Nenukleofilní zásady

Nenukleofilní zásada je stericky stíněná organická zásada , která je slabým nukleofilem. Běžné zásady jsou také nukleofilní, ovšem často je nutné použití sloučeniny, která odštěpuje protony a nevyvolává jiné reakce. Nenukleofilní zásady mají obvykle navázány funkční skupiny se silnými sterickými efekty, které neumožňují alkylace a komplexace, ale nebrání navazování protonů.

Příklady

Jako středně silná nenukleofilní zásada může fungovat mnoho aminů a dusíkatých heterocyklů- Jejich konjugované kyseliny mívají pK_as přibližně 10–13:

• N,N-diisopropylethylamin (DIPEA, také nazýván Hünigova záasada^[1])
• 1,8-diazabicyklo[5.4.0]undec-7-en (DBU) - vhodný pro E2 eliminační reakce, pK_a konjugované kyseliny je 13,5
• 1,5-diazabicyklo[4.3.0]non-5-en (DBN) - podobný DBU
• 2,6-di-terc-butylpyridin, slabá zásada^[2] pK_a = 3,58
• Fosfazeny, například t-Bu-P₄^[3]

Silnými nenukleofilními zásadami jsou obvykle anionty. Jejich konjugované kyseliny mívají pK_a okolo 35–40.

• Diisopropylamid lithný (LDA), pK_a = 36
• Křemíkové amidy, například bis(trimethylsilyl)amid sodný a draselný (NaHMDS a KHMDS)
• Tetramethylpiperidid lithný (LiTMP)

K silným nenukleofilním zásadám patří také hydrid sodný a hydrid draselný. Jedná se o nerozpustné sloučeniny, které působí prostřednictvím povrchových reakcí.

Některé silně zásadité sloučeniny (s pK_a konjugovaných kyselin kolem 17) vykazují mírnou, ale ne zanedbatelnou nukleofilitu. Patří sem mimo jiné terc-butoxid sodný a draselný.

Reakce

Na následujícím obrázku je znázorněno použití diisopropylamidu lithného na deprotonaci esteru na enolát během Claisenovy kondenzace, namísto vstupu do nukleofilní substituce.

Tato reakce je častým způsobem přípravy enolátů.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Non-nucleophilic base na anglické Wikipedii.