Nerůst

Nerůst (anglicky Degrowth) je termín používaný jak pro politické, ekonomické a sociální hnutí, tak pro soubor teorií, které kritizují paradigma ekonomického růstu.^[1] Vychází z myšlenek různých myšlenkových směrů, jako je politická ekologie, ekologická ekonomie, feministická politická ekologie a environmentální spravedlnost a poukazuje na sociální a ekologické škody způsobené snahou o nekonečný růst a západními „rozvojovými“ imperativy.^[2] Nerůst zdůrazňuje potřebu snížit globální spotřebu a výrobu (sociální metabolismus) a prosazuje sociálně spravedlivou a ekologicky udržitelnou společnost, v níž bude hrubý domácí produkt jako ukazatel prosperity nahrazen sociálním a environmentálním blahobytem. Pokles HDP však není pro teorii nerůstu primárním cílem.

Nerůst klade důraz na autonomii, pečovatelství, samoorganizaci, občiny, komunity, sdílenou práci, štěstí a pohostinnost.^{[2][3][4][5][6][7]}

Nerůstové hnutí vzniklo na základě obav z vnímaných důsledků produktivismu a konzumerismu spojených s průmyslovými společnostmi (ať už kapitalistickými nebo socialistickými), včetně:^[3]

• Snížená dostupnost zdrojů energie (viz ropný zlom).
• Zhoršující se kvalita životního prostředí (viz globální oteplování, znečištění, ohrožení biologické rozmanitosti).
• Zhoršování zdravotního stavu rostlin a živočichů, na nichž je člověk závislý (viz vymírání v holocénu).
• Nárůst negativních vedlejších společenských jevů (viz neudržitelný rozvoj, horší zdraví, chudoba).
• Stále se rozšiřující využívání zdrojů zeměmi prvního světa k uspokojení životního stylu, který spotřebovává více potravin a energie a produkuje více odpadu na úkor třetího světa (viz neokolonialismus).

Akademická sféra shromáždila nerůstové studie a definovala toto hnutí se třemi hlavními cíli:

1. Snížit dopad lidské činnosti na životní prostředí;
2. Přerozdělit příjmy a bohatství v rámci jednotlivých zemí i mezi nimi;
3. Podporovat přechod od materialistické společnosti ke společnosti přátelské a participativní.^[8]

S růstem ekonomiky roste i potřeba zdrojů (pokud nedojde ke změnám v efektivitě nebo poptávce po různých produktech v důsledku změn cen). Neobnovitelných zdrojů, jako je ropa, je pevně daná zásoba a tyto zdroje budou nevyhnutelně vyčerpány. Obnovitelné zdroje mohou být také vyčerpány, pokud se těží neudržitelnou měrou po delší dobu. K tomu došlo například v případě produkce kaviáru v Kaspickém moři.^[9] Existují velké obavy, jak bude uspokojena rostoucí poptávka po těchto zdrojích, když se jejich zásoby snižují. Mnoho organizací a vlád se poohlíží po energetických technologiích, jako jsou biopaliva, solární články a větrné turbíny, které by pokryly výpadek poptávky po ropném zlomu. Jiní tvrdí, že žádná z alternativ nemůže účinně nahradit univerzálnost a přenositelnost ropy.^[10] Autoři knihy Techno-Fix kritizují technologické optimisty za to, že přehlížejí omezení technologií při řešení zemědělských a sociálních problémů vyplývajících z růstu.^[11]

Zastánci nerůstu tvrdí, že snížení poptávky je jediným způsobem, jak trvale odstranit nedostatek poptávky. V případě obnovitelných zdrojů je třeba poptávku, a tedy i produkci, snížit na úroveň, která zabrání jejich vyčerpání a bude šetrná k životnímu prostředí. Směřování ke společnosti, která není závislá na ropě, je považováno za zásadní, aby se zabránilo kolapsu společnosti, až se neobnovitelné zdroje vyčerpají.^[12]

Ekologická stopa je měřítkem nároků člověka na ekosystémy Země. Porovnává lidskou poptávku s ekologickou schopností planety Země regenerovat. Představuje množství biologicky produktivní půdy a mořských oblastí potřebných k regeneraci zdrojů, které lidská populace spotřebuje, a k absorpci a zneškodnění příslušného odpadu. Podle zprávy Global Footprint Network z roku 2005^[13] žijí obyvatelé států s vysokými příjmy z 6,4 globálních hektarů (gHa), zatímco obyvatelé zemí s nízkými příjmy z jediného gHa. Zatímco například každý obyvatel Bangladéše žije z toho, co vyprodukuje z 0,56 gHa, obyvatel Spojených států potřebuje 12,5 gHa. Každý obyvatel USA spotřebuje 22,3krát více půdy než obyvatel Bangladéše. Podle stejné zprávy byl průměrný počet hektarů na osobu ve světě 2,1, zatímco současná úroveň spotřeby dosáhla 2,7 hektaru na osobu. Aby světová populace dosáhla životní úrovně typické pro evropské země, bylo by při současné úrovni efektivity a výrobních prostředků zapotřebí zdrojů o velikosti tří až osmi planet Zemí. Aby bylo možné dosáhnout světové hospodářské rovnosti se současnými dostupnými zdroji, musely by podle zastánců bohaté země snížit svou životní úroveň prostřednictvím degresivního růstu. Omezení zdrojů by nakonec vedlo k nucenému snížení spotřeby. Řízené snižování spotřeby by zmírnilo trauma této změny za předpokladu, že žádné technologické změny nezvýší únosnou kapacitu planety.

