Ledviník

Jak číst taxoboxLedviník
Ledviník Nephrolepis multiflora
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkapraďorosty (Monilophyta)
Třídakapradiny (Polypodiopsida)
Řádosladičotvaré (Polypodiales)
Čeleďledviníkovité (Nephrolepidaceae)
Rodledviník (Nephrolepis)
Schott, 1834
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ledviník (Nephrolepis) je rod kapradin a jediný rod čeledi ledviníkovité. Jsou to středně velké kapradiny s dlouhými, jednoduše zpeřenými listy, rostoucí na zemi, skalách nebo stromech. Rod zahrnuje asi 19 až 29 druhů. Je rozšířen v tropech celého světa s přesahy do subtropických oblastí. Nejvíce druhů se vyskytuje v tropické Americe a Asii. Ledviníky mají význam v domorodé medicíně. Ledviník vznešený patří mezi běžně pěstované pokojové rostliny. Pěstují se i některé další druhy.

Popis

Ledviníky jsou středně velké kapradiny, rostoucí na zemi, skalách nebo jako epifyty na stromech. Oddenky jsou zpravidla krátké a svislé nebo krátce plazivé, řidčeji prodloužené, pokryté štítnatými šupinami. Někdy se na nich tvoří hlízky sloužící k vegetativnímu rozmnožování. Cévní svazky jsou typu diktyostélé, složené z více než 3 svazků uspořádaných do oblouku. Často se také tvoří tenké výběžky s protostélickou stavbou. Listy jsou jednoduše zpeřené, krátce až dlouze řapíkaté, na oddenku oddálené nebo nahloučené, s kopinatou až úzce eliptickou čepelí. Jednotlivé lístky jsou přisedlé, kopinaté nebo srpovité, obvykle s asymetrickou, na horní straně ouškatou bází, celokrajné nebo s vroubkovaným či 2× pilovitým okrajem až laločnaté, směrem ke konci čepele se pozvolna zmenšující. Žilky jsou jednoduché nebo vidličnatě větvené, volné, končící v hydatodách při okraji lístku. Hlavní vřeteno listu má na líci žlábek. Výtrusné kupky se tvoří na konci žilek na rubu listů, jsou okrouhlé, kryté okrouhle ledvinitými, vytrvalými ostěrami. U druhu Nephrolepis acutifolia se výtrusné kupky slévají v pás lemující okraj listu. Spory jsou monoletní, hnědavé, eliptického až kulovitého tvaru, na povrchu hrbolkaté až svraštělé. Prokel je zelený, lupenitý, srdčitého tvaru.[1][2][3][4]

Rozšíření

Rod zahrnuje asi 19[5][4] až 29[6] druhů. Je rozšířen v tropech celého světa. Nejvíce druhů se vyskytuje v tropické Americe, Asii a Papuasii. Největší areál má Nephrolepis biserrata, který je rozšířen v tropech a subtropech celého světa. Rovněž druh Nephrolepis undulata je rozšířen v tropech téměř celého světa s výjimkou Austrálie a některých částí tropické Asie. Některé druhy jsou naopak endemity relativně nevelkých území. Nephrolepis cocosensis je endemit Kokosového ostrova a byl popsán až v roce 2017. Druhy Nephrolepis biserrata, N. brownii a N. cordifolia zasahují i do Japonska.[6][7]

Ledviníky rostou nejčastěji v křovinách nebo na skalách, případně na jiných otevřených, ale lehce přistíněných stanovištích obdobného charakteru. Některé druhy jsou pionýrské rostliny, osidlující čerstvé lávové proudy. Část druhů preferuje humózní stanoviště s kyselou půdou, jako jsou rašeliniště nebo kapsy na bázích řapíků palmových listů, v nichž se zachycuje humus. Některé druhy mohou růst jak pozemně, tak i epifyticky.[3]

Ekologické interakce

Ledviníky jsou v Asii, Austrálii i Americe živnými rostlinami housenek můr rodu Callopistria.[8]

Taxonomie

V minulosti byl rod Nephrolepis řazen do čeledi Davalliaceae, Oleandraceae, nebo společně s několika dalšími rody (Davallia, Oleandra, Arthropteris) do čeledi Nephrolepidaceae.[3] Výsledky fylogenetických studií ukázaly, že takové uspořádání je nepřirozené a nejblíže příbuznou skupinou je čeleď Lomariopsidaceae. Protože je rod Nephrolepis od ostatních příbuzných rodů silně morfologicky odlišný, je v moderní taxonomii preferováno jeho zařazení do samostatné, monogenerické čeledi.[5][9] Taxonomie části druhů je dosud nedostatečně prozkoumána a rod čeká na celkovou revizi.[3]

