Bellona

Busta Bellony od Jeana Cosyna, 1697, Brusel

Bellona (latinsky Bellōna, z bellum „válka), původně Duellona, je římská bohyně války, pravděpodobně sabinského původu. Byla považována za sestru či manželku boha Marta, toho doprovázela do bitvy oblečená do pancíře a přilby, s pochodní, kopím či kyjem v ruce, a řídila Martův vůz. Byla ztotožňována s řeckou Enýó a ta zase s taktéž řeckou Eridou, od počátku 1. století byla ztotožňována s kappadockou bohyní Má, jejíž kult do Říma uvedl Lucius Cornelius Sulla a která nejspíše měla chrám na Kapitolu.^[1]

Původně neměla většího významu, nebyly jí zasvěceny žádné svátky, neměla svého flamena a ani o ní není znám prakticky žádný mýtus. Chrám jí nechal postavit až v roce 296 př. n. l. Appius Claudius Caecus po vítězství nad Etrusky a byl zasvěcen 2. června o tři roky později. Stál na Martově poli v blízkosti Circu Flaminiu. Protože stál mimo pomerium, posvátnou vnitřní část Říma, byly zde přijímáni cizí vyslanci a vojevůdci vracející se z války. Nacházel se zde také columna bellica, sloup symbolizující nepřátelskou hranici na který fetiálové vrhali kopí při vyhlášení války.^[1][2]

Její kněží zvaní bellonarii či fanatici při slavnostech na její počest pochodovali městem v tmavém oblečení doprovázeni divokým křikem, trumpetami, cimbálů a bubnů. Poté v chrámu obětovali svou krev a zraňovali se noži na rukou, nohou a ramenou, což nejspíše souviselo s identifikací Bellony s Má.^[1]

Nerio

Nerio, též Neria, Nerienes či Nerina je římská, původně sabinská, bohyně, personifikace Martovy mužné síly či jeho manželka. Někdy byla ztotožňována s Bellonou či Minervou. Její jméno vychází ze sabinského ner „muž“ a to zase z praindoevropského kořene *h₂nér „muž, moc, síla“. V latině ze sabinského slova vychází také neriōsus „energický, pevný“ a cognomen Nero užívané v gens Claudia. Martova nerio svým významem odpovídá virites a hores náležející Quirinovi.^[1][3][4]

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bellona na Wikimedia Commons