• Probíhající „velké zrychlení“^[14] ztráty biologické rozmanitosti, změny klimatu, znečištění a ztráty přírodního kapitálu jsou úzce spjaty s hospodářskými činnostmi a hospodářským růstem.
• Úplné oddělení ekonomického růstu a spotřeby zdrojů nemusí být možné.
• Ekonomické teorie, jako je ekonomika koblihy, teorie post-růst a teorie nerůstu, nabízejí alternativy k mainstreamovým koncepcím ekonomického růstu a přinášejí cenné poznatky.
• Zelená dohoda pro Evropu a další politické iniciativy pro udržitelnou budoucnost vyžadují nejen technologické změny, ale také změny ve spotřebě a sociálních postupech.
• Růst je zakořeněný kulturně, politicky a institucionálně. Změnu lze řešit jedině demokratickou cestou. Inspiraci nám mohou poskytnout různé komunity, které žijí "jednoduchý život".^[7]

Jak hnutí je nerůst známý především environmentálně smýšlejícím jedincům, a přesto se stále více dostává do povědomí ostatním ve společnosti. Toto hnutí usiluje o tzv. udržitelný nerůst – snížení materiálového a energetického výdeje ekonomickými systémy. Silný důraz je zároveň kladen i na sociální spravedlnost a rovnost.^[15] Nejsilnější je toto hnutí ve Francii, Španělsku a Itálii. Má širší cíle než například Transition town – oproti nim více zdůrazňují distribuční spravedlnost a solidaritu, usilují o politické změny. Nerůst taktéž zdůrazňuje problém rostoucího materiálového a energetického průtoku systémem a s ním spojené environmentální problémy, kdežto Města přechodu zdůrazňují spíše energetické aspekty současné krize. 

Za jednoho z inspirátorů současného hnutí Nerůst je považován Nicholas Georgescu-Roegen. Jedná se o ekonoma rumunského původu, který je autorem knihy The Entropy Law and the Economic Process (1971). V této knize aplikuje druhý termodynamický zákon na ekonomické myšlení. Ústřední myšlenkou jeho díla je entropie, což je míra neuspořádanosti. Tvrdí, že je nezbytné smýšlet o ekonomice jako o procesu, který směřuje ke stále větší míře entropie. O rozšíření těchto myšlenek se však nejvíce zasloužil Herman Daly, který byl jeho studentem.^[15]

Jednou z otázek ke hnutí Nerůst směřuje na užívání technologií. Lze vidět několik názorových linií – jsou autoři vystupující proti užívání technologií, autoři podporující užívání technologií a autoři, kteří uznávají pouze některé typy technologií. Do první skupiny patří tzv. klasičtí autoři Nerůstu. Ti vidí v užívání technologií nepřítele, který pracuje proti cíli Nerůstu, a to z toho důvodu, že zvyšují výrobní kapacitu materiálů a energie, a potažmo tedy i ekonomický růst. A také proto, že vnímají technologie jako složku, která ničí kvalitu lidského života. Navíc je zde i riziko závislosti na technologických přístrojích. Technologie tak podporují dehumanizaci a s používáním fosilních paliv taktéž ničí životní prostředí. Nerovný přístup k technologiím taktéž dělí společnost na „vítěze a poražené“ a prohlubuje problémy v sociálních vztazích. Mezi tyto kritiky technologií patří například Jacques Ellul.

Jsou i autoři, kteří se domnívají, že technologie jsou pro Nerůst nezbytné. Pro optimální rozvoj nerůstové společnosti jsou určité typy technologií potřebné k tomu, aby bylo možné užívat eco-friendly zdroje a zbavit se tak fosilních paliv a užívání energie. Jedná se o technologie šetrné k životnímu prostředí a jsou užívány v duchu Nerůstu. Existují po boku tradičních znalostí, lokálního způsobu obživy a podpory lokální produkce ve snaze o decentralizaci. Autorem této myšlenky je například J. L. Garcia^[16]. Technologie by měly odpovídat požadavkům konviviality, proveditelnosti, životaschopnosti. Těmito technologiemi mohou být solární stanice, větrné turbíny.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Degrowth na anglické Wikipedii.

• Hospodářský růst
• Udržitelný rozvoj
• Ekologická ekonomie
• Hnutí FIRE

• Obrázky, zvuky či videa k tématu nerůst na Wikimedia Commons
• Nerust.cz – webové stránky věnující se nerůstu
• Nerůstový kolektiv: čas dorůst. Rosa-Luxemburg-Stiftung e.V., zastoupení v České republice, Brno, 2022. 177 stran. Dostupné online jako PDF.

• Johanisová, Naďa: Růst, či nerůst? – článek diskutující růstový imperativ v časopise Sedmá generace 1/2011
• Fraňková, Eva: Nerůst jako příležitost klást si podstatné otázky – nerůstový článek environmentalistky E. Fraňkové na serveru Britské listy z 8. 6. 2012