Nejvyšší kuchmistr

Nejvyšší kuchmistr, zřídka nejvyšší mistr kuchyně[1][2] (německy Oberst-Küchenmeister, Obristküchenmeister kdysi také Oberst-Kuchelmeister) byl dvorský úřad, který měl na starost stravování na dvoře panovníka. Byl zodpovědný za kuchyni a prostírání.[3] Později se jednalo o čestný úřad a často dědičný.

České království

Úřad dědičného kuchmistra (Erbküchenmeister im Königreich Böhmen) udělil císař Karel VI. rodu hrabat Wratislavů z Mitrowicz 26. července 1723[4][5] nebo už 17. prosince 1711, a sice seniorovi (hlavě) rodu.[6][7] V roce 1711 byl kuchmistr šestým z deseti dědičných dvorských úřadů.[7] Odznakem úřadu byla hůl.[4] Během korunovačního obřadu nesl dědičný kuchmistr postříbřený bochník chleba jako připomínku eucharistické oběti.[8] Bochník pak položil na oltář.[9][pozn. 1] Na korunovační hostině přednesl králi menu (1836).[10]

Svatá říše římská

Titul dědičného říšského kuchmistra drželi od roku 1202 páni z Nordenbergu.

Seznam nejvyšších císařských kuchmistrů

Úřad nejvyššího kuchmistra (Oberstküchenmeister) zastávali:

Seznam nejvyšších kuchmistrů císařoven

Rakouské země

Horní a Dolní Rakousy

Úřad kuchmistra byl pro Horní a Dolní Rakousy zřízen v roce 1651. Získali ho svobodní páni Hegemüllerové (Hegenmüllerové) z Dubenweileru.[3] Protože však zcela zchudli, úřad v roce 1788 složili. Ještě téhož roku byl úřad jako léno udělen svobodný pánům ze Stiebaru.[pozn. 2] Rod však v roce 1874 vymřel po meči a úřad poté už nebyl do konce monarchie obsazen.[3]

Před slavnostní hostinou u příležitosti holdování stavů podával panovníkovi jídelníček.[3]

  • ?–? Václav Hegenmüller Dubenweileru na Albrechtsbergu[31][pozn. 3]
  • ...
  • ?–1752 Jan Josef František Hegenmüller z Dubenweileru († 22. 3. 1752)[18]
  • 1788 (?)–? Jan Josef ze Stiebaru na Buttenheimu,[29] hrabě od roku 1795[pozn. 4][pozn. 5][pozn. 6]
  • ?–1824 Kryštof ze Stiebaru[29][35] (30. 6. 1753 Wiesenreith – 26. 11. 1824 Krems), bratr předchozího
  • 1824–1868 Jan Nepomuk ze Stiebaru[29][36] (22. 11. 1784 – 3. 8. 1868), syn předchozího
  • 1868–1874 Bedřich ze Stiebaru[37] (20. 9. 1813 Linec – 30. 1. 1874 Linec), syn předchozího
  • 1874–1918 neobsazeno

Štýrsko

Titul nejprve drželi páni z Emmerbergu. Po jejich vymření udělil arcivévoda Karel II. Štýrský úřad nejvyššího dědičného zemského kuchmistra ve Štýrském vévodství (Oberst-Erbland-Küchenmeister des Herzogtums Steiermark / im Herzogtum Steiermark) rodu pozdějších hrabat z Wurmbrandu.[38][39] To bylo potvrzeno listinou vydanou 8. ledna 1578 v Brucku an der Mur.[39] Úřad drželi až do roku 1848.[39]

  • 1578 (8. 1.) – 1854 Matyáš Wurmbrand[40] (1521 – 19. 4. 1584)
  • a zároveň Jeroným (Hieronymus),[40] potomci Bedřicha Wurmbranda zu Stuppach a Kateřiny z Emmerbergu
  • 1584–1597 Ehrenreich (Hieronymus) (1542–1597)
  • ?
  • ?–1750 Jan Josef Vilém z Wurmbrand-Stuppachu[41][42] (1670 – 17. 12. 1750)
  • ?–1768 František Karel z Wurmbrand-Stuppachu († 12. 9. 1768)[44][pozn. 7]
  • ?–1791 Gundakar Tomáš z Wurmbrand-Stuppachu[45][46] (30. 12. 1730 Vídeň – 10. 5. 1791 Štýrský Hradec) z rakouské linie[pozn. 8]
  • ?–1801 František Josef z Wurmbrand-Stuppachu[47] (9. 6. 1753 Štýrský Hradec – 1. 6. 1801 Štýrský Hradec)
  • ?
  • ?–? (určitě 1834) Jindřich Gundakar z Wurmbrand-Stuppachu

