Nejvyšší stolník

Nejvyšší stolník nebo také nejvyšší truksas, zpočátku jen stolník (německy Truchsess, latinsky dapifer) patřil k dvorským úřadům (dignitates), které původně měly zabezpečovat hospodářství a chod domácnosti i dvora panovníka. Dalšími dvorskými úřady byl komorník (camerarius), správce knížecích stájí – maršálek (marschalcus, agazo), číšník (dapifer) a mečník (ensifer).

Nejvyššímu stolníkovi byl podřízen podstolník (také zvaný podstolí) neboli podtruchsas (subdapifer). Rovněž na královnině dvoře figuroval stolník a podstolník.

V Čechách je doložen v polovině 12. století. Ve Svaté říši římské měl hodnost arcistolníka (arcitruchsase, německy Erz-Truchses, latinsky archidapifer) falckrabě rýnský, od roku 1623 vévoda bavorský.

České království

V českém knížectví se stolník připomíná od poloviny 12. století (1146–1148) za vlády Vladislava II. (panoval v letech 1140–1172, králem od roku 1158). Původně šlo o dozor nad dvorskou kuchyní, zásobami potravin a o přímou (čestnou) obsluhu knížete (krále) u stolu, později šlo o čestnou hodnost dvorského ceremoniálu. U dvorských úřadů se projevovala tendence k dědičnosti. Zajícové z Hazmburka získali dědičný úřad stolníka v roce 1326 od Jana Lucemburského (vládl v letech 1310–1346) a drželi ho až do vymření rodu v roce 1663.[1] Od roku 1723 byl přiznán Colloredům na Opočně, posléze knížatům Colloredo-Mannsfeld. Po Bílé hoře, pakliže král sídlil v Čechách, byly obvykle úřady královského českého dvora vykonávány už jen při korunovacích. V jejím průběhu nejvyšší stolník nesl pozlacený bochník chleba jako připomínku eucharistické oběti.[2][3] Bochník pak položil na oltář.[3][pozn. 1]

Seznam nejvyšších stolníků Českého království

  • 1147 Konrád
  • 1159–1165 Kochan
  • 1169–1177 Vítek I. z Prčice († 1194)
  • kolem 1178 Řivin
  • 1180 Slavibor
  • 1183–1185 Letar
  • 1187–1189 Matouš
  • 1194 Jurik
  • 1205–1213 Diviš
  • 1217 Hrděbor
  • 1222–1224 Jindřich Vítkovic z Prčice a Nového domu (Hradce)
  • 1232–1249 (?) Jaroslav
  • 1232 Oldřich
  • 1236–1238 Rudolf
  • 1236–1251 Soběslav
  • 1250–1260 Ondřej z Říčan
  • 1260–1272 Diviš
  • 1276–1278 Hynek z Dubé
  • 1283 Sezima z Krašova
  • 1284–1285 Hynek (Haiman) z Dubé
  • 1289 Albrecht
  • 1318 Heřman z Miličína
  • 1350–1368 (31. 12.) Zbyněk Zajíc z Hazmburka († 31. 12. 1368)[4]
  • 1369–1383 Vilém Zajíc z Hazmburka
  • 1386 Mikuláš z Hazmburka
  • 1395–1408 Oldřich Zajíc z Hazmburka
  • 1410 Mikuláš Zajíc z Hazmburka
  • 1415–1441 Vilém Zajíc z Hazmburka († 1441)
  • 1441–1463 Zbyněk Zajíc z Hazmburka († 1463)
  • 1486 Jan Zajíc z Hazmburka
  • 1483–1488 Ladislav z Veitmile[5]
  • 1522 Martin Lesecký z Lesic[5]
  • 1522 Václav Strojetický ze Strojetic[5]
  • 1527–1553 Jan IV. Zajíc z Hazmburka na Budyni
  • ...
  • ?–1585 Mikuláš IV. Zajíc z Hazmburka (14. září 1524 – 20. března 1585)
  • ?–1616 Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka (asi 1570–1616), úřad zastával v roce 1611 v době korunovace Matyáše Habsburského na českého krále, v průvodu přinášel zlatý chléb.[6] Zúčastnil se i korunovace Anny Tyrolské na českou královnu v roce 1616.[7]
  • ?–1663 Jaroslav Maximilian (Mikuláš Jiří) Zajíc z Hazmburka (1614–1663)

Colloredové – dědičný nejvyšší zemský stolník Českého království

Seznam podstolníků Českého království

  • 1194–1209 Erkenbrecht
  • 1211 Soběhrd
  • 1222–1224 Kojata IV. Hrabišic († 1228)
  • 1232 Oldřich
  • 1236–1251 Soběslav
  • 1257 Ondřej
  • 1262 Bohuš
  • 1277 Konrád

Seznam stolníků králové v Českém království

  • 1263–1269 Čáslav

Seznam podstolníků králové v Českém království

  • 1207 Vojslav
  • 1269 Otto

Moravské markrabství

Seznam nejvyšších stolníků Moravského markrabství

  • 1203 Sulislav
  • 1210–1211 Štěpán
  • 1220–1222 Svojše
  • 1222 Vilém
  • 1225 Sulislav
  • 1228 Crh
  • 1228 Ojíř
  • 1233 Markvart
  • 1233–1234 Crh
  • 1234 Protiven
  • 1236 Artleb a Protiven
  • 1238 Blud
  • 1238 Milič
  • 1239–1243 Crha
  • 1253–1256 Zdeslav II. ze Šternberka († 1265)[11]
  • 1253 Ratibor
  • 1256 Bohuslav
  • 1261–1264 Diviš
  • 1268–1272 Vznata z Lomnice
  • 1287 Thas

