Nejvyšší zemský komorník

Znak Českého království

Nejvyšší zemský komorník (německy Oberstlandkämmerer, latinsky camerarius supremus nebo summus camerarius) byl v dvanáctičlenném kolegiu čtvrtým nejvyšším zemským stavovským úředníkem Českého království. Obdobně na Moravě patřil mezi sedm nejvyšších zemských úředníků. Podílel se na agendě zemského soudu (Böhmisches / Mährisches Landrecht, iudicium terrae), do jehož kompetencí spadaly majetkové a trestní záležitosti šlechtické obce.

V některých zemích byl tento úřad dědičný (německy Oberst–Erbland–Kämmerer), pak se ovšem spíše jednalo o čestný dvorský úřad.

České království

Komorník (camerarius) byl původně dvorským úředníkem spravujícím knížecí šaty, skvosty a hotové peníze. První zmínky o nejvyšším komorníkovi (summus camerarius) pocházejí z let 1177–1178. Jako správce komory (camera ducis), souhrnu finančních důchodů panovníkových, byl hlavním hospodářským a finančním úředníkem. Podstatnou složkou peněžních příjmů byly soudní pokuty, proto mu patřily i soudní funkce. Postupně byla jeho činnost stále více spojována se zemským soudem (iudicium terrae), nakonec se proměnil v zemského úředníka. Ve 13. století byl tento úřad obsazován příslušníky šlechtického rodu Hrabišiců, nikoliv však dědičně. Jejich úkolem bylo hájit u soudu finanční nároky panovníka ze soudních pokut. Ve 13. a 14. století v králově nepřítomnosti předsedal zemskému soudu. Po husitských válkách už byl úřadem stavovským a stabilizoval se v hierarchii nejvyšších zemských úředníků (beneficiarii terrae) na čtvrtém místě. Podle dohod z let 1437 a 1497 tento úřad obsazovali páni. To potvrdilo i Obnovené zřízení zemské (1627). V předbělohorském období byl jmenován na doživotí, po roce 1627 pouze na pět let. Před Bílou horou přísahal králi a stavům, po Bílé hoře pouze králi a jeho dědicům. Do zániku místodržitelského kolegia v roce 1748 byl jedním z jeho jedenácti řádných členů. Velká změna nastala za josefínských reforem, kdy se tento úřad stal formální a čestnou funkcí. Dočasně byl postaven do čela apelačního soudu.

Během korunovace nesl na zlatém tácu červenou atlasovou korunní čepičku, kterou pak králi při samotném obřadu nasadil.[1]

Seznam nejvyšších komorníků v Čechách

Moravské markrabství

Na Moravě byla situace složitější, protože země byla rozdělena na úděly. Jednotliví komorníci působili v centrech údělů, ve 13. století i v jiných provinciích (Břeclavsko, Bítovsko, Opavsko). Od první poloviny 14. století vystupovali již jen komorníci v Brně a Olomouci, kteří se titulovali nejvyšší zemský komorník. Podle sněmovního usnesení potvrzeného listinou Vladislava II. Jagellonského (markrabětem 1490–1516) ze 14. září 1493 byl úřad komorníka sloučen, od konce 15. století tak byl nejvyšší zemský komorník jen jeden. (Obdobně byl sloučen i úřad sudího). V roce 1523 za Ludvíka Jagellonského (markrabětem 1516–1526) bylo potvrzeno, že úřad bude v rukou pánů.