Korutany

Po vymření rodu Raidhauptů přenesl císař Leopold I. dědičný úřad nejvyššího dědičného zemského kuchmistra v Korutanském vévodství (Oberst-Erbland-Küchenmeister in Kärnten / des Herzogtums Kärnten) v roce 1670 na jim příbuzný rod svobodných pánů Schranzů ze Schranzeneggu.[48] Od roku 1735 zastával úřad rod hrabat ze Seilernu.[49][50]

  • ?–? Hans Raidhaupt zu Rosenberg u. Aich († 1600)[51]
  • ...
  • ?–? Jiří Seyfried Raidhaupt[52]
  • ...
  • ?–? Wolf Dietrich Raidhaupt, poslední mužský příslušník rodu[48]
  • 1670 (8. 12.)[48] – 1680? František Filibert Schranz ze Schranzeneggu († 22. 3. 1680 Lind, Horní Štýrsko)
  • ?– 1721? Franz Gottfried Schranz ze Schranzeneggu (4. 8. 1655 Lind– 24. 4. 1721 Lind)[51]
  • ...
  • 1735–1751 (8. 6.) Jan Bedřich II. ze Seilern-Aspangu[50][28] (1676 – 8. 6. 1751), říšský a český hrabě, také dědičný zemský poštmistr vévodství Mantova[28]
  • 1751–1801 Kristián August ze Seilern-Aspangu[53] (22. 4. 1717 – 15. 11. 1801 Vídeň), syn předchozího
  • 1801–1838 Josef Jan ze Seilern-Aspangu[54] (25. 8. 1752 – 26. 3. 1838), syn předchozího
    • ? (1857) Jan ze Seilern-Aspangu[55]
  • 1838–1861 Josef August ze Seilern-Aspangu[49] (22. 6. 1793 – 19. 3. 1861 Vídeň), synovec předchozího
  • 1861–1868 Josef Maria (Josef František) ze Seilern-Aspangu[56] (14 9. 1823 Vídeň – 18. 6. 1868 Štýrský Hradec), syn předchozího
  • 1868–1918 František Josef Maria ze Seilern-Aspangu[57] (10 9. 1859 Štýrský Hradec – 23. 1. 1919), syn předchozího

Kraňsko a vindická marka

V roce 1784 byl dědičný úřad (Obersterblandküchenmeister in Krain und der Windischen Mark) udělen rod svobodných pánů z Wolkenspergu.[58] Zastávali ho i v roce 1848.[59]

  • 1784 (19. 10.)[58] – 1803? František Seraficus Rudolf z Wolkenspergu (17. 4. 1725 Lublaň – 12. 7. 1803 Lublaň)[58]
  • ?–1832? František Josef z Wolkenspergu (11. 6. 1756 Lulaň – 4. 8. 1832 Burgstall bei Bischoflack)[60][61]
  • ?– 1902? August Jan Nepomuk z Wolkenspergu (1. 7. 1821 Burgstall – 29. 6. 1902 Burgstall)[61]

Tyrolsko

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Welspergu.[59]

  • ?–1907 Jindřich Karel z Welspergu (15. 7. 1850 Primör – 22. 2. 1907 Nieder-Rasen),[62] také Obersterblandstabel v Tyrolsku, poslední mužský příslušník rodu[62]

Gorice a Gradiška

V roce 1848 zastával úřad nejvyššího kuchmistra v okněžněném hrabství Gorice a Gradiška (in der Gefürsteten Grafschaft Görz und Gradisca) rod hrabat z Breuneru.[59]

  • 1762 (16. 1.)[63] – ? František de Paula Raimund z Vilana-Perlas († 11. 2. 1773 Vídeň nebo Temešvár),[64] jmenován Marií Terezií, také nejvyšší dědičný komoří nad stříbrem ve Štýrsku
  • ?–? Karel z Vilana-Perlas[65] (16. 7. 1733 – ?)[zdroj?] nebo (29. 1. 1737 Vídeň – 1. 8. 1803 Vídeň),[64] také nejvyšší dědičný komoří nad stříbrem ve Štýrsku

