu

Korutany

Od roku 1735 zastával dědičný úřad nejvyššího dědičného zemského kuchmistra v Korutanském vévodství (Oberst-Erbland-Küchenmeister in Kärnten/ des Herzogtums Kärnten) rod hrabat ze Seilernu.[34][35]

Kraňsko a vindická marka

V roce 1848 zastával dědičný úřad rod svobodných pánů z Wolkenspergu.[41]

Tyrolsko

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Welspergu.[41]

Gorice a Gradiška

V roce 1848 zastával úřad nejvyššího kuchmistra v okněžněném hrabství Gorice a Gradiška (in der Gefürsteten Grafschaft Görz und Gradisca) rod hrabat z Breuneru.[41]

  • ?–? Karel z Vilana Perlas[42] (16. 7. 1733 – ?)

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Obdobně pozlacený bochník nesl nejvyšší stolník.[9]
  2. ↑ Stiebarové byli starý rytířský rod z Frank, o němž zmínky pocházejí už ze 13. století. Dne 28. března 1757 byli bratři z nägerschickské linie Johann Friedrich Sabin, Johann Franz Achatz a Johann Christoph ze Stiebaru povýšeni do panského stavu. V další generaci byl v roce 1795 nejvyšší dědičný zemský kuchmistr v Rakousku nad i pod Enží a dolnorakouský zemský a vládní rada Johann Joseph ze Stiebaru na Buttenheimu povýšen do hraběcího stavu. Zámek Hausegg v Dolních Rakousích, který přebudoval v roce 1790, přejmenoval na Stiebar.[22] V roce 1793 získal český inkolát, v Čechách vlastnil např. Všebořice u Ústí nad Labem spojené s Krásným Březnem nebo Stružnou u Bochova. Zemřel bezdětný.[23]
  3. ↑ Johann hrabě ze Stiebaru je v dolnorakouském úřadu doložen k roku 1809.[24]
  4. ↑ K roku 1809 je však u Horních Rakous uveden hrabě ze Salburgu.[25]

