Nejvyšší poštmistr

Nejvyšší poštmistr (německy Oberst-Postmeister nebo Obersthofpostmeister) byl dvorský úřad, který měl ve své gesci provozování poštovní sítě. K tomu byli potřeba koně a jízdní poslové, později kočí, kočáry a přeprahací stanice. Původně doručovali státní korespondenci, později i soukromou a zajišťovali přepravu osob.

Svatá říše římská a její nástupci na území dnešního Německa

Od roku 1545 řídili poštu ve Svaté říši římské a Španělském Nizozemí Taxisové.[1] Tento rod se zabýval poštovními službami už v druhé polovině 15. století v Tyrolsku.[pozn. 1] V roce 1595 získali úřad generálního poštmistra Svaté říše římské. V roce 1615 jim císař Matyáš tento úřad udělil dědičně.

Paarové, kteří ovládali poštovní spojení v rakouských dědičných zemích, Českém a Uherském království, usilovali od 30. let 17. století o provozování pošty i ve zbytku Říše. Došlo ke soudnímu sporu s Thurn-Taxisy u říšského dvorského soudu. Nakonec císař rozhodl, že Paarové budou vyřizovat poštu týkající se císařského dvora a dvořanů ze starých šlechtický rodů, zatímco Thurn-Taxisové budou vyřizovat korespondenci ostatních, tedy především měšťanů a obchodníků.[1] Spor se však táhl i nadále přibližně jedno století. Zvítězili Thurn-Taxisové, když císař Karel VII. udělil v roce 1744 Alexandrovi Ferdinandovi z Thurn-Taxisu úřad generálního poštmistra jako dědičné říšské léno.[3] Úřad drželi až do zániku Svaté říše římské, poté byli finančně odškodněni.[3]

  • (1490 Janetto, František a Jan Baptista z Taxisu ve službách Maxmiliána I.)
  • (1501–1517 František I. z Taxisu (kolem 1459 Camerata Cornello, Itálie – mezi 30. 11. a 20. 12. 1517 Brusel), nizozemský generální poštmistr, povýšen do šlechtického stavu 1512)
  • 1517–1541 Jan Baptista z Taxisu (kolem 1470 Camerata Cornello u Bergama – 16. 10. 1541 Řezno), synovec předchozího
  • 1541–1543 František II. z Taxisu (kolem 1514 Mechelen – mezi 22. a 31. 12. 1543 Brusel), syn předchozího
  • 1544–1612 Leonhard I. z Taxisu (kolem 1522 – 5. 5. 1612 Brusel), bratr předchozího, od roku 1608 říšský svobodný pán
  • 1612–1624 svobodný pán, od roku 1624 říšský hrabě Lamoral z Taxisu (1557 – 7. 7. 1624 Brusel), syn předchozího
  • 1624–1628 hrabě Leonhard II. z Taxisu (5. 7. 1594 Brusel – 23. 5 1628 Praha), syn předchozího
  • 1628–1646 hraběnka Alexandrina z Taxisu, rozená de Rye (pokřtěna 1. 8. 1589 Brusel – 26. 12. 1666), v zastoupení nezletilého syna
  • 1646–1676 hrabě Lamoral Klaudius František z Thurn-Taxisu (pokřtěn 14. 2. 1621 Brusel – 13. 9. 1676 Antverpy), syn Leonharda II., v roce 1650 došlo ke sloučení jmen Thurn a Taxis
  • 1676–1714 hrabě, od roku 1695 říšský kníže Evžen Alexander z Thurn-Taxisu († 21. 2. 1714 Frankfurt nad Mohanem), syn předchozího
  • 1714–1739 kníže Anselm František z Thurn-Taxisu (pokřtěn 30. 1. 1681 Brusel – 8. 11. 1739 Brusel), syn předchozího
  • 1739–1773 kníže Alexander Ferdinand z Thurn-Taxisu (21. 3. 1704 Frankfurt nad Mohanem – 17. 3. 1773 Řezno), syn předchozího
  • 1773–1805 kníže Karel Anselm z Thurn-Taxisu (18. 7. 1792 Praha – 25. 8. 1844 Teplice), syn předchozího
  • 1806 konec generálního poštmistrovství za Napoleona

Bavorsko

Od roku 1808 byli nositeli bavorského královského vrchního poštmistra Thurn-Taxisové.[4]

České království

Pravidelné poštovní spojení mezi Prahou a Vídní bylo zavedeno pro státní účely za Ferdinanda I. v roce 1527, za Maxmiliána II. bylo rozšířeno i pro soukromé potřebu a přepravu osob. Poštmistr českého království byl podřízený nejvyššímu dvorskému poštmistru ve Vídni.[5]

