Neopatrijské vévodství
| Neopatrijské vévodství Ducat de Neopàtria (ca) Δουκάτο Νέων Πατρών (el) Ducatus Neopatriae (la)
| |||||||||
geografie
| |||||||||
Neopatras | |||||||||
| obyvatelstvo | |||||||||
katalánština (úřední), řečtina (majoritní) | |||||||||
římskokatolické (oficiální), řecké pravoslaví (majoritní) | |||||||||
| státní útvar | |||||||||
feudální dědičná monarchie | |||||||||
| státní útvary a území | |||||||||
| |||||||||
Neopatrijské vévodství (katalánsky Ducat de Neopàtria, řecky Δουκάτο Νέων Πατρών) byl státní útvar založený v Řecku žoldnéři původem z Katalánska. Ti byli najati byzantským císařem Andronikem II., aby po boku Byzance bojovali proti Turkům v Malé Asii, ale později se vzbouřili a obrátili svou pozornost do Řecka. Vévodství se nacházelo v centrálním Řecku kolem města Neai Patrai (dnešní Ypati, řecky Υπάτη) v údolí řeky Spercheios, západně od Lamie.
V roce 1318–1319 žoldnéři z Katalánské společnosti pod velením sicilského prince Alfonsa Fredericka po dobytí většiny území Athénského vévodství stočili svou pozornost na území Epirského despotátu v jižní Thessálii. Na nově dobytých územích bylo zřízeno Neopatrijské vévodství, které se sjednotilo s Athénským vévodstvím a bylo součástí Aragonské koruny. Správa vévodství se dělila na kapitánství Siderokastronské, Neopatrijské a Salonské.
V roce 1337 byla část území v Thessálii dobyta srbským vládcem Štefanem Dušanem. V témže roce byl titul neopatrijského vévody převzat Petrem IV. Aragonským a byl dále předáván zároveň s mnoha dalšími tituly jeho nástupcům a dodnes patří k plnému titulu španělských panovníků.
Útoky Srbské říše postupně zmenšily území Neopatrijského vévodství až do chvíle, kdy v roce 1390 padlo celé do rukou Florencie.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Duchy of Neopatria na anglické Wikipedii.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Neopatrijské vévodství na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
.png)
Autor: Dragovit, Licence: CC BY-SA 4.0
This image represents an early form of the byzantine tetragrammatic cross or the symbol preceding it, depicted in traditional colors golden on a red background. According to the historian A. Babuin, the images of flags with crosses quartered with golden discs survive from the 10th century, and a depiction of a flag almost identical to the Palaiologan design is known from the early 13th century. This image can be considered a possible reconstruction and can be used in some articles and templates as a flag or symbol of the Byzantine Empire, but beware, this image is highly speculative abd should avoid its use in infoboxes and articles, where it could be presented as a historical state insignia.
State Flag of the Republic of Florence.
.svg)
Autor:
- Bandiera del Regno di Sicilia.svg: Luigi Chiesa and Fry1989
- Bandiera del Regno di Sicilia.svg: Oren neu dag
- Arms of the Aragonese Kings of Sicily.svg: Heralder
- Former Heraldic Crown of Spain.svg: Heralder
- derivative work: The White Lion (talk)
Merchant ensign of the Kingdom of Sicily (14th to 15th centuries) [historical flags would not be rectangular put pointed at the fly]
- map of Angelino Dalorto (c. 1325) - author thought to be identical with Angelino Dulcert File:Dalorto_1325_map_(partial).jpg
- map of Angelino Dulcert (1339): File:Map_of_Angelino_Dulcert_upside-down.jpg
- map of Guillem Soler (Guillelmus Soleri; c. 1380): File:Portolan_chart_of_Guillem_Soler_(c.1380,_Paris).jpg
.jpg){kind=link}
.jpg){kind=link}
Flag of the Serbian Empire (Byzantine design), derived from the map of Angelino Dulcert from August 1339 (Map), (Map, near view).
Autor: Heralder, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the Duchy of Neopatria
Map of the Duchy of Neopatria