Reference

  1. ↑ PRAŽÁK, Jiří. Rakouské právo veřejné ústavní. Díl první: Právo ústavní. Praha: Jednota právnická v Praze, 1902. Dostupné online. S. 61. 
  2. ↑ a b Ottův slovník naučný. 6. díl. Čechy – Danseur. Praha: J. Otto, 1893. Dostupné online. S. 546. 
  3. ↑ a b c d PLANCK-PLANCKBURG, Karl. Die Landeserbämter und die Erbhuldigungen in Österreich ob der Enns. Linz an der Donau: F. J. Ebenhöch´sche Buchhandlung / Heinrich Korb, 1929. 46 s. Dostupné online. S. 12. (německy) 
  4. ↑ a b BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri, 1994. 420 s. ISBN 80-901579-4-7. S. 235. 
  5. ↑ a b c VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít; VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 528 s. ISBN 978-80-7432-002-6. S. 296. Dále jen Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. 
  6. ↑ Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 58., s. 154
  7. ↑ a b c Deutsche Grafen-Haeuser der Gegenwart in heraldischer, historischer ung genealogischer Beziehung. 2. Band. L–Z. Leipzig: T. O. Weigel, 1853. S. 687. (německy) Dále jen Deutsche Grafen-Haeuser der Gegenwart. 
  8. ↑ SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 90. Dále jen 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. 
  9. ↑ a b Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 194
  10. ↑ 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace, s. 99
  11. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 232. 
  12. ↑ Grosses vollständiges Universal-Lexicon Aller Wissenschafften und Künste. 59. Band. Wor-Wuq. Halle und Leipzig: Johann Heinrich Zedler, 1749. Dostupné online. S. 632. (německy) Dále jen Grosses vollständiges Universal-Lexicon Aller Wissenschafften und Künste 53. 
  13. ↑ a b Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 203
  14. ↑ Grosses vollständiges Universal-Lexicon Aller Wissenschafften und Künste 53, s. 633
  15. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1844. 17. Jahrgang. Gotha: Perthes, 1844. Dostupné online. S. 647. (německy) Dále jen Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1844. 
  16. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 172. 
  17. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser. 1922. 95. Jahrgang. Gotha: Perthes, 1922. Dostupné online. S. 1106. (německy) 
  18. ↑ WURZBACH, Constant von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 38. Theil. Seidl-Sina. Wien: [s.n.], 1889. Dostupné online. S. 159. (německy) Dále jen Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 58.. 
  19. ↑ JUŘÍK, Pavel. Kinští: Bůh, čest, vlast. Praha: Euromedia Group k. s. – Knižní klub, 2019. 168 s. (Universum). ISBN 978-80-242-6220-8. S. 111. 
  20. ↑ Sourozenci Leopolda Wolkenstein-Trostburga na webu rakouského parlamentu dostupné online
  21. ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 487. 
  22. ↑ a b c d KNESCHKE, Ernst Heinrich. Neues allgemeines Deutsches Adels-Lexicon. Neunter Band. [Steinhaus–Zwierlein]. Leipzig: Friedrich Voigt´s Buchhandlung, 1870. Dostupné online. S. 37. (německy) 
  23. ↑ Stiebar z Buttenheimu (rod), hrabata [online]. Národní muzeum. Staré tisky [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  24. ↑ HASSEL, Johann Georg Heinrich. Allgemeines Staats- und Adress-Handbuch für 1809. Weimar: Verlag des Landes-Industrie-Comptoirs, 1809. Dostupné online. S. 436. (německy) Dále jen Allgemeines Staats- und Adress-Handbuch für 1809. 
  25. ↑ Allgemeines Staats- und Adress-Handbuch für 1809, s. 439
  26. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser auf das Jahr 1861. Elfter Jahrgang. Gotha: Perthes, 1861. Dostupné online. S. 812. (německy) Dále jen Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser auf das Jahr 1861. 
  27. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser auf das Jahr 1861, s. 811
  28. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser. 1875. 25. Jahrgang. Gotha: Perthes, 1875. Dostupné online. S. 751. (německy) 
  29. ↑ Deutsche Grafen-Haeuser der Gegenwart, s. 693
  30. ↑ a b c Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark. [s.l.]: Landesarchiv Steiermark, 2020. 1667 s. Dostupné online. S. 1628–1629. (německy) 
  31. ↑ KRAUSS, Ferdinand. Die nordöstliche Steiermark: eine Wanderung durch vergessene Lande. Graz: Leykam, 1888. Dostupné online. S. 203. (německy) Dále jen Die nordöstliche Steiermark. Eine Wanderung durch vergessene Lande. 
  32. ↑ Oesterreichisch genealogisches Handbuch für 1784. [s.l.]: [s.n.], 1784. Dostupné online. S. 292. (německy) Dále jen Oesterreichisch genealogisches Handbuch für 1784. 
  33. ↑ Die nordöstliche Steiermark: eine Wanderung durch vergessene Lande, s. 204
  34. ↑ a b Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1844, s. 526
  35. ↑ a b WURZBACH, Constant von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 34. Theil. Seidl-Sina. Wien: [s.n.], 1877. Dostupné online. S. 20. (německy) Dále jen Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 34.. 
  36. ↑ Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 34., s. 19
  37. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1833. 7. Jahrgang. Gotha: Perthes, 1833. Dostupné online. S. 420. (německy) 
  38. ↑ Personalstand der Gesellschaft des Ferdinandeums für Tirol und Vorarlberg Ende Juli 1857. Veröffentlichungen des Tiroler Landesmuseums Ferdinandeum. Roč. 1857, čís. JB 27, s. 83–105, zde 101. Dostupné online [cit. 2023-03-17]. (německy) 
  39. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1866. 39. Jahrgang. Gotha: Perthes, 1866. Dostupné online. S. 832. (německy) 
  40. ↑ Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 34., s. 24
  41. ↑ a b c FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-18]. Dostupné online. (DE) [nedostupný zdroj]
  42. ↑ Oesterreichisch genealogisches Handbuch für 1784, s. 2012

Literatura

  • PLANCK-PLANCKBURG, Karl. Die Landeserbämter und die Erbhuldigungen in Österreich ob der Enns. Linz an der Donau: F. J. Ebenhöch´sche Buchhandlung / Heinrich Korb, 1929. 46 s. Dostupné online. (německy) 

Související články

Média použitá na této stránce

Blason Bo Bohême.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 4.0