V roce 1622 koupil Jan Kryštof (Johann Christoph) Paar od Johanna Jacoba von Magni za 15 tisíc zlatých a šest kočárových koní úřad nejvyššího dvorského poštmistra a následně ve střední Evropě vybudoval síť poštovních stanic.[1] V Českém království drželi Paarové dědičný úřad od 10. dubna 1628.[6] V letech 1624–1630 získali dědičný monopol na provozování pošty i v ostatních zemích Habsburské monarchie[1] (Uhry v roce 1624,[7] Vnitřní Rakousko 1629,[7] Dolní Rakousko 1629, Slezsko 1630). Od roku 1630 zněl titul Jana Kryštofa Paara jako pro hlavu rodu nejvyšší říšský dvorský a generální dědičných zemí poštmistr. Ostatní členové měli ve své titulatuře pouze dědičný poštmistr.[8]

Dvorské poštmistrovství si Paarové ponechali do roku 1720, v roce 1722 byla poštovní síť zestátněna a jim zůstal pouze čestný titul nejvyšší dvorský a generální dědičný poštmistr (Oberst-Hof- und General-Erbland-Postmeister). Jako odškodnění jim měla být navždy vyplácena roční penze 80 tisíc zlatých.[9]

Odznakem úřadu byla poštovní trubka se zemským znakem.[6] V době korunovace Ferdinanda V. podle dvorského ceremoniálu přivážel krále do Prahy nejvyšší dvorský a dědičný nejvyšší poštmistr Českého království jako nejcennější zásilku.[10]

  • 1624–1636 Jan Kryštof Paar († 1636)
  • 1636–? Karel František Paar († 1661/1673/1678), říšský hrabě 1636, český hrabě 14. 2. 1654
  • –1725 Karel Josef Paar (20. 5. 1654 – 12. 5. 1725 Vídeň)
  • 1725–1741 Jan Leopold Paar (4. 7. 1693 – 25. 6. 1741)
  • 1741–1792 Jan Václa Paar (7. 8. 1719 – 4. 7. 1792), 1. kníže (1769, říšský knížecí stav)
  • 1792–1812 Václav Paar (27. 1. 1744 – 22. 11. 1812), 2. kníže
  • 1812–1819 Jan Karel Paar ( 15. 6. 1772 Vídeň – 30. 12. 1819 Vídeň), 3. kníže
  • 1819–1881 Karel Paar (6. 1. 1806 Brzeg – 17. 1. 1881 Bechyně nebo Vídeň), 4. kníže, úřad zastával v době korunovace Ferdinanda V. Dobrotivého v roce 1836[11]
  • 1881–1917 Karel Jan Václav Paar (7. 7. 1834 Bechyně – 21. 4. 1917 Vídeň), 5. kníže
  • 1917–1918/1979 Alfons Paar (15. 12. 1903 Vídeň – 20. 4. 1979 Hartberg)

Rakouské země

Štýrsko

V letech 1629–1837 zastávali úřad poštmistra svobodní páni a později hrabata z Paaru.[12]

  • Jan Křtitel Paar († po 1604), dědičný nejvyšší poštmistr ve Štýrsku, predikat z Hardtbergu (7. 1. 1604)

Mantova

Od roku 1735 zastával dědičný úřad nejvyššího poštmistra v Mantově (Oberst-Erb-Postmeister in Mantua) rod hrabat ze Seilernu.[13]

  • 1735–1751 Jan Bedřich II. ze Seilern-Aspangu[13] (1676–1751)
  • 1751–1801 Kristian August Seilern[14] (22. dubna 1717 – 15. listopadu 1801 Vídeň)

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Gabriel Taxis, syn Rogera I.[2]

Reference

  1. ↑ a b c d ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Aleš Skřivan ml., 2001. 340 s. ISBN 80-86493-00-8. S. 194. Dále jen Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. 
  2. ↑ Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české, s. 266
  3. ↑ a b Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české, s. 267
  4. ↑ Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české, s. 265
  5. ↑ HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1. S. 108. 
  6. ↑ a b BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri, 1994. 420 s. ISBN 80-901579-4-7. S. 235. 
  7. ↑ a b PLANCK-PLANCKBURG, Karl. Die Landeserbämter und die Erbhuldigungen in Österreich ob der Enns. Linz an der Donau: F. J. Ebenhöch´sche Buchhandlung / Heinrich Korb, 1929. 46 s. Dostupné online. S. 15. (německy) 
  8. ↑ Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české, s. 193
  9. ↑ Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české, s. 196
  10. ↑ SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 58. Dále jen 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. 
  11. ↑ 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace, s. 62
  12. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark. [s.l.]: Landesarchiv Steiermark, 2020. 1667 s. Dostupné online. S. 1629. (německy) 
  13. ↑ a b WURZBACH, Constant von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 34. Theil. Seidl-Sina. Wien: [s.n.], 1877. Dostupné online. S. 20. (německy) Dále jen Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 34.. 
  14. ↑ Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 34., s. 19

Související články

Média použitá na této stránce

Blason Bo Bohême.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 4.0