Nejvyšší lovčí

Nejvyšší lovčí (latinsky summus venator, německy Oberst-Jägermeister nebo Oberstjägermeister, případně Obrist-Jägermeister), původně jen lovčí patřil k dvorským úřadům (dignitates), které původně měly zabezpečovat hospodářství a chod domácnosti i dvora panovníka. Dalšími dvorskými úřady byl komorník (camerarius), správce knížecích stájí – maršálek (marschalcus, agazo), stolník, číšník (dapifer) a mečník (ensifer).

V Českém knížectví se lovčí připomíná už v 11. století. Kníže Jaromír (vládl 1003, 1004–1012, 1033–1034) odměnil svého zachránce Hovoru udělením úřadu lovčího s příslušností ke Zbečnu. Ve 12. století se hodnost lovčího změnila ve skutečný, stálý a institucionalizovaný úřad. Lovčí měl dohled nad celkem lesních komplexů, které byly rozděleny na menší lesní úseky dozorované hajnými (forestarii) a které panovnická družina využívala k honitbě. Lovci teoreticky podléhali nejvyššímu lovčímu. Úřad existoval až do konce 18. století. Významný královský lovecký revír se nacházel na Křivoklátsku (přemyslovský hvozd), v nejbližším okolí Prahy panovník a jeho družina lovili v Královské oboře.

V Rakouském arcivévodství se nejvyšší dvorský a zemský lovčí (Obersthof- und Landjägermeister) zdržoval v císařově blízkosti. Navrhoval program císařských lovů a honiteb, nesl zodpovědnost za dostatečné množství lovné zvěře v loveckých revírech, o jejichž stavech musel mít dobrý přehled. Jeho podřízenými byli podlesní, tajemníci, písaři, kaplani, psovodi, kováři, polní bradýři, fořti, lovčí, náhončí a další pomocné síly. Později mu byl podřízen i úřad dvorního sokolníka.[1]

České království

Seznam nejvyšších lovčích Českého království

Seznam nejvyšších místolovčích Českého království

Čestný post dědičného místolovčího Českého království byl v roce 1655 udělen šlechtickému rodu Věžníkům z Věžník.

Seznam nejvyšších lovčích Moravského markrabství

  • 1203 Blud (Olomouc)
  • 1203 Slavata
  • 1210 Milej (Brno)
  • 1227 Radoslav (Znojmo)
  • 1230–1239 Beneda (Olomouc)
  • 1232 Slavata, Spytata (Olomouc)
  • 1233 Bohuslav
  • 1234 Bohobud, Beneda, Ranožír (Znojmo)
  • 1234 Rym (Olomouc)
  • 1234 Vécen (Olomouc)
  • 1238 Zdislav
  • 1238 Rym (Brno)
  • 1239 Spytata a Vrch (?)
  • 1251–1259 Beneda
  • 1259 Ludslav (Brno)
  • 1278 Vlček
  • (80. léta ?) Albert Z Donky
  • 1306 Rajmund z Lichtenburka (kolem 1265–1329)
  • 1341 Berchtold z Lipé, Jan z Cimburka

Seznam nejvyšších císařských lovčích

Úřad císařského nejvyššího lovčího byl zřízen císařem Maxmiliánem I.[11] Podle dvorského řádu (Hofstaatsordung) Ferdinanda I. byl podřízen nejvyššímu hofmistrovi.[11] Za Karla VI. se emancipoval na pátý nejvyšší dvorský úřad s příslušným personálem. V roce 1770 však ztratil svou samostatnost a opět byl podřízen nejvyššímu hofmistrovi.[11] Úkolem lovčího bylo doprovázet císaře na lovu, sestavovat program lovu a péče o zvěř. [12] Post nejvyššího dvorského a zemského lovčího (Obersthof- und Landjägermeister) zastávali:

Rakouské země

Horní Rakousy

V roce 1705 udělil císař Josef I. úřad jako léno hrabatům z Lambergu, od roku 1707 knížatům z Lambergu v primogeniturní linii.[19][pozn. 2]

Dolní Rakousy

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Baudissin-Zinzendorf-Pottendorfu.[21]

