Neofit (Něvodčikov)

Jeho Vysokopřeosvícenost Neofit
Arcibiskup kišiněvský a chotynský
Církev	Ruská pravoslavná církev
Diecéze	Kišiněv
Jmenování	21. listopadu 1892
Emeritura	26. ledna 1898
Předchůdce	Isaakij (Položenskij)
Nástupce	Iakov (Pjatnickij)
Zasvěcený život
Sliby	17. května 1880
Svěcení
Kněžské svěcení	18. května 1858
Biskupské svěcení	10. srpna 1880 světitel Platon (Goroděckij)
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Biskup jelizavetgradský a vikář chersonské eparchie (1880–1883) Biskup turkestánský a taškentský (1883–1892)
Osobní údaje
Rodné jméno	Nikolaj Vasiljevič Něvodčikov (Николай Васильевич Неводчиков)
Země	Ruské impérium Ruské impérium
Datum narození	1822 nebo 1819
Místo narození	Petrohrad, Ruské impérium
Datum úmrtí	23. března 1910
Místo úmrtí	Izmajil, Ruské impérium
Povolání	kněz
Alma mater	Moskevská duchovní akademie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Neofit (světským jménem: Nikolaj Vasiljevič Něvodčikov; 1819/1822, Petrohrad – 23. března 1910, Izmajil) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a arcibiskup kišiněvský a chotynský.

Narodil se roku 1819 v Petrohradu do šlechtického rodu. Jeho otec byl sekretářem jekatěrinoslavské eparchie.

Studoval na Jekatěrinoslavském duchovním semináři. Roku 1840 nastoupil na Moskevskou duchovní akademii, kterou dokončil o čtyři roky později.

V letech 1844–1850 byl sekretářem diplomata Alexandra Sturdzy. Při svém pobytu v Oděse se potkal s mnoha slavnými osobnostmi literatury, umění a církve.

Dne 1. listopadu 1850 začal učit na Kišiněvském duchovním semináři. Dne 18. května 1858 byl rukopoložen na jereje chrámu Zvěstování přesvaté Bohorodice a stal se učitelem Zákona Božího (katechismus) v oděském sirotčinci. Od roku 1861 přednášel v Oděském duchovním semináři a 15. prosince 1864 byl jmenován inspektorem semináře. Od roku 1868 byl také učitelem Zákona Božího na oděském gymnáziu a učilišti.

Dne 3. dubna 1876 byl povýšen na protojereje. Dne 17. května 1880 byl postřižen na monacha se jménem Neofit a 25. května povýšen na archimandritu.

Roku 1880 jej Nejsvětější synod zvolil biskupem jelizavetgradským a vikářem chersonské eparchie. Dne 10. srpna 1880 proběhla jeho biskupská chirotonie. Světiteli byli arcibiskup oděský a chersonský Platon (Goroděckij), arcibiskup kišiněvský a chotynský Pavel (Lebeděv) a biskup npbomyrhorodský Izrail (Nikulickij). Následně se stal představeným monastýru Zesnutí přesvaté Bohorodice v Oděse.

Dne 6. srpna 1883 byl ustanoven biskupem turkestánským a taškentským.

Od roku 1885 do roku 1889 byly různé oblasti dnešního Kazachstánu a Kyrgyzstánu vystaveny zemětřesením. Biskup Neofit statečně snášel tyto katastrofy, pohřbíval oběti a obnovoval chrámy. Podporoval plán vytvoření monastýru Svaté Trojice poblíž jezera Issyk-Kul, který započal jeho předchůdce Alexandr (Kulčickij). V monastýru nechal zasadit březovou alej, která se stala známá jako Neofitova alej.

Dne 11. července 1888 vysvětil katedrální chrám Proměnění Páně v Taškentu.

Dne 21. listopadu 1892 byl ustanoven biskupem kišiněvským a chotynským s povýšením na arcibiskupa.

Dne 26. ledna 1898 byl z důvodu vysokého věku penzionován. Od roku 1901 žil v soukromém domě v Izmajilu. Zemřel 23. března 1910 v Izmajilu. Pohřben byl v chrámu svatého Mikuláše a v 60. letech bylo jeho tělo přeneseno na hřbitov.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Неофит (Неводчиков) na ruské Wikipedii.

• (rusky) Pravoslavná encyklopedie