Seznam podstolníků Moravského markrabství

  • 1203 Svojše
  • 1222 Peregrin
  • 1224 Svojše
  • 1226 Crh
  • 1232 Crh
  • 1233 Beneda
  • 1233 Artleb
  • 1234 Svéslav
  • 1234 Artleb
  • 1251 Čáslav z Častoslav

Rakouské země

Horní Rakousy

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Schönborn-Buchheimu.[12]

Dolní Rakousy

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Schönborn-Buchheimu.[12]

Štýrsko

Úřad dědičného zemského stolníka (Erblandtruchsess) zastávali páni z Halbenrainu, z Emmerbergu (1201–1258), Erchenger (III.) z Landesere (1262), Wildonier (1265 – po 1293), páni z Walsee (do 1482; poslední zemřel v květnu 1483), hrabata z Hardeggu (1482‒1848; Zikmund a Jindřich Prüschenk, říšská hrabata z Hardeggu, potvrzeno císařem Friedrichem III. ve Vídni 9. prosince 1482, léno opětovně uděleno Friedrichem III. v Norimberku 15. září 1487).[13]

  • ?–? Jan Julius Hardegg[14] (1676–1746)
  • ...
  • ?–? (určitě 1811) Jan Ferdinand Hardegg (18. 4 1773 – 2. 5 1818), syn Jana Františka

Korutany

V roce 1848 zastával dědičný úřad rod hrabat z Herbersteinu.[12]

Kraňsko

V roce 1848 zastával dědičný úřad rod hrabat z Hohenwarthu.[12]

Tyrolsko

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Küniglu.[12]

Gorice a Gradiška

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Cobenzlu.[12]

1715–1742 (30. 4.) Jan Kašpar II. Cobenzl (30. 5. 1664 Wippach, dnes Vipava, Slovinsko – 30. 4. 1742 Vídeň)

Salcbursko

V roce 1848 zastával úřad rod knížat a hrabat z Lambergu.[12]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Obdobně postříbřený bochník nesl nejvyšší kuchmistr.[3]

Reference

  1. ↑ NOVOTNÝ, Robert. Dvorská a zemská hierarchie v pozdně středověkých Čechách. In: DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, Dana. Dvory a rezidence ve středověku : sborník příspěvků z kolokvia konaného 18. března 2005 v Historickém ústavu AV ČR ve spolupráci s Ústavem českých dějin FF UK. Praha: Historický ústav AV ČR, 2006. ISBN 80-7286-095-X. S. 145–161, zde 154.
  2. ↑ a b SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 90. 
  3. ↑ a b c VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít; VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 528 s. ISBN 978-80-7432-002-6. S. 194. Dále jen Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. 
  4. ↑ JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie šlechtických rodů. Euromedia Group k. s. - Knižní klub: Praha, 2014. 464 s. S. 149. 
  5. ↑ a b c MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl 1: hospodářská základna a královská moc. Praha: Academia, 1992. 344 s. ISBN 80-200-0300-2. S. 326. 
  6. ↑ PAŘÍZKOVÁ, Kateřina. Pražská korunovace krále Matyáše dne 23. května 1611 ve světle dobových pramenů. Praha, 2012 [cit. 2023-02-07]. 115 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra pomocných věd historických a archivního studia. Vedoucí práce Mlada Holá. s. 89–90. Dostupné online.
  7. ↑ KLIČKOVÁ, Barbora. Korunovace císařovny Anny Tyrolské českou královnou v roce 1616. Praha, 2016 [cit. 2023-02-06]. 138 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Martin Holý. s. 108. Dostupné online.
  8. ↑ Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 83
  9. ↑ CROLLALANZA, Giovanni Battista di. Das Adelsgeschlecht der Waldsee-Mels und insbesondere der Grafen von Colloredo: historisch-genealogische Denkwürdigkeiten. [s.l.]: K. K. Hofbuchhandlung Wilhelm Frick, 1889. S. 153. (německy) 
  10. ↑ Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 203 a 210
  11. ↑ JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2013. 208 s. ISBN 978-80-242-4065-7. S. 12. 
  12. ↑ a b c d e f g FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-22]. Dostupné online. (DE) [nedostupný zdroj]
  13. ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark. [s.l.]: Landesarchiv Steiermark, 2020. 1667 s. Dostupné online. S. 1628. (německy) 
  14. ↑ KUBISKA, Irene. Der kaiserliche Hof- und Ehrenkalender zu Wien als Quelle für die Hofforschung. Eine Analyse des Hofpersonals in der Epoche Kaiser Karls VI. (1711–1740). Wien, 2009 [cit. 2024-02-13]. 174 s. Diplomová práce. Universität Wien. Vedoucí práce Martin Scheutz. s. 102. Dále jen Der kaiserliche Hof- und Ehrenkalender zu Wien als Quelle für die Hofforschung. Dostupné online. (německy)

Literatura

  • BOČEK, Antonín. Přehled Knížat a Markrabat i jiných nejvyšších důstojníků zemských v markrabství moravském. Brno: Jednota národní s. Cyrilla a Methuda, 1850. Dostupné online. 
  • ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 330. 
  • HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1. S. 35, 47, 48. 
  • PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 

Související články

Média použitá na této stránce

Blason Bo Bohême.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 4.0