Seznam nejvyšších komorníků na Moravě

Olomoučtí komorníci

Brněnští komorníci

  • 1201–1226 (1228 ?) Lev z Klobouk
  • 1226 (1228 ?)–1235 Štěpán z Medlova[zdroj?]
  • 1235 Svéslav
  • 1238 Kunrát (Konrád)
  • 1245 Vecen (?)
  • 1256 Kuna z Kunštátu
  • 1259 Karel
  • 1262 Lev z Boleradic
  • 1272 Črnín z Drahotúš
  • 1286 Hartman z Holnštejna
  • 1314 Boček z Kunštátu na Jevišovicích
  • 1318 Milíč z Náměště
  • 1320 Sezima z Kunštátu na Jevišovicích
  • 1322–1325 Jan z Lomnice na Meziříčí
  • 1326–1327 Gerhart z Kunštátu
  • 1329–1334 Artleb z Boskovic
  • 1337–1350 Gerhart z Kunštátu
  • 1350–1351 Jan z Kravař
  • 1353–1360 Ješek z Boskovic († 1362)
  • 1361–1367 Vilém z Kunštátu na Boleradicích
  • 1368–1371 Matouš ze Šternberka
  • 1371–1383 Ješek ze Šternberka na Lukově
  • 1385–1392 Ctibor z Cimburka
  • 1397–1407 Erhard z Kunštátu
  • 1408–1409 Vilém I. z Pernštejna (asi 1360–1422/1426)
  • 1410–1412 Erhard z Kunštátu
  • 1414–1424 Jan z Lomnice
  • 1434–1437 Jan z Lomnice
  • 1445–1448 Jan st. z Lomnice
  • 1455–1464 Vaněk z Boskovic († 1466)
  • 1464–1475 Jan z Pernštejna
  • 1475–1486 Vilém II. z Pernštejna (1436 – 8. duben 1521)
  • 1486, 1490–1496 Vratislav I. z Pernštejna († 16. 1. 1496)

Znojemští komorníci

  • 1203 Dětřich
  • 1218–1221 Vrš
  • 1226 Stonář
  • 1228 Vrš
  • 1233–1234 Vilém (i na Bítově)
  • 1235–1236 Vrš
  • 1239–1259 Hrut (i na Bítově)
  • 1261 Beneš z Kravař
  • 1261 Dětřich Bítovský
  • 1262 Jdík Bítovský
  • 1269–1276 Všebor ze Švabenic (na Bítově)
  • 1272–1281 Arkleb z Dubna (bítovský a znojemský)
  • 1298 Matěj z Černé Hory

Břeclavští komorníci

  • 1247 Jarohněv
  • 1248–1259 Sudomír z Horky
  • 1297 Všebor

Nejvyšší zemští komorníci

Odkazy

Reference

  1. SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 91 a 95. Dále jen 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. 
  2. O hradu Rýzmberk [online]. KČT – odbor Kdyně [cit. 2016-09-18]. Dostupné online. 
  3. FUČÍKOVÁ, Eliška (ed.). Tři francouzští kavalíři v rudolfínské Praze: Jacques Esprinchard, Pierre Bergeron, François de Bassompierre. Praha: Panorama, 1989. 136 s. S. 129. 
  4. BABKA, Daniel. Talmberkové na Vlašimi. České Budějovice, 2021 [cit. 2023-02-06]. 83 s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce Josef Hrdlička. s. 26. Dostupné online.
  5. JIROUT, Vlastimil. Z Talmberka [online]. Patricus.info [cit. 2023-06-02]. Dostupné online. 
  6. HRBEK, Jiří. Barokní Valdštejnové v Čechách (1640–1740). Praha: Nakladatelství Lidové noviny a Univerzita Karlova, 2013. 862 s. ISBN 978-80-7422-233-7. S. 668–670. 
  7. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace, s. 62
  8. JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2013. 208 s. ISBN 978-80-242-4065-7. S. 17. 
  9. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě, s. 16

Literatura

  • BOČEK, Antonín. Přehled Knížat a Markrabat i jiných nejvyšších důstojníků zemských v markrabství moravském. Brno: Jednota národní s. Cyrilla a Methuda, 1850. Dostupné online. 
  • ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 225. 
  • HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1. S. 35, 53, 89–90, 124. 
  • MALÝ, Karel, a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde Praha a.s., 1997. 576 s. ISBN 80-7201-045-X. S. 67. 
  • PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 
  • RAMEŠ, Václav. Slovník pro historiky a návštěvníky archivů. Praha: Libri, 2005. 432 s. ISBN 80-7277-175-2. S. 174–175. 
  • VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 394–395. 

Související články

Média použitá na této stránce

Znak Českého království.png
Autor: File:Coat of arms of the lands of the Bohemian Crown.svg, Licence: CC BY-SA 4.0
Znak Českého království
Blason Bo Bohême.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 4.0