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Obdobně pozlacený bochník nesl nejvyšší stolník.[9]
  2. ↑ Stiebarové byli starý rytířský rod z Frank, o němž zmínky pocházejí už ze 13. století. Dne 28. března 1757 byli bratři z nägerschickské linie Johann Friedrich Sabin, Johann Franz Achatz a Johann Christoph ze Stiebaru povýšeni do panského stavu. V další generaci byl v roce 1795 nejvyšší dědičný zemský kuchmistr v Rakousku nad i pod Enží a dolnorakouský zemský a vládní rada Johann Joseph ze Stiebaru na Buttenheimu povýšen do hraběcího stavu. Zámek Hausegg v Dolních Rakousích, který přebudoval v roce 1790, přejmenoval na Stiebar.[29] V roce 1793 získal český inkolát, v Čechách vlastnil např. Všebořice u Ústí nad Labem spojené s Krásným Březnem nebo Stružnou u Bochova. Zemřel bezdětný.[30]
  3. ↑ Manžel Rosiny Kateřiny Puechleuthner ze Sunzingu.[31]
  4. ↑ Johann hrabě ze Stiebaru je v dolnorakouském úřadu doložen k roku 1809.[32]
  5. ↑ K roku 1809 je však u Horních Rakous uveden hrabě ze Salburgu.[33]
  6. ↑ V úřadu figuruje Josef hrabě ze Stiebaru na Buttenheimu († 13. 2. 1825), od roku 1790 druhý manžel Marie Terezie z Keesu (31. 7. 1748 Vídeň – 8. 7. 1827 Vídeň).[34]
  7. ↑ Manžel Josefy z Herbersteinu (23. 3. 1700– 20. 8. 1766).
  8. ↑ Manžel Marie Antonie z Auerspergu.[46]