  • ?–? Jiří Kristián z Zinzendorf-Pottendorfu na Vöslau, Ober- a Nieder Hauseck
  • ?–1681 Albrecht z Zinzendorf-Pottendorfu († 6. 10. 1681 Linec), od roku 1662 hrabě

Štýrské vévodství

Úřad dědičného zemského lovčího ve Štýrsku (Oberst-Erbland-Jägermeister in Steiermark) zřídil arcivévoda Karel II. Štýrský 18. února 1580 pro hrabata z Thannhausenu. V letech 1690–1848 ho zastával šlechtický rod hrabat a knížat Dietrichsteinů (Ditrichštejnů).[22]

Korutanské vévodství

Od 8. března 1830 zastával úřad rod hrabat z Plazu.[23]

  • ?–? Polycarp Josef Ignác z Plazu (20. 3. 1671 Klagenfurt – 27. 1. 1747 Straßburg (Gurktal))
  • ?–? Hieronymus Maria Josef z Plazu (asi 27. 9. 1777 Radstadt – 15. 2. 1864 Klagenfurt)
  • ?–? Ferdinand z Plazu (10. 2. 1849 Štýrský Hradec – 1917)

Kraňsko a Vindická marka

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat a pánů z Gallenbergu.[21]

  • ?–? Jan Jakub z Gottschee (1565 Ljubljana – 23. 6. 1637 Maribor), od roku 1623 říšský hrabě, také dědičný zemský stolník v okněžněném hrabství Gorice

Tyrolsko

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Thunu (větev Castel Fondo).[21]

Hrabství Gorice a Gradiška

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat ze Strassolda.[21]

Seznam nejvyšších císařských dvorských sokolníků

V 18. století byl nejvyšší sokolník (Oberstfalkenmeister) šestým nejvyšším dvorským úřadem. Post zastávali:

  • 1712 (24. 1.) – 1740[14] Jan Albrecht ze St. Julien-Wallsee (1673–1766)
    • úřad zastával v roce 1723 během korunovace Karla VI.[24]
  • 1744 (8. 1.) – 1758 (21. 5.)[14] Karel Antonín Harrach (1692–1758)
  • 1758 (28. 5.) – 1793[14] Jan Josef Guyard ze St. Julien-Wallsee (1704–1794)
  • v roce 1793 úřad zanikl[14]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V roce 1725 byl zemským podlovčím (Land-Unterjägermeister). Před ním tento úřad v letech 1715–1723 zastával František Josef z Rummelu a po něm v letech 1733–1740 Adalbert ze Schleisstraßu.[17]
  2. ↑ Lambergové dále zastávali úřad nejvyššího dědičného zemského komorníka Horních Rakous, nejvyššího štolby v Kraňsku a Vindické marce a dědičného číšníka Salcburského knížecího arcibiskupství.[19]

