Nerthus

Jízda bohyně Nerthus na ilustraci Emila Doeplera, cca 1905

Nerthus je germánská bohyně, která byla ctěna svébskými kmeny. Jediná zmínka o Nerthus pochází z počátku 2. století z díla Germania římského historika Publia Cornelia Tacita. Ten uvádí že svébské kmeny Reudingi, Aviones, Anglii, Varini, Eudoses, Suarini a Nuitones sídlící u Baltu uctívají bohyni jménem Nerthus, kterou ztožňuje s Terrou Mater. Píše o ní toto:

„Na jednom ostrově v oceánu je posvátný háj a v tom háji je vůz věnovaný bohyni, přikratý přehozem. Dotknout se ho je dovoleno jen knězi. Ten pozná, kdy je bohyně uvnitř, zapřáhne do vozu krávy a s velkou uctivostí provází bohyni na cestě. Tenkrát jsou dny plné radosti, slaví se svátky na místech, která bohyně poctí svým příjezdem a svým pobytem. Nezačínají se války, neberou se do ruky zbraně; je zavřeno všechno železo. Jen tak dlouho je však znám mír a pokoj, jen tak dlouho milován, dokud týž kněz neodveze bohyni zpátky do chrámu, když už má styku s lidmi dost. Pak je povoz, přehoz a božstvo samo (chceš-li, veř tomu) omýváno v tajemném jezeře. Tuto službu konají otroci a totéž jezero je pak okamžitě pohltí. Odtud tajemná hrůza a svatá nevědomost o podstatě tajemství, jež vidí jen lidé odcházející na smrt.[1]“

Hypotézy

Germánská podoba jména pravděpodobně zněla Nerthuz, čemuž odpovídá jméno severského boha moře Njörða.[2] Rozdílnost pohlaví těchto dvou postav vysvětluje Jaan Puhvel s odkazem na mýtus o námluvách Njörða a Skadi. Obryně Skadi si v něm podle nohou vybírá manžela jako odškodnění za zabití svého otce bohy a zároveň vystupuje jako bohyně spojená s lovem, lučištnictvím, lyžováním a horami. Skadi pak spojuje s bohem Ullem, taktéž lučištníkem a lyžařem, za jehož pragermánské jméno považuje Wulthanaz. Původně se tedy mohlo jednat o pár bohyně země a vody a boha zimní oblohy.[3]

Puhvel též upozorňuje na paralelu s Freyem, který ve společnosti ženské průvodkyně také absolvoval pouť v krytém voze a jemuž byly v Uppsale obětováni lidem vhozením do studny.[4]

Reference

  1. ↑ PODBORSKÝ, Vladimír. Náboženství pravěkých Evropanů. Brno: Masarykova univerzita, 2006. ISBN 80-210-4178-1. S. 444. 
  2. ↑ WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 140. [Dále jen West (2007)]. 
  3. ↑ PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 238, 241. [Dále jen Puhvel(1997)]. 
  4. ↑ Puhvel (1997), s. 239.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Nerthus by Emil Doepler.jpg
Spectators watch as the processional wagon of the Germanic goddess Nerthus moves along, inspired by Tacitus' description of the Germanic custom in his first century AD work Germania.