Nejvyšší zemský hofmistr

Nejvyšší zemský hofmistr, také označovaný jako nejvyšší hofmistr Českého království německy Oberstlandhofmeister, latinsky supremus magister curiae), byl po nejvyšším purkrabím druhým nejvýznamnějším zemským stavovským úředníkem Českého království, původně správce královského dvora. Byl předsedou komorního soudu a v soudních záležitostech předsedou královské rady.[1] Vlastní správu královského dvora v Čechách měl na starost dvorský neboli královský hofmistr. Hodnost správce dvora existovala ve většině monarchií.

České království

V průběhu 15. století ztrácel na významu úřad královského hofmistra a vedle něj se vyvinul úřad nejvyššího zemského hofmistra, který se od roku 1453 řadil mezi nejvyšší zemské hodnosti. Tento nejvyšší hofmistr Českého království předsedal komornímu soudu a v soudních záležitostech byl i předsedou královské rady. Úřad přežil Obnovené zřízení zemské (1627). V předbělohorském období byl jmenován na doživotí, po roce 1627 pouze na pět let. Před Bílou horou přísahal králi a stavům, po Bílé hoře pouze králi a jeho dědicům. Do zániku místodržitelského kolegia v roce 1748 byl jedním z jeho jedenácti řádných členů. Osudným se mu staly reformy Josefa II. (králem 1780–1790). Stal se pouhou čestnou hodností, od roku 1783 pak předsedal nově zřízenému apelačnímu soudu. Roku 1790 však byl nejvyšší hofmistr ve vedení apelačního soudu nahrazen prezidentem, čímž úřad nejvyššího zemského hofmistra zanikl i formálně.[1]

V roce 1490 činila odměna za vykonávání úřadu 1000 kop grošů českých, příjem byl pojištěn z výnosu kutnohorské mincovny.[2]

Během obřadu korunovace českých králů nosil panovnickou (obřadní) hůl.[3] Při korunovaci Karla VI. se jednalo o zlatou berlu (baculum), kterou zdobila heraldická figura českého dvouocasého lva a iniciály C. VI.[4]

Seznam nejvyšších hofmistrů Českého království

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Z titulu své funkce se aktivně zúčastnil korunovace Karla VI. na českého krále v roce 1723.[4]

Reference

  1. ↑ a b VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. ISBN 80-902782-0-5. S. 394. 
  2. ↑ VOREL, Petr. Páni z Pernštejna : vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha: Rybka Publishers, 1999. 318 s. ISBN 80-86182-24-X. S. 96. 
  3. ↑ SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 85. Dále jen 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. 
  4. ↑ a b VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít; VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 528 s. ISBN 978-80-7432-002-6. S. 192. Dále jen Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. 
  5. ↑ Charter CZ-SOAP|TeplaOPraem|L112 - Monasterium.net. www.monasterium.net [online]. [cit. 2022-07-29]. Dostupné online. 
  6. ↑ Páni z Pernštejna, s. 91
  7. ↑ a b KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 109, 216. 
  8. ↑ a b c MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500-1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 816. 
  9. ↑ Lobkowiczové, s. 112, 216
  10. ↑ Lobkowiczové, s. 87, 216
  11. ↑ Lobkowiczové, s. 88, 216
  12. ↑ a b c d e f g h i j k l VONDRA, Roman. České země 1705–1792: Věk absolutismu, osvícenství, paruk a třírohých klobouků. Praha: Libri, 2010. 384 s. ISBN 978-80-7277-448-7. S. 356–357. 
  13. ↑ a b c d e VONDRA, Roman. České země v letech 1792–1848: Formování novodobého českého národa ve věku cylindrů, krinolín a nástupu páry. Praha: Libri, 2013. 400 s. ISBN 978-80-7277-503-3. S. 379. 
  14. ↑ HUBÁČKOVÁ, Pavla. Česká korunovace Františka II.. Praha, 2021. 73 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Daniela Tinková. s. 35. Dostupné online.
  15. ↑ 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace, s. 62

Literatura

  • ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 129, 225. 
  • HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr. Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II.. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2014. 392 + 20 stran obrázkové přílohy s. ISBN 978-80-242-4267-5. 
  • PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 
  • RAMEŠ, Václav. Slovník pro historiky a návštěvníky archivů. Praha: Libri, 2005. 432 s. ISBN 80-7277-175-2. S. 174. 
  • VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 203–204, 394. 

Související články

Média použitá na této stránce