Zástupci

  • ledviník ztepilý (Nephrolepis exaltata)[10]

Význam

Mohutný exemplář ledviníku ztepilého ve skleníku botanické zahrady

Ledviníky náležejí mezi nejpopulárnější pokojové kapradiny. Pěstují se v široké škále různých kultivarů, z nichž většina byla vyšlechtěna z kultivaru ledviníku ztepilého 'Bostoniensis'. Řidčeji se pěstují druhy Nephrolepis cordifolia, Nephrolepis falcata, Nephrolepis biserrata a Nephrolepis pendula.[11] Podzemní hlízky Nephrolepis cordifolia (syn. N. auriculata) mají sladkou chuť a lze je konzumovat.[12]

Některé druhy ledviníku mají význam v domorodé medicíně. Šťáva z kořenů a odvar z čerstvé nati Nephrolepis cordifolia se používá při kašli, nálev z listů při amnésii. Pasta z kořenů se aplikuje na svrab, při bolestech hlavy a krvi v moči. Ženy ji užívají v menstruační periodě k dosažení trvalé sterility. Hlízky mají antibakteriální účinek a používají se na různá ochoření trávicího traktu, ledvin a jater. Mladé výhonky Nephrolepis biserrata se jedí jako tonikum a při rekonvalescenci po porodu. Kořeny se podávají při žloutence a odvar z listů při menstruačních potížích. Šťáva ledviníku ztepilého má insekticidní účinky. Odvar z mladých výhonků Nephrolepis hirsutula se podává matkám k podpoře laktace.[13]

Odkazy

Reference

  1. NAUMAN, Clifton E. Flora of North America: Nephrolepis [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. XING, Fuwu; FAGUO, Wang; HOVENKAMP, Peter H. Flora of China: Nephrolepidaceae [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 1. Berlin: Springer, 1990. ISBN 978-3-642-08080-7. (anglicky) 
  4. a b HOVENKAMP, P.H.; MIYAMOTO, F. A conspectus of the native and naturalized species of Nephrolepis (Nephrolepidaceae) in the world. Blumea. July 2005, čís. 50. 
  5. a b SCHUETTPELZ, Eric et al. A community-derived classification for extant lycophytes and ferns. Jornal of Systematics and Evolution. Nov. 2016, čís. 54(6). 
  6. a b Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  7. The International Plant Names Index [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky) 
  9. NOOTEBOOM, H.P. (ed.). Flora Malesiana. Series II. Vol. 4. Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 2012. ISBN 9789071236778. (anglicky) 
  10. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  11. OLSEN, Sue. Encyclopedia of garden ferns. Portland, USA: Timber Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-88192-819-8. (anglicky) 
  12. LIM, T.K. Edible medicinal and nonmedicinal plants: Volume 9, modified stems, roots, bulbs. [s.l.]: Springer, 2015. ISBN 978-94-017-9510-4. (anglicky) 
  13. QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Callopistria maillardi.jpg
Autor: CharlesLam, Licence: CC BY-SA 2.0
Callopistria maillardi
Callopistria floridensis larva.jpg
(c) Chazz Hesselein, Job Seeker, Bugwood.org, CC BY 3.0 us
Callopistria floridensis
KimberlyQueenFern.JPG
Autor: Erusalio, Licence: CC BY-SA 3.0
Potted Kimberley Queen Fern (Nephrolepis obliterate).
Starr 060225-6100 Nephrolepis sp..jpg
(c) Forest & Kim Starr, CC BY 3.0
Nephrolepis sp. (habit on rocks). Location: Maui, Auwahi
Nephrolepis hirsutula.jpg
Autor: Tauʻolunga, Licence: CC BY-SA 3.0
Nephrolepis hirsutula; note the small 'earlobe' at the base of the leaflet; (hulufe) in Tonga
Starr 020803-0129 Nephrolepis multiflora.jpg
(c) Forest & Kim Starr, CC BY 3.0
Nephrolepis multiflora (habit). Location: Maui, Wahinepee
Nephrolepis exaltata 'Roosveltii' a1.jpg
Autor: Jerzy Opioła, Licence: CC BY-SA 4.0
Nephrolepis_exaltata_'Roosveltii'
Nephrolepis cordifolia tamasd02.jpg
Autor: No machine-readable author provided. Keisotyo assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY 3.0

Nephrolepis cordifolia Japanese name:Tamasida:タマシダ

  • Date;2009,08.22;Tanabe City, Wakayama prefecture, Japan
  • Author;Keisotyo
Nephrolepis falcata 1.JPG
Autor: Consultaplantas, Licence: CC BY-SA 4.0
Jardín Botánico Faustino Miranda, Tuxtla Gutiérrez, Chiapas, México.