Neoféma modrohlavá

Neoféma modrohlavá
Dospělý sameček neofémy modrohlavé žijící v zajetí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	papoušci (Psittaciformes)
Čeleď	Psittaculidae
Podčeleď	Platycercinae
Tribus	Pezoporini
Rod	neoféma (Neophema)
Binomické jméno
Neophema splendida (Gould, 1841)
Synonyma
Traváček modrohlavý
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Neoféma modrohlavá (syn. traváček modrohlavý, Neophema splendida) je druh z čeledi Psittaculidae, z rodu neoféma. Tento druh je endemický pro střední jižní a jihozápadní Austrálii. Neofémy modrohlavé jsou přizpůsobiví ptáci, kteří dlouhou dobu vydrží i bez vody. Živí se především semeny travin, oblíbenou rostlinou jim jsou především lipnicovité druhy z rodu Spinifex. Všechny druhy neofém, zvláště neoféma modrohlavá, jsou oblíbené mezi chovateli okrasného ptactva.

Taxonomie

Druh neoféma modrohlavá poprvé popsal ornitolog John Gould v roce 1841 pod latinským názvem Euphema splendida.^[2] Netvoří žádné poddruhy. Samotný rod neoféma poprvé popsal italský ornitolog Tommaso Salvadori v roce 1891 a hned toho roku přemístil neofému modrohlavou, tehdy ještě známou pod názvem Euphema splendida, do nového rodu. Tehdy také vzniklo pojmenování používané až do současné doby: Neophema splendida.^[3] Neoféma modrohlavá je jedním z šesti druhů z tohoto rodu a podle provedených testů DNA si je příbuzensky nejbližší s neofémou tyrkysovou.

Popis

Na délku měří neofémy modrohlavé 19 až 21 cm. Mluví se o nich i jako o „nejhezčích a barevně nejkrásnějších obyvatelích našich klecí a voliér“.^[4] Druh vykazuje pohlavní dimorfismus; samečci mají jasně modrou obličejovou část, žluté břicho, zelená ocasní pera, hnědošedé nohy a šarlatový hrudník. Samičky jsou podobné, avšak postrádají šarlatový hrudník a jsou trochu menší. Typickým znakem všech neofém je velice malý a nezvykle zploštělý zobák. Nedospělí jedinci jsou jednotvárnější a méně pestří než dospělci. U samečků začíná červené peří na hrudi růst v období mezi druhým až třetím měsícem života, avšak až v osmnácti měsících je tato proměna zcela dokončena. Samičky neofém modrohlavých lze snadno zaměnit za samičky již zmíněného druhu; neofémy tyrkysové. Neofémy tyrkysové žijí ve východní Austrálii, avšak vzhledově se samičkám neofém modrohlavých podobají, rozdílem je barva křídel, jejichž barva je světle modrá.

Mutace

Chov v zajetí časem způsobil i vytvoření hned několika mutací. Mezi oblíbené recesivní mutace patří modrá běloprsá (místo červené bílá barva, zelenou nahrazuje modrá) a parblue (tělo zelené s modrým nádechem, břicho citronově žluté a hruď samečků má různé odstíny oranžové).^[5] Mezi mutace vázaná na pohlaví patří například skořicová (tělo je světle zelené, hlava a ramena světle modré, prsa červená, břicho žluté, letky světle hnědé), izabelová (celé tělo je světlejší a matnější na rozdíl od přírodních ptáků) nebo lutino (zářivě žlutá místo zelené, při křížení s modrou běloprsou vzniká mutace albino).^[5] Dominantní mutace jsou dvě; šedozelené (modrou nahrazuje ocelově šedá) a violeta (bílé dolní partie, fialový zbytek těla, vysoká úmrtnost mladých jedinců).^[5]

Výskyt

Neofémy modrohlavé vyhledávají suché oblasti australského kontinentu, od západní Austrálie na východ přes jižní Austrálii a jižním Severním teritorium až po Nový Jižní Wales. Právě zde se jedná o zranitelné ptáky, jejichž populace je značně nestabilní, především kvůli častému odchytu zvířat do obchodů se zvířaty.^[6] Naopak ve zbytku Austrálie se jedná o běžný druh se stabilní populací, i proto přísluší neofémám modrohlavým dle IUCN status málo dotčený (LC).

Chování

Větší část jídelníčku neofém modrohlavých tvoří semena travin, avšak živí se i na sukulentních rostlinách, například rozestálkách (Calandrinia). Neofémy žijí celoročně v párech, výjimečně i v malých skupinkách.^[7]

Hnízdění probíhá ve volné přírodě od srpna do října nebo po období dešťů. Hnízdo se ve většině případů nachází v dutinách stromů, mezi nejčastěji využívané patří blahovičníky. Snůška čítá čtyři až šest čistě bílých vajec o rozměrech 23 x 19 mm.

Chov v zajetí

Jsou to ptáci oblíbení mezi chovateli okrasného ptactva a to i v Česku. Neoféma modrohlavá je pravděpodobně nejčastěji chovaným druhem neofémy v zajetí. Jsou oblíbené nejen pro kouzelný vzhled a četné mutace, ale i pro klidnou a zvídavou povahu. Na druhou stranu, četné mutace a přešlechtění některých ptáků má za následek chatrné zdraví, jak fyzické, tak psychické. Například mladí jedinci s mutací violeta mají velkou úmrtnost, jen málo z nich se dožije dospělosti.^[5] Mimo jiné jsou tito ptáci náchylní k různým infekcím, které se přenáší nejen mezi ptáky, ale i z klecí a voliér, ve kterých žijí.^[8] Největším zdravotním problémem bývají škrkavky, kterými trpí ptáci chovaní zejména ve venkovních voliérách.^[7] Jsou to přátelští a důvěřiví ptáci, proto nejenže není těžké si je ochočit, ale navíc se dají chovat společně s jinými druhy menších papoušků nebo astrildů.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Scarlet-chested parrot na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu neoféma modrohlavá na Wikimedia Commons
• Galerie neoféma modrohlavá na Wikimedia Commons
• Taxon Neophema splendida ve Wikidruzích