Reference

  1. ↑ PRAŽÁK, Jiří. Rakouské právo veřejné ústavní. Díl první: Právo ústavní. Praha: Jednota právnická v Praze, 1902. Dostupné online. S. 61. 
  2. ↑ a b Ottův slovník naučný. 6. díl. Čechy – Danseur. Praha: J. Otto, 1893. Dostupné online. S. 546. 
  3. ↑ a b c d PLANCK-PLANCKBURG, Karl. Die Landeserbämter und die Erbhuldigungen in Österreich ob der Enns. Linz an der Donau: F. J. Ebenhöch´sche Buchhandlung / Heinrich Korb, 1929. 46 s. Dostupné online. S. 12. (německy) 
  4. ↑ a b BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri, 1994. 420 s. ISBN 80-901579-4-7. S. 235. 
  5. ↑ a b c VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít; VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 528 s. ISBN 978-80-7432-002-6. S. 296. Dále jen Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. 
  6. ↑ Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 58., s. 154
  7. ↑ a b c Deutsche Grafen-Haeuser der Gegenwart in heraldischer, historischer ung genealogischer Beziehung. 2. Band. L–Z. Leipzig: T. O. Weigel, 1853. S. 687. (německy) Dále jen Deutsche Grafen-Haeuser der Gegenwart. 
  8. ↑ SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 90. Dále jen 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. 
  9. ↑ a b Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 194
  10. ↑ 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace, s. 99
  11. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 232. 
  12. ↑ Grosses vollständiges Universal-Lexicon Aller Wissenschafften und Künste. 59. Band. Wor-Wuq. Halle und Leipzig: Johann Heinrich Zedler, 1749. Dostupné online. S. 632. (německy) Dále jen Grosses vollständiges Universal-Lexicon Aller Wissenschafften und Künste 53. 
  13. ↑ a b Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 203
  14. ↑ Grosses vollständiges Universal-Lexicon Aller Wissenschafften und Künste 53, s. 633
  15. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1844. 17. Jahrgang. Gotha: Perthes, 1844. Dostupné online. S. 647. (německy) Dále jen Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1844. 
  16. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 172. 
  17. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser. 1922. 95. Jahrgang. Gotha: Perthes, 1922. Dostupné online. S. 1106. (německy) 
  18. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark. [s.l.]: Landesarchiv Steiermark, 2020. 1667 s. Dostupné online. S. 959. (německy) Dále jen Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark. 
  19. ↑ a b c d e Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1064
  20. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 40
  21. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1065
  22. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 136
  23. ↑ WURZBACH, Constant von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 38. Theil. Seidl-Sina. Wien: [s.n.], 1889. Dostupné online. S. 159. (německy) Dále jen Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 58.. 
  24. ↑ JUŘÍK, Pavel. Kinští: Bůh, čest, vlast. Praha: Euromedia Group k. s. – Knižní klub, 2019. 168 s. (Universum). ISBN 978-80-242-6220-8. S. 111. 
  25. ↑ Sourozenci Leopolda Wolkenstein-Trostburga na webu rakouského parlamentu dostupné online
  26. ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 487. 
  27. ↑ ŽUPANIČ, Jan. Nová šlechta rakouského císařství. Praha: Agentura Pankrác, 2006. 456 s. ISBN 80-86781-08-9. S. 102. 
  28. ↑ a b c Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 972
  29. ↑ a b c d KNESCHKE, Ernst Heinrich. Neues allgemeines Deutsches Adels-Lexicon. Neunter Band. [Steinhaus–Zwierlein]. Leipzig: Friedrich Voigt´s Buchhandlung, 1870. Dostupné online. S. 37. (německy) 
  30. ↑ Stiebar z Buttenheimu (rod), hrabata [online]. Národní muzeum. Staré tisky [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  31. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 958
  32. ↑ HASSEL, Johann Georg Heinrich. Allgemeines Staats- und Adress-Handbuch für 1809. Weimar: Verlag des Landes-Industrie-Comptoirs, 1809. Dostupné online. S. 436. (německy) Dále jen Allgemeines Staats- und Adress-Handbuch für 1809. 
  33. ↑ Allgemeines Staats- und Adress-Handbuch für 1809, s. 439
  34. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 277
  35. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser auf das Jahr 1861. Elfter Jahrgang. Gotha: Perthes, 1861. Dostupné online. S. 812. (německy) Dále jen Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser auf das Jahr 1861. 
  36. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser auf das Jahr 1861, s. 811
  37. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser. 1875. 25. Jahrgang. Gotha: Perthes, 1875. Dostupné online. S. 751. (německy) 
  38. ↑ Deutsche Grafen-Haeuser der Gegenwart, s. 693
  39. ↑ a b c Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1628–1629
  40. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1558
  41. ↑ KRAUSS, Ferdinand. Die nordöstliche Steiermark: eine Wanderung durch vergessene Lande. Graz: Leykam, 1888. Dostupné online. S. 203. (německy) Dále jen Die nordöstliche Steiermark. Eine Wanderung durch vergessene Lande. 
  42. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 177
  43. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1629
  44. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 811
  45. ↑ Oesterreichisch genealogisches Handbuch für 1784. [s.l.]: [s.n.], 1784. Dostupné online. S. 292. (německy) Dále jen Oesterreichisch genealogisches Handbuch für 1784. 
  46. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 976
  47. ↑ Die nordöstliche Steiermark: eine Wanderung durch vergessene Lande, s. 204
  48. ↑ a b c Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1332
  49. ↑ a b Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1844, s. 526
  50. ↑ a b WURZBACH, Constant von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 34. Theil. Seidl-Sina. Wien: [s.n.], 1877. Dostupné online. S. 20. (německy) Dále jen Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 34.. 
  51. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1333
  52. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1048
  53. ↑ Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 34., s. 19
  54. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1833. 7. Jahrgang. Gotha: Perthes, 1833. Dostupné online. S. 420. (německy) 
  55. ↑ Personalstand der Gesellschaft des Ferdinandeums für Tirol und Vorarlberg Ende Juli 1857. Veröffentlichungen des Tiroler Landesmuseums Ferdinandeum. Roč. 1857, čís. JB 27, s. 83–105, zde 101. Dostupné online [cit. 2023-03-17]. (německy) 
  56. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1866. 39. Jahrgang. Gotha: Perthes, 1866. Dostupné online. S. 832. (německy) 
  57. ↑ Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 34., s. 24
  58. ↑ a b c Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1541
  59. ↑ a b c FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-18]. Dostupné online. (německy) [nedostupný zdroj]
  60. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 993
  61. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1542
  62. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1502
  63. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 573
  64. ↑ a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 574
  65. ↑ Oesterreichisch genealogisches Handbuch für 1784, s. 2012

Literatura

  • PLANCK-PLANCKBURG, Karl. Die Landeserbämter und die Erbhuldigungen in Österreich ob der Enns. Linz an der Donau: F. J. Ebenhöch´sche Buchhandlung / Heinrich Korb, 1929. 46 s. Dostupné online. (německy) 

Související články

Média použitá na této stránce

Blason Bo Bohême.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 4.0