Reference

  1. ↑ HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr. Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II.. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2014. 392 + 20 stran obrázkové přílohy s. ISBN 978-80-242-4267-5. S. 223–224. 
  2. ↑ FUČÍKOVÁ, Eliška (ed.). Tři francouzští kavalíři v rudolfínské Praze: Jacques Esprinchard, Pierre Bergeron, François de Bassompierre. Praha: Panorama, 1989. 136 s. S. 128. 
  3. ↑ BŮŽEK, Václav. Rytíři renesančních Čech. Praha: Akropolis, 1995. 160 s. ISBN 80-85770-28-8. S. 147. Dále jen Rytíři renesančních Čech. 
  4. ↑ Rytíři renesančních Čech, 160
  5. ↑ KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. ISBN 80-903040-3-6. S. 93, 217. 
  6. ↑ Lobkowiczové, s. 98, 217
  7. ↑ Lobkowiczové, s. 100, 217
  8. ↑ Lobkowiczové, s. 102, 217
  9. ↑ VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít; VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 528 s. ISBN 978-80-7432-002-6. S. 84. Dále jen Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. 
  10. ↑ MARTÍNKOVÁ, Romana; VALENTA, Aleš; VILIMOVSKÁ, Veronika. Úřad nejvyššího lovčího za Leopolda Kinského (1751–1760). Východočeský sborník historický [online]. 2007 [cit. 2022-03-31]. Čís. 14. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c KUBISKA, Irene. Der kaiserliche Hof- und Ehrenkalender zu Wien als Quelle für die Hofforschung. Eine Analyse des Hofpersonals in der Epoche Kaiser Karls VI. (1711–1740). Wien, 2009 [cit. 2024-02-13]. 174 s. Diplomová práce. Universität Wien. Vedoucí práce Martin Scheutz. s. 102. Dále jen Der kaiserliche Hof- und Ehrenkalender zu Wien als Quelle für die Hofforschung. Dostupné online. (německy)
  12. ↑ Der kaiserliche Hof- und Ehrenkalender zu Wien als Quelle für die Hofforschung, s. 103
  13. ↑ HORČIČKA, Václav; ŽUPANIČ, Jan. Šlechta na křižovatce. Lichtenštejnové, Schwarzenbergové a Colloredo-Mannsfeldové v 1. polovině 20. století. Praha: Agentura Pankrác s. r. o., 2017. 912 s. ISBN 978-80-86781-33-4. S. 590. Dále jen Šlechta na křižovatce. 
  14. ↑ a b c d e f g h i j k SCHEUTZ, Martin. Die Elite der hochadeligen Elite. Sozialgeschichtliche Rahmenbedingungen der obersten Hofämter am Wiener Kaiserhof im 18. Jahrhundert (= Querschnitte 28). In: AMMERER, Gerhard; LOBENWEIN, Elisabeth; SCHEUTZ, Martin. Adel im 18. Jahrhundert. Umrisse einer sozialen Gruppe in der Krise. Innsbruck, Wien: Studien-Verl., 2015. ISBN 978-3-7065-5467-1. S. 141–194, zde 154. (německy)
  15. ↑ a b Der kaiserliche Hof- und Ehrenkalender zu Wien als Quelle für die Hofforschung, s. 120
  16. ↑ Der kaiserliche Hof- und Ehrenkalender zu Wien als Quelle für die Hofforschung, s. 32
  17. ↑ Der kaiserliche Hof- und Ehrenkalender zu Wien als Quelle für die Hofforschung, s. 33
  18. ↑ Österreichisches Biographisches Lexikon ab 1815, heslo: Abensperg und Traun, Hugo [online]. Österreichische Akademie der Wissenschaften [cit. 2018-08-18]. Dostupné online. (německy) 
  19. ↑ a b c PLANCK-PLANCKBURG, Karl. Die Landeserbämter und die Erbhuldigungen in Österreich ob der Enns. Linz an der Donau: F. J. Ebenhöch´sche Buchhandlung / Heinrich Korb, 1929. 46 s. Dostupné online. S. 18–19. (německy) 
  20. ↑ KLIČKOVÁ, Barbora. Korunovace císařovny Anny Tyrolské českou královnou v roce 1616. Praha, 2016 [cit. 2023-02-06]. 138 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Martin Holý. s. 101. Dostupné online.
  21. ↑ a b c d FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. (DE) [nedostupný zdroj]
  22. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark. [s.l.]: Landesarchiv Steiermark, 2020. 1667 s. Dostupné online. S. 1629. (německy) Dále jen Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark. 
  23. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 109
  24. ↑ Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 107

Literatura

  • BOČEK, Antonín. Přehled Knížat a Markrabat i jiných nejvyšších důstojníků zemských v markrabství moravském. Brno: Jednota národní s. Cyrilla a Methuda, 1850. Dostupné online. 
  • HLEDÍKOVÁ, Zdenka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-709-1. S. 25, 47, 57, 62, 63, 66, 124. 
  • HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr. Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II.. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2014. 392 + 20 stran obrázkové přílohy s. ISBN 978-80-242-4267-5. 
  • PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 
  • SCHEUTZ, Martin: Die Elite der hochadeligen Elite. Sozialgeschichtliche Rahmenbedingungen der obersten Hofämter am Wiener Kaiserhof im 18. Jahrhundert, 195 stran dostupné online

Související články

Média použitá na této stránce

Blason Bo Bohême.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 4.0